„No... Tak vítej na bojišti," rozpřáhl ruce bystrozor čelem k Dracovi s širokým úsměvem.

Blonďák nad ním pobaveně zatřásl hlavou. Příliš mu nedocházelo, jak jej k tomuhle dokázal bývalý Nebelvír ukecat. Nejspíš zkrátka naléhal tak dlouho, až svolil jen proto, aby mu udělal radost. A nebo si také uvědomil, že na Harryho argumentech přeci jen něco bude.

Zrovna společně stáli na ministerstvu, v neobyčejně rozlehlé hale, kde se zpravidla odehrávaly výcviky mladých bystrozorů, stejně jako jejich závěrečné zkoušky. I při výkonu samotného povolání byla tato místnost využívána, a to nejčastěji ke cvičným soubojům, ke kterým se bystrozorové uchylovali, aby si osvěžili své praktické znalosti. A jeden takový cvičný souboj byl i důvodem, proč sem dnes Harry Draca vzal.

Chtěl se totiž přesvědčit, že se blonďák zvládne sám v případě nutnosti ubránit. „Líbí se ti tu?" pousmál se Harry pobaveně, když viděl, jak se Draco zvědavě rozhlíží po hale téměř celé obalené zrcadly. Ta zachytávala kouzla, kterým se druhý kouzelník vyhnul jen úskokem a neodrazil je sám kouzlem.

„Jo, ale... měl jsi pravdu, nevypadá to tu, jako kdyby se tu měly odehrávat souboje," připustil Draco s pobavením. Podle toho, co mu včera Harry o hale říkal, už věděl, v čem její vymoženosti spočívají. Přestože se tvářila jako prázdná místnost ze zrcadlovými stěnami, mohla se kdykoliv změnit na jakékoliv jiné prostředí, v němž si přítomní přáli trénovat. Od temného sklepení až po sluncem zalitou a vyprahlou poušť. Nezáleželo na tom, jak extrémní podmínky si zvolili, ani ta tom, zdali chtěli trénovat v interiéru či exteriéru. Hala sloužila svému účelu.

Mimo jiné byla také očarována všelijakými bezpečnostními kouzly, která předcházela jakýmkoliv druhům zranění, jež mohli bystrozoři při soubojích utržit. Chránila je i před těmi nejmenšími újmami na zdraví, zajišťovala, že pády nebudou pro cvičící nikterak bolestivé a zmírňovala veškeré nárazy. Zkrátka byla ideálním místem ke zlepšování bojových dovedností.

„Už sis rozmyslel, v jakém prostředí to chceš zkusit?" promluvil Harry, zatímco ze sebe naprosto přirozeně stáhl kabát a svetr, načež věci uložil do jedné z mnoha kouzelných skříněk u zdi. Ty změnou prostředí ihned vždy zmizely, aby nepřekážely. Harrymu to tady již od začátku připomínalo jemu dobře známou Komnatu nejvyšší potřeby, takže vlastně téměř žádné novinky.

„Myslíš, že je toho potřeba hned využívat? Na začátek by mi holá hala asi stačila," pousmál se blonďák poddajně. Nesliboval si od souboje příliš velkou šanci na úspěch. Své umění soubojů nikdy nepovýšil na nijak veliký level a teď si své síly poměří se zkušeným bystrozorem, a co víc - přímo s Chlapcem-který-přežil a Hrdinou. „Ale jinak, přemýšlel jsem nad lesem. Hádám, že ačkoliv to zní jednoduše, po dnešku budu vědět, že ani tam bych se ti nevyrovnal," uchechtl se a začal ze sebe svlékat svůj kabát, který následně podal Harrymu, aby jej též uschoval do jedné ze skříněk.

Bystrozor k němu zalétl očima. „Nevzdávej se tak snadno. Chci vědět, jak na tom seš se souboji, když si zřejmě zakrněl u lektvarů. Nechci tě za každou cenu porazit během... pár minut," přehodnotil svá slova, když mu přes rty chtělo splynout - pár sekund. Možná i to by dokázal, ale zase na druhou stranu nevěřil, že by na tom byl Draco tak špatně. Nikdy nebyl mizerný soupeř. V Bradavicích mu po několik let byl rovnocenným protivníkem.

Blonďák pohodil hlavou nad Harryho očividným zaváháním, ale nikterak jej nekomentoval. Nakonec se s poraženeckým povzdechem vzdal svého prvotního rozhodnutí dát si zahřívací kolo bez využití možnosti, kterou hala nabízela. „Fajn, pojďme rovnou na změnu."

„Dobře, chceš se ještě převlíknout?" zeptal se ještě Harry a sám se převlékl z košile do trička, pro větší pohodlí.

„Asi ne," pokroutil Draco hlavou. Sám měl tričko již na sobě a jediné, co by nejspíš při souboji ocenil, by byly volnější kalhoty. Ty ovšem díky své menší prozíravosti nechal doma.

Na to bystrozor už jen přikývl. „Pamatuješ si, jak jsem ti vysvětloval fungování téhle místnosti? Ohledně kouzel a tak?" zeptal se pro jistotu, aby něčím potom Draca nevylekal, kdyby použil kouzlo jiné úrovně, než jsou ta klasická školní.

Draco souhlasně pokýval hlavou. „I když do mě nějaké kouzlo narazí, nic se mi nestane, maximálně mě nápor kletby někam odhodí. Magie zde si pamatuje každý zásah, a jakmile vyhodnotí, že by účinky kouzel jednoho z nás nadobro vyřadili ze hry, automaticky do sebe začne vsakovat každou další vrženou kletbu, takže nebude možno dále bojovat," shrnul v kostce veškeré své poznatky, jež předchozí den od Harryho získal.

„Jo. A asi jsem ti zapomněl říct, že tě magie slovy bude upozorňovat na můj i tvůj hypotetický zdravotní stav. Abys věděl, jak na tom seš - teoreticky. To by mělo být všechno. Chceš hned klasický souboj se vším všudy? Schovávání, útěky, bez čestných pravidel?" pousmál se pobaveně Harry. Takové souboje ho vždycky bavily, protože taková situace opravdu mohla nastat a jen tak se ukázalo, jak dobrý kouzelník je.

Blonďák se vyzývavě ušklíbl. Hlavně ta poslední zmínka o absenci čestných pravidel v něm probudila novou vlnu nadšení pro věc. Zálibným způsobem se dotkla jeho zmijozelské povahy. „To zní dobře," souhlasně přikývl.

„Koukám, že jsem si na sebe ušil docela boudu," zasmál se bystrozor. Nesměl za žádnou cenu Draca podceňovat, přece jenom býval právoplatným Zmijozelem.

„Musím nějak vyvážit síly," mykl blonďák rameny. „Tak proč nevyužít to, co mám v krvi," pronesl s tichým smíchem.

„Jak myslíš," vytáhl Harry se smíchem svou hůlku, aby ji měl připravenou. „Až se změní prostředí, máš celkem deset sekund si najít výhodnou pozici nebo úkryt, kdy mi průhledná stěna nedovolí tě vidět, stejně jako neuvidíš ty mě. Tak se připrav."

„Beru na vědomí," přitakal Draco. Deset sekund bylo málo na to, jak moc byla místnost rozlehlá. Namísto nervozity však i přesto pociťoval spíše pomalu se rodící adrenalin.

Harry mávl hůlkou a představoval si kolem sebe hluboký les, kam jen sotva pronikly paprsky slunce. Místnost už se poté zařídila po svém a vytvořila les mnohem detailněji, než na jaký myslel bystrozor.

Nebyl čas se ale nad něčím takovým zaobírat. Co nejrychleji dokázal, se Harry rozběhl na opačnou stranu, než byl Draco a ukryl se zády opřený kmen za mohutný dub přesně ve chvíli, kdy skončilo jejich deset vteřin. Les byl až na iluzi cvrlikání ptáků naprosto tichý.

Ani blonďák nelenil a snažil se svých deset vteřin využít k co nejefektivnějšímu úkrytu. Na rozdíl od Harry však neměl takové štěstí, aby v potřebné vzdálenosti našel dostatečně široký strom. Na nedaleké keře nebyl ochotný vsadit a tak se nakonec ukryl za jeden z větších balvanů, které se v dosahu nacházely. Když časový limit vypršel, místnost jim dala na vědomí počátek souboje.

Bystrozor se potěšeně zazubil a hůlku v ruce sevřel ještě pevněji než dosud, i když dokázal kouzlit bez ní. Jistota byla ale jistota. Pomalu začínal cítit přicházející adrenalin, který v něm změna místnosti probouzela. A měl takový pocit, že Draco bude těžší soupeř, než se sám prezentoval.

Opatrně se vyklonil z poza kmene a očima vyhledal o několik metrů dál stojící smrk bohatě ověšený šiškami. Zkouška Zmijozelovi trpělivosti. Namířil na špičku stromu hůlkou a jen pohybem zajistil, že se jedna ze šišek utrhla a dopadla se zaduněním do jehličí a větviček pod stromem.

Draco pozorně naslouchal zvukům okolí. Už předem se rozhodl, že nebude tím, kdo vyrazí jako první vpřed. Možná z něj při tomto rozhodnutí mluvila i jeho zmijozelská povaha. Zvuk dopadajícího čehosi jeho nastraženým uším neunikl. Mírně se zachvěl adrenalinem, avšak nepohnul se ze svého místa ani o píď. Vyčkával. Tušil, že si s ním Harry bude chtít ze začátku hrát a bude jej zkoušet. Ať už způsobil předchozí zvuk on, nebo to byla jen náhoda, nehodlal bystrozorovi nic usnadnit.

Harry se pousmál. Čekal, že na tohle blonďáka nenachytá. To by byl jinak až moc snadná kořist. Zadíval se proto na své nohy a větvičky kolem sebe, než sám na sebe vrhnul tišící kouzlo, aby jeho kroky nebyly slyšet. Až poté se velice pomalu a opatrně začal pohybovat od stromu ke stromu blíž k Dracově polovině bojiště širokým obloukem. Hůlku stále připravenou, oči na stopkách.

Pro Zmijozela nebylo příliš těžké dopídit se Harryho počínání. Nevěřil, že by Nebelvír se svou horlivou povahou dokázal tak dlouho vyčkávat v klidu, a tak nepochyboval, že už se pustil do zkoumání okolí. Draco opatrně vykoukl zpoza kamene. Výhled mu zacláněl strom, avšak na druhou stranu mu zároveň poskytoval další ochranu před Harryho očima. Chvíli vyčkával, pozoroval, ale žádný pohyb nikde nezaznamenal.

Víčka se mu přivřela a oči rozšířily poznáním, když pochopil, že není-li Harry ve výhledu, musí být tam, kam jeho oči nevidí - vzadu, za jeho zády. Akorát včas se otočil, aby stihl štítem zablokovat kouzlo letící jeho směrem. Harry zaútočil jako první.

Bystrozor se pousmál. Dobré reflexy, ale chyba, že si blonďák nehlídal záda. Sám rychle uskočil před Dracem mrštěnou kletbou za strom, odkud se následně vyklonil z druhé strany a sám pohybem hůlkou rychle poslal vlastní kouzlo následované v těsném sledu dalším.

Prvnímu se Draco vyhnul s přehledem, ovšem následující kouzlo jej minulo jen těsně, jako by Harry předvídal, na kterou stranu uhne. Nenechal se však vyvést z míry.

„Incendio Duo!" zvolal a namísto Harryho namířil hůlku na strom, za kterým se černovlasý schovával. Nechal jej vzplanout zelenými plameny, které bystrozora vypudily z jeho úkrytu. Další kouzlo už Draco vrhal na prchajícího Harryho, avšak opět neúspěšně. Kletba svůj cíl nezasáhla.

Harry se rychle přikrčil, načež z pokleku mrštil po blonďákovi silné řezací kouzlo, které Draco sice zaštítil, ale díky neodhadnuté úrovni se kletba částečně dostala skrz a zasáhla svůj cíl. Magie započítala úder hlubokým tónem a následně jim oběma oznámila, že Dracovo zdraví pokleslo na devadesát procent. Ukrytý bystrozor přimhouřil oči. To nebylo moc, vzhledem k síle kouzla, ale alespoň něco.

Tím jako by Harry v Dracovi odstartoval pravé zapálení do souboje. Jeho touha vyrovnat se v zásazích výrazně vzrostla. Od toho okamžiku věnoval blonďák souboji celou svoji duši. A bylo to také znát. Intenzita vrhaných kouzel se zvýšila a lesem najednou probleskovalo jedno barevné světlo za druhým. Tak dlouho, dokud místnost neohlásila další pokles zdraví, tentokrát na Harryho straně. A k blonďákově spokojenosti bylo výsledné číslo nižší jako to jeho. I když jen o pouhé tři procenta.

Bystrozor se ale rychle vzpamatoval, načež se rozhodl Draca už vůbec nešetřit. Jeho schopnosti si již prověřil a to mu stačilo. Teď jen vyzkoušet, jak bude Zmijozel stíhat v souboji, kdyby potkal opravdu silného soupeře.

Namířil hůlkou na skalisko, kde byl blonďák ukrytý a vrhnul po něm Bombarda. Kámen se rozletěl na kousky, díky čemuž Draca donutil utéct. K Harryho spokojenosti ale nikde poblíž další úkryt nebyl, takže mohl souboji konečně udat nový směr. Mrštil po Zmijozelovi jedno obzvlášť silné kouzlo, následované jen dalším a dalším a dalším. Nedával Dracovi téměř žádnou šanci útočit, ale pouze se bránit. Několik kouzel od něho sice sám schytal, ale ne tolik, kolik jich narazilo do blonďáka. Magie jim každou chvíli oznamovala pokles zdraví, kdy to Dracovo klesalo s mnohem rychlejší frekvencí.

Blonďák se pokoušel Harryho kletby odvracet, jak nejlépe uměl, avšak brzy přestával stíhat. Stále vícero kouzlům se pouze jen vyhýbal, než aby se je snažil odrážet jinými. Byl donucen ustupovat dozadu a při veškerém vypětí ze souboje se ještě navíc rozhlížet po novém úkrytu. Což však bylo nemožné, když musel veškerou svou pozornost věnovat příchozím kletbám, před nimiž se musel chránit. Bylo jasné, že jej Harry porazí. Otázkou zůstávalo kdy.

Zvrat v jejich souboji přišel tehdy, když se Draco vžil do uhýbání před kouzly natolik, že zcela vytěsnil všechny nástrahy, které si na něj mohlo přichystat samo prostředí. Proto byl lehce zakončen, když se mu na mokré rozbahněné půdě smýkla noha, a on se najednou ocitl na zemi. Ani přesto však palba Harryho kouzel neustala. Než se stihl znovu zvednout, snesla se na něj smršť dalších kouzel, zpečetila jeho osud.

S dalším zásahem přišel další pokles zdraví, a jakmile do sebe nechal plně narazit další silnou kletbu, odletěl pod jejím náporem dozadu a zády vší silou narazil do nedalekého stromu. Magie v místnosti jeho náraz utlumila, jak měla ve svém popisu práce. Přesto jej však blonďák pocítil. A když se s tvrdým kmenem střetla i jeho hlava, oznámila magie konec souboje a Dracův stav vyhodnotila jako bezvědomí.

Blonďák se vyčerpaně svezl dolů a zhluboka dýchal, jak se při souboji zapotil. Jedna jeho ruka zcela automaticky spočívala na zátylku v důsledku ochranných reflexů jeho těla a tu druhou nechal poklesnout i s hůlkou na zem.

Hned na to se magie stáhla a změnila les opět v holou soubojovou halu se zrcadly.

Harry polekaně vytřeštil oči. „Draco!" rozběhl se těch několik metrů za blonďákem a poklekl před ním na koleno. „Seš v pořádku?! Není ti nic?! Tohle jsem nechtěl, omlouvám se!" upustil hůlku a chytil Dracovy tváře do dlaní, aby se mu mohl podívat do očí.

„Jsem v pohodě," pousmál se Draco nad Harryho starostlivostí. Náraz mohl vypadat sebeošklivěji, ale magie se postarala o to, že se mu nic nestalo.

„Je to dobrý," vydechl a překryl jednu z Harryho rukou svou dlaní. „Neboj," musel se zasmát bystrozorovu výrazu.

„To lehko říká. Ten náraz ale vypadal ošklivě. Nepočítal jsem s tím, že uklouzneš na blátě," přiznal černovlasý kouzelník starostlivě. Následně si ale stoupl a natáhl ruku dolů k Dracovi. „Tak pojď."

„Díky," zamumlal blonďák a s Harryho pomocí se postavil. „Tak... jak mi to šlo? Prohrál jsem aspoň obstojně?" zaculil se, když se nechal Harrym obejmout kolem beder.

„Upřímně?" zasmál se bystrozor. „Čekal jsem, že budeš o mnoho horší. Vedl sis výborně, až teda na ten začátek. Začátečnická chyba nehlídat si záda. Ale jinak ti nemám co vytknout. Na to, že nemáš žádný výcvik, tak jsi mě mile překvapil. Budeme muset něco podobného někdy zopakovat," přiznal Harry s širokým úsměvem.

Blonďák se uchechtl a jemně pokroutil hlavou. „No, páni... Díky," neodolal a na Harryho mrknul. „Mám ze sebe dobrej pocit. Odolával jsem ti dýl, než jsem předpokládal. To mi ke spokojenosti stačí. I když... s tvou pochvalou je to mnohem lepší!" pronesl s upřímným smíchem. Pobaveně zíral do Harryho zelených očích, které mu upřený pohled opětovaly. S úsměvem na rtech se natáhl a vtiskl bystrozorovi vláčný polibek. Dnešní den nemohl být lepší.

Ahoj! Moc vás všechny zdravíme u další části. Vaše početné ohlasy u minulé kapitoly nás moc potěšily! Máme-li být upřímné, nečekaly jsme, že se vás ozve tolik, proto jsme byly ve výsledku mile překvapeny. Budeme doufat, že vaše nadšení z příběhu přetrvá i u této části. Snad vás kapitola bavila.

Vaše Makky & Matty