Blonďák netrpělivě přešlapoval na místě zachumlaný do svého teplého kabátu. V ruce pro všechny případy neustále svíral hůlku a srdce mu bušilo až někde v krku. Nemohl jinak, než se pořád ohlížet za sebe, zdali se už Harry z ministerstva konečně také nevynoří. Čekal hned u vchodu pro zaměstnance, aby se nijak neminuli, avšak přišlo mu, že už tu stojí hodiny, zatímco Harry pořád nikde. Jen stěží odolával pokušení rozběhnout se zpět do budovy a jít bystrozora hledat. Co když je tam někde zraněný? Nebo snad mrtvý?!

Zatřepal hlavou. Na takové věci myslet nesmí! Avšak drobný hlásek našeptávající jeho mysli jen ty nejhorší scénáře se v jeho hlavě neustále ozýval. Absolutně nevěděl, co si počít. Připadal si, jako by ve všem selhal a veškeré řešení problému nechal jen a jen na Harrym. Přestože se do této situace dostal zcela sám.

Když uslyšel spěšné kroky, chvátající směrem k němu z levé strany, prudce se otočil s hůlkou napřaženou před sebe. Jakmile se však setkal se známou a živou tváří, spadl mu kámen ze srdce. Ruka s hůlkou mu poklesla a jeho nohy se zcela automaticky rozeběhli vstříc příchozímu. Příliš jej v tu chvíli nezajímalo, jak je možné, že se tu Harry objevil zcela odjinud, než jej očekával. Hlavně, že tu byl.

Pln úlevy padl Harrymu okolo krku a pevně jej sevřel ve svém objetí. „Jsi v pořádku, že ano? Řekni, že ti nic není!" Silou vůle se mu povedlo potlačit slzy radosti a neskonalé úlevy, takže jen několikrát zamrkal, aby nadbytečné slané kapky ze svých očí vypudil. „Sakra Harry..." vydechl s tváří zabořenou do bystrozorových vlasů.

Harry se pousmál a sevřel blonďáka ve svém náručí stejně pevně, jako držel on jeho. „Jsem v pořádku, je po všem," pohladil Dracova záda. „Myslel jsem, že půjdeš domů."

„Nemohl jsem tě tam jen tak nechat! Víš, jak moc jsem se chtěl vrátit za tebou a přesvědčit se, že pořád ještě žiješ?! Cítím se tak neskutečně zbaběle, že jsem odtamtud odešel," hlesl blonďák a stále se bystrozora nepouštěl.

Harry místo odpovědí od sebe Draca jemně odtáhl a dlouze se přitiskl na jeho chladem studené rty. Cítil, jak se blonďák celý třese. Pomalu se odtáhl. „Já jsem tě poslal pryč, tak si nic nevyčítej. Nic mi není."

„Já vím, Harry, ale stejně, prostě..." mučednicky sklopil hlavu a zakroutil s ní. „Jsem tak rád, že jsi taky." Opřel si své čelo o to Harryho a suše polkl, než se tichým hlasem zeptal: „Co se tam stalo? Kde je?"

„Pryč," odpověděl černovlasý stejně tiše. Víc Dracovi ani říct nechtěl. O tělo se postaral, jak si kouzelník zasloužil. Jeho prach rozprášil v lese daleko odtud. „Pojďme domů, Draco."

Blonďák díky Harryho odpovědi nakrčil čelo a výzvu k odchodu zcela ignoroval. Slovo pryč v něm evokovalo vzpomínku na to, jak se kdysi s Harrym bavili o nejlepším východisku z jeho situace, při čemž sám bystrozor přišel s velmi radikálním řešením. „Zabil jsi ho?" optal se bez nějakých větší emocí, napjatý při čekání na odpověď.

Harry sevřel rty do tenké linky, načež na chvíli sklopil pohled na zem, než ho opět zdvihl. „Ano, ale víc po mně, prosím, vědět nechtěj. Čím méně toho víš, tím je to lepší."

Dracovy oči zjihly a zablesklo se v nich něco nečitelného. „Dobře," pronesl pokorně s pokýváním hlavou. „Dobře," zopakoval o něco tišeji a odvrátil svou tvář na stranu. Na jazyku jej pálily otázky, avšak kvůli Harrymu se donutil je spolknout. Doufal, že se časem dozví pravdu, na druhou stranu ale musel uznat, že i nevědomost nezní zrovna nejhůř.

„Pojďme domů," zopakoval Harry tiše. Nechtěl už o tom mluvit.

Blonďák mu věnoval drobný úsměv s malým přikývnutím. Mlčky uchopil Harryho ruku do své a propletl si s ním prsty. Stisknutím bystrozorovy dlaně jej informoval o své připravenosti a nechal černovlasého, aby je přemístil k němu domů.

Bystrozor je přemístil na cestu před domem, odkud pár kroky přešli přímo do menšího domku. Harry ze sebe stáhl kabát, pod kterým mě již jen triko s dlouhým rukávem a pověsil ho do šatní skříně vedle zrcadla.

Draco jej ve svlékání svrchníku zcela automaticky začal napodobovat, avšak s tím rozdílem, že ten svůj zavěsil na věšák vedle zrcadla. Když se znovu otočil k Harrymu, jeho oči se zaplnily obavami, lítostí a provinilostí. Zrakem totiž spočinul na velkém krvavém šrámu, který se táhl přes bystrozorovu paži. Jak to, že si toho nevšiml dřív? Harryho kabát v tom místě musel být dozajista roztržený!

„Říkal jsi, že ti nic není!" pronesl blonďák zoufale a rychle k černovlasému přistoupil blíže.

Harry se na něho zmateně otočil. Až poté jeho vlastní oči klesly tam, kam mířil blonďákův pohled. „Je to jen škrábnutí," prohlédl si se své zranění bystrozor. Vůbec nevěděl, že ho nějaká kletba opět škrtla. Věděl jen o škrábnutí na tváři.

„Neříkej mi, že jsi nic necítil," zamračil se Draco nad Harryho reakcí. „Co to bylo za kletbu?" zeptal se poté vážným hlasem.

„Nevím. Padlo jich tam tolik, že netuším, která to byla," přiznal Harry.

„Harry..." protáhl Draco s pokroucením hlavou. „Podívám se ti na to, dobře?" zvedl zrak k zeleným očím, při čemž se v těch jeho zračila lítost spolu s proviněním.

„Přestaň mít tenhle pohled, Draco," pokroutil Harry hlavou, načež se rozešel dál do domu. Naproti ho přišel přivítat Snížek, kterého jemně pohladil po hlavě, jinak si ho nevšímal a natočil si do sklenice vodu, kterou celou na jeden zátah vypil.

„Jaký pohled, Harry?" opáčil blonďák. „Co je tak špatného na tom, že o tebe mám strach?"

„Není na tom nic špatného, jen... Je to jenom škrábnutí. Jsem bystrozor, Draco, a takových zranění jsem měl už stovky. Měl jsem i horší! A vybral jsem si to sám, když jsem tehdy řekl, že ti pomůžu, tak se neviň z každého zranění, které vlastní vinou schytám, ano?" odložil černovlasý skleničku a promnul si unavené oči.

„Dovolíš mi aspoň, abych ti to ošetřil?" optal se blonďák podivně dutým hlasem.

Díky tónu, který se z jeho úst dostal, se k němu Harry otočil. „Jasně," souhlasil poté bez protestů, když spatřil blonďákův výraz. Přetáhl si tričko přes hlavu a posadil se na pohovku v obýváku.

Draco mlčky přešel ke skříňce u ledničky, odkud vytáhl lékárničku. Stále ještě si pamatoval, kde ji Harry má. Ostatně od posledně, kdy ji použil, zase neuplynula až tak dlouhá doba. S krabičkou v ruce poté přešel ke gauči a opatrně se posadil vedle bystrozora, aby dobře viděl na jeho zraněnou paži. Stále beze slova z lékárničky vydělal menší lahvičku s dezinfekcí a čtvereček gázy, jejž poté tekutinou namočil. Opatrně si přidržel Harryho paži za loket v jedné pozici a začal krvavý šrám dezinfekcí vytírat.

Bystrozor na sobě nepříjemné pálení nedal znát jinak, než pevným sevřením rtů a hlubším dýcháním. Rozhodně to nebylo příjemné, ale vydržet se to ještě dalo. Aby si ulevil, zavřel oči a opřel se temenem hlavy o opěrku za sebou.

Jakmile blonďák uznal, že je rána dostatečně čistá, přesunul se k Harryho obličeji. Prsty si přidržel jeho tvář a přesunul svou pozornost na šrám na ní. Když byl hotov, stále beze slova vstal a odešel vrátit lékárničku na místo, kam patřila. Použitou gázu po cestě vyhodil do odpadkového koše. „Předpokládám, že potřebnou mastičku někde doma máš taky, tak buď prosím tebe tak hodný, a aspoň ráno a večer si to vždycky namaž, ať se ti to co nejdřív zahojí. Nejradši bych ti to ještě něčím zakryl a zalepil, ale přijde mi to jako marná snaha."

„Hm..." dostalo se Dracovi jen tichého zamručení.

Bývalý Zmijozel se otočil bystrozorovým směrem, jen aby se setkal s napůl podřimujícím tělem na gauči. Hluboce si povzdechl. Přešel zpátky k Harrymu a jemně s ním zatřásl. „Ještě nespi. Pojď, pomůžu ti do postele," vybídl jej poté. Odpovědí mu bylo další tiché zamručení. Černovlasý se ani neobtěžoval na něj otevřít své oči.

Draco jej s mučednickým výrazem podebral pod paží a pomohl mu vstát. Následně si bystrozorovu ruku přehodil přes svá ramena a sám jej přidržoval za jeho hrudník. Mátožným krokem se vydali směrem k ložnici, kde blonďák Harryho opatrně položil do peřin a stáhl z něj kalhoty. Poté shodil oblečení i sám ze sebe a lehl si na druhou půlku postele. Už zcela automaticky se stulil po bystrozorově boku, kde počkal, dokud jej napůl spící muž neobejme. Nakonec se i on sám vydal do říše snů.

***

Harry už nevěřil, že se mu někdy vrátí noční můry, kterých se tak pracně po pádu Voldemorta zbavil, ale stalo se. Znovu a znovu viděl všude smrtijedy, jak pustoší vesnice plné nevinných a sám sebe, jak na každého vrhá zelený paprsek. Nenáviděnou kletbu, o které by byl možná radši, kdyby neexistovala. Jenže poté se v jeho zorném poli objevil blonďák. Byl to Draco. Ale Harry nemířil hůlkou na něho, ačkoliv znamení měli na předloktí oba, ale na vyššího, který tlačil hůlku na Dracovo hrdlo a šklebil se u toho. Mířil na Luciuse Malfoye.

Harry se se škubnutím probudil a s divoce bušícím srdcem hleděl do stropu, který nedávno ručně maloval. Hruď se mu zdvihala dvakrát rychleji, než tomu bylo normálně, ačkoliv se sám snažil uklidnit. Moc mu to ale nešlo. Stále měl před očima poslední obrázek ze snu, o který rozhodně nestál.

Když sebou bystrozor škubnul, neúmyslně vzbudil i blonďáka spícího po jeho boku. Draco prudčeji nasál vzduch do plic a zamrvil se, než nakonec pomalu otevřel oči a zamžoural do ranního světla. Jeho pozornost na sebe upoutal Harryho zrychlený dech, díky čemuž si všimnul, že je černovlasý už vzhůru a vypadá velmi rozrušeně.

„Harry?" zamumlal rozespale a nadzvedl se na loktu, aby lépe viděl do přítelovy tváře. „Co se děje? Stalo se něco?"

„N-ne," zachrčel Harry, jako by snad celou noc křičel a teď nemohl najít hlas. Pročistil si proto hrdlo. „Jenom... Zlej sen," promluvil tiše už svým hlasem a volnou rukou, kterou Draca nedržel, si překryl předloktím tvář.

Obavy z Dracova obličeje vymizely a nahradil je soucit. „Zkus na to nemyslet, hm?" drobně se blonďák pousmál a oddělal Harrymu ruku z obličeje. „Byl to jen sen. Ať už se ti zdálo cokoliv, nic z toho se nestalo," snažil se černovlasého tlumeným hlasem uklidnit. Pro zvýšení účinku se natáhl k Harryho rtům a vtiskl na ně jemný polibek.

„Nestalo, ale klidně by mohlo," zašeptal Harry slova, která ho nejvíce trápila. Nepochyboval, že všechno odstartovalo Dracovo oznámení, že jeho otec se možná dostane ven z Azkabanu. A potom ta včerejší událost. Nedovolil proto Dracovi se od něho dál odtáhnout a za temeno hlavy si ho znovu přitáhl ke svým rtům. Potřeboval se ujistit, že je v pořádku, že všechno je v pořádku.

Blonďák se nechal nadále líbat, přestože byl lehce zmaten Harryho slovy. Opatrně nalehl na bystrozorův bok, aby tak oběma usnadnil přístup a zpříjemnil jejich ranní polibky pohodlnější pozicí. Dlaň si položil na Harryho obličej a prsty přejel po jeho pokožce, se vší opatrností vynechávajíc šrám ze včerejška.

Bystrozor po chvíli zmateně opustil Dracovy rty, když přejel dlaní po jeho nahých zádech. „Nemáš na sobě oblečení," spíše jen konstatoval, než se zeptal. Zatím vždy, když spolu spali v jedné posteli, měl na sobě Draco alespoň tričko. A teď měl jenom boxerky.

Blonďák se uculil a v tvářích pocítil neobvyklou horkost. „Však ani ty ne," zasmál se pro odlehčení. „Nechtěl jsem se ti hrabat ve věcech, když jsi usnul. Tak jsem si lehl jen takhle," dodal na vysvětlenou a pokrčil rameny.

Harry povytáhl obočí a podivně se uculil. Poté rukou přejel Dracovi od lopatek až těsně nad lem spodního prádla. „Líbí se mi to," přiznal s úsměvem, a aby toho nebylo, vytáhl si za boky celé Dracovo tělo na sebe. „I když moje nebelvírský tričko ti taky slušelo," kousl se do rtu a prsty znovu zmapoval křivku Dracovi páteře.

„Možná si ho sem donesu. Stejně tu přespávám docela často. Bude se hodit," pronesl hravě bývalý Zmijozel a neodpustil si rozverné mrknutí. Pravdou bylo, že si Harryho tričko více méně přivlastnil. Zatímco kabát mu vrátil při první vhodné příležitosti, tričko si schoval doma a tajně doufal, že si na něj Harry nevzpomene.

„Určitě si ho dones. Takže... ho nosíš na spaní?" upozornil na věc, o které nevěděl. Přišlo mu to roztomilé, ale to Dracovi nehodlal říkat.

„Ehm... jo?" tiše se blonďák zasmál. „Je pohodlný," řekl na svou obranu.

„Hm," zamručel bystrozor pobaveně, načež se rozhodl pro radikální změnu polohy a převalil blonďáka pod sebe do peřin.

„Hej!" vypískl Draco překvapením, ale následně nemohl jinak, než se spokojeně zasmát. „Co to děláš?" zeptal se řečnicky a pohodil hlavou. Konečky prstů přejel po odhalené paži, na níž se Harry zapíral těsně vedle jeho hrudníku.

„Co bys řekl, že asi tak dělám?" pokroutil černovlasý hlavou. „Sám bych ale řekl, že nedělám nic, co by se ti nelíbilo," usmál se poté a políbil blonďáka krátce na rty, poté na bradu a podél dolní čelisti pokládal polibky až pod jeho ucho. Stejným způsobem se vrátil k Dracovým rtům, které tentokrát políbil dlouze.

Blonďák mu polibek rozechvěle oplácel. Harryho předchozí péče o jeho čelist mu do těla vyslala několik slastných impulzů. Spokojeně zamručel, když se od něj bystrozor delší dobu neodtahoval a pokračoval v líbání jeho rtů. Prsty si vsunul do Harryho rozčepýřených vlasů, aby si jej mohl přitahovat blíže k sobě.

„S tím naprosto souhlasím," vydechl tiše s úsměvem ve chvíli, kdy byli nuceni se od sebe aspoň na několik milimetrů oddálit, aby znovu nasáli kyslík do plic.

Harry se jenom pousmál, načež se znovu přitiskl na již lehce napuchlé rty. Líbal blonďáka něžně a nikam nespěchal. Naopak mu dával čas, a až když si byl jistý, pohladil levačkou jeho odhalený bok a pokračoval pomalu níž na vnější stranu stehna.

Jeho doteky vyvolávaly Dracovi husí kůži na pokožce. Šířila se od konečků Harryho prstů a příjemným způsobem rozechvívala celé jeho tělo. Spolu s neuspěchanými línými polibky se tak v blonďákovi rodil pocit naprostého blaha.

Krásnou chvíli však oběma mužům zkazilo nenadálé drnčení domovního zvonku, jež se začalo rozléhat celým Harryho domem.

Bystrozor se lehce odtáhl a zamračil se. Moc nevěděl, kdo by ho mohl otravovat takhle ráno, kromě někoho z ministerstva. Na druhé zadrnčení si povzdechl. „Budu tam muset jít..." sklonil se pro rychlý polibek.

Draco nesouhlasně zamručel, ale s jeho rozhodnutím odejít ke dveřím nic nezmohl. Harryho příjemná blízkost se vytratila, když se bystrozor zvedl z postele a nechal jej v přikrývkách samotného.

Cestou popadl alespoň tričko, kterým se zahalil, než došel k vchodových dveřím. Ty následně otevřel.

„Mio?"

Ahoj! Vítáme vás u další části! Patří speciálně všem, kteří si dnes odbydou svou maturitní slohovku z češtiny a také těm, které zítra čekají přijímačky na střední. Držíme vám všem palce! ;) Snad jste si kapitolu užili! :)

Vaše Makky & Matty