„Tak co? Hotovo?" zeptal se s drobným úsměvem Harry, když tak sledoval Draca ze své pozice na židli, jak kontroluje už po druhé každý kousek laboratoře. Ben odešel už asi před půl hodinou a tak tu zůstali sami. A Draco ještě pracoval, než začal poklízet. Teď už se snad ale i on chýlil ke konci.

„Jo, myslím, že jo," zamyšleně se blonďák rozhlédl kolem sebe, jak v laboratoři hledal byť jen jedinou věc, jež by nebyla na svém místě. S rukama v bok se nakonec spokojeně pousmál a pokýval hlavou, když neuviděl nic, na co by zapomněl. „Můžeme jít," obrátil se poté na Harryho a věnoval mu drobný úsměv.

Černovlasý si oddechl. „Už jsem myslel, že to kolečko kolem budeš dělat ještě po třetí," přiznal pobaveně, kam se jeho myšlenky ubíraly.

„Nech si toho, ano?" zamračil se Draco a zpražil Harryho nespokojeným pohledem. Jako by černovlasý ani nemohl chápat jeho počínání. Pro blonďáka zkrátka existovaly zásady, přes něž nejel ani bradavický expres. Nechat tu někde něco nepatřičného ležet a mohlo by to mít katastrofální účinky. „Tady se jedná o bezpečnost práce," zamumlal blonďák zlověstně.

Bystrozor škubl koutkem úst. „Ano, ale i o moje zdraví. Chceš snad, abych tady sebou únavou seknul? Taky jsem byl celý den v práci. A dneska to bylo extrémně náročný. Vidím se už jen v posteli," prohrábl si vlasy a pomalu vstal.

Blonďák se po jeho slovech lehce zamračil. „Jestli jsi tak unavený, můžeme ten dnešek odložit," navrhnul a zkoumavě si Harryho přeměřil. Aby se bystrozor přepínal jen kvůli němu, to bylo to poslední, co si přál. „Půjdu k sobě a ty se můžeš pořádně prospat."

Harry tiše potřásl hlavou. „Ale ne! Tak jsem to nemyslel," pousmál se unaveně. „Prospat se ideálně můžu i s tebou v náručí. Jen už bych prostě šel," přešel pomalu k Dracovi a zandal mu pramen vlasů za ucho.

„Tak dobře," přitakal blonďák s jemným pousmáním, když ukončil své obhlížení Harryho plné pochyb o tom, zdali mluví pravdu. „Jen se oblíknu a půjdeme," oznámil bystrozorovi a vzdálil se od něj, jen aby o chvilku později stál znovu po jeho boku, tentokrát již ve svém kabátě a s pracovní taškou na rameni. „Můžeme."

„Super," usmál se bystrozor, načež si Draca krátce prohlédl. Poté beze slov vyrazil ven. Počkal, až za nimi Draco pozamyká všechny dveře, než se odhodlal ho chytit za ruku a proplést s ním za chůze prsty.

Blonďákův spokojený pohled dopadl na jejich propojené ruce. Harryho ortéza už byla pryč, z čehož měl Draco radost. Upřímně teď doufal, že už se bystrozor jakémukoliv dalšímu úrazu na delší dobu vyhne. Nerad jej viděl zraněného, navíc když věděl, že Harry na řádnou léčbu moc nedá.

„Pořád tě Pastorek chce nechat jen u papírování?" zeptal se se zájmem, když společně procházeli spletitými chodbami k východu z ministerstva. Co věděl, ministr Harrymu po návratu z neschopenky opět naporučil zůstat několik dní jen v kanceláři. Na druhou stranu si byl jistý, že už museli Harryho v terénu postrádat. Přeci jen patřil k nejlepším a jeho dnešní únava by jen odpovídala tomu, že již kancelář opustil.

Černovlasý se tiše zasmál. „Chtěl, ale bohužel nemá dostatek bystrozorů do terénu. Dneska mě ven pustit musel, i když mu to po chuti moc nebylo. Těžký případ," informoval blonďáka.

„Chceš mi o tom říct víc?" nadhodil Draco v hlase s patrným pobavením způsobeným Harryho tónem. O práci spolu příliš často nemluvili, už jen z toho důvodu, že o její náplni by správně neměli mluvit vůbec, ale když na to přišlo, dovolili si ve společnosti toho druhého občas nějaké ty informace utrousit, aby tak odlehčili sami sobě.

„Nic, co by tě oslnilo. I když... Od Munga utekl pacient z psychiatrie. A rozhodl se, že si vezme do péče svého čtyřletého syna. S vyhrožováním matce syna unesl a nechtěl ho vydat. A hůlkou se navzdory choré mysli ohánět taky uměl. Dal nám docela zabrat, protože jsme se báli, abychom nezranili dítě," pokrčil Harry lehce rameny. On sám zranění neschytal, ale několik jeho kolegů bylo nuceno co nejrychleji navštívit léčitele.

Draco nesouhlasně pokroutil hlavou. „Přijde mi to, nebo u Munga doopravdy přestávají být schopní si své pacienty pořádně ohlídat?" hlesl zasažen Harryho příhodou.

„Taky mi to tak přijde," pokroutil Harry hlavou, načež si dal volnou dlaň před pusu, když zazíval. „Kvůli nim má bystrozorské oddělení dvakrát víc práce."

„Měl bys říct ministrovi, ať s tím něco udělá," semkl blonďák rty k sobě.

„Ví to, ale když chtěl ostrahu k Mungovi, nepovolili to," zamumlal Harry. „Jsem utahaný jako kotě. Jediné, co momentálně chci, jsi ty u mě v posteli. A spánek."

„Však už za chvíli budeme u tebe," jemně se Draco pousmál. Harryho slova - byť trochu dvojsmyslná - jej zahřála u srdce. I když to pro ně oba bylo stále ještě lehce nové, usínání v bystrozorově objetí si už stihl dostatečně oblíbit.

„Jo," hlesl Harry. Možná to způsobila únava, možná jeho nepozornost. Každopádně když uslyšel zvuk svištící kletby, bylo už pozdě, aby ji vlastním kouzlem odvrátil. Otočil hlavu akorát, aby zahlédl stříbřitý paprsek, jak se řítí na blonďáka vedle něho.

„Pozor!" zakřičel, ale i tak v reflexu k Dracovi natáhl ruce a prudce s ním trhnul do strany. Kletba blonďáka naštěstí nezasáhla, ale sám Harry cítil nepříjemné štípání na levé tváři. Moc se jím ale nezaobíral, vytáhl hůlku a namířil ji směrem, kterým přiletěla kletba, Draca skrytého za svými zády. „Vylez, ať seš kdokoliv!" vykřikl již úplně probraný a maximálně podrážděný. Útočit ze zálohy byl podraz a naprosté zbabělství.

Dracovy zorničky se rozšířily zděšením. Ruka mu automaticky vystřelila ke kapse kabátu, kam si před odchodem z laboratoře ukryl svou hůlku. Vytáhl ji, připraven se bránit, pokud to bude třeba. Přestože se jej Harry snažil ukrýt za svými zády, cítil potřebu mít ji v pohotovosti. Nehledě na to, že jakkoliv Harryho bystrozorským schopnostem věřil, nedokázal by jen přihlížet, pokud by se černovlasému něco stalo. Avšak bývalý Nebelvír si jeho gesta povšiml a rukou mu naznačil, že si nepřeje, aby cokoliv podnikal, nebude-li to nezbytně nutné.

Jeho mysli netrvalo příliš dlouho, aby si udělala jasnou představu o tom, kdo by za vyslanou kletbou mohl stát. Už jednou se s podobným překvapením na ministerské chodbě setkal, a nebylo to nikterak dávno. Vlastně... přesně čtrnáct dní! Při tomto uvědomění Draca střáslo. Jak mohl zapomenout?! Dny strávené s Harrym nejspíše ubíhaly příliš rychle na to, aby je u toho dokázal počítat...

Na Harryho výzvu se zpoza rohu vynořila mužská postava. Pro Draca velice dobře známá, pro bystrozora nová, přesto si však podle jejího vzhledu a blonďákovy následné reakce dokázal velice rychle dát dvě a dvě dohromady.

„Ale, ale, ale, podívejme, kohopak to tu máme! Opět sis přivedl ochránce, Draco?" posměšně muž zakdákal a hůlkou nepřestával mířit na pár před sebou, nehledě na jejich početní převahu. „Sám pan Potter, jaká to čest," ušklíbl se na černovlasého a s potěšením zaznamenal krvavý šrám na jeho obličeji. S teatrálností se bystrozorovi lehce uklonil, přitom však ani na vteřinu nespustil zrak ani z jednoho z mužů.

Harry stiskl rty do přísné linky. „Je pěkné, že znáte mé jméno. Sním já vědět na oplátku to vaše? Jméno zbabělce?" svraštil obočí soustředěním.

„S vaší slávou by byl hřích jej nevědět, nemyslíte?" ušklíbl se muž. „A co se týká toho mého... nezmínil-li se Draco, pak není třeba jej znát."

„Jak myslíte. Co ještě chcete?" ohradil se Harry prozatím ledově klidně v hlavě spřádajíc plán, jak jejich neplánované setkání co nejrychleji ukončit.

„Nenaučili vás slušnosti, pane Pottere? Nejdřív mě nazvete zbabělcem a potom jste ještě tak neurvalý," posměšně pronesl muž a potřásl hlavou. „Myslím, že všichni víme moc dobře, co chci," vkradl se do jeho hlasu chladný výhružný tón.

„Váš rozmilý přítel ode mě přesně před dvěma týdny dostal své ultimátum - buďto lektvar, nebo se o něm všichni dozví pravdu, ovšem... po tom, co jste se mě společně pokusili podrazit, jsem změnil názor," vítězně se ušklíbl. „Už to není lektvar, nebo pravda, nýbrž lektvar, nebo život. Tak co, pane Pottere, máte pro mě to, co žádám?"

Harry přimhouřil oči. „Jediné, co pro vás mám, je ultimátum, buď nám dáte pokoj, nebo váš život," sevřel pevněji prsty kolem své hůlky.

„Pokoj vám dám až poté, co dostanu to, co chci. Očividně vám stále ještě nedošlo, že jsem pro ten lektvar ochotný udělat cokoliv," zavrčel muž, nic nedbajíc dvou párů nenávistných pohledů, které jej v tu chvíli propalovaly.

Bystrozor v duchu přepočítával. Kouzelníka naproti sobě nemohl podceňovat, protože to byl bývalý smrtijed a ti byli zatraceně prohnaní. Podle úchopu, kterým držel hůlku, Harry poznal, že to není žádný amatér, ale naopak čaroděj s dlouholetými zkušenostmi ve službách Voldemorta. Musel být opatrný. A taky zatraceně rychlý. A musel dostat Draca do relativního bezpečí.

Rozhodl se během pár sekund. „Everte stativ!" použil kouzlo na získání více času, když smrtijeda odhodil na dřevěný stolek s dvěma židlemi, který se pod jeho vahou rozpadl jako domeček z karet.

Harrymu to bylo ale jedno. Nespouštíc oči z protivníka s hůlkou v pozoru začal mluvit na Draca. „Vypadni Draco, běž!"

„Nemůžu tě tady nechat samotnýho! Je to moje chyba, že je tady!" zoufalým hlasem odporoval Draco, oči upnuté na muže válejícího se v troskách ministerského nábytku. Zatím vypadal, že se ještě nevzpamatoval z šoku.

„Řekl jsem, běž!" sekl Harry jen na rychlo očima po odporujícím blonďákovi. Nechtěl po něm nic jiného, než aby se schoval, protože mu nechtěl na plno říct, že mu tady je spíš ke škodě, než k užitku. Musel by ho stále hlídat a nepochyboval, že by se na Draca jeho protivník speciálně zaměřil. Ať na to myslel nerad, Draco byl momentálně slabší článek. Vynikající lektvarista, ale neměl výcvik bystrozora.

„Harry to..." pokusil se ještě jednou nesouhlasit s tím, že bude poslán pryč, avšak když k jeho uším dolehlo zavrčení muže, zvedajícího se ze země, své rozhodnutí přehodnotil. S další vybídkou od Harryho k tomu, aby odsud utekl, se nakonec otočil a - i když velmi nerad - rozeběhl se chodbou dál, pryč z místa, kde se schylovalo k ostrému souboji. Jestli se Harrymu něco stane, bude si svůj odchod dozajista vyčítat.

Zatímco blonďák mizel za rohem, bývalý smrtijed se s hůlkou v pozoru postavil na nohy. Když zaregistroval Dracova záda ztrácející se mu ze zorného pole, vzedmula se v něm vlna vzteku. Vzápětí již vzduchem svištěla kletba, avšak blonďáka již nedostihla. Namísto do jeho těla narazila do kamenné zdi, v níž se díky tomu objevila drobná prasklinka. Pln vzteku z Dracova útěku se muž otočil s další kletbou přímou na bystrozora. A nebral si žádné servítky. „Sectumsempra!"

Harry pohotovou reakcí vyčaroval silný štít, který kletbu pohltil. I přesto se ale nedokázal zbavit mírného mrazení, když si vzpomněl, jak tu samou kletbu vyslal ještě v Bradavicích na Draca. Se zamračením poslal své vlastní kouzlo, které jak očekával, minulo účinku, když ho smrtijed vykryl.

„Tak takhle bojuje Harry Potter? Čekal jsem od tebe víc," posměšně se muž zachechtal a neztrácel čas - vyslal bystrozorovým směrem další mocnou kletbu a to rovnou dvakrát za sebou, takže i když černovlasý muž první vlnu odrazil, ta druhá jej minula jen o vlásek.

Bystrozor se ale nenechal vyvést z míry. Doufal, že to se svým protivníkem vyřeší jinak, než soubojem na život a na smrt, ale zřejmě neměl na výběr. „Jak chceš," zamumlal, načež smířený začal bojovat naplno míchajíc kletby i kouzla, která se naučil ve výcviku. Kouzla na vyšší úrovni.

Barevné paprsky létaly vzduchem bez ustání jeden za druhým. Kletby té nejvyšší úrovně, složitá odrazová kouzla a mnoho dalších. Sám Harry kolikrát nevěděl, zda se má první bránit nebo útočit a tak stejně jako jeho protivník před kouzly uskakoval do stran a krčil se, aby se jim alespoň nějak vyhnul. Kouzla tak zasahovala i věci okolo nich, které vybuchovaly pod silou magie.

Perfektní příležitost se černovlasému naskytla, když díky jednomu z úskoků smrtijed zavrávoral ztracenou rovnováhou. A Harry nečekal.

„Avada kedavra!" nechal ze svých rtů splynout nenáviděnou kletbu a poté už jen sledoval, jak zelený paprsek vyletěl z jeho vlastní hůlky a zabodl se do těla druhého kouzelníka. Smrtijed na chvíli zamrznul v pohybu s očima vytřeštěnýma nevírou, načež se jeho tělo svalilo s tupým úderem na zem mezi třísky dřeva.

Harry zadýchaně sklonil hůlku a naslouchal mrtvolnému tichu, které na ministerstvu náhle zavládlo. Poté se pomalu vydal k tělu, u kterého klesl do dřepu a dvěma prsty ze zvyku zkontroloval na krku tep, i když moc dobře věděl, že kletba svůj účel splnila. Zabila.

Svěsil hlavu mezi ramena a tiše si povzdychl. Tohle nechtěl, ale na výběr opravdu neměl. Bylo to buď Draco, nebo ten smrtijed. A u Harryho byla volba jasná.

Tak... a je to tu. Víme, že řada z vás nebyla příznivcem Harryho jako vraha, ale určitě i vy pochopíte, že se nedalo dělat nic jiného, aby nebyla Dracova minulost prozrazena. A jak jste četli, Harry ze svého činu neskáče nadšením do vzduchu též. Toť k vysvětlení našeho činu. :)
Moc děkujeme za Vaši odezvu v jakékoliv formě. ;)

Vaše Makky & Matty