Dracova víčka se zatřepotala a jeho do očí uhodila ranní sluneční záře. Po včerejším vyšetření jej léčitelka Weasleyová - nad tím se musel posměšně ušklíbnout. Stále nemohl uvěřit tomu, že si tu ryšavou hlavu vzala - tvrdošíjně nechala převézt do jednoho z prázdných pokojů. Jeho noha na tom nebyla zrovna nejlépe ani po řádném ošetření, takže měl nakázáno tu zůstat na pozorování nejméně jednu noc. Kdo ví, zdali jich nebude více.

Podle Hermioniných slov bylo štěstí, že jej sem, ke sv. Mungovi, Harry dostal zavčasu. Takhle má naději na to, že se mu stehno v pořádku zahojí a při nejhorším případě zůstane po zranění jen obrovská jizva. Asi by měl Potterovi později poděkovat. Od chvíle, co odešel z ordinace, jej neviděl. Od své léčitelky dostal za úkol odpočívat, takže mladý bystrozor musel respektovat nařízení a pro informace si přijít později. Lépe řečeno už dneska, pokud se Dracův stav nějak radikálně nezhorší.

Rána však byla stále velice citlivá. I když byla převázaná obvazem a namazaná všelijakými mastmi, bolelo to jako čert. Dokonce ani lektvary, které večer konečně dostal, nedokázaly zabránit tomu, aby vnímal nepříjemné tepání a pálení pokožky. Naštěstí mu ale ulevily od zbylých problémů, takže mohl konečně odložil kbelík a zapomenout na ostatní zranění, která při výbuchu utržil.

Lehce se zapřel o lokty a pokusil se povytáhnout na lůžku výše, aby se mohl lépe položit. Nebyl zvyklý spát na zádech, proto mu jeho poloha příliš nevyhovovala. Bohužel na bok se kvůli noze přetočit nemohl. V nepohodlné pozici ležel ještě několik minut, než se otevřely dveře a dovnitř vešla Hermiona s jemným úsměvem na rtech.

„Dobré ráno," pozdravila jej a automaticky si to zamířila k Dracovu lůžku.

„Dobrý," ušklíbl se blonďák a přeměřil si ji pohledem. „Ten plášť ti vůbec nesluší. Měli by vám konečně rozšířit nabídku barev," zhodnotil ji a nesouhlasně se podíval na citronově zelený léčitelský hábit, který na sobě Hermiona měla.

„Nestěžuju si. Asi už jsem si zvykla," pohodila žena rameny. „Co tvoje noha? Pořád to tak bolí?" Ještě v době, kdy se ptala, začala z Draca odhrnovat peřinu. S potěšením seznala, že obvaz zakrývající blonďákovo stehno není až na jedno malé místečko vůbec prosáklý. Opatrně jej začala sundávat a odhalovat tak Dracovu poraněnou kůži.

„Po tom lektvaru už je to lepší, ale cítím ji pořád," přiznal bývalý Zmijozel a znechuceně se zašklebil, když si měl možnost přímo prohlédnout pomalu se odkrývající zranění. Nevypadalo to vůbec pěkně a vědomí, že je tohle součástí jeho nohy, jej děsilo.

„S tím musíš počítat. Nepřestane to bolet ze dne na den," drobně se Hermiona pousmála a již zcela odhalenou ránu nejdříve začala kontrolovat pohledem, a až teprve poté ji kouzlem očistila a nanesla na ni novou vrstvu lehce zapáchající masti. „Hojí se to dobře," informovala svého pacienta soustředěným hlasem.

Draco přikývl a raději svůj zrak od nohy odvrátil. Doposud sledoval, jak se Hermioniny cvičené prsty opatrně dotýkají jeho rány, avšak pohled na poraněnou kůži jej nutil přemýšlet na nepěknými věcmi. „Kdy má dorazit Potter?" zeptal se s jistou dávkou nevraživosti.

„Zhruba za hodinu by měl být tu. Prý má ještě nějakou práci, ale nemusíš se bát, čas na tebe si najde určitě," neodolala a trochu Malfoye poškádlila. Podle toho, co jí Harry včera vykládal, se blonďák výslechu prostě nemohl dočkat.

„Fajn," zamumlal tiše Draco, než zavřel oči a nechal ji dělat její práci.

***

Jeden pár nohou dopadl s prásknutím na podlahu u sv. Munga.

Majitel nohou ale nikam nepospíchal a jen zamračeně hleděl do papírů, které vyplnil s Gabrielem Rodriguezem. Velice charismatický chlap, bohužel zřejmě dočasně slepý. Tak to tedy řekl jeho léčitel, který se specializoval právě na vady očí. Harry mu mohl jen přát, aby se brzy uzdravil.

Podle jeho výpovědi ale den začal a probíhal stejně jako vždy. Přišel do práce, kde už byl v předstihu Malfoy, dal si kafe a poté se dal do práce jako vždy. Jejich kolegyně dorazila o dvacet minut později. Nic zvláštního, prostě klasika, jak mu Gabriel řekl.

Poté prý on sám nad něčím diskutoval s Malfoyem u jednoho z kotlíků, což byla přesně doba, kdy Brigitte měla odejít do skladu, takže ani jednoho ze svých kolegů neviděla. Následoval prý podivný zvuk, zapraskání, což neušlo blonďákovi, a když se vydal inkriminovaný kotlík zkontrolovat, vybuchl. V té rychlosti si ale Gabriel bohužel nevšiml, o který kotlík přesně se jednalo, což byla taky škoda. Harry měl totiž všechny kotlíky pod číslem, které našel ve spisu od Pastorka, a tam zároveň vždy našel, co se v něm zkoumalo.

Teď už mu zbýval jen Malfoy. A lhal by kdyby tvrdil, že ho jeho výpověď nezajímala. Byl na ni hrozně zvědavý a zároveň doufal, že právě blonďák mu všechno vysvětlí. Teď momentálně totiž neměl nic a s tím nic nemohl jít za ministrem. Byl by zklamaný, že na nic nepřišel.

Pomalu se rozešel chodbou ve třetím patře a už dopředu uvažoval, že až vyřeší Malfoye, zajde se konečně podívat do laboratoří. Technici mu totiž před pár minutami poslali povolení, že už beze strachu může prolézat sutiny, aniž by se přiotrávil nějakými zbylými výpary. Což byla zatím jediná dobrá zpráva toho dne.

Podle Hermioniných instrukcí se přemístil před dveře číslo deset a zaklepal. Tentokrát se ale rozhodl být slušný a počkat, dokud mu blonďák na druhé straně nedovolí vejít.

Když k Dracovým uším dolehlo tiché, avšak rázné zaklepání, lehce sebou škubl a instinktivně natočil hlavu ke dveřím. Zamračil se a odkašlal si, než co nejhlasitěji zakřičel svolné: „Dále!" Na to se dveře opravdu otevřely a do místnosti vstoupil Harry Potter v celé své kráse. Co jen to blonďákovi dovolovala bolavá noha, posunul se po lůžku více dozadu, aby lépe seděl a jeho zamračení se jen prohloubilo, když se jejich oči setkaly.

„Ahoj, koukám, že už je ti lépe?" povytáhl obočí a popošel blíže k Malfoyově posteli, snažíc se nějak kousavě nereagovat na jeho zamračený výraz.

„Jistě tě těší fakt, že především tvojí zásluhou, co?" opáčil Draco. Pečlivě sledoval každý Potterův pohyb, když si černovlasý k jeho lůžku přisunul dřevěnou židli, na kterou se následně posadil.

Harry se pousmál a naklonil lehce hlavu, zatímco si přehodil jednu nohu přes druhou a na výše položené stehno položil spis s výpověďmi. „Asi bych lhal, kdybych řekl, že... jo. Potřeboval si lékařské ošetření a podle Hermiony stačilo pár minut navíc a o nohu by si přišel. Potom bych si to asi neodpustil. Teď jsem jen rád, že jsi v pořádku, ačkoliv to zní... velice neuvěřitelně," přiznal bez rozpaků. Předešlý den konal, jak mu velely bystrozorské instinkty, což odsunulo jeho nevraživost vůči blonďákovi stranou. „Každopádně, jsem tu ale kvůli něčemu jinému. Mia mi potvrdila, že už jsi schopný výslechu, takže jdu jen konat svou milovanou práci."

„Mia?" uchechtnul se Draco. „Tak teď říkáte Grangerové? Nebo teda, pardon, Weasleyové?" Nenechal Harryho ani zareagovat, jelikož si odpověď domyslel sám a raději o něco vážnějším tónem pokračoval: „Tak se ptej, ať je to rychle za mnou..."

Černovlasý potřásl hlavou. „Jako první od tebe potřebuju podrobný popis toho, co jsi dělal od rána do doby výbuchu. Abych to mohl porovnat s výpověďmi tvých kolegů," otevřel klidně složku a připravil si svůj samoplnící se brk.

Blonďák si teatrálně povzdechl. „Přišel jsem do práce na osm, jako každý den. Společně s Gabrielem a Brigitte máme přesně rozdělené kotlíky - každý se stará o ty své, takže jsem přišel ke svému stolu a pokračoval ve své práci na rozdělaných vzorcích. Mimo jedno odskočení na toaletu jsem neopustil místnost.

Krátce před výbuchem za mnou na konzultaci přišel Gabriel. Zabral jsem se do našeho rozhovoru natolik, že jsem si nevšiml, jak se mi jeden z lektvarů vymyká kontrole. Problém jsem zaregistroval natolik pozdě, že když jsem se k patřičnému kotlíku rozešel, už jsem nestihl zabránit katastrofě a lektvar vybouchl. Následky vidíš sám."

Harry na srozuměnou přikývl. Poté se zamyslel krátce nad Malfoyovými slovy. „Takže kotlík, který má na svědomí tu katastrofu, byl tvůj kotlík?"

„Jo," připustil nelibě Draco a tak trochu neúmyslně dal před černovlasým mužem najevo, že své nepozornosti, která zapříčila celý výbuch, opravdu upřímně lituje. Především kvůli svým kolegům. Kdyby přišel k újmě na zdraví jen on sám, asi by jej to netrápilo tolik, jako když ohrozil na životě jak Brigitte, tak Gabriela.

Harry k blonďákovi krátce zdvihl pohled. „Konečně užitečná informace, s kterou se hnu z místa. Pod jakým číslem si měl ten kotlík evidovaný?"

„Čtyři, šlo o čtyřku," krátce se mu podíval Draco do očí a poté sklopil pohled do svého klína.

Harry si tu informaci s přikývnutím zapsal. „Dobře," zalistoval poté ve své složce a zadíval se na informace o kotlíku číslo čtyři. „Tušíš, co se mohlo stát? Podle informací od Pastorka tu je zapsané, že šlo o klasicky další z mnoha prototypů toho lektvaru, co jste měli vyvíjet."

„Jo, on to taky jeden z nich byl. Pravděpodobně šlo o moji chybu. Musel jsem jej převařit, nebo špatně promíchat, možná přidat nepřesně odměřenou ingredienci, nevím přesně. Sám víš nejlíp, že stačí drobné zaváhání, maličká chyba a vše může být úplně v háji," s povzdechem pokrčil Draco rameny a nenápadně si pod peřinou pohladil zraněné místo na noze. Začínala o sobě opět dávat vědět. Až Potter odejde, asi si bude muset říct o další lektvar na tlumení bolesti.

„Jo, to vím až moc dobře. A Snape si nikdy nenechal ujít příležitost, jak mi to omlátit o hlavu," povzdechl si černovlasý bystrozor. „Spíš mi moc nejde do hlavy, jak zrovna ty, takový puntičkář na přípravu lektvarů, jsi mohl udělat chybu. To ti není zrovna podobné," znovu zvedl pohled k blonďákovi, který na svém lůžku sjel více do lehu, než aby seděl.

„Každý se někdy spleteme. Můžeš se špatně vyspat, být unavený a tím pádem nepozorný a uděláš ji, Pottere. Možná jsem perfekcionista, ale taky jsem člověk a lidé chyby dělají. Nikdo jiný, než já, Brigitte a Gabriel k těm lektvarům přístup neměl. Nevidím důvod, proč by mi někdo z mých kolegů zasahoval do práce. Musel jsem ji udělat já a nestydím se to přiznat."

Harry zavřel s tichým zašustěním složku. „Jsem rád, Malfoyi, že už nejsi ten stejný spratek jako na škole. A dokážeš uznat svou chybu. Nechci to vyšetřování nijak zdlouhavě protahovat, takže jsem rád, že spolupracuješ. Tvoji výpověď mám, takže... Kdybych něco ještě potřeboval, přijdu nebo se ozvu. Každopádně, díky," pomalu vstal ze židle a vrátil ji na její původní místo.

„Je mojí povinností spolupracovat, i když se jedná o spolupráci s tebou," zatvářil se blonďák kysele. V duchu děkoval Merlinovi za to, že už se Potter zvedá a chystá k odchodu. Čím více informací mu musel prozradit, tím více riskoval odhalení pravdy. A navíc o sobě opět začalo dávat vědět jeho včerejší zranění. Ani o jednom z toho však černovlasý bystrozor nemusí nic vědět, no ne?

„Jasně," ušklíbl se lehce i tmavovlasý. Vzájemného špičkování mezi sebou asi nikdy nenechají, ale bylo to osvěžující po dni plném vážných tvářích lidí, kteří se mu div na chodbách neklaněli.

Pomalu se rozešel ke dveřím, které následně otevřel, ale mezi nimi se zastavil a otočil ještě jednou k blonďákovi. „Mimochodem, kdyby tě to zajímalo, tak tvoje kolegyně Brigitte je už úplně v pořádku po ošetření a tvůj kolega Gabriel... trpí podle specialisty dočasnou slepotou. To jen kdybys to chtěl vědět. Tak zatím," kývl na rozloučenou, než zmizel za dubovými dveřmi.

Sotva se Harryho záda vytratila z Dracova dohledu, praštil blonďák hlavou do polštáře a tiše zavyl. Zpráva o Gabrielově stavu jej nepotěšila, ba co víc, dá se říct, že jej možná i malinko zarmoutila. Jak před chvílí řekl Potterovi, byla to jeho chyba, a ačkoliv Gabriela nemohl z celého srdce vystát, rozhodně mu nechtěl takto ublížit. Nezbývá mu nic jiného, než doufat, že bude jeho slepota opravdu jen dočasná.

Sykl, když mu nohou projela ostrá bolest. Asi už je opravdu ten nejvyšší čas na další dávku lektvaru pro její ztlumení. Naučeným způsobem si k sobě přivolal lékouzlenici, která zrovna vykonávala dohled nad jejich oddělením a vděčně od ní přijal flakónek s nápojem, který mu na jeho žádost možná až trochu přeochotně donesla. Tohle bude ještě zajímavé.

Týden se s týdnem sešel a my jsme tu s další kapitolou. :) Upřímně by nás zajímaly vaše názory na povídku. Líbí se vám? Co si myslíte o ději? A co od povídky vůbec očekáváte? Budeme rády za každou odezvu, to nám věřte. Potion Secret je náš první společný počin, a tak zkrátka potřebujeme ujistit, že má naše práce smysl, což bez vás prostě nejde. Nerady bychom nabyly dojmu, že vás PS nebaví, nebo že ji snad berete jako samozřejmost. (:

Vaše Makky & Matty