„Podáš mi ten nůž, prosím?" obrátil se blonďák na černovlasého, když si otřel mokré ruce do utěrky ležící na kuchyňské lince, a hlavou pohodil k ostrému nástroji ležícímu jen kousek od místa, kde stál jeho přítel. Dnes nastal ten den, kdy Draco plnil svůj slib, jenž Harrymu před několika dny dal, a pustil se s ním do vaření. Zatímco bystrozor se ujal práce na masu, bývalému Zmijozelovi bylo přiděleno omývání zeleniny a nyní na něj čekalo její následné krájení.

„Děkuju," uculil se, když mu Harry potřebný nůž podal a naklonil se, aby mohl vtisknout drobný vděčný polibek na bystrozorovy rty.

„Není za co," pokroutil Harry hlavou s tichým smíchem, zatímco se sám vrátil ke své práci, kdy po očku Draca neustále sledoval. „Je vidět, že nůž v ruce nedržíš poprvé," podotkl se spokojeným úsměvem, že se nemusí bát o Dracovy prsty. To by ho potom hlídal mnohem pečlivěji.

Blonďák se jeho slovům uchechtnul. „Používám ho dnes a denně v práci, Harry," pronesl pobaveně a znovu se pustil do krájení.

„Já vím, proto jsem taky klidnější, když ho máš v ruce. Vím, že si jím prsty neuřízneš," vysvětlil s úsměvem černovlasý.

„Za to já tu jistotou nemám. Když si vzpomenu, jak to dopadalo s nožem u tebe při lektvarech, mám chuť nechat zeleninu zeleninou a jít to udělat sám," mrkl na něj blonďák. „Může mě uklidňovat jenom to, že tady nejsme u Snapea na hodině a ty vypadáš, že sis z vaření udělal koníček," tiše se zasmál.

„Hele!" zasmál se i Harry, načež odložil svůj vlastní nůž a přešel za blonďáka, aby zkontroloval jeho vlastní práci. Objal ho pažemi kolem pasu. „Koukám, že ty kostičky děláš od milimetru na milimetr přesné? Tady ale nevaříš lektvar," natiskl se na Dracova záda.

„Síla zvyku," mykl blonďák rameny a natočil tvář na stranu ve snaze přimět Harryho, aby mu věnoval aspoň drobné políbení.

„Alespoň to bude vypadat esteticky pěkně," kousl se bystrozor do rtu. Poté vyslyšel Dracovu mlčenlivou prosbu a políbil blonďáka na rty. „No, teď zapni teplo pod pánvičkou a zeleninu dej na ni, ať se orestuje a pustí nějakou šťávu. Tu potom ještě dochutíme."

„Dobře," přitakal Draco a usmál se. Poté vyplnil Harryho příkaz, když nakrájené kousky zeleniny opatrně nasypal do pánvičky, pod níž předtím zapnul ploténku.

„Super, jde ti to," pochválil blonďáka. „Vařečkou to promíchávej, ať to nespálíš. Já zatím dám do trouby maso," sám se odtáhl, aby učinil tak, jak řekl a ochucené maso v zapékací míse umístil do předehřáté trouby. Poté se vrátil k Dracovi a nakoukl mu přes rameno.

„Tak co na to říkáš?" prohodil vesele a nemohl jinak, než se zasmát, když uviděl Harryho, jak se snaží napodobit pravý znalecký výraz.

„Ujde to," zašklebil se lehce Harry, aby srazil Dracovi hřebínek a políbil ho na odhalený krk.

„Nech si toho, jo?" zašklebil se blonďák a lehce se ošil, když na svém krku ucítil Harryho rty. Vzápětí se však tiše zasmál, jelikož si díky tomu vzpomenul na docela vtipnou situaci z předešlého dne v práci. „Víš, že jsem si ani nevšiml toho cucfleku, cos mi posledně udělal?" pobaveně se na Harryho otočil. „Upozornil mě na něj až Ben v práci," kousl se do rtu, aby udržel smích, když si znovu vybavil svoji tehdejší reakci.

Harry se rozesmál. „Ale! Copak ty se nedíváš na sebe ráno do zrcadla, že sis mého dárku nevšiml?" pohladil blonďákovy boky. „Hádám, že Ben z toho měl druhé Vánoce. Jak si reagoval ty?" zvědavě povytáhl obočí.

„Měl jsem chuť se na místě propadnout," protočil Draco očima. „Něco takového bych měl zaregistrovat sám, a ne až díky Benovi. Bylo to trapný," připustil zcela nemalfoyovsky.

„Tak trapný, říkáš?" usmíval se Harry naprosto pobaven. Následně už ale nevydržel dál odolávat Dracovu výrazu v obličeji. Otočil si ho celého čelem k sobě a jedním pohybem ho vysadil na kuchyňský pult.

„Harry!" zasmál se blonďák a hravě praštil černovlasého do ramene. „Spálí se nám ta zelenina," podotkl chytře, přestože jej laškování s Harrym nadmíru lákalo.

„Tak ji vypneme a nic se nestane," jedním dotykem ztlumil výhřevnost desky na úplné minimum, načež opět vrátil svou pozornost na blonďáka před sebou. Potom se šibalsky pousmál a svými rty zamířil na levou stranu Dracova krku, kde začal vytvářet jedno znaménko vedle druhého, zatímco rukama pohladil vnější stranu jeho stehen ukrytých pod látkou kalhot.

Dracovy prsty se okamžitě zapletly do Harryho černých vlasů. „Rozšiřuješ sbírku?" prohodil blonďák pobaveně, avšak milerád nakloněním hlavy ještě více odhalil svůj krk. Se zavřenýma očima si užíval dotyky bystrozorových rtů, a když Harry narazil na jedno obzvlášť citlivé místo, celý se napnul a poté roztřásl. Musel se kousnout do rtu, aby nahlas nezavzdychal.

Tam se Harry zarazil a schválně místo dráždil a laskal intenzivněji než místa předešlá. Na vytvoření cucfleku si dal opravdu záležet, aby byl patrný i z větší dálky. Chtěl, aby každý věděl, že tenhle blonďák už někomu patří. Že je zadaný.

To už to Draco nevydržel a nechal ze svých úst vzejít slastný povzdech. Na své pokožce cítil, jak se Harry spokojeně usmál.

Následně se tmavovlasý odtáhl a své dílo si přeměřil spokojeným pohledem. „Doufám, že si ho necháš," přejel po tmavé modřince bříškem prstu.

„Určitě," mrkl na něj blonďák příslibně. „Aspoň budu mít co ukazovat Benovi... jestli teda zítra vůbec dorazí," uchechtl se a krátce přitiskl své rty na ty Harryho, jako tiché poděkovaní za nově označkovaný krk.

Bystrozor povytáhl obočí. „Ben nebyl v práci?" podivil se a rukama pohladil jemnou kůži pod Dracovým tričkem na bocích.

„Ne," pokroutil bývalý Zmijozel hlavou. „Ráno mi od něj přišel dopis s tím, že se dnes nedostaví, takže jsem v laborce nakonec úplně sám," drobně se ušklíbl. „Jsem zvědavej, jestli se zítra ukáže. Vůbec nenapsal důvod, proč nemůže přijít, takže nějak nemám představu, co se vlastně děje," pohodil rameny, než se tázavě zadíval do Harryho očí. „Nevíš o něm něco?"

Černovlasý lehce zavrtěl hlavou. „Včera u mě byl. Měli nějaké problémy s Andym doma, ale myslel jsem, že už to vyřešili," prozradil lehce. „Uvidíš zítra. Když tak mi řekni a já za ním zajdu, hm?" upravil Dracovu ofinu.

„Tak jo," pousmál se blonďák lítostivě a pohledem pak přeletěl ke sporáku. „Eh, Harry?" zasmál se tiše, když uviděl načernalou směs na pánvičce. „Myslím, že máme po zelenině."

Bystrozor následoval blonďákův pohled, načež vyprsknul smíchy. „Důkaz, že v tvé přítomnosti neumím už ani vařit," potřásl hlavou. „Tak to vypadá, že budeme mít jen maso k večeři."

„Myslím, že to přežiju," uculil se Draco. „Hlavní je, že budu večeřet s tebou," zašeptal těsně před tím, než políbil Harryho rty.

Bystrozor blonďákovi polibek mile rád oplatil, načež se jemně usmál. „Když už jsme u té společné večeře, nechceš tu přespat? Najíme se, podíváme se na nějaký film a nemusíš pospíchat domů," navrhnul trochu nervózně.

„To zní dobře," přikývl potěšeně Draco. „Jen... nemám tu sebou žádné věci na převlečení," poukázal na svou nepřipravenost.

„No, vzhledem k tomu, že tričko si mi nevrátil, tak tu nic menšího nemám. Budeš to muset přežít v mých větších věcech. Něco ti půjčím," zasmál se Harry. „Vlastně se klidně můžeš jít osprchovat a já tu zatím počkám na to maso, ať nespálíme alespoň to. Co ty na to?" vyklenul obočí.

„Tak jo," usmál se spokojeně blonďák a ještě předtím, než seskočil z linky dolů, si od Harryho ukradl další políbení.

***

Dlouhovlasý blonďák s nervózně skousnutým rtem otevřel dveře od laboratoře a pomalu vešel dovnitř. Aby byl upřímný, ještě teď se mu krapet hůře chodilo a sedět nepřicházelo ani v úvahu, jak mu dal Andrew zabrat, ale nestěžoval si. Byl šťastný jako snad ještě nikdy a se svatbou na krku.

Nenápadně se po laboratoři porozhlédl, aby zjistil, že je v ní Draco opět úplně sám. Vypadalo to, že jejich kolegyně už se ani do práce k nim nevrátí, což Benovi ani nijak nevadilo. Stejně téměř nemluvila, takže i když tam byla, moc o ní nevěděl.

„Uhm, ahoj," pozdravil druhého blonďáka, když k němu ten zvedl pohled a odložil svou tašku na stůl.

„Bene!" rozzářil se spokojeně Draco, když svého kolegu spatřil. Po včerejším večeru stráveným v Harryho společnosti a noci, kterou strávil v jeho objetí, měl neskutečně dobrou náladu. Byly to sice maličkosti, ale činily jej velice šťastným. Vůbec měl pocit, že se jeho dny od doby, co si s Harrym začal, nějak projasnily. Bystrozor z jeho srdce odstraňoval veškerou osamělost a nahrazoval ji svou náklonností. Přestože jeho život stále nebyl bezproblémový, Harry mu už jen svou pouhou přítomností pomáhal na vše zlé zapomenout a radovat se z každého dne.

„Jsem rád, že jsi dnes přišel," pokýval hlavou, jak se snažil druhého muže utvrdit v tom, že svá slova myslí naprosto vážně. „Včera jsem tě tu docela postrádal," podotkl. „Řekneš mi, kde jsi byl?"

Ben se lehce ošil. „Jo, promiň, já... nebylo mi... moc dobře," pousmál se nad svou vlastní vzpomínkou. Včera mu bylo víc než jen dobře, ale to Dracovi říkat rozhodně nemohl. Proto jen vzal ze své brašny gumičku a přešel vedle krátkovlasého k zrcadlu, aby si mohl udělat z dlouhých vlasů culík. Nerad chodil po laboratoři s rozpuštěnými. Nikdy nemohl vědět, co by se mohlo stát.

„V tom případě jsem rád, že už je ti dnes dobře," pronesl Draco a očima sledoval Benovo počínání. Když však blonďák sepjal své vlasy do culíku, odhalil se tak bývalému Zmijozelovi výhled na krk plný malých i velkých modřinek - velice podobných těm, které měl po Harryho včerejší pozornosti on sám. Nad poznáním vysoce vyklenul obočí a založil si ruce na prsou. „Hele, nekecáš mi tak trochu?" uhodil na Bena a snažil se skrýt své pobavení za nepřístupný tón.

Blonďák k němu stočil zmatený pohled. „Proč bych měl?" uvnitř něho ale začalo něco bít na poplach.

„Inu, zajímalo by mě, jak se při nemoci dá přijít k tomuhle a ještě v tak hojném počtu," ukázal Draco rukou na svůj vlastní krk, a dal tak Benovi jasně najevo, o čem mluví.

Ben se v uvědomění plácl dlaní do čela. „No jasně, na to jsem nějak zapomněl... Promiň. Nechtěl jsem ti lhát, ale prostě..."

„Moment," zagestikuloval Draco rukou, když jeho oči spatřily něco, díky čemuž nevěnoval Benovým výmluvám téměř žádnou pozornost. Na to byl příliš uchvácen kovovým kroužkem na jeho levém prsteníčku. Byl si jistý, že když blonďáka viděl naposledy, nic takového na prstu neměl. Však také Ben nepatřil mezi ty, co by nějaké prsteny vůbec nosili, ledaže... „K tomuhle si taky přišel během té své nemoci?" optal se zvědavě a tentokrát už pobavení ve svém hlase neskrýval. Opravdu mu ten blázen chtěl zatajit zasnoubení? Vzal ruku zaskočeného blonďáka do své a pohledem zblízka se přesvědčil, že se o původu prstenu nepletl.

Ben se lehce zašklebil. Tak tohle nevyšlo. Měl počítat, že Draco si hned všimne, tomu nic neunikne. „No jo," lehce nakonec cukl rameny. „Andy mě požádal o ruku a... no, museli jsme to nějak oslavit. Jenže určitě sám víš, že když se něco přežene na oslavování, tak se potom nemůžeš skoro pohnout. Proto jsem včera nepřišel," začervenal se blonďák.

„Dobře," potřásl Draco se smíchem hlavou. „To chápu. Ale mohl jsi to říct hned, hm?" nenechal Benovo počáteční zapírání bez napomenutí. „Nikdy předtím s tebou nebyly potíže, takže bych neměl problém tě nechat den doma i... bez zdravotních obtíží," lehce se uchechtl. „Zásnuby jsou velká věc."

„Jo, to jsou," usmál se zasněně Ben. Poté ale potřásl hlavou. „Koukám ale, že ani vy s Harrym jste nelenili?" zaculil se potěšeně. Hádal, že kdyby teď přišel někdo výše postavený, asi by se hodně divil, že mají oba krky samou modřinku.

„Pravda," přitakal Draco. „Harry se snažil," uchechtl se a dlaní si přejel po krku v místě, kde se nacházelo to největší označení. „Ale nemysli si, tohle nevzniklo u stejné aktivity jako ty tvoje," dodal poté se shovívavým pousmáním.

„A jak můžeš vědět, že to moje vzniklo při sexu? Andy se činil i mnohem dřív," kousl se Ben do rtu, načež zvědavě naklonil hlavu na stranu. „Takže... jste spolu s Harrym ještě... nespali?"

Draco stiskl rty nad nepříjemností tohoto tématu. Sice si naběhl sám, ale... byl nesvůj vždy, když přišlo na rozebírání toho, s kým spal a nespal. Mohl za to fakt, že většina předešlých partnerů s ním byla právě z tohoto důvodu, nikoliv z upřímných citů. Prudce vydechl, než Benovi konečně odpověděl: „Ne. Nespali."

Druhý blonďák lehce poznal, že zřejmě přestřelil, ale bylo pozdě brát svá slova zpět. „To je fajn," pokrčil proto rameny. „Není přece kam spěchat," usmál se na Draca mírně. Věděl, že v tomhle ohledu nikdy Harry nespěchá a první chce partnera poznat, než s ním vleze do postele. Většinou to tedy nevyšlo, ale Harry uměl být trpělivý.

„To není," věnoval blonďák Benovi drobné pousmání. Ve skutečnosti byl za bystrozorův přístup jen a jen rád. Věřil, že až přijde ta správná chvíle, překonají i tuhle hranici. Avšak nezvyklým způsobem měl z podobné intimnosti mírné obavy. Přisuzoval je faktu, že se ještě nikdy dřív s nikým necítil natolik dobře jako nyní s Harrym, a tak si samozřejmě nepřál, aby se jejich první sex nějakým způsobem pokazil. Bohužel mu ale malá část mysli také našeptávala, že by jejich původcem mohla být vzpomínka na Gabrielovo počínání při hospitalizaci u Munga. To si však Draco se svou malfoyovskou hrdostí odmítal připustit a každou podobnou myšlenku razantně zatlačil do nejzazších koutů své mysli.

Ahoj,

tak je tady další díl a tentokrát konečně i s Drarry scénou. Jste rádi? Co říkáte na posun jejich vztahu? A co vztah Bena a Draca? Líbí se vám, že z nich jsou přátelé?
Jinak moc děkujeme všem komentujícím a lidem, co hlasují, protože díky vám vydáváme příběh každý týden s dobrým pocitem. Mohl by být ale i častěji, to ale záleží jen a jen na vás.

Vaše Makky & Matty