Černovlasý bystrozor vystoupil z výtahu a klidným krokem se rozešel chodbou vstříc dveřím téměř na jejím konci. Cítil se podivně unavený z toho, jak mu bylo ještě zakázáno se dnešní pondělí a zítřejší úterý vrátit do plného pracovního nasazení. Hermiona byla dnes ráno na kontrole neústupná a navíc s jejím vynadáním, že ruku určitě nešetřil, si vysloužil ortézu na další dva dny minimálně. Nebyl z toho nadšený. A Pastorek radostí také neskákal, když mu prodlouženou neschopenku předkládal. Nezbylo mu ale nic jiného, než souhlasit, i když ho ve službě již postrádal.

Díky návštěvě u vedení se ale rozhodl využít situace a podívat se za Dracem do laborky. Od jejich rande se přes víkend neviděli, díky čemuž Harry zjistil, že blonďáka ve svém životě zřetelně postrádá. Co chvíli na něho myslel a měl chuť ho navštívit, když konečně věděl, kde bývalý Zmijozel momentálně bydlí. Jako pravý gentleman ho totiž po jejich schůzce doprovodil až před bytový dům, kde ho nenechal zmizet uvnitř, dokud se nenabažil dosyta blonďákových rtů.

Potřásl s úsměvem hlavou. Vzpomínky byly krásná věc, ale rád by si znovu osvěžil paměť.

Proto také v dlani sevřel stonek od červené gerbery a tiše klouby prstů zaklepal o příslušné dveře. Následně tahem za kliku vešel do bublající laboratoře.

Zvuk otevírajících se dveří přiměl Draca odtrhnout zrak od přísady, jíž se právě věnoval a kterou s obezřetností krájel na potřebné kousky. Po tváři se mu rozlil široký úsměv, když se ohlédl a spatřil v laboratoři Harryho. I bystrozor se na něj už z dálky usmíval, a tak mu bylo hned jasné, že přišel za ním. O pravdě vypovídal i fakt, že Harry zcela neobvyklým způsobem přehlížel Bena, jenž se k černovlasému po zaregistrování jeho příchodu také otočil, a dokonce jej pozdravil mnohem dříve, než Draco. Jeho nadšené ahoj se však setkalo jen se zasněnou odpovědí, při které se na něj Harry ani pořádně nepodíval.

Místo toho jen s květinou, která mu visela v dlani květem dolů, přešel ke krátkovlasému. Tam se jeho úsměv ještě rozšířil. „Ahoj," vyslovil pozdrav a doplnil ho polibkem na Dracovy rty. Až poté mu předal květinu.

„Ahoj," odpověděl mu tiše blonďák a uculil se, rád, že má Harryho zase u sebe. Už zcela klasicky si přičichl ke květině, kterou mu bystrozor donesl. „Děkuju," zamumlal okouzleně.

Ben na celou scénu před sebou zíral s otevřenou pusou. Nemohl uvěřit tomu, co právě viděl! Vážně se tu políbili? A to se mu ani jeden z těch dvou neobtěžoval něco předem říct! Proč se sakra nepochlubili, že už pokročili tak daleko? Když překonal prvotní šok, pusu zase zavřel, avšak ne na dlouho. Svými následnými slovy totiž propíchl pomyslnou bublinu, která se kolem Draca s Harrym utvořila. „No to si ze mě snad děláte srandu?!"

Druhý blonďák v místnosti se jen otočil za jeho hlasem, načež poté provinile sklopil hlavu a sám pro sebe se uculoval, když si uvědomil, jak ještě před chvílí zcela zapomněl na to, že v místnosti není s Harrym sám.

Harry se jen široce usmál. „Promiň, Bene. Je to docela čerstvé i pro nás dva, takže... Nějak nebyl čas, ti o tom říct," pokrčil rameny.

Dlouhovlasý blonďák nespokojeně mlaskl, ale přesto dvojici před sebou věnoval drobný úsměv. „Vy jste mi ale případi," pokroutil nad nimi hlavou. „Ale sluší vám to spolu," zasmál se poté.

„Díky, Beny," usmál se bystrozor, načež se zadíval na Draca vedle sebe. Chvílemi stále nedokázal uvěřit, že jsou opravdu spolu.

„Děkujeme," ozval se i bývalý Zmijozel a stejně jako Harry se na Bena usmál.

„No jo, tak pokračujte v cukrování, podrobnosti z vás vytáhnu později," ušklíbl se Ben vítězně a otočil se zpět ke své práci s vědomím, že se těm dvěma pokusí dát co nejvíce soukromí a... neodposlouchávat je, přestože prahnul po každé novince.

Harry se spokojeně zahleděl na Benova záda a sám se opřel zadkem o Dracův pracovní stůl za sebou. Poté si k sobě za pas druhého blonďáka přitáhl a spokojeně se usídlil daněmi na jeho kříži. „Byl jsem za Hermionou."

„A co? Všechno dobrý?" zachvátily Draca na malý okamžik menší obavy o Harryho ruku, a na čele mu tak vyskočila drobná vráska. Ortézy přetrvávající na černovláskově ruce si nemohl nevšimnout, ale něco mu říkalo, že za tím nebude nic jiného, než Harryho naprostá neschopnost se aspoň trochu šetřit.

„Ale jo," povzdechl si bystrozor. „Dostal jsem jenom neschopenku na další dva dny. Pastorek nebyl nadšený," převrátil očima.

Draco se jen tak tak držel, aby jej nenapodobil a očima také nepřevrátil. „Kdybys tu ruku nechal v klidu, jak jsme ti s Hermionou říkali..." povzdechl si nad marností svého i Hermionina snažení. „Mohl si ji mít už dole," ušklíbl se.

„Dostal jsem ortézu, ta mi ruku udržovala v klidu. Vždyť tím zápěstím ani nepohnu!" ukázal Dracovi pravačku, zatímco levou dlaní pohladil jeho záda.

„To možná jo, ale když tu ruku namáháš stejně, jako kdybys na ní nic neměl, pak je to s tebou těžký, víš?" uculil se Draco a lehce naklonil hlavu na stranu.

„Nudil jsem se. Kdybys tam byl se mnou, bylo by to lepší," přitáhl si blonďáka k sobě ještě blíže.

„Jo, aspoň bych na tebe dohlídl, co?" tiše se zasmál Draco, než se nakonec nahnul k Harryho rtům a vtiskl na ně drobnou pusu.

„To taky," zazubil se Harry. „Nezdržuju tě od práce?" zeptal se poté.

„Trošku," připustil neochotně Draco, „ale nemůžu říct, že bych si takovéhle zdržení neužíval," zasmál se potom.

Bystrozor mu úsměv vrátil. „Musíš ale pracovat, chápu," přejel dlaněmi po Dracově pasu. „Nebudu tě zdržovat, jen... Nechceš se večer stavit? Abys na mě dohlédl?" nadějně se zahleděl do šedých očí.

„Rád," pousmál se bývalý Zmijozel. „Stavím se hned, jak skončím, dobře?"

„Fajn," kousl se Harry do rtu, než se postavil. „Budu tě čekat," sklonil se a bez ptaní si ukradl několik delších polibků. „Hezky pracuj," usmál se nakonec a pohladil blonďáka prstem po tváři.

Poté se rozešel ke dveřím. „Ahoj Beny!" zavolal na druhého muže.

„Ahoj!" ohlédl se po něm dlouhovlasý blonďák a povšiml si, jak Draco Harryho vyprovází pohledem. Jakmile však bystrozor vyšel ze dveří, popustil uzdu své zvědavosti a hned se přitočil k Dracovi, který se již pomalu začal vracet ke své práci. „Takže?" vyklenul zvědavě obočí, když se se založenýma rukama na prsou opřel bokem o blonďákův stůl, jen kousek od místa, kde se ještě před chvílí nacházel Harry.

„Takže co?" zahrál si Draco na nevinného a s přehnaně sladkým úsměvem se na Bena otočil.

„Ty a Harry! Kdy se to, sakra, stalo?" povytáhl Ben obočí s širokým úsměvem.

„Minulý týden," pokrčil bývalý Zmijozel rameny. „V pátek jsme si spolu vyšli, a tak nějak se to stalo oficiálním," drobně se Draco uculil nad vzpomínkou.

„Nějaké podrobnosti? No tak, Draco! První pusa, jak se to stalo? Nebo už jste zašli dál?" kousl se Ben napětím do rtu. Byl tak rád, že ti dva jsou spolu!

„Nechceš toho vědět nějak moc?" protočil nad ním blonďák očima, ale nakonec se s povzdechem přeci jen pustil do vypravování. „První pusa proběhla už dva dny před tím," ušklíbl se, když viděl Benův překvapený výraz, „v době, kdy Harry spadl z těch schodů. Byl jsem u toho a pak... se to nějak stalo," využil Harryho výmluvy a poupravil tak pravdu.

„V pátek mě vzal Harry do parku ve čtvrti, kde bydlí no a tam - jak už jsem říkal - jsme se dali dohromady," zakončil svoje menší objasnění situace. Poslední Benovu otázku záměrně ignoroval a doufal, že ji blonďák nebude chtít nijak rozebírat. Přeci jen neměl náladu odpovídat na případné proč, když by se Ben dozvěděl pravdu. A také... nemusí vědět o všem, že?

Druhý blonďák nadšeně zakvílel. „Jsem za vás fakt rád!" téměř na místě poposkočil. „Ať vám to vyjde, budu držet pěsti," zvedl na důkaz své zaťaté dlaně.

„Díky," zasmál se Draco jeho chování. Svým způsobem mu připadalo zvláštní, jak je Ben plný podpory, když kdysi stál v Harryho životě na místě, které nyní náleželo právě jemu. Ale jak už si několikrát všiml, Ben byl skvělý člověk, a tak si vlastně ani nedokázal představit, že by reagoval jinak. Zvlášť, když jeho vztah s Harrym byl minulostí a menším přešlapem.

„Není za co. Jo a málem bych zapomněl! Na stole vedle ti přišel dopis," usmál se, načež se vrátil na své místo.

Draco s mírným podmračením přešel ke stolu, na který Ben poukazoval. Přetočil dopis v prstech, jen aby jej do očí uhodil ministerský znak na obálce. S lehkými obavami ji otevřel a zevnitř vytáhl složený pergamen. Po cestě nazpátek ke svému stolu se pomalu začetl do obsahu sdělení, které jej po dotčení donutilo dopis podrážděně odhodit bokem. „U Salazara!" zamrmlal si Draco pro sebe a rukama se pevně zapřel o stůl. Tohle mu vážně chybělo, jako by jeho život nebyl už tak dost komplikovaný...

***

Ministr Pastorek seděl ve své kanceláři a skláněl se nad papíry, jež mu zabíraly notné místo na stole. S mírně podmračenou tváří podepisoval potřebné listiny a vyplňoval prázdná místa v dokumentech, když v tom náhle byla jeho poklidná činnost narušena neurvalým rozražením dveří a následně se do dovnitř přihnala rozčilená žena, jež Kingsleymu při každém jejich setkání velice zpříjemnila den. S tichým povzdechem odložil svou rozdělanou práci bokem. „Alice? Co je to tentokrát?"

„Ještě se ptáte, Kingsley?!" zasyčela žena rozlíceně. „Můj lektvar stále není hotový a Lucius Malfoy už je jen krok od úplného propuštění! Co s tím hodláte dělat?!"

„Nepřehánějte, ano? Lucius Malfoy má před sebou ještě dlouhou cestu, nehledě na to, že u přelíčení může být rozhodnuto o jeho návratu do vězení! Na lektvaru se samozřejmě pracuje a s největší pravděpodobností bude hotov dřív, než bude opětovný soudní proces s panem Malfoyem zahájen, takže bych vás poprosil, abyste se tu posadila a my si o tom mohli v klidu promluvit, ano?" důrazně se na ženu zahleděl a rukou ji vyzval, aby se usadila naproti jemu.

„Ne, díky, postojím! Za chvíli odcházím, protože mám i další práci," zamračila se Alice. Její dohoda s Pastorkem se každým dnem hroutila, byla naštvaná. „Být vámi, tak se hodně snažím, aby se do toho vězení vrátil! Odmítám se dívat na jeho spokojený ksicht! Musí zemřít dřív, než opustí Azkaban na dobro!"

„Máte velice zajímavé názory, Alice," ušklíbl se skrytě Pastorek. Občas zalitoval, že se s tou ženou zapletl. Byla jako saň. „Ale zajisté je vám jasné, že vývoj lektvaru nijak neovlivním. I když budu na pana Malfoye mladšího naléhat, stále bude vše v jeho rukách a lepšího člověka na výzkum neseženu."

„V tom případě se ale Malfoy starší nesmí dostat po přelíčení na svobodu. A je mi jedno, jak to zařídíte, Kingsley! Snažte se!" zasykla žena. „Teď když mě omluvíte, musím jít. Na shledanou!"

Otočila se na podpatku a stejně prudce jako do kanceláře vtrhla, tak i odešla s mohutným bouchnutím dveří.

Ministr chvíli zamyšleně zíral na místo, kde se mu ztratila z očí. „To bylo rychlé," zamumlal si pro sebe, než se vrátil k rozdělané práci.

Ahoj! Vítejte u další kapitoly, kterou završujeme první polovinu příběhu! :) Co říkáte na Harryho s Dracem? Tak krásně zamilovaní, viďte? ^^ Horší už je to s Alicí. Co myslíte, vyjde její pomstychtivý plán, nebo ne a Lucius svému osudu nějak uteče? ;)

Děkujeme za vaši podporu! :)

Vaše Makky a Matty