Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

24. kapitola

V pátek večer byl Draco jako na trní, čehož si Ben nemohl nevšimnout. Také mu neušlo to, jak v průběhu odpoledne blonďák neustále kontroloval hodiny, a když mu nakonec oznámil, že dnes odchází z práce dřív, už se Ben neudržel a musel se ho zeptat, kam tolik spěchá. Kloudné odpovědi se však nedočkal. Draco se jen urychleně oblékl a vypadl z práce, aby měl čas si skočit domů a převléct se. Na jeho oblečení z práce sice nebylo nic špatného, ale vědomí, že jej měl celý den na sobě, nebylo nijak příjemné.

Když se dopoledne vrátil od Hermiony do práce, čekala na něj již tradičně květina se vzkazem. Ovšem nebylo to vše, co od Harryho během dopoledne dostal. Krátce před obědem mu jeden z poslíčků donesl dopis, ve kterém jej bystrozor žádal o to, zdali by večer v daný čas nepřišel již k bráně parku, o němž ve středu mluvil. Prosbu doplňovala i adresa, na kterou bude nejlepší se přemístit, spolu se stručným popisem cesty, jak se z ní k parku jednoduše a rychle dostat. Jakmile se pak večer blížila smluvená doba, nelenil a daných instrukcí se do posledního písmene držel. Díky své natěšenosti nakonec stál u brány o dobrých deset minut dříve, než měl, a tak nebylo divu, že zde Harry ještě nebyl. Netrpělivě poklepával nohou o zem, když na něj čekal. Bylo zvláštní, jak moc se bystrozora nemohl dočkat.

Černovlasý se na místo, které sám určil, dostavil přesně v půl deváté. S květinou ukrytou za zády pomalu přicházel k mohutné bráně parku osvětlené svitem pouličních lamp a nemohl jinak, než se usmát prozatím jen na Dracova záda, když muže spatřil. Blonďák byl již z dálky viditelně netrpělivý, čemuž se nedivil, protože on sám už se večera nemohl dočkat.

Klidným krokem došel až k němu. „Ahoj," ozval se tiše a za zády pevněji sevřel prsty pravé ruky kolem stonku s pár trny, které květině zanechal pro její kouzlo.

Draco se s mírným škubnutím otočil za známým hlasem. „Ahoj," mile se na černovlasého pousmál a silou vůle přitom potlačoval svou nervozitu do pozadí. Docela se mu to i dařilo, jelikož měl pocit, jako by se mu nejistota z celého těla sběhla dohromady a usídlila se na jediném místě - v žaludku.

Bystrozor přejel po blonďákově postavě pomalu pohledem, načež se pousmál jeho nervozitě a rozhodl se udělat ten osudný krok vpřed. „Sluší ti to," vyřkl tiše a rukou v ortéze vytáhl zpoza zad světlounce růžovou růži. „Pro tebe."

Blonďák se nejprve polichoceně zaculil, než se jeho oči překvapením rozšířily, když spatřil květinu, kterou mu Harry podával. Následně však překvapení ustoupilo a nahradilo jej potěšení spolu s něžností. Díky svitu pouličních lamp si mohl prohlédnout i nádherný světle růžový odstín. S upřímným jemným úsměvem si růži od Harryho převzal. „Děkuju," zamumlal vděčně, když k ní přičichl a ucítil tak překrásnou a omamnou vůni.

Černovlasý s potěšením sledoval naprosto totožnou reakci s těmi, které mu barvitě popisoval Ben. A stálo to za to. Tak jako byl Draco uchvácený růží, Harry byl uchvácený jím. „Pro tenhle úsměv budu nosit květiny klidně každý den..."

Draco pozvedl koutky pobavením. „Kdybys mi je nenechával jen ležet na stole a aspoň někdy je donesl osobně, mohl si jich vidět už víc," uculil se blonďák. Jeho slova nebyla výtkou, nýbrž jen hravým konstatováním.

Harry náhle lehce zrozpačitěl. „To je asi pravda," zamumlal a zalétl pohledem ke svým botám.

„No tak," zasmál se tiše Draco. „Jsem rád, že jsi mi je dával," upřímně se usmál. „Vždy mi to zlepšilo náladu."

„Jo, já vím," zvedl Harry pohled. „Asi jsem se prostě jen přirozeně bál, že mě pošleš do háje. Není to zas tak dlouho, co jsme se na poradách provokovali jako malý děti," lehce cukl rameny s jemným úsměvem.

„Teď už se bát nemusíš," přislíbil mu uculující se blonďák. „Víš, docela by mě zajímalo, jak jsi věděl, jakou mi vždy dát. Vím, že nejsou volené náhodně," pousmál se a zvědavě na Harryho pohlédl.

Bystrozor se tiše zasmál. „Pojď, řeknu ti to po cestě," kývl směrem do parku a pomalu se po Dracově pravém boku rozešel. „Vlastně v tom není zas taková věda, abych pravdu řekl. Studoval jsem. Z knihy, kterou mi půjčila Hermiona. Sice se na mě dívala poněkud zvláštně, když jsem se jí ptal, jestli něco takového doma nemá, ale nakonec mi ji s podezřívavým pohledem dala a důrazně upozornila, abych ji neponičil."

„Takže sis to všechno nastudoval jen kvůli mně? Tak toho si budu náležitě vážit," polichoceně se Draco zasmál. „Mimochodem, Hermiona se zmínila, že jsi u ní včera byl a vysloužil sis tohle," pokynul hlavou k ortéze na Harryho ruce. „Jsem rád, že jsi tam zašel."

„Vlastně bych tam ani nešel, kdybych nepotřeboval ten proklatý papír pro Pastorka o mé neschopnosti minimálně do konce týdne," přiznal pobaveně Harry.

Tahle slova donutila Draca nesouhlasně pokroutit hlavou. „Vůbec se nedokážeš šetřit, víš to?" zmrmlal nelibě.

Bystrozor se s úsměvem zadíval na tmavnoucí nebe, kde začínaly být vidět první hvězdy. „Vím. Práce byla poslední rok to jediné, co mě zaměstnávalo, je těžké si znovu zvyknout relaxovat a nic nedělat."

„Přesto bys to měl čas od času zkusit. Ještě nikdy to nikomu neublížilo," pronesl s úsměvem Draco a podle Harryho příkladu i on zvedl svůj pohled k nebi.

Černovlasý hlavu opět sklonil a letmo se za chůze zadíval na blonďáka. „Když budu mít s kým ten volný čas trávit, tak proč ne," usmál se, načež své oči zaměřil na přibližující se nádhernou fontánu před nimi.

Draco se sám pro sebe usmál. „Snad ano," řekl a dovolil si doufat, že by část svého volného času mohl Harry věnovat jemu.

Bystrozor se mlčky pousmál a nechal je několik chvil po kamínkové cestičce kráčet v tichosti. Bál se, aby ticho mezi nimi nebylo dusné nebo nějak nepříjemné, ale ukázalo se, že jeho strach byl zbytečný. Nic takového se nestalo.

Blonďák kráčel svorně u jeho boku a užíval si každičkou vteřinu večera. Zrak mu občas zalétl k obloze, na níž se rýsovalo stále více a více hvězd. Jen místy kazil výhled nějaký ten mrak, ale jinak byla obloha krásně čistá, takže světelné body na nebi nic nezakrývalo.

V tichosti pokračovali dál parkem zahaleným ve tmě. Jen hlavní cesty ozařovaly zdobené lampy, díky jejichž světlu Harrymu s Dracem nic nebránilo kráčet dál. Celá atmosféra, která na blonďáka z prostředí dýchala, jej okouzlovala. I mlčení, ke kterému se s Harrym na chvíli uchýlili, mělo na tom svůj podíl. Bylo to, jako by nepotřebovali slova k tomu, aby se spolu cítili dobře - což bylo z Dracova pohledu naprosto skvělé.

„Říkal jsi, že jsi byl za Hermionou?" uvědomil si náhle Harry a stočil k blonďákovi pohled. „Kvůli noze?"

„Jo," přitakal Draco. „Na kontrole," řekl nepříliš nadšeně a tiše si povzdychl.

„A dobrý?" pousmál na květinu, kterou Draco zdržel v ruce a co chvíli k ní zabloudil pohledem.

„Ale jo, prý se všechno hojí tak, jak má. Dostal jsem od ní mastičku a domluvili jsme se na další kontrole," drobně se blonďák pousmál.

„Takže už mi nebudeš vyčítat, že jsem tě vzal za Hermionou?" zasmál se Harry uvolněně s širokým úsměvem na vzpomínku již několik týdnů starou. Blonďák z Hermiony nebyl vůbec nadšený a možná i to bylo slabé slovo.

„Vypadám na to?" vyklenul Draco pobaveně obočí. „Ne, vlastně... jsem rád. Nejspíš se v ní našel někoho, komu se můžu svěřit, když na to přijde."

„Tak to jsem rád. Mia je... Ta nejlepší léčitelka, kterou znám. Nebo to taky je tím, že jí můžu odmlouvat," pokrčil rameny. „Ale je to skvělá kamarádka."

„Jo, o tom tvém odmlouvání se tak trošku zmínila," zasmál se blonďák a pohlédl Harrymu do tváře. „Ale podle všeho už si zvykla," dodal s mrknutím.

„Nic jiného jí nezbylo," pokroutil černovlasý se smíchem hlavou.

„V tom případě doufám, že tě nemusí ošetřovat příliš často, jinak jako... chudák holka," rozesmál se Draco.

„No," podrbal se Harry na zátylku ve vlasech, „vlastně jsem u ní docela často. Léčitelé na ministerstvu jsou hrozní patlalové, jak si sám určitě zjistil. A moje povolání... Má svá rizika," zaobalil svou odpověď šikovně. Pravda ale byla, že nebylo měsíce, kdy by u Hermiony s něčím nebyl.

„Je pravda, že ministerstvo by lidi, jako je Hermiona, potřebovalo," ušklíbl se Draco. „Jak to teď vůbec máte s Ronem? Vůbec o něm nemluvíš, a to jste na škole bez sebe nedali ani ránu," napadlo jej náhle. „Slyšel jsem, že se dal na dráhu profesionálního famfrpálového hráče," zvlnil rty do jakéhosi poloúsměvu.

Harry jemně nadzdvihl ramena. „To je pravda. Moc se od té doby nevídáme, abych pravdu řekl... Lítá po světě, někdy sebou vezme Miu, když má i ona volno, aby mohli být spolu, ale... to je tak vše. Za poslední rok jsem ho viděl jen čtyřikrát," potřásl hlavou. „Jednu kapitolu jsme zavřeli a druhou začali. A v té druhé se naše cesty rozdělily. Jsme přátelé, ale už to není takové jako kdysi."

„To... je mi líto," posmutněle se na něj Draco zadíval. Věděl, jaké to je, když se člověku blízcí lidé vzdálí. „Jak to nese Hermiona, když je pořád pryč?"

„Moc dobře ne. Snaží se, ale je na ní vidět, že se jí stýská a že jí to mrzí. Už na škole básnila, že chce alespoň tři děti a takhle... zatím nemá ani jedno," pohlédl Harry na blonďáka. „Co vůbec ty a děti? Nechtěl si někdy alespoň jedno mít?" zeptal se následně zvědavě.

„Chtěl," pousmál se Draco něžně, ale jeho úsměv vzápětí zvadl. „Jenže to není úplně jednoduchý, když jsi gay, a k tomu máš mou minulost. Kdybych si chtěl nějaké adoptovat, vím, že nemám šanci," smutně sklopil hlavu. „Navíc bych byl nejradši, kdyby tu byl někdo, s kým bych si ho mohl pořídit."

Harry se spokojeně usmál, když dozvěděl nové informace, které mu byly opravdu sympatické. „Třeba se jednou kouzelnické léčitelství dostane na úroveň, kdy budou moci mít děti i muži."

„Třeba," navrátil se Dracovi drobný úsměv. „Určitě by to udělalo spoustu lidí šťastnou. Co ty a děti? Měl bys o nějaké taky zájem?" se zájmem zdvihl pohled k černovlasému.

„Já?" usadil se Harrymu s otázkou rozněžnělý výraz na tváři. „Už na škole jsem chtěl mít hodně dětí. Abych jim mohl dát tolik lásky, kolik by jen šlo, protože milující rodiče jsou základ," povzdechl si. Zatím mu totiž nic nevycházelo podle plánu ze školních let.

„Nesedneme si?" zeptal se poté, když spatřil dřevěnou lavičku nedaleko okrasného rybníčku.

„Jo, určitě," souhlasil blonďák a poté Harryho následoval na vybrané místo. Posadil se a růži opatrně položil na volné místo u sebe, zatímco z druhé strany se vedle něj usadil bystrozor. Dracovy oči spočinuly na vodní hladině před nimi, ve které se zrcadlily hvězdy na obloze, nově i spolu s částí srpku měsíce.

Harry se kolem sebe lehce rozhlédl, i přesto, že park moc dobře znal. „Líbí se ti tu nebo jsem se seknul ve tvém vkusu?"

„Jasně, že se mi tu líbí!" zasmál se upřímně Draco. „Je tu krásně," zasnil se a znovu zvedl zrak k obloze, již po několikáté za večer. Jenže si zkrátka nemohl pomoct. Ty hvězdy jej svým způsobem neuvěřitelně fascinovaly. „Vybrali jsme skvělý den," zamumlal tiše, zatímco s mírně zakloněnou hlavou obdivoval světelné body na nebi.

Naopak Harryho tolik hvězdy nefascinovaly, jako spíš jejich odraz v Dracových očích. „Jo, to vybrali..." zašeptal uchváceně, když na bývalého Zmijozela hleděl.

Blonďák se jeho slovům tiše uchechtl a donutil se odtrhnout zrak od oblohy. Přemístil svůj pohled na Harryho a roztržitě zamrkal, když si všiml, jak jej černovláskovy oči se zalíbením sledují. Nejistě se uculil, než následně pohledem na chvíli uhnul, jen aby to vzápětí nevydržel a znovu jím sklouzl na bystrozora. Když se jejich pohledy znovu spojily, bylo to, jako by jej k sobě Harry přitahoval pomocí nějakého kouzla. Zcela automaticky se k němu začal naklánět, zatímco černovlasý fascinovaně dělal to samé.

Bystrozor o sebe nejdříve opřel jejich čela, než se přiblížil i nosem a se sklopenými víčky se jím něžně otřel o ten Dracův. Potěšeně se usmál, když postřehl lehké zalapání po dechu z blonďákovi strany. Následně si jazykem navlhčil vyprahlé rty v očekávání polibku, na který se tak těšil.

Draco se nejdříve tiše zasmál Harryho očividné nedočkavosti, než se nakonec sám rozhodl překonat poslední milimetry mezi nimi a spojit jejich rty v jedny. Bystrozorovo spokojené zamručení jej donutilo se blaženě uculit. Následně se však znovu pohroužil do polibku a nechával své rty otírat se o ty Harryho. Tiše vzdychl, když černovlasý vsál jeho horní ret o něco hruběji, než doposud. Cítil, jak se oba snaží nic neunáhlit, ale zároveň dělat malé kroky kupředu k polibkům lehce jiného ražení. Když nakonec ucítil na svém spodním rtu Harryho jazyk, jak prosí o vstup do jeho úst, s radostí to bystrozorovi povolil.

Černovlasý se spokojeně zachvěl a jemně si dovolil za stálých méně a méně opatrných polibků přiložit ruku na Dracovu šíji. Jazykem ostýchavě zabloudil do blonďákových úst a otřel se ve vyzvání o ten jeho prozatím nečinný.

Tohle jemné popostrčení Dracovi stačilo k tomu, aby i on vyrazil vstříc Harrymu. Jejich jazyky se o sebe začaly otírat a převalovat se v blonďákových ústech. Draco dával Harrymu prostor, aby prozkoumal vše, o co měl zájem, než si sám začal razit cestu do těch bystrozorových.

To mu ale z větší části nebylo dovoleno, díky Harryho lehkému odporu dokazujícímu jeho nadřazenou pozici. Místo povolení vstupu se totiž černovlasý poodtáhl a zatahal zuby za Dracův spodní ret.

Blonďák zmučeně zakňučel nad zklamáním, jehož se mu dostalo. Lehce se odtáhl a opřel si své čelo o to Harryho, přičemž se mu prosebně zahleděl do očí. Svým nosem se krátce otřel o bystrozorův.

Harry se lehce zaculil. „Chtěl by si ještě?" zašeptal tázavě a hleděl u toho do Dracových přimhouřených očí. Ani nevěděl, kdy se k sobě tolik na lavičce přiblížili.

Bývalý Zmijozel se skousnutým rtem drobně přikývl. „Jo," uculil se poté a tiše se zasmál. S očekáváním hleděl do Harryho zorniček. Připadal si přitom nadmíru dětinsky, jak jej měl bystrozor v hrsti. „Prosím," dodal šeptem a s pokorou, když mu připadalo, že se Harry rozmýšlí až příliš dlouho.

Bystrozor se široce usmál naprosto spokojený, načež opět zavřel oči a přitáhl si za týl blonďákovu hlavu znovu ke svým rtům. Chvíli si s nimi jen mazlivě hrál, než povolil a pootevřel i své rty v pozvání.

Draco nelenil a spokojeně využil Harryho nabídky. Pomalu a nanejvýš opatrně začal prozkoumávat jeho ústa, jak se bál, aby si to černovlasý náhodou nerozmyslel. Nechával svůj jazyk, aby se nevinně otíral o ten Harryho a zkoumal jím každé dostupné zákoutí, než se nakonec s potěšením odtáhl a uculil se.

Když ho Harry prstem pohladil po tváři, lehce se zachvěl. Přes řasy se zadíval do bystrozorových očí, z oddaného pohledu se však postupně začínal stávat mírně zmatený a nejistý. Spolu s ním z Dracovy tváře mizelo i culení a úsměv. Nakonec do Harryho zorniček koukal docela nervózně. „Já," roztřeseně vydechl a jemně trhl hlavou, „co to pro nás vlastně znamená, Harry? Myslím tím, líbáme se tu a všechno je to moc pěkný, ale rád bych věděl... rád bych věděl, na čem s tebou jsem."

Černovlasý se pomalu s počínající nervozitou odtáhl, ale ne zas tolik. Seděli stále stejně blízko, jen jejich pohledy se díky Harrymu rozpojily, když sklopil pohled ke svým rukám v klíně. „Já... Ty... Kdyby... Kdyby si chtěl, tak... bychom..." nedokázal se přes nervozitu pořádně vyjádřit. Najít slova bylo náhle mnohem těžší, než si myslel.

Následně se ale zarazil a s myšlenkou, že o nic přece nejde, se zhluboka nadechl. „Kdybys to se mnou chtěl zkusit, něco víc, a dal tomu šanci, byl bych... moc rád."

Dracovu tvář ozdobil potěšený a dalo by se říci, že až dojatý, úsměv. „A já bych to s tebou moc rád zkusil," uculil se a pohlédl do Harryho nadšeného obličeje.

„Děkuju," zašeptal tiše do nočního ticha parku a znovu se sklonil k těm lákavým rtům. Které teď byly jen jeho...

Hezkou středu přejeme.

Tak jsme se konečně přehoupli přes první rande a Harry se dokonce vyslovil. Co na celou akci říkáte? Líbilo se Vám, jakým způsobem se k sobě ti dva přibližují a poznávají se?
Nesmíme zároveň opomenout poděkování všem komentujícím a čtenářům, kteří po sobě zanechávají odkaz v podobě hvězdičky. Moc nás tato Vaše aktivita těší a věřte, že i my se Vám ji pokusíme vrátit. :)

Pěkný zbytek dne,

Vaše Makky & Matty

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro