Od výbuchu uběhly už dva dny, po které Draco Harryho neviděl. Tedy, zatím. Na dnešní večer měli naplánovanou schůzku. Blonďák sám pořádně netušil, co jej to popadlo, když ji Harrymu tehdy navrhl, ale přišlo mu to tak správné. Chtěl Pottera znovu vidět a pokud možno, chtěl zapracovat na tom, aby se věci mezi nimi začaly vyjasňovat - ať už jedním, či druhým směrem. Doufal, že se v bystrozorovi nemýlí a nevidí v něm něco víc, než by měl. Nejspíš by jen těžko zpracovával další zklamání, zvlášť když situace vypadá docela nadějně.

Stejně jako všechny předchozí dny, i včera na něj na stole v práci čekala další květina. Opět taková, jakou ještě žádný den předtím nedostal, a spolu s ní i tentokrát obdržel krátký vzkaz. Po středečním večeru už ani trochu nepochyboval, že jsou všechny květinové pozornosti od Pottera a popravdě, byl rád, že se nespletl. Kdyby ano, nejspíš by se teď cítil velice zmateně, když by si jej bystrozor získal svou osobností, ale květiny se vzkazy by dostával od někoho jiného. Naštěstí se však nic takového nekonalo.

Jestli od Harryho dostane něco i dnes, to se dozví o něco později, než obvykle. Před tím, než zamíří do práce, jej ještě čeká návštěva u Munga, konkrétně u léčitelky Weasleyové. V pondělí mu pravidelná kontrola s nohou odpadla, když se kvůli jistým záležitostem nestíhal ráno dostavit, a tak byl nucen se u Hermiony přeobjednat na dnešní ráno. Proto se také zrovna nacházel na příslušném patře a čekal, dokud z ženiny ošetřovny neodejde pacient, kterému se hnědovlasá léčitelka věnovala.

Upřímně doufal, že už má nohu zcela v pořádku a další kontroly snad už nebudou nutné, ovšem netroufal si svůj zdravotní stav odhadovat sám. Přeci jen při výbuchu laboratoře utrpěl takové zranění, které by sám vyléčit nedokázal. Tak dalekosáhlé léčitelské znalosti neměl. Dokázal by se smířit ještě s jednou či dvěma návštěvami u Hermiony, ale na víc opravdu neměl náladu. Při pohybu žádné problémy nepociťoval, bolesti už také dávno zcela odezněly a jak se ve středu přesvědčil, obtíže se nevrátily ani poté, co spolu s Harrym vyskočil z druhého patra budovy, aby se zachránil před další výbuchem.

Několik minut poté, co se usadil na sedačku na chodbě, se dveře naproti němu konečně otevřely a na chodbu vyšel postarší kouzelník se spokojeným výrazem ve tváři. Vzápětí ze dveří vykoukla Hermiona, a když si jej všimla, objevil se na její tváři vstřícný úsměv.

„Ahoj, pojď dál," vyzvala jej stále s úsměvem a poté počkala, dokud kolem ní Draco neprojde dovnitř útulné ordinace. Sama se následně posadila rovnou za svůj stůl. „Tak co dělá noha? Cokoliv, co bys shledával, že není úplně v pořádku?"

„Ne," pokroutil Draco hlavou. „Vše mi přijde v pohodě," dodal, když si jako vždy sedal na lehátko, na němž jej Hermiona obvykle vyšetřovala.

„Dobře," chopila se žena brku, „zatím si vysvleč kalhoty a nohy nahoru, jenom si to rychle zapíšu," usmála se a sklonila se k pergamenu na stole.

Blonďák udělal, jak mu Hermiona nařídila. Rozepnul a stáhnul si kalhoty, které poté přehodil přes horní roh lehátka, na nějž posléze vytáhl i nohy. Zatímco čekal, než léčitelka zapíše vše potřebné, lehnul si a pokusil se si pohodlně opřít hlavu. Šedýma očima pak ženu sledoval, dokud nakonec nevstala od stolu a nepřišla až k němu.

Hermiona přiložila jemně dlaně na zraněné stehno a okolí rány profesionálně prohmatala. Následně se dotkla i přímo jizvy, která byla stále hodně viditelná a vystouplá. „Myslím, že se to hojí krásně," informovala lehce ztuhlého blonďáka, který si po jejích slovech hlasitě oddychl.

Lehce se zasmála. „Je vidět, že moc dobře víš, jaké účinky má dodržování léčitelových rad."

„No jo, jsem si vědom toho, že je léčitelé nerozdávají jen tak," křivě se pousmál Draco.

„Tak je to taky správně. Seš asi můj nejvzornější pacient. Neodmlouváš, neztěžuješ si, moje rady si bereš k srdci. Harry by si z tebe měl vzít příklad," potřásla Hermiona hlavou a opatrně s Dracovou nohou zacvičila.

„Byl za tebou?" pohlédl Draco se zájmem do ženiných očí. Tu první část raději přešel bez komentáře. Kdyby šlo jen o cokoliv banálnějšího, nejspíš by se od něj Hermioniny rady také jen odrážely. Ale tady by jej to mohlo něco stát. Kdyby cokoliv zanedbal, nejspíš by se to podepsalo na další funkčnosti jeho nohy. O což samozřejmě nestál. Dost dobře mu stačí ta jizva, která mu bude zranění už navždy připomínat. Ovšem léčitelce raději neodporoval. Považuje-li ho za vzorného pacienta, nechá ji přitom.

„Včera," přikývla podmračeně žena. „Měl zlomené zápěstí, prý spadl ze schodů, tak si přišel pro neschopenku do práce. A samozřejmě odcházel s ortézou, protože ho znám a vím, že zrovna on by to zápěstí v klidném stavu neudržoval. Bez protestů se to neobešlo," pokrčila jemně rameny se zadumaným výrazem.

„Jo, to si dokážu živě představit," uchechtl se tiše Draco a pokroutil hlavou.

Hermiona se pousmála. „Slyšela jsem. Ptáčci štěbetali, že jste se docela sblížili."

Blonďákovu tvář zbrázdil jemný úsměv. „Jo, to je... pravda. Urazili jsme dlouhou cestu. Od školních let určitě. To víš taky od něj?"

„Tak... tahala jsem to z něho jako z chlupaté deky, ale nakonec přiznal, že lektvar si mu vařil ty. A že si ho nekompromisně poslal za mnou," přiznala léčitelka. „Můžeš se obléknout," dodala poté a rozešla se opět ke svému stolu.

„Jsem rád, že mě poslechl. Docela jsem se bál, že bude zase paličatej a udělá si to po svým," ušklíbl se Draco, když se natáhl pro své kalhoty. „Ty Hermiono," nadhodil opatrně, jak se pomalu soukal do nohavic, „co všechno ti o tom našem sbližování řekl?" pokusil se od léčitelky nenápadně vyzvědět, zdali ví i o jejich políbení nebo ne.

„Sám nic. Poté přiznal, že jste asi ve fázi... něco jako přátelé," zastrčila si Hermiona pramen vlasů za ucho, načež se natáhla do své skříňky a vyndala malou oválnou krabičku. „Nebo mi snad lhal?" přešla k blonďákovi a krabičku mu podala. „Mazat. Vždy na noc, než půjdeš spát."

„Díky," zamumlal Draco, když si od ní mast v krabičce převzal. „Nejspíš nelhal, ono, to, co teď jsme, je... je to docela těžké definovat," nejistě se pousmál. „Tak nějak doufám, že by se všechno mohlo vyjasnit dnes večer. Máme se spolu sejít," dodal na vysvětlenou.

Hermiona povytáhla obočí. „Opravdu? To se Harry nezmínil, což znamená, že jste asi dál, než tvrdil, když jdete na rande," opřela se bedry o svůj stůl, aby na Draca dobře viděla.

„Neřekl jsem, že jdeme na rande!" mlaskl blonďák nesouhlasně, ale pod následným Hermioniným pohledem se nakonec jen pokořeně ušklíbl. „Zní to divně, když to takhle nazýváš, ale... nejspíš jo, jdeme na rande," rozněžněle se pousmál a sklopil zrak ke svým rukám, jelikož krabička s mastí byla náhle velice zajímavá, když díky ní nemusel čelit Hermioniným očím.

Hermiona se spokojeně usmála. Pravda byla totiž taková, že Harry jí řekl jen o lektvaru a zbytek z Draca zkusila vytáhnout náhodně, protože tušila, že se ledy konečně pohnuly. A měla pravdu, jak jí teď blonďák krásně potvrdil. „To je skvělé, ne?" sklopila jemně hlavu, aby viděla Dracovi do skloněné tváře.

„Jo, to asi jo," vydechl blonďák, „jen z toho mám docela obavy, víš?" připustil neochotně a donutil se k tomu, aby k ženě vzhlédl. „Přijde mi, že vůbec nevím, co od něj čekat. Nemám žádnou představu, jak... jak je na tom se vztahy," odmlčel se, když se rozmýšlel, kolik toho léčitelce říct, a nakonec se přeci jen rozhodl pokračovat.

„Samozřejmě, postřehl jsem to, co se psalo v novinách, ale... jednak z vlastní zkušenosti vím, že jim nejde úplně věřit, a jednak jsou právě všechny ty články zdrojem mých obav. Mám z nich pocit, že Harry na vážné známosti tak úplně není, že mu všechno vydrží jen chvíli a to je něco, o co nestojím, Hermiono," pohlédl na hnědovlásku s nadějí, že se mu od ní dostane nějakých nových - a především zcela pravdivých - informací.

„No," povzdechla si Hermiona, než si k sobě přisunula svou židli na kolečkách a posadila se naproti Dracovi sedícímu na lehátku. Vypadalo to, že blonďák se všeho bojí mnohem více, než si myslela zpočátku.

„Harry je... V tomto ohledu hodně zvláštní osobnost, abych pravdu řekla. Moc se mu do vztahů nevrtám, protože to není moje věc a navíc mě v tomto ohledu asi nahradil Ben, což mu vůbec nemám za zlé," přiznala hnědovláska. „Ale je pravda, že noviny si z větší míry vymýšlely, co se dalo. Jistě víš, že Harry má za sebou... hodně vztahů a většina byla spíše kratšího charakteru, ale pár jich bylo i delšího rázu. Největší problém Harry téměř vždy spatřoval v tom, že většina jeho partnerů s ním byla jen pro popularitu," smutně se pousmála. „To byly vztahy, které většinou do několika týdnů skončily. Ty delší... Zdálo se, že mají Harryho opravdu rádi, jenže to nikdy nevyšlo. Jeden šel po vzhledu, druhý ho za jeho zády podváděl, třetí byl přehnaně žárlivý, čtvrtý byl mudla, takže kouzla byla tabu a pátý byl spíše kamarád, než milenec," vyjmenovávala Hermiona a sledovala Dracův výraz ve tváři, jak se s každým jejím slovem mění. „Jenže Harry mezi nimi hledal něco, co nikdy nenašel. Porozumění, lásku, důvěru... věrnost," kysele se zašklebila.

Poté se znovu postavila. „Byl zklamaný tolikrát, že poslední vztah, který měl, byl s Benem a to je už dobrý rok zpátky určitě."

Draco Hermioně se zájmem naslouchal a snažil si zapamatovat každé slovo, které mu řekla. Vypadalo to, že stejně jako on neměl ani Harry ve vztazích štěstí. Poslední informace, kterou mu Hermiona sdělila, jej však zarazila ze všeho nejvíce. Rozhodně by do Harryho neřekl, že už je tak dlouho sám. Na druhou stranu jej převelice potěšilo, když se dozvěděl, že se jeho vlastní očekávání od vztahu shodují s těmi Harryho. Celkově díky Hermioniným slovům nabyl dojmu, že má s Harrym mnohem větší šanci, než si myslel. Jestli si budou opravdu rozumět, mohlo by jim to spolu vyjít.

Vděčně na léčitelku pohlédl. „Děkuju, že jsi mi to řekla," pokýval lehce hlavou. „Harry by se mi s něčím podobným nejspíš jen tak nesvěřil a já... potřeboval jsem se o některých věcech ujistit, takže... hodně jsi mi pomohla," donutil se k drobnému úsměvu, zatímco jeho mozek zpracovával vše, co se od Hermiony dozvěděl.

Díky jejím slovům v Dracovi rostlo odhodlání za vztah s Harrym bojovat. Samozřejmě nikdy si nemohl předem být jistý, zdali to vyjde nebo ne, ale nehodlal promarnit šanci. Konečně o něj měl někdo upřímný zájem, a dokonce jej dokázal probudit i v něm samotném. Byl by hřích, kdyby Potterovi nedal šanci, aby mu zcela vstoupil do života. Teď už to věděl.

„Nedělala bych to, kdybych ti nevěřila. Vím ale, Draco, že i ty sis prošel svým a že mu neublížíš," zastrčila židli ke stolu s jemným úsměvem na rtech. „To je asi tak vše, co jsem ti chtěla říct. Každopádně Harrymu nic neříkej, alespoň zatím a... Hezké rande. Ráda si o něm poslechnu příští pátek na kontrole," kousla se pobaveně do rtu, protože tušila, že Dracovi na kontroly už moc chodit nechce.

Blonďák zdrceně zamručel, když uslyšel o další kontrole. Dlouhé nesouhlasné ne se mu vydralo z úst, avšak v duchu se už smiřoval s neodvratnou skutečností. Hermiona byla zásadová léčitelka a on nepochyboval o tom, že by jakýkoliv jeho protest rázně umlčela. Ostatně, dnes se mu sama ke svým postupům přiznala, když mluvila o Harrym. „Fajn," zamumlal s povzdechem a obdaroval Hermionu jedním pravým a nefalšovaným malfoyovským úšklebkem.

„Fajn. Ráda tě zase uvidím," zaculila se žena na jeho zkřivená ústa.

„Rád bych řekl to samé, ale to bychom se museli vidět díky jiné příležitosti," pronesl Draco kousavě. Nakonec se však po teatrálním zvrácení očí v sloup jeho nelibý výraz uvolnil. „Tak tedy příští pátek," pokynul Hermioně hlavou a pomalu se odebral ke dveřím. „Snad bude o čem mluvit," pousmál se tajemně.

„To doufám," zasmála se léčitelka. „Týden - to je času!" dodala spiklenecky a vyprovodila Draca až ke dveřím.

Blonďák se též zasmál, než se s ní rozloučil. „Měj se, Hermiono."

„Ty taky, hodně štěstí!" kousla se do rtu hnědovlasá žena, než se spokojeně usmála a vrátila se do své ordinace s pocitem, že pro ty dva udělala maximum. Teď už jen zbývalo doufat, že její snaha nevyšla vniveč. 

Ahoj! Vítáme vás u další kapitoly! :) 

Draco se nám postupně stále více sbližuje s Hermionou. Co si o tom myslíte? Zůstane to na dobré cestě, nebo se nám něco pokazí? ;) A také... psychickou přípravu na večerní rande jste u Draca také určitě zaregistrovali. Jak myslíte, že jeho schůzka s Harrym dopadne? Kam až zajdou? A jaká jsou vůbec vaše očekávání? :)

P. S. Děkujeme moc za překročení první stovky sledujících! <3

Vaše Makky & Matty