22. kapitola
Draco lítostivě sledoval, jak se Harry kroutí bolestí, když mu kostirost napravoval zlomenou ruku. Jen nerad jej viděl, jak trpí, ale sebe přemlouval tím, že pokud zvládne bystrozor tohle, už bude mít od bolesti v zápěstí pokoj. Pokud si jej tedy nenamůže tím, že ruce nedopřeje potřebný a dostatečný klid.
Když se tváří černovlasého rozlil úlevný výraz, chopil se obinadla a začal Harrymu zraněné zápěstí stahovat a fixovat. Cítil na svých prstech jeho pohled, při němž se soustředil na pečlivost své práce. Jelikož ten nebelvírský paličák odmítal nosit šátek, nezbylo mu nic jiného, než jej vrátit zpět do lékárničky a tu umístit na své místo ve skříňce u ledničky.
„Dobrý?" povzdechl si a pohledem si černovlasého bystrozora přeměřil. V jeho očích se zároveň zračily obavy z toho, že i přesto, že se pro Harryho snažil udělat maximum, nemusel docílit tíženého výsledku.
„Dobrý," cukl Harry rameny naprosto spokojený, že všechna bolest je konečně pryč. Byl to neskutečný pocit úlevy. „Děkuju."
„No, za málo, Harry," drobně se Draco pousmál. „To já jsem tu ten, co by měl děkovat. Zachránil jsi mi život. Nebýt tebe, tak bych se před tou explozí nezachránil, protože doteď absolutně netuším, co se to v tom domě vlastně stalo," zarmouceně, a zároveň provinile pokroutil blonďák hlavou.
Bystrozor si povzdechl. „Byla tam mudlovská bomba. Zařízení, co po určitém čase prostě bouchne nebo způsobí takovou explozi, že zmizí celá budova. Měl jsem to předpokládat, je to trochu i moje chyba. Myslel jsem, že se k něčemu takovému ten smrtijed nesníží, ale snížil... Proto jsme ani jeden necítili magii," vysvětlil krátce Dracovi.
Poté se zadíval na svou ruku a následně opět na blonďáka. „Každopádně, dáš si ještě čaj, než půjdeš?" nepočkal Harry ani na odpověď a sáhl po mudlovské rychlovarné konvici, do které napustil vodu a nechal ji vařit. Mezitím levou rukou otevřel dvířka, za kterými měl uspořádané hrníčky a dva, jeden po druhém, vzal a položil na pult.
Draco jej zpovzdálí pozoroval. „Díky," zamumlal a v duchu se jen pobaveně smál nad tím, jak s ním Harry automaticky počítal.
Bystrozor do každého hrníčku přidal sáček s ovocným čajem a když konvice vydala svůj typický zvuk pro ukončení varu, chvíli počkal a poté oba hrnky zalil horkou vodou. „Přemístíš je do obýváku? Musím se šetřit," zeptal se a schválně povytáhl obočí s pobavením jasně vepsaným v očích.
„A co že tak najednou?" zamrmlal bývalý Zmijozel ironicky. Pohled, kterým Harryho počastoval, nebyl ani v nejmenším vlídný. Přesto se však chopil uch u obou hrnků a s jedním v každé ruce přešel ke stolu v obývací části místnosti.
„Najednou? Šetřil jsem se pořád, i ty hrníčky jsem sundal z police levačkou," pousmál se Harry za blonďákovými zády, když ho následoval k sedačce, na kterou se následně posadil vedle Draca. Z druhé strany na něho ospale zamžoural Snížek, než se si opět spokojený uložil hlavu na měkkou tkaninu a spal dál.
„Šetříš se, jen když se ti to hodí," podotkl blonďák. Očima zaletěl k pospávajícímu kocourovi, než se otočil zpátky na Harryho a prozíravě se na něj ušklíbl.
Černovlasý se též zašklebil, než se natáhl pro svůj hrneček s čajem. „Ten kousek Zmijozela se ve mně nezapře," lehce cukl rameny a opatrně usrknul horké tekutiny.
„Ještě štěstí, že je ho v tobě opravdu jen kousek, co?" mlaskl Draco, načež na černovlasým pokroutil hlavou. Raději se i on sám natáhl pro svůj hrnek a lehce do něj zafoukal, než si také dopřál jeden hlt horkého čaje.
„Tak... Moudrý klobouk si myslel, že víc, než jen kousek. Dovolil jsem si s ním ale už ve svých jedenácti letech nesouhlasit," zachechtal se Harry a hrnek pro jistotu opět položil.
„Počkat, počkat, počkat," zarazil se Draco a nevěřícně se na bystrozora zadíval. „Chceš mi říct, že jsi měl patřit k nám? A že ti dal Moudrý klobouk vybrat?"
Harry se zadíval na své ruce v klíně, které začaly být v tu chvíli opravdu zajímavé. „Neříkal bych tomu možnost vybrat, ale... V podstatě ano. Určil mi Zmijozel, jenže já do Zmijozelu za žádnou cenu nechtěl, což byla velká zásluha Rona a částečně i tebe - byl si jako malý hrozný spratek, promiň," zvedl své oči k Dracovým. „A tak jsem... si pro sebe pořád opakoval, ať to hlavně není Zmijozel. A Moudrý klobouk mi vyhověl. A poslal mě do Nebelvíru. Do teď moc netuším, proč to vlastně udělal," pousmál se bystrozor. Mnohokrát si už uvědomil, že by bylo všechno úplně jinak, kdyby byl nakonec poslán do Zmijozelu.
„Je z tebe skvělý kouzelník, Nebelvír ti prospěl," pokrčil Draco rameny a rty zformoval do trpkého úsměvu. „Mě klobouk zařadil do Zmijozelu, a to se sotva dotkl mých vlasů."
„A proto je skvělý kouzelník i z tebe," zvedl Harry pomalu levačku a jemně zastrčil Dracovi několik pramenů blond vlasů za ucho.
Blonďák se tiše uchechtl, než pokroutil hlavou. Když ucítil Harryho dotek, polkl a sklopil svůj pohled do klína. Bylo to zvláštní. Ten polibek mezi nimi něco změnil a kdykoliv přišlo na sebemenší náznak něčeho intimnějšího, než se hodilo k přátelům, prožíval Draco vše mnohem více intenzivně. Vždy jej zavalila povznášející směsice pocitů, které ho dostávaly do rozpaků, a zároveň se díky nim cítil neskutečně šťastný. A to vše jen díky Potterovi.
Harry se jemně pousmál. „Nakonec jsem strašně rád, žes mi o tom lektvaru sám přišel říct," přiznal tiše, zatímco hleděl do blonďákovi sklopené tváře. Viděl sice jen její profil, ale i to mu stačilo. I z této pozice totiž mohl sledovat hru emocí v Dracově tváři.
„Musel jsem," připustil blonďák nelibě. „Byl jsi jediný, kdo mi mohl pomoct."
„To je dobré vědět..." spustil Harry svou ruku zpět k sobě do klína a opřel se týlem hlavy o pohodlnou opěrku za sebou.
„Jsi jediný, koho mám, Harry. Jsem zvyklý se o sebe postarat sám, ale tentokrát jsem věděl, že bych to bez pomoci nezvládl. Bylo těžký za tebou přijít a všechno ti to říct, ale... jsem rád, že jsem to udělal," pronesl Draco lehce naléhavým hlasem.
„Tak si teď zvykej, že už na nic nejsi jen ty sám, jasné? Být na něco sám... Je to nejhorší, co se ti může stát," přiznal Harry a pod vlivem Dracova tónu hlasu na něho opět otočil tvář. Poté se rozhodl zariskovat. „A... ani po škole nebyl nikdo, kdo by na to byl s tebou?"
Draco se nejdřív zarazil, než nakonec pomalu zakroutil hlavou na zápor. „Ne. Nikdy jsem neměl nikoho, komu bych mohl důvěřovat. Ti, které jsem považoval za přátele, odešli z mého života spolu s pádem Ty-víš-koho, kdy se mnou díky mé smrtijedské minulosti nechtěl mít nikdo nic společného. Po válce jsem přišel i o rodinu a... zkrátka a dobře, ani ve vztazích to nikdy nebylo ono. Vlastně," frustrovaně si odfrkl, „jsem žádný pořádný vztah ani neměl. S Tristanem se to tomu podobalo nejvíc, ale brzo jsem přišel na to, že ani u něj mě nečeká nic z toho, co... jsem očekával." Trpce se ušklíbl a odpil ze svého hrnečku s čajem.
Černovlasý Draca zvědavě sledoval a byl rád, že se blonďák chytil. To, co se dozvěděl, ho moc nepřekvapilo. Sám na tom byl... podobně, i když u něho nehrála roli kariéra smrtijeda, ale prostě jen to, že byl a je Chlapec, který zůstal naživu.
„Co jsi očekával?" znovu se chopil hrnečku s chladnoucím čajem a zamyšleně upil. Možná hledali to samé, aniž by to o sobě navzájem věděli.
„Upřímný zájem," pohodil blonďák rameny. „Snad i... lásku," dodal tišším hlasem.
S odhodláním zvedl zrak k Harrymu a pevně se mu zadíval o očí. „Pokud o mě měl v minulosti někdo zájem, skončil ihned, jakmile dotyčný dostal, co chtěl. Nikomu nešlo o nic jiného, než o to jedno, Harry. Upřímně doufám, že teď... by to mohlo být jiné."
Bystrozor pro jistotu odložil svůj hrneček, aby ho náhodou nedopatřením na oba nevylil, jak mu ruka sama od sebe začala klesat. Poté znovu spojil svůj pohled s tím šedým, ve kterém snadno dokázal číst blonďákovy pocity. Viděl i tu lesknoucí se naději a doufání, že nebude znovu zklamán.
Cítil se téměř totožně. „Uvidíme, co se dá dělat," jemně se usmál a dal tak Dracovi tu naději, na kterou čekal.
Blonďák mu úsměv spokojeně opětoval. Harryho příslib pro něj znamenal mnoho, ona naděje pro něj znamenala mnoho. Pokud vše vyjde, mohl by se konečně dočkat takové budoucnosti, o jaké snil. Měl by po svém boku někoho, kdo by jej bral takového, jaký doopravdy byl a nenechal by se ovlivnit tím, co říkají ostatní a co se píše v novinách. Měl by takového partnera, který by jej měl rád proto, jaký je a ne kvůli vzhledu; měl by někoho, s kým by se cítil milován a komu by lásku mohl oplácet láskou. Díky Potterovi měl naději na to, že bude šťastný a vše nyní záleželo jen na tom, jak se věci vyvinou...
Oba sebou v uvědomění cukli, když si do prostoru mezi nimi skočil bílý kocour se spokojeným předením. K Harryho velkému překvapení se následně otřel o Dracovu paži, načež se spokojeně stočil do klubíčka a hlavu si položil na blonďákovo stehno. Černovlasý potřásl hlavou. „Asi mi tě schvaluje," zasmál se tiše překvapenému Dracovu výrazu.
„Myslíš?" zasmál se blonďák a opatrně vsunul ruku do Snížkovy hebké srsti. Když se po něm kocour neohnal, začal jej pomalu hladit. Potěšeně se zadíval do Harryho očí.
„Jiné vysvětlení pro to nemám," pokrčil rameny pobaveně bystrozor, načež i on opatrně pohladil Snížka po srsti. Ten kocour byl mnohdy inteligentnější než někteří kouzelníci.
Draco se usmál. S pohledem upřeným na kocoura vedle sebe přemýšlel a nevědomky se při tom kousl do spodního rtu. Jemný úsměv mu na rtech přetrvával, když se lehce nejistě podíval do tváře bystrozorovi a odhodlal se zeptat na to, co jej právě napadlo. „Myslíš... myslíš, že budeš mít v pátek večer čas?"
Harry k blonďákovi zvedl pohled a zkoumavě si ho přeměřil. „Tak vzhledem k tomu, že budu mít v práci znovu volno a zítra i od Hermiony potvrzený klidový režim, tak asi jo. Proč?"
„Napadlo mě, že bychom spolu mohli něco podniknout," nejistě se Draco usmál. „Nikdy předtím jsem v téhle části Londýna nebyl, tak bys mě tu mohl trochu provést, co ty na to?" navrhl a v očekávání na Harryho pohlédl.
Bystrozor přimhouřil oči podezřením, než mu ty dvě věty daly dohromady celek. Překvapeně zamrkal, načež se upřímně usmál. „Moc rád, Draco," souhlasil okamžitě. Byl by hlupák, kdyby si takovou příležitost nechal ujít. „Máme tady krásný park, bude se ti líbit," prozradil rovnou, kam hodlá Draca vzít. Bylo to to nejhezčí místo, které v Londýně zatím viděl a byl si jistý, že i blonďák ho ocení.
„V tom případě už se moc těším," potěšeně se bývalý Zmijozel usmál. Jeho úsměv však povadl, když mu oči bezděky zaletěly k nástěnným hodinám v místnosti. „Už je docela pozdě," pronesl zklamaně.
Harry jeho pohled následoval, načež i jeho úsměv lehce povadl. Ani se nezdálo, že spolu strávili tak dlouhou dobu. „Vstáváš zítra do práce..." pronesl Harry chápavě.
„Ještě pár minut a bude to dneska," zasmál se Draco, přičemž souhlasně pokýval hlavou. „Budu muset jít," dodal potom sklesle.
„Vyprovodím tě," přikývl Harry lehce hlavou. Poté se pomalu postavil. „A půjčím ti něco teplejšího na sebe."
Blonďák se na něj vděčně zadíval a napodobil jej, když sám vstal ze sedačky. „Děkuju."
Bystrozor jen pokýval hlavou, než s Dracem v závěsu přešel do předsíně, kde se prohrábl několika kabáty ve skříni a jeden z nich vyndal. „Asi ti bude trochu větší. Nejde na něj ani použít zmenšovací kouzlo, protože mám všechny dělané na míru," omluvně se pousmál. Poté ale kabát rozevřel a přidržel ho Dracovi jako pravý gentleman.
„Myslím, že to přežiju," uchechtnul se blonďák. „Díky," vydechl poté, když do kabátu vstoupil a sám si ho potáhnutím na ramenech poupravil.
„Není za co," prohlédl si Harry blonďáka od hlavy po paty. Nebylo to tak špatné.
Draco se na něj mile usmál. „Tak... děkuju za všechno, Harry."
„To já taky," pozvedl černovlasý lehce svou obvázanou ruku. Poté sklopil pohled ke svým nohám jen v ponožkách nerozhodností.
Blonďák zmateně vyklenul obočí, když si všiml, jak Harry náhle znejistěl. „Co se děje?"
„No," zamumlal Harry nejistě a přešlápl z nohy na nohu. „Vlastně asi nic," zvedl následně pohled s jemným úsměvem, než pomalu přistoupil k blonďákovi a obtočil mu levačku kolem pasu.
Dracovy oči nejdříve sjely k Harryho ruce na jeho boku, než se vrátily nahoru a spojily svůj pohled s jeho zelenými studánkami. Na blonďákových rtech se objevil drobný úsměv, když mu došlo, co by si Harry přál. Přistoupil k němu blíže, takže bystrozorova ruka sjela z jeho boku až na jeho kříž. Jejich obličeje se k sobě pomalu přibližovaly, než se nakonec setkaly na půli cesty a rty obou mužů se spojily v jedny.
Harry svou obvázanou pravačkou zajel Dracovi do blonďatých vlasů a jemně si přitáhl jeho tvář blíže k sobě. I když se jednalo jen o jeden polibek.
Dracův úsměv přetrvával i ve chvíli, kdy se od sebe jejich rty oddálily. Blonďák se potěšeně zadíval do bystrozorových očí, zatímco si užíval jeho dotek na své tváři. „Dobrou noc, Harry," zašeptal spokojeně.
„Dobrou noc," zašeptal stejně tiše bystrozor, i když se mu Draca nechtělo vůbec ze svého sevření pouštět.
Blonďák se tiše zasmál a - i když velmi nerad - jemně se vyprostil z Harryho sevření. „Uvidíme se v pátek," přislíbil ještě, než se otočil k odchodu.
„Jo. V pátek..." potřásl Harry jemně hlavou, než Draca vyprovodil až ke dveřím, z kterých následně sledoval, jak blonďák vyšel na cestu a otočil se k němu čelem. Usmál se na něho a naposledy zvedl ruku v gestu rozloučení.
Draco vytáhl ruku z kapsy kabátu a s úsměvem mu mávl nazpátek. Vzápětí se ztratil Harrymu z očí, když se po obezřetném rozhlédnutí okolo sebe přemístil k sobě domů.
Ahoj
Tak po delší době tady zase máme další kapitolu a rovnou se super zprávou! :) Příběh je již celý dopsaný! A záleží jen na Vás, jak často se tu bude objevovat.
Jinak moc děkujeme za Vaši podporu u minulého dílu! ;)
A co si myslíte o této kapitole? Nějaké pocity či odhady na další vývoj děje?
Vaše Makky & Matty
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro