Draco se s tichým výdechem posadil na již známý gauč v Harryho obývacím pokoji a lehce se zavrtěl, aby našel tu nejpohodlnější pozici. Avšak ani v ní se nakonec necítil nikterak uvolněně. Žaludek se mu svíral a celkově blonďák vypadal velice nejistě. Nevěděl, co od jeho rozhovoru s bystrozorem očekávat. Harryho prvotní reakce nebyla úplně nejlepší, a i když vše vypadalo, že svůj názor a postoj přehodnotil, stále si nemohl být ničím jistý.

Zatímco černovlasý stál v kuchyňské části pokoje a rozléval do sklenic pití, Dracovy oči se těkavě rozhlížely po místnosti. Musel uznat, že se mu její moderní vybavení a vůbec styl zařízení Harryho domu líbil. Nikdy by Pottera netipoval na někoho, kdo bude mít takto dobrý vkus, ale očividně jej v tomto podcenil. Vše vypadalo neuvěřitelně pěkně.

Odstín barvy, jíž byly vymalovány zdi, v člověku navozoval příjemný pocit klidu, nábytek do místnosti perfektně seděl a kombinace zvolených materiálů místnosti dodávala ten pravý šmrnc. Nejspíše i díky tomu, jak na něj prostředí působilo, se bývalý Zmijozel začal postupně uvolňovat a uklidňovat. Jako by mu něco říkalo, že s takovouto atmosférou k ničemu špatnému dojít nemůže.

Dvě sklenice s pomerančovým džusem tiše dopadly na stůl. Harry si zvědavě přeměřil Dracův výraz, než se posadil naproti němu a povytáhl obočí, když si na sedačku vedle blonďáka opatrně vyskočil bílý kocour, který na vetřelce široce hleděl svýma modrýma očima. Docela byl zvědavý, jak bude jeho mazlíček na Draca reagovat, protože cizí lidi v lásce neměl. Ani Hermionu nemusel a to bylo co říct.

Blonďákův pohled spočinul na chlupatém stvoření, díky kterému zněžněl. „Nevěděl jsem, že máš kočku," pousmál se Draco a sotva očima střelil k Harrymu, natáhl ruku, aby se tvorečka dotkl a pohladil jej po bílé srsti. Avšak jeho dobré úmysly se setkaly s negativní odezvou. Zvíře na něj podrážděně zasyčelo, a Draco tak instinktivně škubl rukou pryč. Jeho výraz náhle sklesl a něhu v očích nahradilo zklamání.

Harry se tiše kroutíc hlavou rozesmál. „Moc hezky si nás nepředstavil, Snížku," natáhl se, aby kocoura přendal na svou stranu pohovky ve tvaru u. Smířlivě ho pohladil po hřbetě a pousmál se, když mu odměnou bylo tiché spokojené předení. Vybíravec!

Bystrozor zvedl pohled k blonďákovi. „Neber si to osobně, je takový na všechny. Snese jen Bena a Hermionu, ale ani od nich se nenechá pohladit. Jen trpí jejich přítomnost," usmál se na uklidněnou.

Dracovy koutky se zdvihly do drobného úsměvu. „Dobrý vědět," utrousil a pobaveně se zahleděl do Potterových očí. A možná, ale opravdu jen možná, do nich zíral o něco déle, než bylo nutné. Nakonec sám nad sebou potřásl hlavou a tiše se svému chování uchechtnul.

Harry nechal Snížka, aby mu vylezl na stehna a schoulil se tam. Potřásl nad ním hlavou. „No, je hold trošku vybíravý. Pan kocour," pokrčil s úsměvem rameny myslíc si, že Draco se též směje kvůli kocourovi.

Poté ale trochu zvážněl. „Jsme tu ale kvůli něčemu jinému..."

„To ano," přitakal blonďák s tváří bez emocí. „Já... jsem vážně rád, že ses rozhodl nechat si to pro sebe. Jen moc nevím, co očekávat od dnešního večera," přiznal po pravdě.

Černovlasý cukl koutkem. „Nehodlám tě v tom nechat, ale ani podporovat. Chci ti pomoct to celé ukončit, takže mi budeš muset říct všechno, co o tom tvým známým víš. Jako třeba, kde je teď?" napil se Harry džusu opatrně, aby nijak nezmáčkl Snížka.

„Nejsem si úplně jistý," připustil Draco. Tichý vděk v jeho očích nešlo přehlédnout. „Snad ve Švýcarsku? Anglii se od války vyhýbá, a jestli jsem ho dobře pochopil, v posledních měsících, když už se tu octl, bylo to vždycky jen kvůli mně a lektvaru," uvažoval nahlas, zatímco se snažil bojovat se svou vnitřní nejistotou. Mluvil tu s Potterem o jednom ze svých největších tajemství, aby získal jeho pomoc. Bylo to... zvláštní.

Harry přikývl. „Na jednu stranu je to dobře, alespoň tě nemá jak podezírat, když nemá nad tebou dohled. Na druhou stranu bude o to těžší ho sem dostat," přemýšlel bystrozor nahlas. „Je nějaká šance, že bys ho sem třeba do pátku dostal?"

Blonďák sklopil zrak a zamyslel se. Další setkání se svým známým očekával až po uplynutí lhůty, kterou dostal na dokončení lektvaru. Jak jej sem dostat dřív? Leda že... „Mohl, mohl bych mu dát vědět, že jsem ten protilék vynalezl. Na to by podle mě slyšel," s nadějí vzhlédnul k černovlasému.

„Fajn, zkusit musíme všechno. Ideální by bylo, kdyby si to dohodl na středu. Do té doby jsem schopný si u Pastorka utrhnout dřívější odchod z práce, a čím dřív, tím líp..." zamumlal Harry zamyšleně. Už delší dobu přemýšlel, co pak, ale nenapadlo ho nic jiného, než toho smrtijeda umlčet vlastními způsoby. Nebyla jiná možnost, aby neprozradil Draca a jeho chvilkovou pozici ve válce.

„Co máš v plánu?" lehce se zamračil blonďák.

„Co myslíš," povzdechl si Harry. Moc na výběr neměli. „Máš snad jiný nápad, jak se ho zbavit, abys neskončil v Azkabanu?"

„Chceš ho zabít?" Dracovo podmračení se ještě zvětšilo.

Harry potřásl hlavou. „A co jsi čekal?" zamračil se následně i on a dlaní přejel po hebké bílé srsti.

„Tohle... a zrovna od tebe... asi ne," zaraženě pronesl Draco a nevěřícně si černovlasého muže před sebou prohlédl. „Opravdu není jiná cesta?"

„Jestli ji znáš, tak sem s ní! Budu za ni jen rád," vydechl bystrozor. Na jeho tváři bylo vidět, že z nastalé situace taky není nadšený, ale jinudy cesta prozatím nevedla. Zabil už mnohokrát za svou kariéru, protože v sebeobraně se nic jiného dělat ani nedá a tohle... musel to brát taky tak. Pokud to neudělá, přijde o Draca. Bylo to buď ten smrtijed, nebo Draco a Harry to věděl, už když na pomoc blonďákovi v neděli přistoupil.

Opatrně ze sebe odsunul kocoura, který se po něm uraženě ohlédl, než se postavil a přešel k baru. Tam se natáhl a do dvou malých skleniček začal nalévat malé množství ohnivé whisky. „Jsem bystrozor, Draco," oslovil schválně ne příliš nadšeně tvářícího se blonďáka jménem, aniž by na něho viděl. „A můžu tě ujistit, že za svou kariéru už jsem byl přítomný u mnoha soudů se smrtijedy. Azkaban na doživotí byl na běžném pořádku, ale ten byl jen pro Voldemortovi věrné. Tvůj otec pro nedostatek důkazů dostal pár let... Ale... Zrádci světlé strany..." vzal obě skleničky do rukou a přešel až k pohovce, kde zařazený lektvarista seděl naprosto beze slov. Asi už pochopil, co se mu Harry snažil vysvětlit.

Bystrozor se posadil na konferenční stolek mezi sedačkami přesně naproti blonďákovi a nabídl mu ze své ruky whisky. „Zrádci nikdy neskončili tak dobře. Polibek poté už všichni brali jako vysvobození," dokončil tiše Harry. Sám moc nevěděl, co s nimi ministerstvo dělalo, ale když se odsouzenci vrátili na konečný proces... nepoznával je.

Draco s pevně semknutými čelistmi a nečitelným pohledem Harryho pozorně sledoval. Bylo sobecké nechat někoho jiného zemřít jen proto, aby sám zůstal v suchu, ovšem zdálo se, že jiná možnost není. Jenže on přeci nechtěl skončit jako ostatní zrádci, že? A pokud Potter tvrdí, že jiné cesty není... Bude muset i on sám seznat, že je tohle tím nejlepším řešením.

„Tak dobře," vydechl ztěžka. „Napíšu mu a... pokusím se ho ve středu dostat do Británie," přislíbil a krátce pokýval hlavou.

„Fajn," zamumlal i Harry slova souhlasu, než jemně pozvedl skleničku ve své ruce. „Ať to všechno dobře dopadne." Následně zlatého moku dobrou polovinu upil a v duchu si slíbil, že pokud vše vyjde podle plánu, sám se Dracovi ohledně svých citů přizná.

Blonďák jej s mírně křečovitým úsměvem napodobil. „Fajn," zopakoval tiše po Harrym a obrátil do sebe celou skleničku. Příjemné pálení, které následně pocítil v krku, mu pomohlo uvěřit, že je jejich plán opravdu dobrý.

***

„Ahoj," usmál se příjemně naladěný Draco na Bena, když druhý blonďák další den ráno dorazil do práce. Naděje na vyřešení jeho závažného problému s vydíráním, kterou mu Potter včera večer poskytl, spolu s další kyticí, jež tu při příchodu do práce našel, mu zkrátka zlepšily den hned na jeho počátku. Bílé karafiáty si tak hověly ve váze na Dracově stole a tvář bývalého Zmijozela zdobil vřelý úsměv.

Ben si svého nadřízeného zkoumavě prohlédl. „Ahoj?" vyklenul následně obočí a položil svou tašku s věcmi na svůj pracovní stůl. „Stalo se včera něco, o čem bych měl vědět, že," zamával Ben prstem u svých úst, „se usmíváš?"

„Nic, co by tě muselo vzrušovat. Jen se blýská na lepší časy," pokrčil Draco rozmařile rameny. „Ovšem, nic by se nemělo zakřiknout, že?" ušklíbl se uvědoměle.

„To asi ne," pokroutil Ben hlavou s pobaveným úsměvem. Poté vytáhl z tašky gumičku a jen prsty si začal formovat vlasy do culíku. Přitom jeho oči sklouzly na vázu s kyticí bílých karafiátů. „Další?" kývl ke květině hlavou.

„Mhm," souhlasně zamručel Draco. „Další," řekl a usmál se.

„Ale," uchechtl se Ben. „Už máš alespoň nápovědu?" zeptal se zvědavě. Bavilo ho pozorovat usmívajícího se Draca. Nikdy by nevěřil, že zrovna jemu obyčejné květiny udělají takovou radost.

„Upřímně?" pozdvihl bývalý Zmijozel obočí. „Nápovědy byly sice drobné, ale byla jich spousta. Myslím, že vím, kdo mi je sem nosí," nepřítomně se na chvíli zadíval na kytici bílých karafiátů ve váze, než se znovu ohlédl na blonďáka. Na rtech mu pohrával jemný úsměv hraničící až s drobným uculením.

Ben překvapeně zamrkal. „Vážně?" moc se mu nechtělo věřit, že by to Draco uhodl. Pokud se teda Harry nějak sám neprozradil.

„Jo," přitakal blonďák. „A jsem si jistý, že i ty víš pravdu," mrknul na Bena a založil si ruce na prsou.

Blonďák se strašně snažil, aby na výrazu své tváře nedal nic znát, ale měl pocit, že zklamal. „A na to si přišel jak?"

„Jeden velkej příklad za všechny - to, jak se sem dostala ta včerejší kytice," pobaveně se ušklíbl Draco. „Navíc pochybuji o tom, že by se ti -" na malý zlomek okamžiku se zarazil a skousl si ret, než si rozmyslel, jestli je adekvátní svého ctitele nazvat křestním jménem „- Harry o něčem takovém nesvěřil, když jste si natolik blízcí," pokrčil výmluvně rameny.

Ben se zaculil na Draca nazpátek. „Jak můžeš vědět, že jsem ji sem dal já? Mohl jsem ji najít za dveřmi a přinést ji, to ano, ale jak můžeš vědět, že je od Harryho? Docela odvážné tvrzení," naklonil hlavu na stranu.

Draco potlačoval tichý smích. Líbilo se mu, jak se Ben snaží dělat, že o ničem neví. Možná si nemohl být svým úsudkem stoprocentně jistý, ale to nebude do té doby, dokud mu Harry sám vše nepotvrdí. Jenže si nedokázal představit, že by za těmito pozornostmi stál někdo jiný. Už ne. Kdyby se přeci jen pletl, nejspíš by to s ním po emoční stránce docela zamávalo. Ke své představě, že se jedná právě o bystrozora, se už upnul natolik, že by takový zvrat jen tak neustál a pravděpodobně by se na něm zklamání podepsalo na několik dalších dní, ne-li týdnů. Ovšem upokojoval se tím, že za Pottera mluví i jeho chování, nikoliv jen květiny, které každý den dostává a Ben mu vše svým přístupem více méně také potvrzuje. Všechno do sebe zapadá jako perfektní skládačka.

„Prostě... to vím," uculil se, než si dlouhovlasého blonďáka pečlivě přeměřil pohledem. „Musel bych být naprosto slepej a blbej, kdybych si jistých věcí nevšiml," vážně se zadíval do Benových očí. „Není tu nikdo jiný, na koho by to sedělo."

To mu musel dát Ben za pravdu. Kdo jiný by mu posílal květiny a snažil se si ho získat, když se s nikým jiným než s Harrym a jím samotným Draco nestýkal? Bývalý Zmijozel se v něm nezapřel, uměl svou hlavu používat. „A... Nevadí ti to?" kousl se Ben do vnitřku tváře.

Rty druhého blonďáka se zvlnily do jemného úsměvu. Chvíli si svého kolegu prohlížel, než nakonec potřásl hlavou. „Myslím, že ne," ušklíbl se.

Ben úlevně vydechl. „Tak to jsem víc než rád! Teď když vím, že u tebe má šanci, jsem o dost klidnější," usmál se. Měl strašný strach, že Draco o Harryho mít zájem nebude, ale asi se bál zbytečně.

Nyní to Draco nevydržel a nahlas se zasmál. Tak dlouho Ben mlží o pravdě a nyní mu zde na přímo potvrdí, že se nepletl, když vsázel na Pottera. „Já jsem taky rád - když už teď najisto vím, že se opravdu jedná o něj," pronesl potěšeně.

Ben se začervenal. „Hlavně mu to neříkej," zamrmlal. Harry by ho stáhl z kůže, kdyby se dozvěděl o tomhle jejich rozhovoru.

„Neboj," přislíbil Draco. „Nechám si to pro sebe."

Už tradičně vás vítáme u nové kapitoly! Hned takhle na úvod vám musíme moc poděkovat za vaši přízeň, protože... po minulé aktualizaci jste PS vyšvihli na neuvěřitelné 20. místo ve fanfikcích! <3 Asi se budeme opakovat, ale jste prostě úžasní čtenáři a určitě si zasloužíte naše obrovské díky! Bez vás by toho nebylo. :)

A teď už zpět k dnešní části. Co říkáte na Harryho rozhodnutí? Překvapilo vás? Je lehce kontroverzní a nás zajímá, jak se k novému obratu stavíte vy. ;) A ohledně Draca - co myslíte, že nyní udělá? Bude nějaký krok vpřed i z jeho strany, nebo to zbude na Harrym, případně že je snad popostrčí samotný osud? ;) Pište, hádejte, tipujte! Rády si vaše názory přečteme! :)

Vaše Makky & Matty