Dveře od rozsáhlé laboratoře se tiše otevřely, načež jimi dovnitř opatrně proklouzl dlouhovlasý blonďák a stejně tiše se za sebou pokusil zavřít. Mohutné dveře cvakly, jak zapadly do zámku na jinak absolutní ticho ale celkem hlasitě.

Ben se kousl do rtu a měl chuť i zaklít, ale udržel se. Laboratoř byla podle očekávání prázdná. Brigitte byla odvolána na dobu neurčitou a Draco chodil až na půl osmou většinou. Teď bylo sedm a tak všude bylo ticho, což jen hrálo v blonďákův prospěch.

Měl už delší dobu podezření a potřeboval se ujistit, což v Dracově přítomnosti samozřejmě nešlo. Na tu myšlenku ho přivedl Harry, když mu tenkrát přinesl vzorek na rozbor a on sám ji začal rozvíjet, když blonďákovu práci nenápadně sledoval. Do jednoho určitého kotlíku přidával přísady úplně jinačí, než psal na seznam a které hlavně do Tacet mortem nepatřily. Nešlo mu to na rozum. Proto byl dnes sám v práci o tolik dříve.

Opatrně přešel ke kotlíku, který nově nesl číslo šest. Staré označení už neplatilo díky kompletní devastaci při výbuchu. Jediné, co potřeboval, byl vzorek lektvaru. Rozpitvat si ho na jednotlivé přísady potom už zvládne s přehledem sám a možná se mu podle nich dokonce podaří zjistit, o jaký lektvar by se mělo jednat.

Vytáhl z kapsy svou hůlku a z poličky si půjčil menší zkumavku, načež tiše zamumlal formuli a díky správnému pohybu hůlkou do zkumavky oddělil potřebný vzorek z kotlíku. Bylo to jednoduché. Až moc, ale nedivil se, když nikdo jiný než Draco a on do laboratoře takhle nechodili. A blonďák si navíc pečlivě hlídal, jak svůj brzký příchod, tak i svůj pozdní odchod. Vždy chodil jako poslední.

Ben spokojeně zkumavku zabezpečil a strčil ji do vnitřní kapsy svého pláště. Kapsu následně uhladil, aby se ujistil, že není nic vidět.

Následně sebou ale polekaně cukl, když se na chodbě ozvaly kroky. Hodiny ukazovaly sotva čtvrt na osm. I přesto se ale donutil rychle uklidnit a přesně ve chvíli, kdy se ozvalo rachocení klíče v zámku, zapadl do skladu. Do pravačky rychle popadl přísadu, kterou hodlal použít do jednoho ze svých pokusů.

Draco skryl dlaní jedno mocné zívnutí a pomalým krokem se připloužil ke svému stolu. Dnes v noci toho moc nenaspal a pouze se nesmyslně převaloval, což byl také důvod, proč už nad ránem veškeré snahy o další zaspání vzdal a vstal o něco dříve. Proto i do práce přišel časněji, než obvykle. Neočekával, že i tak přijde do laboratoře až jako druhý v pořadí.

Z výšky sebou plácl na židli a k nohám stolu pohodil koženou brašnu, ve které nosil své osobní věci. Unaveně si protřel dlaněmi obličej ve snaze probrat se aspoň o trochu více. Jakmile své ruce z tváře odtáhl, jeho pozornost upoutala kytice nádherných fialek převázaná drobnou bílou stužkou. Jak to, že si jich dříve nevšiml?

Omámeně vstal a přešel k místu, kde se na stole nacházely. Tak krásné. Úsměv se mu rozhostil na rtech, když květiny ze stolu zvedal a nesl je ke svému nosu, aby k nim mohl přičichnout. Opojná vůně poškádlila jeho smysly natolik, že slastí přivřel oči.

Znovu pod kyticí ležel malý kousek pergamenu pečlivě přeložený do symetrického obdélníčku. Když prvotní okouzlení z fialek pominulo, opatrně je položil na stůl a vzkaz rozdělal. Z jeho obsahu se mu úsměv na rtech ještě prohloubil.

Dovoluji si doufat, že má předešlá snaha nevyšla vniveč a růže tě potěšila. Ve stejné naději posílám i tyto fialky. Nechť ti zkrášlí den, Draco.

Ben bedlivě ve skladu naslouchal všem zvukům, které se v laboratoři ozývaly. Když ale bylo nějakou chvíli naprosté ticho, odvážil se ze svého úkrytu nakouknout ven. Výjev, který se mu naskytl, mu vykouzlil úsměv na rtech.

Odvážil se proto vyjít více a opřel se bokem o průchod dveří. „Už je tam alespoň nějaká nápověda?" zeptal se s úsměvem, když viděl, že je blonďák z květiny naprosto unešený.

„Ne," pohodil Draco hlavou s mírně zklamaným výrazem. Sice tip měl, a to s docela velkou pravděpodobností správný, ale i tak se toužil přesvědčit o pravdě.

„To je škoda," potřásl Ben hlavou též naoko zklamaný. „Jak to, že jsi tu dneska tak brzy?" zeptal se zvědavě a přešel i s přísadou v ruce ke svému vlastnímu stolu, kde ji položil.

„Nemohl jsem spát, tak jsem vstal dřív," odvětil Draco, zatímco přesouval své fialky do vyčarované vázy s vodou. „Co jiného dělat, než jít sem. Doma mě nic nedrží," přiznal lehce lítostivým tónem. „Ovšem," pojednou zvedl hlas a přes rameno se vážně zadíval na svého blonďatého kolegu, „mnohem zajímavější musí být odpověď na otázku, co tu už teď děláš ty? Nikdy jsi ještě tam brzo nepřišel, natož pak přede mnou." Aristokratovo obočí se ukázkově vyklenulo, aby tak dokreslilo jeho tázavý výraz.

Ben se tiše zasmál. „Moje odpověď není o nic zajímavější než ta tvoje. Nemohl jsem spát. Převaloval jsem se celou noc, protože u souseda vyl pes - páníček mu odjel zřejmě na dovolenou. A do toho ještě vedle mě chrápal Andrew, ne že bych si stěžoval," zatřásl hlavou se smíchem a pokrčil rameny.

Draco si jej podezřívavě přeměřil pohledem, ale nakonec potřásl hlavou a nechal to plavat. Jeho znavená mysl nebyla ochotna přemýšlet nad tím, zdali Ben mluví pravdu či nikoliv. Možná šlo opravdu jen o shodu náhod, která je dnes oba přivedla do práce o něco dřív.

Druhý blonďák Draca postranním pohledem sledoval, aby viděl, s jakou reakcí se jeho odpověď setkala a jestli ho jeho nadřízený nepodezřívá. Naštěstí to ale vypadalo, že květiny od Harryho jeho mysl zaměstnaly víc, než doufal. Tiše si pro sebe oddechl. Byl v suchu.

***

Po chodníku jednoho z předměstských londýnských domů rozrušeně spěchal jeden pár nohou. Blonďatý muž, kterému náležely, zde nebyl již docela dlouho, avšak dnes zkrátka nemohl jinak. V domě, ke kterému tak urychleně kráčel, totiž bydlela osoba, u níž předpokládal, že mu jako jediná bude ochotná a především schopná pomoci. Harry Potter.

Došel až k domovním dveřím a roztřesenou rukou zazvonil na zvonek. Netrpělivě vyčkával, dokud mu jediný obyvatel domu neotevře. Nohou poklepával o rohožku a hlavou mu vířily rozbouřené myšlenky. Nebyl si jistý, zdali jsou jeho domněnky správné, ale negativní pocity z nich natolik převládaly, že svůj objev zkrátka potřeboval s někým probrat.

Těsně předtím, než se sem urychleně přemístil a přihnal se až k domu, využil chvíle volna po pracovní směně a vrátil se do laboratoře, v níž působil původně. Tam nechal zanalyzovat vzorek lektvaru, který ráno vyňal z kotlíku svého nadřízeného a výsledek jeho práce jej... při nejmenším překvapil. Ovšem spíše po té nemilé stránce. Výsledky totiž jednoznačně poukazovaly na to, že i přes dřívější používání zakázaných přísad se Draco nepoučil a i nadále ve svém kotlíku vaří něco, co by neměl.

Ben možná nebyl tak velkým odborníkem jako samotný Malfoy, ale jeho zaměření jej předurčovalo k tomu, aby byl schopen rozeznat jednotlivé složky lektvarů spolu s jejich účinky. Nebylo pro něj proto obtížné po analýze zjistit, že většina přidaných látek působí zcela opačným způsobem, než by se u smrtícího lektvaru, jakým Tacet mortem měl být, předpokládalo. Tyto přísady ve většině případů spíše léčily, než zabíjely. A to byla jen jedna z mála věcí, které nedávaly smysl.

Když si blonďák vybavil, jakou látku obsahovala sraženina, kterou mu před několika dny přinesl Harry, shodovalo se její předběžné předurčení právě s tímto vzorcem. Byť nepatřila k hojně využívaným v dnešní době, zkušenosti minulých generací mluvily jinak. Tato zakázaná přísada pocházela z horských oblastí Jižní Ameriky, a pokud jej jeho znalosti neklamaly, využívala se k léčení zranění válečníků v jednom z domorodých kmenů. Pro svou neobvyklou třaskavost a výbušnost se však časem přestala používat, jelikož zacházení s ní bylo příliš nebezpečné. Což se osvědčilo i u Dracova lektvaru.

Přestože by si člověk řekl, že se aristokrat poučil ze své chyby a více si s podobnými věcmi zahrávat nebude, objevil dnes v jeho dalším druhu lektvaru další ze zakázaných přísad. Již ně tolik nebezpečnou, přesto však látku, se kterou není radno si zahrávat. Musí Dracovi její používání zatrhnout, jinak jeho problémy se spánkem budou ještě horší. Podle všeho se totiž včera musel nadýchat jejích výparů, když stál přímo nad kotlíkem. Pokud by se něco takového opakovalo ještě několikrát...

Nejvíce Benjamina dopalovalo, že neví, co přesně má Malfoy za lubem. Je jasné, že využil svého postavení k tomu, aby si sehnal zakázané přísady a dokonce ve svůj prospěch obrátil i svou nadřazenou funkci při výzkumu. Za jiných podmínek by se mu totiž nepovedlo něco takového vařit, jelikož by neměl potřebné podmínky a suroviny pro výrobu lektvaru. Jenže... proč to dělá? A co to vůbec dělá? Co za lektvar to vaří? Ben si byl jistý tím, že složení ze vzorku neodpovídá žádnému s již objevených. Ani žádnému ze zakázaných. Prostě, jako by Draco mimo Tacet mortem vymýšlel i jiný lektvar.

Netrpělivě zmáčkl zvonek ještě jednou, hnedle dvakrát v rychlém sledu za sebou. Sám pro sebe si zabručel něco nesrozumitelného a očima hypnotizoval kliku. Ať už konečně otevře! Jeho prosby byly vyslyšeny vzápětí, když se dveře před ním opravdu otevřely a jeho pohled tak konečně padl na člověka, za kterým se tak hnal. Ovšem... Harry, kterého spatřil, se zrovna dvakrát nepodobal jeho představě. Za dveřmi totiž stál jeho bývalý přítel ve špinavém starém oblečení, celý od barvy, která i jindy černým vlasům dodávala na šedomodrém odstínu. Ten blbec maloval! Jako mudla, sám, rukama!

„Bene, ahoj. Co ty tady?" podivil se upřímně zamazaný bystrozor a špinavou rukou si projel ještě špinavější vlasy,

Blonďák okázale nakrčil nos nad zápachem barvy, který z Harryho cítil. „Potřebuji s tebou mluvit. Hned. Je to docela vážný, řekl bych," neobtěžoval se s odpovědí na pozdrav a téměř okamžitě přešel k tomu, co potřeboval.

Harry se zarazil. „No, tak fajn. Pojď dál," ustoupil od dveří a pokynul blonďákovi, ať vejde. „Jen se dojdu převlíknout?" zeptal se opatrně nemyslíc na pomoc kouzel. Nevěděl, jestli mu Ben odejít vůbec dovolí. Jeho výraz byl totiž opravdu vážný.

„Je to vážně tak nutné?" mlaskl nespokojeně blonďák a nesouhlasně se na bystrozora zadíval. „Ono to fakt docela spěchá, Harry," pronesl v očekávání. „Jde o Malfoye," dodal důrazně, aby černovlasého ujistil o tom, že se jedná o neodkladnou záležitost. Doufal, že na tohle Harry uslyší. Draco mu přece nebyl úplně lhostejný, že?

Bystrozor se nehezky zatvářil. Tohle bylo vydírání. Nijak ale neodporoval a jen pomocí gesta rukou beze slov si očistil kouzlem oblečení. Potom se posadil na pohovku v obýváku a pokynul Benovi, ať se posadí také. „Tak mluv..." povzdechl si.

„Myslím si, že v jednom z kotlíků zase vaří něco, co by neměl. Dnes ráno jsem schválně přišel dřív do práce - ještě dříve, než on - a odebral jsem si vzorek. Zanalyzoval jsem ho a Harry, takové věci prostě do smrtícího lektvaru nepatří ani náhodou!" přesvědčivě se na bystrozora zadíval a přitom pokroutil hlavou. „Navíc tam zase má zakázanou přísadu, jinou něž posledně, ale přesto... pořád je to zakázaná látka!"

Harry se prudce zamračil. „Tvrdil mi, že minule tu zakázanou přísadu použil do toho smrtícího lektvaru - jako vylepšení. Seš si jistý, že teď to tak není?" zakroutil nechápavě hlavou.

„No právě, Harry, to je taky to. Asi jsem ti to měl říct už posledně, ale nějak mi v tu chvíli nedošlo, že i když je to zakázaná přísada, má zcela jiné účinky, než bys očekával od látky patřící do smrtícího lektvaru. Nejspíš jsem byl příliš konsternován tím, že se jedná o zakázanou látku, že ani mně samotnému to v danou chvíli jaksi nedocházelo! Vitaccipere je přísada, která by léčila, nikoliv zabíjela, Harry!" vydrmolil ze sebe dlouhovlasý blonďák a s rozšířenými zorničkami hleděl na muže naproti sobě.

Bystrozor před sebou zašermoval rukama. „Tak moment, Bene, tomu nerozumím. Chceš mi říct, že on riskuje svou kariéru, když manipuluje se zakázanými látkami, aby vyvinul nějaký... léčivý lektvar?" vyklenul obočí do vysokého oblouku.

„Je to divný, viď?" ušklíbl se blonďák. „Ale jo, vypadá to tak. Vitaccipere léčí, to ano, ale také má tak nebezpečné vlastnosti, že se přestala používat! Na druhou stranu, logicky, Harry, když by vyvíjel léčivý lektvar, proč by s tím dělal tajnosti i před ministrem? Nechápu to, nevím, co to znamená, ani co má v úmyslu, ale jsem si jistý, že tají a kamufluje výrobu zcela jiného lektvaru, který ve spisech vydává za další z prototypů Tacet mortem!"

Harryho tvář se prudce stáhla do podmračeného výrazu. Nelíbilo se mu to. Stejně jako se to nelíbilo Benovi. Proč Draco tolik riskuje! Kdyby se to provalilo, že vše dělá i za zády ministra, tak ne jenom, že by ho Pastorek vyhodil, ale taky by mu mohl sebrat titul a Draco už by si nikde ani neškrtnul! Copak nepřemýšlí?

Promnul si čelo pokryté vráskami zamyšlení. „Proč si za mnou vůbec přišel Bene... Jsem mimo službu, tak co si představuješ, že udělám?" zahleděl se blonďákovi do ustarané tváře.

„Já... asi by bylo nejlepší, kdybys s ním zkusil promluvit a něco mu naznačit," vyložil Ben Harrymu svou představu řešení situace. „Upřímně, šel jsem s tím za tebou taky proto, že... zatím se jedná především o moje domněnky a nechce se mi to někde nahlašovat.

A možná jsem naivní, ale věřím, že Draco má nějaký důvod tyhle zakázané věci dělat. Když má dobrou náladu, přijde mi jako docela fajn chlap," drobně se pousmál. „Myslíš, že bys za ním mohl zajít? Pro... vysvětlení?"

Černovlasý čaroděj si s povzdechem promnul kořen nosu. „Dobrá... Zajdu za ním. Ale nic neslibuji, Bene. Není zas tak jednoduché z něho něco vytáhnout, jak si myslíš, ale... zkusím to. To ti slibuju," vrátil blonďákovi jemný úsměv na uklidněnou.

„Díky," s vděčností na něj Ben pohlédl a natáhl se, aby mu mohl stisknout ruku. Nezbývá mu nic jiného, než doufat, že se Harrymu podaří z Draca potřebné informace dostat.

Ahoj, přejeme vám pěkný víkend a vítáme vás u další kapitoly! :) Snad k vám doletí i přes všechny ty problémy, kterými je Wattpad v posledních dnech opět pohlcen a půjde vám v pořádku přečíst. Jsme zvědavé, jak se nám ji podaří (ne) zveřejnit. :/ 

Děkujeme vám za všechnu podporu! Moc si jí vážíme a vaše komentáře nás popohánějí kupředu ve psaní. Co říkáte na dnešní odhalení? Někteří z vás správně hádali, že nám toho Draco tají víc, než už vyšlo najevo. (y) O co se podle vás snaží? Vaše tipy nás zajímají! ;)

Vaše Makky & Matty