Byla sobota po poledni a Ben se nacházel v kuchyni v bytě, do kterého se s Andrewem před několika týdny sestěhovali. Původně zde bydlel jen on sám, ale když společně uznali, že není zase tak špatný nápad dát to dohromady i po této stránce, nastěhoval si Andyho k sobě. Přeci jen měl byt větší a prostornější.

Když se nad tím zpětně zamýšlel, přišlo mu, že tak učinili možná o něco dříve, než je u ostatních párů klasické, ale srdce mu říkalo, že udělali správně. Ještě nikdy s nikým jiným necítil to samé, co nyní s Andrewem. Někde hluboko v sobě věděl, že on je ten pravý a upřímně z celé své duše doufal, že je na tom jeho drahá polovička stejně. Avšak každé Andyho gesto, každá jeho zamilovaná slůvka a v neposlední řadě také každý jejich sex mu společně naznačovaly, že i on je pro Andrewa neméně důležitý. Upřímně, asi by nepřežil, kdyby se ve svém úsudku pletl.

Byl rád, že konečně nastala chvíle, kdy ho seznámí s Harrym. Ačkoliv byl Harry jeho bývalý, a tak to mohlo vypadat lehce zvláštně, ale... když se s černovlasým bystrozorem rozcházel, bylo jim jasné, že nemohou jinak, než zůstat přáteli. Ostatně těmi byli ještě před tím, než se zkusili dát dohromady jako pár. Výborně si rozuměli, a zároveň právě v tomhle byl jejich problém. Kamarádi z nich byli úžasní, ale s chozením tehdy vážně přestřelili. Nepasovalo jim to. Proto taky jejich rozchod nebyl nikterak bouřlivý, nýbrž spíše dohodou o tom, že jejich menší románek nepoškodí jejich přátelství.

Harry si asi zasloužil vědět o Andrewovi o něco dříve, to Ben nepopíral, ale na druhou stranu... nikdy se svému okolí s novými známostmi nesvěřoval, dokud si nebyl sám jistý tím, že dělá dobře. Pravdou bylo, že právě tohle mu pak činilo menší obtíže, když hledal někoho, komu by se mohl vyplakat na rameni po bolestivém rozchodu. Jenže zkrátka nebyl zvyklý své objevy ihned někomu představovat a nehodlal na tom nic měnit. I své matce Andrewa ukázal až v době, kdy už plánovali společné bydlení.

Ztracen ve svých myšlenkách vyvolávajících mu jemný úsměv na rtech připravoval menší občerstvení. Zrovna pracoval na dalším z lahodně vypadajících chlebíčků, když se kolem něj zezadu obmotaly dvě svalnaté paže a přitáhly si jej blíže na Andyho vypracovaný hrudník. Tiše se zachichotal, když ucítil, jak mu jeho milovaný Andrew zabořil nos do krku a začal velice nenápadně vdechovat jeho vůni.

„Někdy opravdu nevím, jestli bych neměl začít žárlit. Harrymu připravíš chlebíčky, a když jsme doma jen my dva, většinou uděláš jen jednohubky," zasmál se tiše muž a utáhl své sevření kolem menšího muže pasu.

Ben se zaculil a jemně si skousl spodní ret, než natočil hlavu, aby se mohl zadívat Andrewovi do nádherných zelených očí. „Pravda," přiznal lehce zahanbeně. „Ale jestli chceš, občas ti ty chlebíčky udělám taky," zamilovaně se usmál.

Tmavovlasý se tiše zasmál. „Dělám si legraci, lásko. Stačí mi i ty jednohubky. Všechno, co bude od tebe, mi stačí," lehce se natáhl, aby věnoval pusu bledé Benově tváři. „Kdy má vůbec dorazit?" zeptal se poté na Harryho příchod. Moc dobře věděl, že je to Benův bývalý, ale taky věděl, že už o něho dávno nestojí a jsou jen opravdu dobří přátelé. Neměl tedy strach, že by mu snad snažil se Bena přebrat. Na to byl podle Bena až moc hodný. A on Benovi věřil.

„Nedomlouvali jsme se na přesnou hodinu, jen na odpoledne, ale jak znám Harryho, přijde pravděpodobně kolem třetí," oznámil Andymu svůj předpoklad. Odložil dodělaný chlebíček bokem a natočil se v přítelově náruči tak, aby si navzájem koukali do očí. Andrewovy ruce se tak přesunuly z jeho břicha na jeho záda jen kousek nad samotným zadkem. Uculil se a vytáhl se na špičky, aby mohl Andyho bez problémů políbit.

Ten mu polibek okamžitě začal opětovat. Nehodlal se ale spokojit jen s jedním a tak jednu ruku přesunul do Benových dlouhých vlasů a jeden z mnoha polibků prohloubil, aby si ho tak u svých rtů udržel déle. Levou paží mezitím utáhl sevření kolem menšího beder.

Blonďák se do polibků šťastně uculoval a milerád vycházel Andymu vstříc. Jejich zamilovaný okamžik vyrušilo až zazvonění domovního zvonku. Klasického, mudlovského, jen očarovaného tak, aby byl dobře slyšel i v nejzazších koutech bytu. Andy se od něj s tichým nesouhlasným zamručením odtáhl a Ben nemohl jinak, než se jeho výrazu zasmát. Rychle mu věnoval ještě jednu drobnou pusu, avšak když chtěl odejít, sevření Andrewových paží mu nikam odejít nedovolovalo. „Pusť mě," zachichotal se blonďák s hlavou nakloněnou na stranu. Jako další vybídka pro Andyho se bytem znovu rozeznělo drnčení zvonku.

„Říkal si, že přijde ve tři. A je půl druhé," oznámil svému partnerovi, s kterým měl ještě nějaké menší plány, než jejich dnešní návštěva dorazí. Ty byly ale zapomenuty. S povzdechem blonďáka propustil. „Mám jít s tebou?"

Ben jemně přikývl. „A nebuď zklamaný. Díky tomu, že přišel dřív, taky dřív odejde. A my budeme mít večer více času pro sebe," se šibalským pohledem se zaculil a laškovně na svého přítele mrkl. Uchopil jednu z Andyho dlaní do své a společně se rozešli ke dveřím.

„Už jdeme!" zavolal ke dveřím, sotva se dostali do vstupní chodby. Vzápětí už odemykal a bral za kliku. Když otevřel, pohled mu padl na usmívajícího se Harryho.

„Ahoj?" pozdravil vesele spíše Bena a až poté se zadíval na jeho doprovod, který musel být jistě Andrew. Natáhl proto k muži ruku. „Jsem Harry, můžeme... si tykat?" zeptal se trošku nejistě.

„No jasně," zazubil se k Harryho úlevě Andrew a černovláskovu ruku pevně stiskl. „Jsem Andrew, ale to už asi víš," uchechtl se.

„Pojď dál, Harry," mávnutím ruky bystrozora vybídl Ben a společně se svým přítelem odstoupili ode dveří, aby mohl host projít dovnitř.

„Díky," pokýval hlavou černovlasý a dle vyzvání vstoupil do bytu. Zul si boty, načež následoval pár před sebou, kam ho zavedou. Samozřejmě, že to tu znal, ale bylo neslušné jít sám od sebe.

„Posaď se," vyzval jej Ben posléze, když došli z chodby do místnosti, kde se nacházela propojená kuchyně s obývacím pokojem. Andrew mu rukou pokynul ke gauči. „Dáš si něco k pití?" usmál se na Harryho blonďák.

„Upřímně? Doma mi došlo kafe, takže jestli máte kafe, budu vám oběma nadosmrti vděčný, protože jsem ho neměl už dva dny," posadil se Harry na pohodlnou sedačku, která byla v bytě ale nová. Nedivil se Benovi, že ji vyměnil. Co všechno ta stará totiž zažila... „Mimochodem, jak dlouho jste vůbec spolu, Andy? Z Bena něco o tobě tahat je horší než z chlupaté deky," zasmál se a upřímně se na hnědovlasého muže usmál.

„No, bude to už něco málo přes sedm měsíců," zamilovaně se Andrew uculil. „Že ano, Benny?" lehce zvýšil hlas a otočil se na svého blonďatého přítele, který v kuchyňské části místnosti na Harryho přání připravoval kávu.

Ben se přes rameno koukl na dvojici mužů na gauči. „Jo, jo," přitakal a vrhl na Andyho rozněžnělý pohled. „Už je to přes sedm měsíců. Mám ti taky udělat kafe, zlato?"

„Nemusíš, už jsem jedno dneska měl, to mi asi zatím stačí," usmál se hnědovlasý na svého přítele, než svou pozornost opět přesunul na jejich hosta.

Harry ty dva pozorně sledoval a nedokázal se ubránit myšlence, že i on by chtěl mít takovýhle vztah. Založený na lásce, pochopení a pravdivosti. „Přijde mi, jako byste spolu byli už léta a ne jen... sedm měsíců," přiznal s menším úsměvem a zadíval se do Andrewovi tváře, kde svítily dvě stejně zelené oči, jaké vlastnil on sám. Nikdy nepochopil, co Ben na zelených očích vidí. „Jste jako z těch mudlovských pohádek se šťastným koncem."

„Ten pocit máme taky, viď Andy?" vmísil se se smíchem do jejich rozhovoru Ben, když donášel Harrymu hotovou kávu a pokládal ji před něj na menší obdélníkový stůl. Sobě a Andrewovi v druhé ruce nesl dvě prázdné skleničky, do nichž posléze donesl i minerálku. Ještě postavil na stůl talíř s dodělanými chlebíčky, než se posadil těsně vedle hnědovlasého muže a propletl si s ním prsty jedné ruky.

Sotva dosedl, Andy mu vtiskl lehký polibek na rty. Zamilovaně se na sebe podívali. V jejich očích se zračilo vše, co k tomu druhému cítili.

Čím déle se na ně Harry díval, tím více ho přepadávala úzkost. Hrdlo se mu podivně stáhlo, proto se radši natáhl pro hrneček s kávou a opatrně usrknul z horkého nápoje. „Co vůbec ty a tvůj nadřízený, Bene? Už je to s ním lepší?" svedl raději konverzaci na jiné téma a tohle ho navíc vyloženě zajímalo.

„Nooo..." protáhl Ben, aby potrápil očividně zvědavého Harryho. „Kupodivu jo," uculil se potom. „Včera jsme se tak nějak dali do řeči, když mi vyřizoval tvůj vzkaz," významně se na černovlasého podíval. „A jako asi tomu neuvěříš, ale odpoledne jsme pak probírali ještě nějakou pracovní záležitost a on mi sám od sebe navrhl, že bychom si mohli tykat," zazubil se. „Prý když jsme zhruba stejně staří a máme spolu na pracovišti trávit ještě tolik času... Říkal, že už mu to vykání leze na nervy," srdečně se zasmál.

Harry se spokojeně usmál. „Tak to jsem rád. Už jsem se bál, že se zrovna vy dva nepohodnete, jak to vypadalo v úterý," zasmál se. „Takže svůj názor na něho si přehodnotil?" povytáhl obočí. Záměrně se vyhýbajíc odpovědi na vzkaz. Až přijde čas, věřil, že Ben pochopí. Hádal, že to bude hned v pondělí.

„Ještě ne úplně, ale nějaký body navíc si u mě získal. Není zas tak netečnej, jak jsem si myslel," uchechtl se a za svá slova schytal od Andrewa nepěkný pohled.

„Doufám, že nemám konkurenci?" zkrabatil hnědovlasý čelo a nesouhlasně se na své přítele zadíval, díky čemuž se Ben usmál a protočil oči. „Ne, neboj, to nehrozí," vtiskl Andymu jemný polibek na tvář. „Mám tebe a navíc - mimo to, že Draco ale vůbec není můj typ - má o něj zájem někdo jiný. Nemám pravdu, Harry?" nevinně se zaculil.

Bystrozor se jemně na blonďáka zamračil. „Ne, že bych vám nevěřil, ale opatrně, jasné? Nepotřebuju, aby se to objevilo v nejbližších dnech v tisku," pousmál se následně. Poté se ale sám nad sebou zarazil. Neměla být náhodou jeho prvotní reakce, že to není pravda? Vždy jako první Benovi řekl, že se mýlí a teď...

Ben se díky Harryho slovům zakuckal a jen tak tak udržel minerálku, které se předtím napil, ve svých ústech. „Takže už si přiznáváš, že je v tom něco víc, než jen pouhé pokukování po jeho postavě?" vyhrkl překotně se široce otevřenými zorničkami. Nadšení z něj jen sršelo. Dokonce, aniž by si to uvědomoval, stiskl Andrewovu ruku ve své mnohem silněji, než se hodilo na pouhé zamilované držení.

„Ne!" vyhrkl Harry rychle. Poté si ale povzdechl. „Teda... Já nevím. Nevyznám se sám v sobě, Benny. Já..." cukl jemně rameny a zavrtěl hlavou. „Je to strašně těžký. Líbí se mi, ale... Copak na tom záleží, když on o mě nemá zájem žádný? Vůbec žádný?"

„Třeba to chce jen trochu snahy a vytrvalosti, Harry," povzdechl si nad ním Ben. „Víš, ono když jsme spolu včera mluvili, tak trochu přišla řeč i na tebe. Z toho co říkal... mám pocit, že minulost mezi vámi vykopala docela hlubokou propast. Jestli ho chceš získat, budeš ji muset překonat, a toho rozhodně nedosáhneš tím, že budeš sedět doma na prdeli a smutnit nad tím, že o tebe nemá zájem." Soucitně se na něj blonďák díval a natáhl se, aby jej mohl povzbudivě poplácat po koleni.

„Zkusil si ho někdy někam pozvat?" zkoumavým pohledem si jej přeměřil Andrew. Podle něj bylo důležité nebát se udělat první krok. Zvlášť když vás předpoklad předurčuje k tomu, že budete zastávat tu mužnější roli v páru. Kdyby se kdysi Bena nezeptal, zdali s ním nepůjde na rande, asi by tu teď spolu taky neseděli.

„Tobě se to radí," zamíchal Harry lžičkou chladnoucí kafe slova směřujíc na Bena. On nikdy neměl problém s věčnou slávou a hlavně v komunikaci jako takové. „Víš, že já to prostě se slovy neumím..." zamumlal, než zvedl pohled ke snažícímu se Andymu. „Jak bych mohl, když ještě tak týden zpátky jsme spolu nemohli být skoro ani v jedné místnosti," zavrtěl hlavou jeho směrem.

Andrew se posmutněle pousmál, zatímco Ben vedle něj na Harryho koukal jako na blázna. „Nemůžeš přece všechno hned vzdát jen proto, že seš v tomhle úplně levej!" popuzeně se zamračil. „Když si myslíš, že bys plácl něco nevhodnýho, tak udělej nějaký gesto, o kterým víš, že ho ocení! Něčím ho překvap, potěš, já nevím, ale prostě něco udělej!" nasupeně vydechl a snažil se s dalším nádechem dostatečně uklidnit.

„Když jsi za ním v úterý přišel, viděl jsem totálně samotářského člověka, jak s tebou bez zábran mluví a dokonce se u toho směje. Jestli tohle není známka toho, že máš možnost o něj zabojovat, tak už nevím, co bys chtěl," pronesl už klidněji a pohledem se Harryho snažil nabádat k tomu, aby se nevzdával.

Harry několik chvil těkal mlčky pohledem mezi Benem a Andrewem, než svůj pohled s tichým povzdechem sklopil na své ruce, ve kterých svíral chladnoucí hrneček. „Dobře," šeptl tiše, „něco zkusím," slíbil. Ben přece nemohl vědět, že s ním Draco mluvil jen kvůli tomu, v jaké situaci ho našel a z jaké ho zachránil. To nevěděl nikdo. Slíbil Dracovi, že se do toho nebude míchat a nebude nikde nic říkat, pokud to nebude chtít říct on sám. A hodlal to dodržet. Nehodlám o tom mluvit ani s Benem.

„Tak se mi líbíš," uspokojeně se Ben usmál a Andrew vedle něj také jen souhlasně přikyvoval. „To by bylo, aby ti nedal šanci," odfrkl si blonďák. „Ti říkám, že vy dva jednou budete ten nejznámější pár v Británii!" srdečně se rozesmál a byl rád, když uviděl úsměv i na Harryho tváři.

„Zase nepřeháněj," brzdil Benovo rozjaření s lehkým smíchem.

„Věř mi, nepřeháním," tvrdošíjně blonďák zakroutil hlavou. Nemohl jinak než se culit nad představou, ve které jsou Harry s Dracem doopravdy spolu. Upřímně ani nevěděl proč jim tolik fandí, ale něco mu říkalo, že by se ti dva k sobě náramně hodili. 

Ahoj, vítáme vás u další kapitoly! :) Tentokráte sice bez Draca, ale na druhou stranu s Andym. Co na něj říkáte? Hodí se k Benovi natolik, aby jim to spolu vydrželo? ;D  Vaše dojmy z dnešní části nám můžete sdělit v komentářích, budeme jen rády. :) 

A na závěr, Potion Secret se postupně umisťuje na stále lepších příčkách ve fanfikci. Při poslední aktualizaci žebříčku jí patřilo pěkné 66. místo, za což vám moc děkujeme! <3 Vážíme si veškeré podpory, kterou nám prokazujete. :) 

Vaše Makky & Matty