Kráčela po chodbě, když uslyšela křik. ,,Zabil ho! Harry Potter ho zabil!" křičela Uršula vznášející se u chlapeckých toalet. Hermiona se zastavila, pak si připravila hůlku a vkročila na toalety. Z potrubí stříkala voda na zem, kde se mísila s krví. Nikde nikdo nebyl. Vyšla ven a zeptala se Uršuly, co se stalo.
,,Nevím přesně. Harry ho zabil, pak přiběhl Snape, pak se seběhli ostatní a pomohli jim."
,,Harry je v pořádku?" zeptala se. Stačilo jediné přikývnutí a Hermiona se rozběhla za Severusem. Pokud nic nebylo Harrymu... Vrazila do jeho komnat bez klepání. V obývacím pokoji nebyl, ani v ložnici, ale uviděla rozsvíceno v koupelně. Došla ke dveřím. Hermioně se zastavil dech. S hrůzou hleděla na Severuse - celého zakrváceného. Stál u umyvadla a myl si ruce, voda se barvila doruda, pak oranžově a nakonec byla znovu čirá. Hermiona se natáhla pro ručník, přistoupila k Severusovi a začala mu jemně sušit ruce. Zjistila, že se Severus třese. Bolestí? Zlostí? Smutkem? Hermiona se bála zeptat. Nemluvili - ani on, ani Hermiona. Bylo to špatné, ale aspoň byli spolu. Oba věděli, že zanedlouho nebudou mít ani to, brzy se jejich cesty rozpojí... A pouze Merlin věděl, jak moc bolestivé to bude. Chytila ho za ruce a dovedla ho do ložnice. Severusův pohled spočíval na Hermioně, byla středobodem jeho života, upínal k ní všechnu svou pozornost. Byla jediným důvodem, proč se nezbláznil. A bohové, ona ani nevěděla, jakou mocí nad ním vládla. Netušila, jak moc je pro něj důležitá. Hermiona začala pomalu rozepínat knoflíky u Severusova hábitu. Na zem padl hábit, následně košile. Hermiona se vmanévrovala do Severusova holého náručí. Jeho kůže byla horká, skoro pálila v kontrastu s chladným okolním vzduchem. Po tvářích jí stékaly slzy. Držela se Severuse pevně a nehodlala ho už nikdy pustit. Opatrně a stále se objímající ulehli do postele. Schoulila se do jeho náruče, jako kdyby nikde neměla místo. Tady byla doma, tohle byla její skrýš, jeho paže byly jedinou ochranou před světem.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Přišla do společenské místnosti a s pláčem vběhla do Harryho náruče. Ron postával poblíž a sledoval je. ,,Jak se to stalo?" zašeptala Hermiona.
,,Nevěděl jsem, co ta kletba způsobí," dušoval se Harry.
,,Ty jsi hlupáček, Harry," řekla a zavrtěla hlavou. Jen Harry si dokázal v učebnici po cizím člověku najít neznámou kletbu a použít ji proti Malfoyovi. ,,Už víš, co s tebou bude?"
,,Ne. Čekám, až pro mě někdo přijde."
Hermiona netušila, co by si počali, kdyby Harryho vyloučili... Nebo zavřeli do Azkabanu za pokus o vraždu. Vždyť ho skoro zabil! Aspoň podle té krve, kterou měl Severus všude. Očividně byl Harry nemocný. Od začátku školního roku se choval podivně a ze všeho podezíral Malfoye. Vlastně měla očekávat, že to takhle bude eskalovat. Pohlédla na Rona. Vypadal bledě, hleděl na zem a uvažoval - možná o tom stejném. Nejspíš mu taky přeletělo přes mysl, že tomu mohli zabránit, kdyby Harryho víc hlídali. Hermiona byla ponořená v zamilování do Severuse, Ron měl oči jen pro Levanduli a to i po jejich rozchodu... A mezitím Harry mohl takhle ,,dozrávat" ve své zlobě vůči Malfoyovi. Nechali ho. Nebyli dobrými přáteli.
,,Jak je možné, že to ještě nikdo neřeší?" zeptala se po chvíli Hermiona. Očekávala, že vtrhnou do společenské místnosti a odtáhnou Harryho před soud. Ne že by si to přála! To vůbec ne. Jen to bylo podivně... poklidné. Málem zabil spolužáka a život plynul dál.
,,Snape mi uložil školní trest," pravil Harry, jako by se tím hájil, že vlastně už dostal za vyučenou.
Hermiona na něj mlčky pohlédla, ale pak se zasmála. ,,Tak to je potom vše v pořádku," pravila a chytila ho za ruku.
,,Díky, že za mnou stojíte," řekl Harry po chvíli ticha.
,,To je přece jasný," odvětil Ron a Hermiona souhlasně přikývla.