Druhého ledna se Hermiona vrátila do Bradavic, i když vyučování začínalo až pátého ledna. Věděla, že její přátelé dorazí o dva dny později, takže měla víc času a nepotřebovala tolik špionážní zručnosti jako jiné dny, kdy se musela skoro plížit a hlídat si záda. V klidu si vybalila oblečení, nové knihy od rodičů a dar pro muže, který byl jejímu srdci blízký. Následně se vydala do knihovny. Irma Pinceová si Hermiony nevšímala, věděla, že nebude provádět žádné hlouposti. Pouze se pozdravily. Hermiona si vybrala knihu, sedla si do koutku a četla. Celé prázdniny na Snapea myslela a nyní už zbývalo jen pár hodin do setkání, netrpělivostí se třásla celá její duše. Skoro se ani nedokázala soustředit na četbu.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Po zaklepání se dveře do učebny otevřely. Snape seděl u stolu a něco zapisoval, vzhlédl a pravil lhostejným tónem: ,,Vítejte, slečno Grangerová."
Hermiona popošla blíž. ,,Dobrý večer, pane profesore." Snape dopsal poslední větu, odložil brk do kalamáře, vstal a obešel stůl. ,,Stýskalo se mi," přiznala Hermiona. Snape na to nijak nereagoval, kráčel pomalu k Hermioně a tvářil se nespokojeně. Když došel až k ní, mírně se sehnul a pevně Hermionu objal kolem pasu. Narovnal se v zádech, takže si Hermiona musela stoupnout na špičky. Zahihňala se jako malé děvče. Přimáčka se k Snapeovi jak nejvíc mohla, aby dala najevo svou radost a úlevu. Tolik se bála, že se něco stalo. Snape bohužel neprojevoval své pocity, takže často Hermiona netušila, jestli zrovna není naštvaný. Ještěže tentokrát nebyl. Odtáhl se od ní a zahleděl se do její usměvavé tváře.
,,Také jste mi chyběla," pravil konečně.
,,Zavřete oči a nastavte ruku," požádala ho Hermiona s dětskou netrpělivostí. Snape se zamračil, změřil si Hermionu pohledem, ale nakonec ji uposlechl. Hermiona na jeho nastavenou dlaň položila zelený kámen. ,,Můžete," špitla. Snape pohlédl na dar. ,,To je..."
,,Malachit, já vím," skočil jí do řeči Snape. ,,Děkuji vám, slečno." Hermiona mávla rukou, že to nestojí za řeč. ,,Nic pro vás nemám."
,,Já nic nechci," odvětila spěšně Hermiona. ,,Tohle je poděkování." Snape zvedl jedno obočí v údivu.
,,Poděkování za co, smím-li se zeptat?"
,,Za doučování. Za scházení. Za všechno," odpověděla Hermiona.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Severus Snape pohladil Hermionu Grangerovou po kudrnatých vlasech, které měla spletené do copu. Hermiona se pousmála, ale nic na to neřekla, dál krájela housenky. Snape si stoupl vedle ní a pomohl jí s mícháním. Pracovali v tichosti, jen na sebe občas pohlédli, Hermiona se usmála, Snape se ušklíbl... A pracovali dál. Hermiona chtěla Snapeovi říct, jak moc si cení jeho pomoci. Jenže se bála velkých slov. Snape chtěl Hermioně povědět, jak moc si jí váží za vše, co pro něj dělá. Avšak neřekl nic, protože neuměl mluvit o svých pocitech. A tak jen občas do sebe nenápadně šťouchli, nebo se lehce otřeli pažemi, popřípadě se opřeli jeden o druhého. Hermionina duše překypovala něhou k tomu věčně zamračenému muži. Severus Snape pociťoval k Hermioně jen ty nejvřelejší city. Další pohled, Hermionin úsměv, Snapeův úšklebek.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

Seděli vedle sebe na jednom z pracovních stolů. Hermiona kývala nohama ve vzduchu, protože sotva dosáhla na zem. Snape to pozoroval. Hermiona nenápadně posunula svou ruku a položila svou dlaň na hřbet Severusovy ruky. Snape jí nijak neodporoval. Naopak to bylo vítané gesto. Kdyby byla starší, možná by ji políbil. Kdyby byla dospělá, možná by spolu mohli utéct před tím vším, co je čekalo. Povzdechl si. Vše bylo tak zatraceně složité! A nespravedlivé! Chtěl se vztekat, ale Hermionina přítomnost konejšila jeho rozrušení. Hermiona se posunula blíž a položila si svou hlavu na Severusovo rameno.
,,Myslíte si, že je to vhodné?" otázal se Snape.
,,Myslím že nejvhodnější," odvětila Hermiona a ještě víc se na jeho rameni uvelebila. Zavřela oči a odpočívala. Konečně měla čas klidu. ,,Nechci už nikdy odejít," zamručela spokojeně. Snape se nepatrně pousmál, což Hermiona kvůli zavřeným očím neviděla. ,,Mohli bychom se tu zamknout a předstírat, že tu nikdo není. A strávili bychom tu zbytek života. Jen takhle... sedět... spolu," pokračovala.
,,Vy byste chtěla žít ve sklepení?" zeptal se Snape nedůvěřivě.
,,Není to nejhorší možnost," odvětila Hermiona.
,,Kdybyste aspoň navrhla, co já vím, druhé největší město ve Walesu. Ale sklepení?"
Hermiona se zasmála, ale oči stále neotevírala. ,,Dobře. Druhé největší město ve Walesu je o trochu lepší plán než sklepení," uznala.
,,Už to bude hotové," upozornil Snape Hermionu, ta zvedla hlavu a podívala se na bublající kotlík. Seskočila a doběhla k lektvaru. Odstavila kotlík a otočila se potěšeně na Snapea. ,,Povedlo se nám to," řekla spokojeně. A její úsměv prozářil celou temnou místnost i Severusovo srdce.