// Po dlouhé době další díl. Omlouvám se, nebyl teď čas. :(
Snad to ještě někdo bude číst...

Ginny

Otevřela jsem oči a naskytl se mi pohled na můj odraz v zrcadle. Měla jsem na sobě zlatavé šaty se zlatými doplňky v podobě náušnic, lodiček a náramku se lvem. Otočila jsem se na holky a spatřila jejich výrazy plné očekávání.

"Je to krásné", zhodnotila jsem a ony si vydechly.

"Jen....není to na večeři příliš nóbl?" Zeptala jsem se jich po chvíli ticha, ale holky okamžitě zakroutily hlavami v zápor.

"Blázníš? Vypadáš dokonale, určitě tam budou i větší no... pipky. Však znáš holky", uchechtla se Lenka a upravila mi účes. Vlasy jsem měla v jakémsi částečném drdolu, do nějž jsem měla připletené umělé zlatavé kytičky. Znovu jsem se otočila k zrcadlu a zaměřila jsem se na líčení. Měla jsem lehké zlatavě-stříbrné stíny a řasy jsem měla lehce upravené řasenkou.

"Mohly jsme toho líčení klidně přidat víc, když nad tím tak přemýšlím", zmínila Hermiona a obešla mě kolem dokola, aby si mne prohlédla.

"Ne, to je dobrý holky. Nechte si to na potom", ušklíbla jsme se a ony se tomu zasmály.

Lenka na sobě měla fialové šaty s černým páskem, vlasy měla rozpuštěné. Hermionino tělo obepínají úzké černé šaty po kolena s tříčtvrtečními rukávy a její vlasy jsou naprosto vyžehlené.
Obě mají o něco silnější líčení než já, ale ještě to není přehnané.

"Obě vypadáte parádně", usmála jsem se na ně.

"Díky. Ale stejně ti to sluší víc", uchichtla se Hermiona.

"Asi už půjdeme, co vy na to? Začínám mít hlad", postěžovala si Lenka a my přikývly.
Všechny jsme se vydali do Velké síně, ještě se k nám přidala Parvati. 

Když jsme společně vkročily do síně, všechny zraky se na nás zaměřily. Z nervozity jsem se otřásla a koukla kolem sebe. Byla jsme trošku nervní, nevím ani z čeho. Za to holky, ty sebevědomě kráčely ke svým stolům, kde se následně usadily. Polkla jsem a nejistým krokem jsem mířila k Nebelvíru. Na těch podpatcích jsem se stěží udržela. Nebyly vůbec vysoké, ale já jsem měla kvůli nervozitě prostě nejistý krok už sám o sobě.

Nakonec se i podařilo bezpečně usadit ke stolu, kde mě všichni vesele pozdravili a zhodnotili můj outfit.

"Jsi krásná", špitla jedna z holek.

"Sluší ti to", mrkli na mě kluci. Jen jsem se pousmála a sklopila hlavu k talíři, abych se nezačervenala.

Po chvíli naši pozornost přilákala profesorka McGonagallová dvojitým zaťukáním na skleničku čajovou lžičkou.

"Přeji hezký večer, milí studenti, milí profesoři. Večer se nám přiblížil a je na čase zahájit hostinu. Prosím, jezte, co hrdlo ráčí, ale přeci jen s mírou. Po večeři všichni studenti počkají před Velkou síní a budou jim uděleny pokyny k další akci. Dobrou chuť", shrnula to profesorka a pobídla nás k jídlu.
Všichni zatleskali a s chutí se pustili do jídla.

Povídala jsem si s ostatními a pomalu jsem jedla jedno sousto za druhým. K večeři jsem zvolila rizoto, ovocný salát a jeden malý zákusek. K pití jsem měla mírně zředěnou pomerančovou šťávu s dužinou.
Když už se pár lidí začalo zvedat od stolu a já dojídala poslední kousek zákusku, zvedla jsem hlavu a podívala se ke Zmijozelu. Můj pohled se střetl s Dracovým. Pár vteřin jsme se na sebe dívali, ale já to nevydržela a ucukla pohledem. Když jsem se po chvíli na něj koukla znovu, už si zase povídal s kamarády. Lehce jsem nad tím sama pro sebe povytáhla obočím a potom už jsem se spolu s kamarády vydala před síň.

Draco

Když do místnosti vešla Weasleyová, upoutala mojí pozornost. Samozřejmě jen na chvíli, nemohl jsem na ní zírat celou věčnost, ale i tak. Zlatá barva jí slušela. Teda co to plácám, no to je fuk.
Otočil jsem pohled zpět a to už nám profesorka sdělila, že můžeme jíst. V klidu jsem si nabral trochu brambor a poupravil jsem si společenský hábit. Zrovna jsem se pustil do jídla, když místo vedle mě někdo obsadil. Pansy! Agrr, co ta zase chce!

Znuděně jsem na ní povytáhl obočí a ona se zakřenila. Měla na sobě vyzývavé černo-červené šaty s docela velkým výstřihem. Zmalovaná byla jako bitch a vůbec jí to neslušelo. U Merlina, ta je tak trapná..

"Ahoj Draco, jak ti chutná?" Zeptala se mě a začala se pohrávat s pramínkem svých hnědých vlasů.

"Bylo by to lepší, kdybych měl na jídlo klid", odfrkl jsem.

"Ou, Crabbe a Goyle ti nechtějí dát pokoj? Stačí říct a já je pošlu do háje", svůdně se uculila. Ta má ale zatraceně dlouhý vedení.

"Já myslel tebe", upřesnil jsem a věnoval jsem jí jeden ze svých velectěných šklebů. Nemohl jsem si nevšimnout, že se nadmula jako krocan. Několikrát otevřela pusu, jakože chce něco říct, ale já si přitiskl ukazováček ke svým ústům ve znamení, že má mlčet. Uraženě se otočila a odkráčela pryč.
Oddychl jsem si a přesměroval jsem svůj zrak k Nebelvíru. Moje oči se potkaly s těmi od Ginevry.
Úmyslně jsem neuhnul a díval se na ní tak dlouho, dokud neucukla ona. Potom už jsem zase koukal jinam. Doufám, že si nemyslí, že to mělo něco znamenat. Vůbec mi na ní nezáleží. Ale klidně jí trochu pozlobím, to zase ne že ne. Rebel.

Ginny

Večeře skončila a všichni už netrpělivě čekali před síní na další pokyny. Přešlapovala jsem z jedné nohy na druhou a nejistě koukala na ty, co zírali na mě. Uf jestli to brzo neskončí tak asi zešedivím. 

Skvělý, asi mě někdo vyslyšel, protože v tu ránu dorazila profesorka McGonagallová. V ruce tiskla nějaký vak nebo co.

"Ehm ehm." Odkašlala si, aby přilákala pozornost.

"Jak už všichni víte, po večeři následuje taková menší stezka odvahy. Není to pro slabé povahy a proto říkám předem. Ti, co jít nechtějí, prosím, ať se teď hned odeberou do svých kolejí. O začátku plesu vás potom všechny za včas upozorníme." Řekla a čekala na to, až ty největší babi poberou svých pár švestek a zamíří pryč. Kupodivu jich šlo docela dost. Srabi.

"Ty tu zůstaneš, že jo?" Špitla Hermiona.

"To víš, že jo. Nejsem bábovka", mrkla jsem na ní s úsměvem a ona mi to oplatila.

"Skvěle, a teď vám rozdám lístečky. Na každém papírku bude napsáno jméno vaší dvojice. Lístky rozdám kouzlem tak, aby každý z páru měl lísteček toho druhého. Upozorňuji vás, že rozřazení do párů je čistě náhodné." Mávla profesorka hůlkou a každému z nás do ruky přiletěla jedna kartička.

Popadla jsem dech a rozechvěnýma rukama jsem lísteček rozložila. Tyčilo se na něm jméno, které jsem tedy nečekala.

Neville Longbottom

Proč zrovna on? Myslela jsem, že na stezku odvahy nepůjde. Ale očividně jde. A se mnou! Jsme v háji.

"Blahopřeji, se svými dvojicemi se dnes vydáte na stezku odvahy. Prosím, všichni se běžte převléci do něčeho teplejšího a pohodlnějšího. Sraz budeme mít za půl hodiny ve vstupní síni. Děkuji", rozhodla profesorka a odkráčela neznámo kam.

Draco

Děláte si legraci? Pansy?! Proč zrovna ona?!! Šel bych s kýmkoliv, ale né s ní! Co jsem komu udělal? No, spíš, co jsem komu neudělal. Ale to je teď jedno. S ní to prostě nemám šanci přežít. Jsem mrtvej. Fakt jo... Musím myslet, přece to musí jít nějak....

A, už to mám!!! Prostě ty lístečky s někým zaměním. Nemůže to být tak těžké. Kdo by nechtěl jít se mnou, nebo s Pansy, že ano?

"Ne!" Odbil mě už snad poslední pár, na který jsem sázel. Cože? Proč si ty zatracený lístky nikdo neche vyměnit.  Proč?!

Byl jsem hodně naštvaný a nemohl jsem uvažovat logicky. Už jsem byl převlečený a netrpělivě jsem štrádoval (chodil sem a tam) po pokoji. 

Musím něco vymyslet. Jestli půjdu s Pansy, tak tam umřu! A v ten moment mě napadl poslední možný pokus. Buď se mi to podaří, nebo je po mně.

Nenápadně jsem se vypařil z místnosti i se svým lístkem a hůlkou. Mám ještě pár minut čas, musím to nějak stihnout. Nenápadně jsem se přiblížil k dívčím ložnicím. Pomocí hůlky jsem úspěšně ukradl Pansy lístek, na kterém opravdu stálo moje jméno.

Fuuu, a teď už to jen musím nějak nenápadně zaměnit s někým jiným...

Všichni už se začali hrnout do vstupní síně a do byla moje šance. Pomocí hůlky jsem nenápadně vyměnil lístky s někým v davu. Nevím s kým, ale hlavně, že nebudu s Pansy. Uf, podařilo se mi to.
Zachránil jsem si život, yes!

Ginny

Oblékla jsem na sebe černou mikinu s kapucí, tmavé kalhoty a také tmavé boty. Čím míň budu vidět, tím líp. Řekla bych.

Potom jsem spolu s ostatními došla do vstupní síně.

"Tak, teď nahlas postupně čtěte svoje dvojice a seřazujte se k sobě." Pokynula nám profesorka, která už tu na nás nějakou dobu čekala.

Všichni postupně četli a řadili se k sobě, až najednou došla řada i na mě.
Otevřela jsem lísteček a přečetla nápis.

"Draco Malfoy"

A v tu chvíli se mi asi zastavilo srdce. Cože? Byla bych schopná tvrdit, že jsem ještě před tím měla na lístečku Nevillea! Jak to, že jsem najednou s Dracem?! Proč zrovna s tím, s kým být nechci. Nezvládnu to s ním!!! To je ještě horší, než Neville.

Pomalu jsem se přesunula za ním a celá jsem se chvěla. Nechápu to, proč jsem s ním? A proč je i on celkem dost překvapený? A proč je Pansy s Nevillem? A proč po nás hází totálně naštvané pohledy? Co se to zase stalo?! Mám snad halucinace?