Ginny

Před nedávnem jsem si oficiálně přiznala, že miluju Draca Malfoye. Ron a Harry na ten incident ve Velké síni, kdy mě málem odhalili, naštěstí zapomněli, ale Hermiona má stále podezření. Ač už jsem se jí to snažila několikrát vyvrátit nebo nějak vymluvit, pořád možnost, že ho miluju, neodepírá.

„Ginny?" Houkne na mě Hermiona a vyruší mě z myšlenek.

„Ano?" Zeptám se jí.

„Ptala jsem se, jestli máš ještě nějaké otázky ohledně té látky do Kouzelných formulí...", načala a podívala se na mě zkoumavým pohledem.

„Děje se něco?" Optala se mě, když jsem dlouho neodpovídala.
„Jestli nemáš náladu na učení, můžu ti to dovysvětlit zítra...",navrhla, ale já jí rychle přerušila.

„Ne, to je dobrý. Stejně už to chápu. Už musím, díky za pomoc." Vděčně jsem se na ní usmála. Hermiona mi úsměv oplatila. Pobrala jsem učebnice a zamířila pryč z knihovny. Tohle nikdy nebylo moje oblíbené místo...na tom se nic nemění.

***

Draco

Celý den mě pronásleduje ta otravná Parkinsonová. Zatraceně, to už vážně nemůžu mít chvilku soukromí? Řečnická otázka.

„Draco, tady jsi!" Vyhrkla a rozběhla se ke mně s rozpřaženýma rukama. Sakra. Ta mě najde snad i v podzemí... S mojí tváří si pohrával otrávený úšklebek.
Stěží se mi podařilo uhnout před její slizkou náručí, takže zakopla a sletěla na zem.
Musel jsem potlačit uchechtnutí.

„Au!" Sykla a otřela si bolavé lokty.
„Copak ty mi nepomůžeš zpět na nohy Drakei?" Povytáhla obočí a výhružným pohledem si mě změřila. Nesnáším přezdívku Drakei!!!
Normálně by mi Pansy asi trošku naháněla strach, ale dnes už ne. Odteď už jí budu vzdorovat, jak jen to půjde... Už se jí ani nedotknu. Bez jakýchkoliv okolků jsem se otočil na patě a co nejrychleji jsem zamířil pryč. Kamkoli, hlavně pryč od ní!

Že bych jí setřásl? Pomyslel jsem si po chvíli a otočil jsem se. Merlindík!
Když jsem zašel za roh chodby, jen tak tak jsem se vyhnul srážce. Nejdřív jsem ztuhl zděšením, že je to Pansy! Rudé vlasy mi však napověděli, že se jedná o členku té Weasleyovic rodinky. Nakrčil jsem nos a povýšeně si jí prohlédl.

„P-promiň. Já tě......neviděla jsem tě." Špitla roztěkaně a pohled stočila k zemi. Zaregistroval jsem, jak zrudla. Od kdy je Ginevra tak stydlivá? Povytáhl jsem nad tím jedno obočí...Chvíli jsem odolával, ale....Nakonec jsem jí prostě musel seřvat. Nevím proč... nic neudělala, ale já musel. Zvyk je železná košile. Nenechám si zkazit pověst.

„Dávej bacha sakra! K čemu máš oči, hm?!" Vykřikl jsem, možná až příliš nahlas. Cukla sebou a o krok ustoupila. Na tohle jsem neměl náladu, obloukem jsem jí obešel a pokračoval jsem v cestě, jejíž cílem je jediné. Navždy setřást Pansy Parkinsonovou! Nebo alespoň pro dnešek.

Ginny

Procházela jsem zrovna chodbou, když jsem se málem s někým srazila. První, čeho jsem si všimla bylo, že byl o hlavu vyšší než já. A když jsem uviděla ty blonďaté vlasy a bouřkové oči, malém jsem zkolabovala na místě.

Omluvila jsem se, ale šlo to hůře, než jsem čekala. Raději jsem očima zabloudila k podlaze a pocítila jsem, jak se mi hrne krev do tváří.
Doufala jsem, že mojí omluvu přijme, nebo nad tím aspoň mávne rukou, ale z ničeho nic na mě vyjel. Lekla jsem se a škubla sebou. Bodlo mě u srdce, když mě obešel velkým obloukem, jako bych byla nějaký radioaktivní odpad. Se smutným výrazem ve tváři jsem zamířila na kolej. Dnes už ho potkat nechci....
Ou, problém... Dneska je ta akce!!!

***

"Ginny, kde jsi byla? Už jsme se po tobě sháněli", zahulákala Hermiona jen co mě uviděla vstoupit na Nebelvírskou kolej. Lenka mi vesele zamávala.

"Děje se něco?" Zeptala jsem se, i když jsem odpověď pravděpodobně znala.

"Copak jsi zapomněla? Dneska je přece ta akce!" Potvrdila Hermiona mojí myšlenku a zběsile rozhodila rukama.

"Já vím." Prohodila jsem ledabyle. Dneska mi na tom nezáleží. Fakt nemám na nějaký blbosti náladu.

"Kdo jsi a co jsi udělala s Ginny!?" Vykřikla Lenka s hraným zděšením. Ve skutečnosti bylo jasné, že má co dělat, aby nevybuchla smíchy.

"Co je to s tebou? Celý rok jsi se tak těšila...", doplnila Hermiona zmateně.

"Promiňte holky. Není mi dobře... určitě si to užijete i beze mě." Nevinně jsem se pokusila pousmát. I když jsem tušila, že se mi nepodaří se z toho dneska vykroutit.

"Užijeme si to všechny!" Zdůraznila Lenka.

"Přesně tak Ginny, nebudeš litovat." Odprošovala Hermiona.

"Fajn", odpověděla jsem ledabyle a pokrčila jsem nad tím rameny. Holky se zářivě usmály.

"Bude se to skládat ze 4 částí: Koupání, večeře, stezka odvahy a večírek." Upřesnila Hermiona rozjařeně. Takovou jí neznám... I Lenka mi připadá jiná... Od kdy se tak změnili? Zdá se mi, jakobych hodně dlouhou dobu zaspala....

Další, co mě zarazilo, bylo to Koupání. Od kdy se člověk koupe v zimě?! Vždyť nám Vánoce klepou na dveře!
Nakonec jsem nad tím pokrčila rameny. Jsem v magickém světě, tady je možné ledacos. Radši jsem to nechala být.

"Ano a my ti vybereme oblečení na každou z těch částí, pokaždé tě jinak učešeme a taky tě nalíčíme." Dopověděla Lenka jejich plán. Zalapala jsem po dechu. Tohle jestli přežiju, jsem borec!

***

Začátek akce se neskutečně blížil. Holky už měli vybrané oblečení pro sebe a tak vybírali mně. Nakonec se jednohlasně rozhodli. Obě byli nad výběrem spokojené, mě to bylo v podstatě prozatím zatajeno...
Čas rychle utíkal, všichni dokončovali přípravy a mě tuhla krev v žilách. Zrychlil se mi dech a taky jsem začala mírně panikařit. V ústech jsem cítila kovovou pachuť krve, jako pokaždé, když jsem nadmíru nervózní. Přenesla jsem váhu z jedné nohy na druhou.

"Holky, tak bude to konečně." Nejistě jsem se optala. Měla jsem zavřené oči, na sobě už jsem měla nějaké plavky co holky vybrali (zatím nevím jaké) a do-upravovaly poslední detaily mých vlasů. Podle pocitu se mi zdálo, že mám drdol. Taky jsme na sebe ještě přetáhla nějaké další lehké oblečení, taktéž nevím jaké to bylo. Vše jsem oblékala takřka poslepu, s drobnou dopomocí od holek.

"Je to. Můžeš otevřít oči." Řekla Hermiona pyšně, když mě dotáhla před zrcadlo. Už teď jsem byla z toho všeho otrávená. Každopádně, ať už uvidím cokoliv, budu se snažit hrát, že mě jejich pomoc těší...
Nadechla jsem se a otevřela oči. Myšlenky o tom, že se budu muset přetvařovat, byly ty tam.

"To je parádní." Usmála jsem se, pořádně jsem se prohlédla v zrcadle a pak jsem koukla na holky. Obdařili mě veselými úsměvy.
Samy byly hezky oblečené.

"A to je teprve ten první outfit. Počkej na ten poslední!" Pověděla Lenka zasněně a obě dvě se tomu zasmály. A já tentokrát s nimi.