Zdravím~ 

Pár slov autorky, než se dostanete ke čtivu: Jsem ráda, že jste zavítali sem, pro tuto četbu, ať už ze zvědavosti, či kvůli tomu, že máte rádi LeeGaa. Kdo Supernatural nezná, nevadí. Jsem si jistá, že se to dá pochopit a navíc je to inspirace jen z jediné epizody, která by na vás vykoukla už v druhé sérii seriálu. Fan fikcí na Leeho a Gaaru moc není, takže jsem na chvíli upustila od mého zlatého páru a zaměřila se na jiný. Netřeba říkat, že LeeGaa je můj druhý oblíbený.

Podle Google docs. obsahuje tato jednorázovka 5425 slov, 31 426 znaků a celkem by to vyšlo na 16 stran. Upřímně jsem netušila, že se tak moc rozepíšu, co se týká tohoto páru, ale s jistotou mohu říci, že jsem s tím spokojená. :3 Nebudu prozrazovat, jak to dopadne, ale ne, že mě na konci budete proklínat. Doufám, že se vám tento crossover bude líbit. ^^

Hezké počteníčko.

***

Dlaně, které křečovitě svíraly volant mu klouzaly. Musel si je neustále otírat do špinavých kalhot a rozpáraného trička. Srdce tlouklo jako zvon a s každým ujetým kilometrem po silnici třináct navyšovalo bolestivé tepy. Brzy dojede ke křižovatce, kde se střetávaly hned dvě hlavní pozemní komunikace: silnice třináct a silnice šest šest šest. Křižovatka s nejvyšším výskytem temných sil a lovci nadpřirozena se tomuto místu, pokud možno, vyhýbali obloukem. Dnes ale ne. Dnes šlo o hodně.

Mladý lovec sjel pohledem na tachometr, jenž pomalu překračoval dvě stě kilometrů za hodinu, což od téhle staré rachoty nečekal, a při pohledu na jediné umělé světlo široko daleko, nakřivo stojící, větrem a živly poznamenanou lampu, dupnul na brzdu. Zadní kola se zablokovala, veterán ze šedesátých let minulého století udělal nepěkný smyk a burácející motor konečně utichl. Řidič rychle vystoupil a zamířil rovnou do kufru. Na volantu zůstaly stopy zarudlé tekutiny, která postupně odkapávala dolů na koberečky. Majitel auta si neuvědomil, jak moc měl dlaně od lidské krve a vynaložil dost úsilí na to, aby se tím nezabýval a dopravil se sem.

Naházel do plechové krabičky potřebné věci a sáhl pro stříbrný colt s dlouhou hlavní. Na chvíli se zarazil, neboť ho upatlal chladnoucí krví. Krví jeho nejlepšího přítele, pro kterého by udělal první poslední. Ještě teď se třásl šokem z jeho náhlé smrti. Pomalé, ubíjející smrti, kdy se ještě kousky zdravého rozumu pokoušel zastavit masivní krvácení prostřeleného břicha. Jakmile naposledy vydechl, bylo to jakoby nějaká část přeživšího umřela spolu s ním. A on o to nehodlal přijít. Nechtěl přijít o skvělého člověka, kterého celou duší miloval a vždycky si přál být po jeho boku. Přesně věděl, co bylo třeba udělat a co bude muset obětovat.

S dalšími myšlenkami se nezaobíral, neváhal. Chtěl ho zachránit. Za cenu svého života. I kdyby ho pak začal nenávidět, stálo by za to. Schoval colt za opasek, pevně stiskl krabičku a rozběhl se ke křižovatce, v jejímž středu ji měl zakopat.

Přes víčka stékal otravný pot a další se hromadil jako pokrývka na rozechvělém čele. Vyhrabal díru a díky okolní hlíně se trochu zbavil cizí krve na rukou. Plechová krabička do ní zapadla jako ulitá a jakmile ji zahrabal, vyskočil na nohy a v očekávání se rozhlížel kolem dokola. Žluté světlo lampy svítilo jen na tuto část a on mhouřil oči do šera silnice šest šest šest. Špinavou dlaň zezadu položil na rukojeť coltu a byl připravený ho vytáhnout.

"Kde seš?! Mám pro tebe nabídku! Ukaž se!" vykřikl tak hlasitě, až ho zabolelo v krku a několikrát se otočil kolem své osy.

Světlo se náhle prudce rozblikalo. Lovec sebou trhnul a zůstal jako socha stát na místě. Prozatím mu nic nehrozilo. Byl jako všichni ostatní lidé; přišel usmlouvat nabídku s Démonem z Křižovatky, jenže pokud by se stalo, že by se s ním nepohodl, mohl jeho život taktéž rychle vyhasnout.

"Ale ahoj, Gaa," zaslechl ten povědomý, otravně chraplavý hlas démona, se kterým už kdysi měl tu čest.

Oslovený se otočil k tomu ničemovi čelem. Měl svůj typický veselý úsměv, kterým jasně ukazoval upřímnou radost z jejich setkání, blonďaté vlasy si ani tentokrát neučesal, jak už tolikrát předtím sliboval a modré oči mu jiskřily dychtivostí, než se přelily do nechutně černých, hlubokých jam bez života.

"Krásný večer, že?" natočil démon obličej k nebi a fascinovaně sledoval výjevy, které lidské oko nemělo šanci spatřit. "Co tu děláš? Když jsme se viděli naposledy, řek sem, že tě při našem dalším setkání roztrhám."

Gaara sevřel colt a pomalu jej vytáhl. Palcem odjistil kohoutek, přiložil zbraň těsně k boku a nasadil pohled plný hněvu. Za žádnou cenu nesměl ukázat strach.

"Přišel jsem s nabídkou, Naruto."

Démon si zkřížil paže hrudi a široce se zatlemil: "Proč si myslíš, že mě to bude zajímat?"

"Protože tu nejde o mě."

"Omyl, jde tu o tebe. Tak jako vždycky, Gaa. Prostě máš strach. Bojíš se, že zůstaneš sám a vlastně počkat... ty už jsi sám, že ano?" vycenil bílé zuby ve zlý úsměv a krásný obličej se mu zkřivil pohrdavostí. "Lee už to má za sebou, že jo?"

Gaara zatajil dech. Jak to mohl vědět? Od Leeho smrti uplynula necelá hodina, tak jak...? Jak se to mohl dozvědět? Že by už bylo pozdě? Že by to už nešlo zvrátit? Ne, ne. To nebylo možné. Hlasitě polkl a během jediného mrknutí oka se démon přiblížil do jeho bezprostřední blízkosti.

"Chceš snad za ním, že ses sem obtěžoval?" naklonil Naruto hlavu na stranu.

Lovec se zatvrdil, zůstal mu přímo hledět do tváře. Na chvíli měl zase ty své nádherné, zářivé modré duhovky a nechal se jimi zkoumat, avšak nic kromě výsměchu v nich stejně nebylo.

"Jak jsem řekl: mám pro tebe nabídku," pověděl tvrdě, načež se démon zase uchýlil k výsměchu, takže prudce zvedl colt a hlaveň mu opřel zespodu o bradu, s prstem na spoušti.

"Nebo tě hned teď na místě zbavím tvýho druhýho života."

Blonďatý démon se nespokojeně zamračil a jeho duhovky zčernaly. Lovec přistoupil ještě o krok a navzdory jejich výškovému rozdílu se na něj zvládl dívat pěkně svrchu, což pekelnou bytost vytáčelo.

"Fajn. Střílej. Každej jinej démon tě buď roztrhá, nebo odmítne. Střílej a přijdeš o šanci ho dostat zpátky. O to ti snad jde, ne?"

Gaara se s ním přeměřoval pohledem. Už to, že tahle zrůda věděla, co chce nebylo dobré. Bude to těžké smlouvání. Sundal prst ze spouště, colt dal podél těla a ustoupil o několik kroků dozadu.

Naruto si znechuceně otřel spodek brady a poté se dal do prohlížení vlastních nehtů. Nemohl slovy popsat, jak moc si tento okamžik vychutnával. Lovec nadpřirozena po něm chtěl velkou laskavost.

"Přivedeš Leeho zpět k životu, za to ti dám svoji duši a ty si pro mě budeš moct za deset let přijít. Oba na tom vyděláme," promluvil pevně a byl na sebe tuze hrdý, že v hlase jedinkrát nezakolísal.

Blonďák nafoukl opálené tváře, druhou ruku dal v bok a zhoupl se v nich. Snad jakoby mu v hlavě hrála nějaká hudba a on na ni podvědomě reagoval. Gaara trpělivě vyčkával, až na tuto smlouvu přistoupí. Bylo to výhodné... Za deset let dostane Démon z Křižovatky jeho duši. Duši lovce, jenž je dlouhé roky otravoval a kazit jejich plány.

"Ne, to nestačí. Musíš mi nabídnout víc. Nejsem dobrá víla," prohodil Naruto otráveným tónem.

Gaara nechápavě vydechl, avšak pak sjel očima na stříbrný colt. Se strachem si začínal uvědomovat, co po něm démon vyžadoval. Mohl se vzdát jediné zbraně, která dokázala zabít všechno nadpřirozené na tomto světě? Ztratili by obrovskou výhodu, zvláště pak v nadcházejícím střetu, jenže...

Svěsil ramena a s poraženeckým výrazem natáhl zajištěný colt před sebe. Jestli tohle Leeho zachrání, tak dobrá. Byl ochotný colt obětovat.

Modrooký nepatrně natočil tvář za velmi zoufalým lovcem, chvíli se na něj tak koukal, než se doširoka usmál a zavrtěl hlavou.

"Tohle furt nestačí, Gaa. Vážně ti Lee nestojí za víc?"

"Tak co chceš?" nevydržel to rudovlasý a sledoval démona, jak se k němu pomalými krůčky přibližoval.

Naruto se zhluboka nadechl, vstřebával do sebe tu sladkou, lahodnou beznaděj, frustraci a hluboký smutek, nepřestávaje se šťastně culit od ucha k uchu. Dlouhými kroky kolem něj udělal kruh jako netrpělivý tygr, sledoval jeho nervozitu a tyrkysové oči zahalené stíny.

"Dobře," vydechl lovec odevzdaně, "necháš mi osm let."

Naruto zavrtěl blonďatou hlavou. "Ne."

Gaara nadzvedl světlé obočí. O to mu jde? Snížit mi roky?

"Sedm let."

"Ne."

"Tak jen pět."

"Rok," řekl démon a postavil se mu k pravému boku. "Oživím Leeho, ten špinavej colt si můžeš nechat, protože jsem grant a já si pro tebe za rok přijdu."

Gaara ustoupil a ignoroval vnitřní smysl, jenž mu radil; střílej. Věděl, co to bude stát, jenže cena byla daleko větší, než předpokládal. Jeden rok? Jeden jediný rok zůstane živ, dokud si pro něj nepřijde? Nechápal to. Pro každého platila stejná pravidla a deset let života měl dostat každý, kdo s démonem uzavřel dohodu. Sklopil oči na zem a odvrátil se. Opravdu chtěl Leeho tak moc, že se rozhodl vzdát vlastního života? Vážně by to bez něj nedokázal přežít? Srdce mu zběsile naráželo o hrudník, až ho z toho bolelo po celém těle.

"Nuže?"

"Rok je málo," promluvil Gaara a podařilo se mu zahledět se bytosti z pekla přímo do očí. "Není to ani půlka toho, co normálně slibuješ."

"Hele, tady o tom rozhoduju já. Můžeš být za takovou velkorysost rád. Za to, cos nám provedl si stejně víc nezasloužíš."

Jistě, pohnul démonům žlučí. A ne jednou. Mařil jejich plány, zabíjel je, a když ještě lovil s otcem a bratrem, naháněl je po všech státech. A teď od jednoho z nich chtěl, aby mu pomohl zachránit nejdražšího přítele. Měl to udělat?

Naruta to přestalo bavit, takže se k němu otočil zády a řekl: "Nebo ne, jak chceš. Čím dýl ti to trvá, tím spíš z tvýho kámoše zbydou jen kosti. Červi už se do něj jistě pustili. Nechals ho ležet venku nebo ho dal dovnitř, hm?"

"Platí!"

Démon naklonil hlavu na stranu a na rtech se mu usadil potěšený úsměv. "Jak že? Jsem asi blbě slyšel."

"Platí, souhlasím s nabídkou," potvrdil odhodlaně lovec.

Naruto se na něj přes rameno podíval. Nelhal mu? Neplánoval nějakou boudu, jak už to měl tenhle ryšavý zmetek ve zvyku? Z jeho lesklých očí však křičela zoufalost, úplně ta samá jakou viděl u jiných, když po něčem hladově prahli. Opravdu se chtěl obětovat za kamaráda? Potom mohl být Rock Lee vděčný za přítele, jenž se pro něj rozhodl obětovat a skončit dobrovolně v pekle. Tohle by udělal jen málokdo. Tady roli nehrálo jen ryzí přátelství. O to víc jej rozveselilo pomyšlení, jak bude Gaara během svého posledního roku trpět. Mohl získal obávaný colt, jedinečnou zbraň, která zabíjela všechny příšery, ale tohle bude daleko lepší...

Jako démon z toho měl takové zvrácené potěšení, které nedokázal utlumit a tak k lovci natěšeně připochodoval, skoro jako veselé dítě, jež dostalo novou hračku, zatímco ponížený člověk schovával stříbrný colt dozadu za opasek a pak k němu zvedl chladný obličej. Blonďák dokonce špatně naslouchal toku jeho myšlenek, což se mu normálně nestávalo. Je pozdě přede mnou něco skrývat, už teď vím všechno, pomyslel si, pevně ho chytil za předloktí a naklonil se nad ním jako obrovský tmavý stín.

"Upozorňuji tě, že pokud se z té dohody pokusíš vyvlíknout, budeš se pokoušet zdrhnout nebo nedej peklu, to obejít, tak dohoda padá. Umřeš ty, umře Lee a v pekle skončíte oba. Ani pro jednoho šťastný konec. Rozuměls?"

Gaara semkl rty do úzké linky a pomalu pokýval hlavou. Porušení dohody by znamenalo katastrofu. Lee si nezasloužil skončit v pekle, kdyby se náhodou snažil od dohody upustit a pokusit se ji porušit. On byl plně rozhodnutý. Stejně kromě Leeho nikoho neměl. O rodinu přišel a Lee byl posledních pět let jeho nejbližším přítelem.

"Hodný kluk," démon nasadil spokojenou grimasu a přitiskl se mu na rty.

Třpytivě modré duhovky mu zalila černá a on cítil, jak se dohoda utvrzuje. Zákeřnou myslí mu probíhalo jediné; Dostal jsem ho! Dostal jsem ho! Já! Démon z Křižovatky!

Nemohl tomu odolat, jeho rty byly příjemnější a jemnější, než u smrtelníka, který loví příšery čekal, a aby dohodu stvrdil pořádně, nechal z úst vyjet mokrý jazyk a strčil mu ho do pusy. Za to pro Gaaru to tak příjemné nebylo. Zápach síry a kouře se nevábně odrážel i na blonďákových rtech a po použití jazyka to bylo ještě horší. Jakoby měl samotnou síru na jazyku, jenomže nezbývalo mu, než to přetrpět. Všiml si, že stvrzení dohody trvalo nezvykle dlouho, dokonce pocítil démonovu dlaň zezadu na zátylku, jak jej chytala, aby náhodou neucukl do strany. Zavřel oči, mezi nimi se mu utvořila vráska z mračení, než se to celé jedné minutě rozhodl utnout. Silou odstrčil démona od sebe, odvrátil se a ihned si z úst otíral pozůstatky síry, kouře a cizích slin

"To nebylo špatný," poznamenal Naruto, přejel si palcem po spodním rtu a pomyslel si jaká byla škoda, že nespolupracoval a stál jak zamrzlá socha, ale musel uznat, že si to určitě schovával pro někoho jiného.

Gaara se nepřestával mračit. Kéž by mohl jeho pohled zabíjet. Právě ho málem otrávil sírou a ještě se nadšeně olizoval. Dokonce měl pocit, že ho kousl, protože na horním rtu pocítil štiplavou bolest a z místa se spustila ocelová pachuť, která rozhodně patřila jemu. Pokud za to tedy nemohla ta síra.

"Co tu tak stojíš? Běž. Běž, protože za tři sta šedesát pět dní si pro tebe přijdu," usmál se sladce Naruto a opálenou dlaní ladně ukázal na auto, "tak ať s Leem strávíš co nejvíc času."

Lovec ho ještě jednou propíchl pohledem, ale sebral se a utíkal zpět do auta. Když procházel kolem Naruta, spatřil koutkem oka vítězný úsměv, černé oči místo bělma a uprostřed se točily rudé kroužky jako duhovky. V kombinaci s tím zubatým úsměvem působil skutečně děsivě, jenže teď pro něj byl důležitější jen jediný člověk.

Lee, už jedu. Počkej na mě.

***

Gaara už po cestě tušil, že na něj bude Lee pěkně naštvaný. Totiž probrat se hodinu poté, co doopravdy zemřel a nemít žádná zranění, ani stopu po smrtelné ráně, nebylo jen tak a v jejich branži se takové zázraky neděly. V prvních chvílích nemohl popřít radost z jeho znovuzrození, dokonce měl chuť úlevou zaplakat, pustit ven ten stres a na chvíli si užít radost po boku toho, koho miloval, jenže pak následovaly otázky a mimo nich i hněv...

"Pročs to udělal?! Měl jsem zůstat mrtvý a ty... tys prostě... nemohl to nechat být! Jak myslíš, že se teď asi cítím?!"

Lee jen málokdy zvyšoval hlas, vlastně Gaara ho nikdy neviděl rozčileného, ani frustrovaného. Byl to optimismem a energií nasáklý úžasný člověk a jinak protivný, chladný Gaara se jím nechal nakazit. Možná proto si ho tak zamiloval a nedokázal si bez něj představit svůj život. Proboha, vždyť se znali pět let! Zažili spolu toho tolik! Přece ho nemohl nechat pod drnem!

Právě teď se Gaara necítil jako velký lovec, ale jako malé dítě, které provedlo pořádný průser, což ona to vlastně byla pravda; udělal jeden velký průser. Proto trpělivě poslouchal Leeho vyhubování. Jen co odešli z toho místa protkaného smrtí, Lee se celou cestu držel, zpracovával, co se stalo, dokud nedosáhli nového útočiště - chaty na konci blízkého maloměsta, jež pár lovcům občas sloužila jako erární domov - a právě tam doslova vybuchl. Nebylo to nic příjemného. Gaara už tak byl ve stresu a při pomyšlení, že si pro něj Naruto za rok přijde... Nebyl to dobrý pocit...

"Kolik? Kolik ti dal? Kolik ti zbývá času?" zeptal se nakonec černovlasý muž a upřel k němu vážný pohled.

Druhý lovec si pomocí ledového pytlíku chladil bouli na hlavě, na kterou přes ten strach o Leeho zapomněl, včetně několika dalších vážnějších zranění a přimhouřil oči. Skousl si spodní ret a sklopil oči na nové bílé tričko, neboť se nedokázal koukat na jeho vyčítavý obličej.

"Rok," hlesl potichu.

Lee se zhrozil. Nedokázal tomu uvěřit. Tak on vyfasoval jen jeden rok? Jak si to jako představoval? To si jako Gaara myslel, že se s tím smíří? Bude moct žít dál, když jeho přítel skončí v pekle?

"Já to nepřipustím," řekl pevně černovlásek, zatnul ruce v pěst a zadíval se Gaarovi do tváře. "Něco vymyslíme."

"Lee," povzdechl si, "pokud se to pokusíme obejít, tak nás Démon z Křižovatky zabije oba a v pekle neskončím jen já, ale i ty."

"Jak to můžeš vědět?" začal zase zvyšovat hlas.

"Protože mi to sám řekl."

Lee si zoufale vjel do vlasů. Ze vzteku měl chuť něco rozbít. Gaara ho zachránil, ano, byl rád, že zase dýchal, jenže na to šel špatně. Ty dohody s démony byly rozhodně špatné. Přesto ho to hřálo u srdce a o to víc bylo bolestivější, co je mělo za rok následovat. Zachtělo se mu brečet, protože z této kaše, do které zabředli, se jen tak nevyhrabou a stejně... Gaara vypadal se svým osudem smířeně.

"Pročs to udělal? Pročs mě zachránil?" zeptal se tentokrát klidnějším tónem Lee a zatvářil se opravdu nešťastně.

Rudovlasý lovec odložil zledovatělý pytlík na stranu a volně se opřel zezadu o nižší skříňku. Celé tělo ho bolelo, svaly měl ztuhlé a unavené, ale co bylo horší, než fyzická bolest, byl daleko horší pocit z toho, že mu nemohl, či spíše nedokázal říct, co ho k tomu vedlo. V duchu se na sebe hněval a kdyby mohl, vrazil by si pěstí.

"Protože jsi můj přítel. Bez tebe bych to tady nedokázal," promluvil potichu, hlubokým hlasem a přivřel víčka nad tím, jak se mu ze sebe udělalo špatně. Lži lži lži... Pět let mu lžeš jak když tiskne... I ten démon to moc dobře ví a ty k sobě nedokážeš být upřímný?

"Ne, dokázal bys to. Přestaň mi lhát, Gaaro," zamračil se a nezvykle ostrý tón jeho hlasu přinutil Gaaru zvednout oči.

Nenávidí mě, ozval se jeho vnitřní hlásek a spodní ret se mu rozechvěl zoufalostí. Jak jsem to mohl dopustit? Proč jsem... proč jsem takovej srab? Proč mu nedokážu říct pravdu? V pozadí slyšel Narutův chraplavý smích a jedno slovo, jež pořád opakoval; srab srab srab...

"Ty za rok umřeš a já s tím budu muset do konce života žít, tak mi prosím sděl důvod," uhodil na něj přísně a vypracované svaly se mu napnuly v očekávání.

Gaara to nevydržel. Netušil, jestli to bylo vlastními myšlenkami nebo pronikavým smíchem toho démona, ale musel to říct. Musel se k tomu přiznat a odlehčit si od dalšího velkého tajemství.

"Protože mi na tobě zatraceně záleží. Protože kdybych to neudělal, vyčítal bych si to do konce života. Když jsem za tebou před pěti lety přišel a chtěl po tobě, abys mi pomohl najít otce, kterej se ztratil na lovu, neváhal jsi. Šel jsi mi pomoct. A tím jsem ti zkazil celý život. I když jsi moc dobře věděl, co život lovce znamená, zůstals se mnou, nevrátil ses domů a držel mě nad vodou. Lee, byls jedinej člověk, na kterým mi kdy záleželo a neuměl bych si bez tebe představit život a... a... potom jsem si uvědomil, že... jsem... že jsem se do tebe zamiloval. To proto... proto jsem tě nemohl nechat jít." Gaara se po tak náročných slovech odmlčel a roztřeseně zůstal stát na místě, se srdcem až v krku, žaludkem na ruby a v mozku měl hotový ohňostroj panických výbuchů a přicházející úzkosti, neboť z Leeho milé, laskavé tváře nedokázal nic vyčíst.

Aspoň budu moci umřít s čistým svědomím.

Lee zůstal tiše stát. Uvolnil pěsti, do obličeje se mu tlačilo zaskočení a zmateně pootevřel rty. Nikdy by o sobě neřekl, že by byl vyloženě hloupý, ale to, že takovou dobu přehlížel Gaarovy city znamenalo, že si do hlupáka klidně mohl začít nadávat. Přitom Gaara byl takový uzavřený člověk, klidný, bezemoční a on celou dobu tajil, před ním tajil, svoji lásku. Jak to mohl tak dlouho vydržet? To proto to s ním nevzdal?

"Gaaro..."

"Víš co? Zapomeň na to. Stejně za rok umřu," odvrátil se rudovlásek a podrážděně si odfrkl: "Prostě už mě to unavovalo tajit, takže tady to máš. Chci, abys měl šťastný život a vedlo se ti dobře. Po ničem jiném ani netoužím."

"Gaaro."

Lovec zůstal na místě a zepředu si prohrábl vlasy. Začal se šíleně třást a srdeční sval mu zněl každým záhybem těla. Ještě víc ho vyvedl z míry Lee, který za ním přistoupil a vzal mu šanci na jakýkoliv útěk. Gaara v duchu zanadával nad jeho zatracenou výškou a mrštnými pažemi, jež by ho dokázaly kdykoliv čapnout. Tady útěk nepřipadal v úvahu a nezbývalo mu, než se tomu postavit čelem. Hrdě zvedl bradu, oběma rukama křečovitě uchopil spodní část trička a stiskl látku mezi prsty, zatímco pozoroval Leeho tmavé oči.

"Děkuju," vyznělo z Leeho rtů jediné a pak menšího rudovláska objal.

Tentokrát byl zaskočený Gaara. Pootevřel ústa v slova, avšak nic z něj nevyšlo. Zůstal mlčet a raději pevně zatnul zuby. Ačkoliv Lee věděl o jeho rozsáhlých poranění a pokoušel se ho v objetí držet co možná nejjemněji, stejně Gaara cítil pronikavou bolest. Přesto, že by nejraději ucukl, se k němu přidal. Uvolnil se z nervózního postoje, natáhl paže a objetí mu vrátil. Přitiskl se k němu, schoval mu obličej do ramene a nechal se od něj hladit po vlasech. Pomyslel jen na to, jak moc to bylo příjemné, jak se cítil v bezpečí a jakou měl radost, že byl zpátky. Konečky prstů zahákl za to zatracené zelené tričko, které snad nikdy nepral. Ať už se zpotil jakkoliv.

Lee se od něj jemně odtáhl, ne na moc daleko, protože se ho Gaara pevně držel a pustit se ho nechystal. Sklopil hlavu, rozčepýřené rudé pramínky jej pošimraly na nose. Cítil se šťastně a smutně zároveň. U něj kombinace na denním pořádku. Když byl smutný z nevydařeného lovu, nedával to najevo, usmíval se o to víc a schválně se pokoušel o hloupé vtipy. Gaara ho ale vždycky prokoukl. Nesnažil se ho sice nějak utěšovat, na to moc dobrý nebyl, ale už to, že si všímal a pokoušel se jeho mysl odvést jinam, mu činilo radost. A teď za něj obětoval svůj život i duši. Tohle fakt nebylo fér. Nebylo. Vždyť zachraňovali lidi! Přece byli ti dobří! Tak proč jim život neustále házel klacky pod nohy?

Hlasitě si povzdechl, čímž Gaaru přinutil se odtáhnout a podívat se mu tváře. Rudovlásek se tvářil klidně. Nejspíš ho nechtěl ještě víc rozhodit, bohužel na to bylo pozdě. Lee si v hlavě přehrával všechny možné úniky před dohodou, jež ho napadly, avšak prozatím nepřišel na nic kloudného. Ne, když ho Gaara pozorně sledoval a krom toho...

Pomalu se vytáhl na špičky, zase v duchu zanadával nad jeho výškou, objal ho výš, kolem širokých vypracovaných ramen, zároveň se kvůli rovnováze musel zapřít svým tělem o jeho a políbil ho. Jak krátké setkání rtů začalo, tak stejně rychle skončilo. Gaara tomu neodolal. Musel to vyzkoušet a přitom chtěl vyhnat z hlavy vzpomínku na to, jak ho olizoval ten démon. Tady necítil žádnou síru nebo kouř, ale jen jeho. Neměl moc hezkých vzpomínek a tuhle zařadil mezi ty nejlepší. Nepatrně se usmál, až se mu na tvářích vybarvila červená barva a už už Leeho pouštěl, avšak ten ho naopak políbil zpátky. Jedna silná dlaň vjela Gaarovi do vlasů, druhá ho vzala kolem pasu a udržela ho na místě.

Lee by nikdy nevěřil, že toho muže před sebou bude někdy líbat. Vlasy měl vláčné a husté, tělo štíhlé a horké a rty přesně pasovaly do jeho. Ze začátku na nich ucítil špetku síry, kterou si Gaara nestihl smýt a při setkání s jazykem to poznal definitivně. Spustil víčka. Vážně tu dohodu stvrdil. Do poslední chvíle měl naději, že to snad nebylo tak černé a společně přijdou na řešení, jenže... Ne, nezabývej se tím... Nějak to půjde. Nemáme jen nepřátele, pomyslel si.

Leemu do obličeje stoupalo horko. Tváře měl úplně červené a rozžhavil si je ještě víc, když si troufl zapojit jazyk pořádně, ne jen obyčejným přejíždění po rtů. Zajel skrze pootevřenou štěrbinu dovnitř, kde se setkal s druhým jazykem a líně se o sebe navzájem otíraly. Gaara víc otevřel ústa, aby nabral větší množství kyslíku a líp natočil hlavu. Tohle bylo mnohem lepší. Mnohem... Srdce mu opět vystoupalo do výšin a cítil, že stejně to bylo i u Leeho. Tiskl se na sebe tělo na tělo a Gaara najednou poznal jeho dlaň na holém boku. Vyhrnul mu totiž tričko a zkoumal část břicha a pak se zaměřil na hlazení boku, jenže právě tam měl největší modřinu.

Trochu neomaleně od polibku upustil, stáhl se a se zasyknutím trhl hlavou dozadu. Lee už se chtěl zeptal, co bylo špatně, přece to bylo tak dokonalé, sice trochu začátečnické a nepořádné, ale dokonalé. Uvědomil se, kde se zrovna nacházela jeho dlaň, s omluvou ji stáhl a hřbetem ruky si otřel přebytek slin. Stejně by jim nedostatek kyslíku tuto chvíli za chvíli zhatil. Gaaru překvapilo, že to vydržel tak dlouho a jistě by zvládl víc. Stáhl cíp látky a položil mu ruku na rameno.

"Víš, že tohle neskončilo?" hlesl potichu, hrubším hlasem rudovlásek a vážně se zadíval do Leeho červenající se tváře.

"Ne, ale... oba se musíme vzpamatovat. Vlastně já... jsem v pohodě, ale ty... ty vypadáš jakoby si z tebe někdo udělal boxovací pytel, ehm, promiň, to asi nebylo vhodný," zasmál se nervózně a odtáhl se.

Gaara se usmál a také ho pustil. "V pořádku."

"Tak," mlaskl Lee a pokoušel se dělat, že právě teď mezi nimi nic nestalo, "jdeme zachránit pár lidí."

Druhý lovec přikývl, obešel ho a vrátil se pro svůj stříbrný colt, jenž nyní zářil čistotou. Uchopil ho do dlaní jakoby se jednalo o svatý grál, zjistil kolik vzácných nábojů ještě zůstalo v komoře a s cvaknutím ji nechal zapadnout zpět. Ještě ani zdaleka nebylo po všem. Možná jim tahle druhá šance pomůže vyhrát nad tím, co je čekalo, anebo to bude znamenat jejich záhubu. Tak či onak, byl rád, že měl Leeho po boku a mohl s ním opět být.

"Hlavně mi zase neumírej. Druhou duši už nemám," zašeptal k sobě Gaara, schoval colt dozadu za opasek a přetáhl přes něj dlouhé tričko.

***

O 365 dní později

Do půlnoci zbývalo přesně deset minut. Viktoriánské hodiny hlasitě tikaly a dva muži slyšeli v dálce vytí a štěkot psů. Jeden zůstal bezmocně stát na místě, díval se z okna pokrytého kaňkami krve do temnoty noci, jež v sobě skrývala skutečné zlo, zatímco ten druhý začal u všech oken a dveří vysypávat sůl a pronášet zaklínadla na ochranu, které získal od čarodějnic.

Byl to poměrně velký rodinný dům, kde měla v těle nevinné dívenky sídlit matka démonů Lilith, a která údajně držela všechny existující dohody s lidmi, jenže utekla. Lee ji doslova držel pod krkem, než mu frnkla a zanechala za sebou jen mrtvá lidská těla rodiny, která tu předtím žila. Jakoby jeho beznaděj nebyla už tak hluboká. Zbytečně zemřeli další lidé a za pár chvil měl zemřít někdo koho miloval.

Gaara se chytil za hlavu, s ostrým nádechem se otočil tváří v tvář k hodinám, aby zjistil, že do půlnoci zbývalo méně než osm minut. Kdyby měli stříbrný colt, jenž jim odcizila zlodějka lačnící pouze po penězích, vyhráli by. Lee mu dal naději, pomohl mu sebrat se na nohy a teď se zdálo, že vše bylo zcela zbytečné, že celý ten rok promarnil kvůli honbě za neexistujícím řešením, a že ho měl strávit jen se svým milovaným.

"Já ještě nechci umřít," zašeptal potichu Gaara a cítil, jak se mu celé tělo postavilo na odpor.

Plíce odmítaly přijímat kyslík, takže začal částečně hyperventilovat, srdce naopak tlouklo tak, že se mu otřásal hrudník, svaly ochably a v mozku se snažil přijít na řešení této zatracené situace. Rok byl doopravdy málo. S Leem se pokoušel trávit co nejvíc času, dokonce zapracovali na svém vztahu. Od jejich prvního polibku nemělo cenu něco skrývat, či se držet zpátky a tak kromě cestování po celých státech, měl ty nejhezčí chvíle, právě s ním, v jeho příjemné náruči.

Kurva, hlesl uvnitř hlavy, protože se na to přes knedlík v krku nahlas nezmohl a ruce nechal sjet podél těla. Vytí pekelných psů zesilovalo, skoro slyšel skřípání drápů o podlahu a v nose mu smrděl pach mokrého kožichu. Otřásl se, popošel dál ode dveří a zády narazil o Leeho, který zrovna dokončil zabezpečení a obrátil si Gaaru čelem k sobě. Lee vypadal v ještě horším psychickém stavu. Jakoby mu teprve teď docházelo, co se mělo dít a on se pokoušel uklidnit v jeho očích. Přitáhl si ho k sobě a pevně ho sevřel silnými pažemi. Až sem pekelní psi přijdou, bude ho držet, nepustí, zůstane při něm a klidně se nechá odtáhnout do jam pekla spolu s ním. Nedokázal se ho vzdát. Teprve dnes konečně cítil to, co musel Gaara cítit před rokem. Ten strach o druhého, pocit ztráty a ledový pocit v srdci, který zchlazoval hořící naději.

Ještě nedávno spolu leželi v jedné posteli. Gaara spal, což u něj bývalo vzácností, za to Lee nedokázal usnout. Počítal Gaarovy poslední dny a po každé odškrtnuté čárce a zmařenému plánu, jak mu pomoci, propadal čím dál tím větší beznaději. Pozoroval svého milence s přitažlivými jemnými rysy, které nikdy předtím nebral moc v potaz a na kratičkou chvíli se nechal ukájet vlastní lží o tom, že vše bylo v pořádku, a že se to vyřeší, že tu s ním Gaara zůstane. V noci ho objímal, utěšoval v náručí svůj pláč a následující den plnil každé jeho přání. Lee nikdy v životě necítil takový hluboký smutek. Mohl být silný, jak chtěl a stejně to bylo málo. Během roku nedokázal zachránit ani toho jediného, kterého miloval.

Gaara se v jeho objetí ani nepohnul. Stál strnule, v uších měl jen vlastní tlukot srdce a někde vzdáleně slyšel Leeho tichý hlas. Něco na něj mluvil, ale nevěděl co. A bylo to vůbec důležité? Vytěsnil jeho hlas z hlavy, vůbec ho nevnímal a zrakem sjel podél zad dolů, ke zbrani v pouzdře upevněnou na opasku. Bylo lákavé střelit se do hlavy a ušetřit si bolest toho, až ho budou psi párat ještě zaživa. Pomalu se po ní natáhl a sevřel ji v dlani.

"Nedostanou se sem... Ne, dokud jsem tady já," zašeptal odhodlaně Lee.

Jenže démoni se dostanou vždycky všude. Zvlášť ti, kteří si mají vybrat platbu. Démon z Křižovatky se před ničím nezastaví a jistě ho nepotěší, až zjistí, že se Lee pokusil jeho dohodu s Gaarou zrušit a navíc se chystal, až na to dojde, odporovat a bojovat do poslední vteřiny, ač věděl, že to Gaara neschvaloval.

Nepustím ho. Nepustím, prolétlo mu hlavou a odtáhl se od něj, aby se mu zadíval do tváře. Vyděsilo ho, jak byl bledý, obličej smířený s nejhorším a tělo měl jako z křehkého porcelánu. Nemohl to přece jen tak vzdát! Nemohl! Já to totiž ještě nevzdal! Takže ani on ne... Zhluboka se nadechl, sklonil se k němu a políbil ho. Vůbec s ním nespolupracoval, dokonce se zdálo, že už teď v sobě neměl skoro žádný život. Pokusil se mu dodat odvahu a polibek prohloubil tak, jak to měl za dřívějších vášnivějších nocích rád. Chtěl, aby se probudil z toho transu a začal s ním vymýšlet plán na poražení démona, jenomže nečekal jednu věc..

Gaara se od něj prudce odtrhnul dozadu. Vysmekl se a namířil proti němu jeho vlastní zbraň. Lee přestal dýchat, paže nechal napůl natažené směrem k němu a zrazeně se díval na jeho tvář, po níž začaly ve velkém stékat slzy.

"Promiň," hlesl Gaara slabým hlasem a zmáčkl spoušť.

Bolest se rozšířila od zasaženého místa směrem vzhůru. Rudá krev vystříkla jako fontána a Lee bolestně hekl. On mě střelil! Proč to udělal?! prolétlo mu hlavou a instinktivně se chytil za nohu, jenže síla, jakoby ho opustila a on se zhroutil na zem. Hlasitě zaúpěl, po čele mu stékal slaný pot, jenž se dostavil krátce na to, zatímco se k němu Gaara otočil zády a sám vyšel ven z domu. Otevřenými dveřmi odhrnul solnou hranici mezi nimi a tím, co je čekalo venku, ale Gaara věděl, že půjdou jen po něm.

"Gaaro!!"

Jeho hlas přerušilo odbíjení hodin. Lee trhnul hlavou do strany a přesunul zrak na hodiny. Zbledl hrůzou a v očích se mu usadily příchozí slzy. To protos to udělal? Střelils mě, abych za tebou nešel? Proč Gaaro? Mohli jsme to vyřešit. Zvládli bychom to! Sklonil hlavu, opřel čelo o podlahu, hlasitě vykřikl Gaarovo jméno a bouchl pěstí těsně vedle sebe.

Rudovlásek ještě se stékajícími slzami vyšel ven, vchodové dveře zavřel a zůstal před nimi stát. Opřel se do něj chladný podzimní vítr, takže se automaticky otřásl chladem. Prameny vlasů se mu pletly přes rozmazaný zrak, jenže on moc dobře viděl rudě žhnoucí oči na příjezdové cestě k rodinnému domu. Přicházelo vrčení, štěkot zesiloval, slyšel skřípání drápů o beton a brzy ty bestie spatřil: skoro metr a půl vysoká psiska s černou, zalepenou srstí, dlouhými drápy a cenící dlouhé, ostré zuby a za nimi jejich pán.

Vážně přišel osobně, huh?

Gaara si hřbetem ruky otřel mokré tváře a pomalu, se srdcem v krku, šel vpřed. Pekelná psiska po něm slintala a nemohla se dočkat, až odbíjí poslední vteřiny a uzavřela kolem něj malý kruh. Nechtěl, aby ho Lee těsně před smrtí slyšel křičet, jenže vzhledem k ostrým zubům a drápům... Zastavil se pár metrů před blonďatým Démonem z Křižovatky, zle se usmívajícího, v jehož černých, bezduchých očích svítila červená jiskra zvráceného potěšení.

"Tak je to tady. Doufám, že ses pořádně rozloučil. Snad si tu kulku nebude brát osobně, ale tobě už je to stejně jedno," promluvil ochraptělým hlasem veselý démon a připravil si prsty na lusknutí.

Vrčení psů přehlušil Leeho zoufalý, přes dveře tlumený, výkřik. Gaara těžce polkl a spustil víčka v očekávání nadcházející bolesti. Promiň Lee, tohle je konec. Rád jsem tě poznal a jsem moc rád, že jsem se ti přiznal. Poslední rok byl ten nejlepší v mém životě. Hodně pro mě znamenal ten čas, který jsme spolu strávili, i když byl krátký a mrzí mě, že jsem ti to nedokázal říct.

Sbohem.