Kocour padal do tmavé černé díry. V ten okamžik si byl zcela jist, že je jeho drobný nepotřebný život u konce. Slyšel hlasy, které na něj volaly. Byl si jist, že tam někde v dáli zaslechl hlas své matky. A tam možná i svého otce, který jej káral při každém neúspěchu. Možná viděl i jeho chladnou tvář. Nebo si ji aspoň dokázal představit. Byl pořád stejný od její smrti. Povzdechl si.

Mezi tím vším zaslechl hlas Nina. Jeho nejlepšího kamaráda. Jeho hlas zněl ale jinak. Zněl zklamaně. Znechuceně. Vlastně to i chápal. Drogy a alkohol udělali své.

Jeho přítelkyně Marinette na něj zoufale volala. Viděl před sebou těch několik zmeškaných hovorů. Několik nepřečtených zpráv. Vždyť on to už zkrátka nedokázal! Adrien už není ta hvězda, která se procházela se zvýšeným egem po pódiu! Už ne! Stal se odpadem společnosti! Omlouvám se. Omlouvám se vám všem! To bylo jediné, co chtěl Kocour říci světu, přímo to do něj vykřičet. Stejně jako mu dát sbohem.

Pak bum! Náraz! Měl pocit, že se mu tříští hlava jak jej bolela. Tak toto je smrt? Úmírám už konečně? Pomyslel si. Myslím, že to byl moment, kdy se probral do reality. Kolem něj už nebylo černo. Dokázal rozeznat asfaltovou cestu, na které ležel. Viděl několik panelových domů, ale hlavně dav lidí. Něco na něj zuřivě hulákali, ale on je neslyšel. Vytekly mu slzy z očí. Tak moc si přál odejít, ale nemohl. Musí zde být. Musí tady být, aby zachránil ostatní od zlých padouchů a akumů. Od Lišaje samotného. Ale dokáže to, když se ani on sám pomalu nedokázal vyhrabat od závislosti na drogách? Vždyť teď sám si přál odejít! Jak může někomu pomoci!

Chtěl se postavit. Ale nešlo to. Necítil nohy. Jeho černý kostým byl na několika místech protržený a z něj vytékala rudá tekutina až na cestu. Nevěděl ani, kde je jeho tyč. V duchu si povzdechl. Nehodlal to vzdát, i když to tam mohlo vypadat. I přes necit v jeho nohách se na ně podivuhodným způsobem vyškrábal. Uslyšel zavýskající dav. Zdá se, že zase začíná vnímat okolní svět.

Uviděl Berušku, jak se přehoupla z jednoho domu na druhý. Také nevypadala zrovna nejlépe. Ale určitě nebyla až v tak strašném stavu, jako byl on sám. Když se na něj dívka podívala, tak z jejich očí dokázal vyčíst, že má plán. Přikývl. Udělal pár kroků k jednomu z billboardů, které zatím ještě byly v úctyhodném stavu. Vyvolal kočaklizmu a dotkl se jej. Ten ihned zčernal a jakoby se vypařil. Už zde žádný billboard nestál.

Nepamatuje si, co se stalo pak, protože jeho tělo kleslo znovu vyčerpáním k zemi. Jediná myšlenka byla, zda byl padouch poražen. Ale pokud tam byla Beruška, tak určitě vždy.

Hned co Kocourovi tělo dopadlo znovu na zem, tak dav vydal vyděšené zaskuhrání. Nikdo se však neodvážil jít kocourovi na pomoc. Nechali tam jeho tělo, jen tak ležet a v duchu se každý modlil, aby se znovu postavil na nohy.

Pak se odvážila jediná dívka vystoupit ze zhluku. Přistoupila k němu a klekla si na kolena. Jeho nebohé bezvládné tělo otočila na záda. Zalekla se. Zblízka to vypadalo mnohem hůře než z dálky. „Zavolejte někdo záchranku!" zakřičela, tak aby ji všichni slyšeli. Jeden mladík vytáhl svůj mobil a vytočil 155. Ten fakt, že mu mobil vypadl během této akce dvakrát z ruky, necháme být.

Než stihla dorazit záchranná služba, tak již na zemi neležel Kocour, nýbrž samotný Adrien Agreste.

Všechny pařížské deníky zaplavila pouze jediná informace. Adrien Agreste je kocour. Ano, ten Adrien Agreste. Chlapec, který se narodil se zlatou lžičkou v puse, ale zruinovali jej drogy. Jak nehorázné! Jak vůbec může mít Paříž za hrdinu někoho takového?! Nemůžete se však dívat na věci, které nás táhnou dolů a pomáhat jim, nás stáhnout. Pak to má za výsledek fatální následky.

Adrien Agreste 4. září ve 21:04 zemřel na těžká zranění při vykonání jeho práce jako ochránce města, jako Černý Kocour. Prosím, vzdejme mu hold jako padlému.

~~ =^･ｪ･^= ~~

Ahojte!
Přicházím zde s další short story na Miraculous, heh!

Přijde mi to takové, uh, vlastně nevím. Přijde mi, že moje fanfikce na Miraculous jsou v nějak pochmurném duchu. Mohla bych napsat něco veselejšího. Tak někdy příště^^.
Doufám, že se ti líbila a zase někdy na viděnou!
vhk

Poznámka:
Chyby opravím až budu mít čas. (Doufám..)