Peter

Pomalu jsme se doplížili k okraji údolí a sledovali, jak se všichni, i Tuláci, chystali k obraně.

A pak se ozval příšerný zvuk vlka. Nebo ani ne vlka, ale stvůry. A chvíli na to se ozvalo vytí Elis. Přenechala mu zprávu, kterou jsem přestal v půli poslouchat, protože Dante se vydal pryč a my měli šanci zaútočit.

,,Útok!" vykřikl jsem a všichni se rozeběhli proti vlkům Horské smečky. Zatím co já se vydal za tím velkým černým vlkem s jizvami po celém těle.

Proměnil jsem se ve svého vlka a běžel co mi síly stačili. Přede mnou se tyčila velká hora a u ní stála krásná hnědá vlčice. Danteho to trochu rozhodilo, ale to mu nebránilo na ni zaútočit.

Ale byl pomalejší a ona mu stihla uskočit dolů na malou mýtinu, která byla do kruhového tvaru.

,,Petere. Promiň, ale musím vyvolat svoji zlou vlčici, abych ho mohla zabít. Takto nemám žádnou šanci proti němu. Miluji tě."

,,Elis ne! Nedělej to. Nechci o tebe přijít."

,,Nepřijdeš. Slibuji." tím její hlas utichl a brzy jsem poznal, že Elis už není mou dívkou, ale vražedným vlkem.

Dante se vrhl6 a Elis a ta mu znovu uskočila. Tentokrát se ale rychle otočila a sekla ho do zadní nohy. Dante zařval bolestí a ohnal se po mé družce. Ta se vyhla a sekla ho znovu na to samé místo. Ale Dante se dost naštval a sekl po ní. Udělal jí tři velké škrábance přes celý levý bok a ona bolestí zakňučela.

Měl jsem chuť jí pomoci, ale byla by schopná napadnout i mě a to jsem nechtěl.

,,Bratře!" za mnou se ozval hlas Paula a celý udýchaný doběhl vedle mě. Jeho výraz se změnil ve vyděšený, když spatřil co se dole, v tom údolí na mýtině děje.

,,Paule! Co tu děláš?" věděl jsem, že tu není jen tak, ale že přišel pomoci.

,,Jde o Elis. Pokud se znovu promění, musíš ji políbit, aby její zlý vlk zmizel pryč a ona mohla být zase ta stará a milá Elis. Pokud ovšem přežije tenhle zápas." Nemohl jsem dopustit, aby zemřela. Prostě se to nesmělo stát. Neumím to dopustit.

Lukas

Bojovali jsme s Tuláky i s vlky Horské smečky a snažil se při tom hledat Elis. Věděl jsem však, že je volná, avšak kde, to bylo záhadou.

Zrovna se na mě řítil vůdce Tuláků. Velký bílý vlk s jizbou přes pravé oko a popáleným místem na zádech. Jen tak tak jsem mu uhnul a otočil se, abych mohl zaútočit. Jenže on byl rychlejší a vší silou se mi zakousl do přední pravé nohy. Zakňučel jsem bolestí, ale chopil se jeho nepozornosti a kousl ho do ucha. Tím jeho stisk povolil, ale moji nohu nepustil.

,,Proč jsi na straně Danteho? Tuláci nikdy nebojovali s jinými vlky bok po boku."

,,To není tvoje věc Lukasi. Alfo Luční smečky." Věděl mé jméno i ze jsem alfou. Počkat. Já vím kdo je vůdce Tuláků.

,,Orteusi!" Při vyslovení jeho jména pustil mou nohu a zarazil své útoky. Jeho nejistota v jeho očích byla náhle tak velká, jako by nevěděl, proč jsem vyslovil jeho jméno.

,,Ústup!" dal rozkaz všem Tulákům a společně utekli zpět směrem ke svému území.

Zmateně jsem sledoval co se právě stalo a čekal co bude dál. A náhle jsem ucítil pach známé osoby.

,,Silan!" zmiňovaná vlčice se polekala a přikrčila svůj ocas. Věděl jsem, že je mazaná a jenom to hraje a tak jsem ji hned napadl. Sice jsem kulhal na svoji zraněnou nohu, ale věděl jsem, že je hrozbou. Hrozbou pro nás všechny. Silan se vzpamatovala a ohnala se po mě, ale já uhnul a zakousl se do jejího krku. Když jsem zkousl její krk, ucítil jsem spojení mezi ní a Dantem.

Bylo mi trochu smutno, ale co má vlk udělat, aby ochránil svou smečku? A hlavně Elis? Zabít všechny co by bránili našemu štěstí.

Elis

Bojovala jsem s Dantem alespoň deset minut a už jsem cítila vyčerpání. Dante byl téže unavený, oba jsme byli i zraněný, ale stále jsme byli odhodlaní zabít toho druhého. Bohužel já jsem své tělo neovládala. Pouze jsem to sledovala z mysli vlčice, která ho chtěla přímo toztrhat na kusy.

A pak mě Dante silně kousl za krkem a nechtěl pustit. Ta bolest byla ukrutná. Chtěla jsem, aby to skončilo, ale nešlo to vůbec zastavit. Dante mě držel a já to pomalu vzdávala. Nebo spíše ta vlčice.

Nakonec jsem ustala ve svém pohybu a jakkoliv se přestala bránit. To mu dalo naději, že mě dostal.

,,Vlčice statečná a silná po svém otci zemře díky mně. Zemře, jako její rodiče. Mými zuby a drápy." Přitlačil na mém krku a stále mi způsoboval silnou bolest, která se nedala vydržet. A pak proletěla kolem mě myšlenka vlčice. To mi dalo naději.

V tu chvíli se vlčice pohnula a kousla tu stvůru do přední nohy. On mě odhodil kousek dál a vlčice se vschopila a vyběhla proti němu. Ani se nestihl vyhnout útoku a už jsem ho  držela pod krkem. Teď měl v očích strach, ale to mi nebránilo skousnout krk a ukončit život člověku co zabil mé rodiče. A teď jsem je konečně pomstila.

Odhodila jsem jeho mrtvé tělo kousek ode mě a lehla si unaveně do trávy. Vlčice stále měla nade mnou kontrolu a není divu, když zavrčela na dva vlky blížící se k mému tělu.

Peter

Když zabila Danteho a unaveně si lehla do trávy, s bratrem jsme se pomalu vydali k ní. Ani mě nepřekvapilo, když začala na mě a bratra vrčet. Ale byla až moc vyčerpaná na další boj, a tak po chvilce se vzdává a nechává nás jít k ní, jao by byla smířená se svým osudem.

,,Musíš jí políbit. Pak se všechno zlé zlomí a vrátí do normálu." udělal jsem co chtěl bratr a políbil ji. Ve vlčí formě je polibek otření se hlavou o hlavu a olíznout ji čumák.

Chvilku se nic nedělo a já se bál, že je pozdě. Ale hned na moji myšlenku se změnila zpět do lidské podoby a vyčerpaně spala. Já se změnil též na člověka a vzal si ji do náruče.

,,Ty hloupá. Měla jsi to nechat na mě. A nedělat to. Nebo si nechat pomoc." Políbil jsem ji na čelo a pomalu se vydal k ostatním.

,,Paule chci ti..." Paul zmizel bez jediného slůvka. Zamrzelo mě to, protože jsem mu chtěl poděkovat. Tak až někdy jindy. Kdy se naše cesty znovu zkříží.

Lukas okamžitě příběh, jakmile mě spatřil se zraněnou dívkou, kterou jsem velmi miloval.

,,Bude v pořádku?" byla první jeho otázka a já se usmál na znamení, že bude.

,,Děkuji všem co jste dnes pomohli vyhrát tuto válku. Dante je mrtvý a Horská smečka vyhlazena. Tím pádem je mezi námi mír a nikdo se nikdy neobrátí proti nám. Děkuji." všichni zavyli na vítěznou bitvu a pak se alfy všech smeček vydali zpět domů.

A to samé jsem udělal i já se svými bratry a sestry naší Lesní smečky.

Elis

Tělo mě bolelo a světlo slunce pálilo. Ale své oči jsem přesto otevřela. Byla jsem překvapená, když jsem zjistila, že jsem ve své posteli. A ještě více, když vedle mě spal krásný alfa z Lesní smečky. Pomalu jsem se posadila, v domnění, že se neprobudí, ale on už vzhůru byl.

,,Elis" řekl unaveným hlasem a pak se jak splašené dítě posadil na postel a sledoval mě jako bych byla duch.

,,Copak? Stalo se něco?" Stalo. A hodně. Jen jsem ho chtěla trochu pozlobit.

,,Nic. Už je vše, jak má být." Rychlým pohybech spojil naše rty a já se celá zachvěla. Byla mi zima i horko zároveň, ale to mi bylo jedno. Omotala jsem své ruce kolem jeho krku a líbala ho nazpátek. Bylo to krásné znovu cítit jeho rty. Teplé a jemné rty, které mě milovali něžně a opatrně.

,,Miluji tě." vyslovil ty dvě krásná slova.

,,Taky tě miluji."

Od té doby jsme byli šťastný. Peter byl jedním z nejlepších alf Lesní smečky a okolní smečky si ho vážili.

Já si ho pak za měsíc vzala, kdy byl úplněk a do roka mu na svět přivedla syna. Měl oči po mě a vlasy po něm.

A jméno dostal Paul. Jako bratr Petera, který nás už nikdy nenavštívil.

Život šel dál a my byli šťastný a krásný pár s krásným synem.

Konec. Nerada se loučím s tímto příběhem. Dost jsem se vcítila do pocitů všech postav. Vnímala bolest, radost i smutek a snažila jsem se na to připravit. Ale jednou musel přijít ten očekávaný konec. A bohužel nastal dnes.

Děkuji vám za všechny hlasy i komentáře. Moc si toho vážím. Je to pro mě velmi důležité.

A u dalšího a zbrusu nového příběhu vás čeká

Vaše Starry