Slunce svítilo do oken mého pokoje a paprsky osvětlovali moji tvář. Zahleděla jsem se z okna a vzpomněla si na krásný večer s Peterem. Bylo to od něho krásné gesto a moc jsem si to užila. Svíčky, víno, měsíc a hvězdy...jak magická noc. Otočila jsem se na druhý bok a všimla si spokojeného alfu s pravidelným dýcháním při jeho klidném spánku.

Opatrně jsem vylezla z postele a vyšla z pokoje, abych svého alfu neprobudila. Věděla jsem, kam mám jít a vůně pečiva mi v tom pomáhala. Sešla jsem dolů do přízemí a hned zalezla do prvních dveří vlevo. Tam stáli dva kluci a něco zrovna vařili. Jeden z nich vytáhl čerstvý chleba z trouby a ten druhý krájel ovoce na půlměsíčky a různé tvary. Sliny se mi hrnuly na jazyk a já měla velmi velký hlad.

,,Dobré ráno." oba se na mě podívali a jako blesk ke mně přešli. ,,Měla by jste ještě ležet. Alfa nařídil." No jo. Lukas se o mě vždy staral, jako o vlastní dceru, ale před ostatními si vždy držel trochu odstup. To by si ho ostatní členové smečky mohli dobírat a to by nebylo moc dobrý.

,,Děkuji za starost. Avšak ta vůně mě přilákala a já mám docela hlad..." ukázala jsem svůj psí výraz a kluci dost odporovali. Nakonec povolili, ale pod podmínkou, že si sednu a počkám až mi dají snídani na stůl. 

,,Děkuji. A kdyby něco, tak se vás zastanu." mrkla jsem na ně a hned jsem se zakousla do čerstvého krajíce chleba. V tu chvíli se mi buňky na jazyku rozkočily blahem. Taková chuť. I ta vůně. Jako správný pekaři.

Kluci si přisedli o chvilku později a brzy jsme se rozpovídali o všem co jsme znali.

,,Takže vy jste bratři. A jaké je vaše jméno?" Ten vyšší s blond vlasy a hnědými melíry se usmál a pravil: ,,Jmenuji se Kisper a tohle" ukázal na menšího s černými vlasy ,,to je mladší bratr Swepstr." dále jsme se spíš věnovali naší snídani a slova nechali plynout ve vzduchu.

,,Kdopak to tu neposlouchá a je z postele?" U dveří stál Lukas a káravě mě propaloval. Avšak já hned zareagovala svojí taktikou. ,,Měla jsem hlad. A že Peter spal, tak jsem ho nechtěla budit. A lákala mě vůně čerstvého chleba, takže to není ani moje a ani těch kluků chyba." Lukas hned povolil a přisedl ke stolu. Kluci na znamení úcty sklonili své hlavy a pak se pustili do jídla. Ale už tu bylo větší ticho a menší živo.

,,Víš, že až se probudí, tak tě bude hledat?" pošeptal mým směrem a já div nezrudla. ,,Slyšel jsem ho, že se pomalu probouzí. Tak by jsi měla radši jít na-" v tu chvíli se ozvali rychlé kroky a brzy, celý udýchaný se zjevil ve dveří od kuchyně.

,,Ty...Tohle mi...prosím...nedělej...Prosím." Chudák ani nemohl popadnout dech. ,,Promiň." odložila jsem prázdný talíř od své snídaně a vydala se, už se společností Petera, do svého pokoje. Tam jsem jako poslušná holka zalehla a sledovala ustaraného Petera.

,,Chápu. Jednal jsem trochu přehnaně. Ale lekl jsem se, že co bylo včera, byl jenom sen a ty jsi stále daleko ode mě." On se bál, že mě ztratil? Že jsem stále ta bestie a on mě nemá u sebe? Těch pár slov mě donutilo znovu vstát z postele a objala ho tak pevně, jak jsem mohla. Slzy se mi začali řinout po tvářích a já se doslova rozbrečela. Ale ne smutkem, ale štěstím.  

,,Jsem ráda, že tě mám." Slzy tekli a on si mě přitáhl do silnějšího sevření. Bylo tu krásně a teplo. Jeho tělo mě dokázalo uklidnit a ta vůně, kterou měl...Vůně lesa, jehličí a čerstvě posečené trávy. Lákala mě víc než jsem si předtím mohla všimnout.

Ale jak se říká, hezké chvíle netrvají dlouho. Silný dupot několika lidí se blížil k našemu pokoji. Peterovi se změnili oči do vlčí podoby a byl připraven mě chránit. Čekal než někdo rozrazil dveře a on po dotyčném skočil. Prali se, ale ten co jsem vběhl se nijak nebránil. A pak mě trkla jeho barva vlasů.

,,Petere zadrž!" křikla jsem a on se pohotově postavil mezi nás. Chvilku se snažil pobrat dech a pak spustil svá slova.

,,Lukas mě požádal, abych vás odvel pryč. Někdo prozradil Dantemu, že tu jste a v pořádku a on vás teď chce, aby jste s ním šla." To stačilo na to sbalit si svoji mikinu, spíše mikin někoho kdo mi ji půjčil a vyrazili jsme zadním vchodem do lesa.

,,Vylez mi na záda." Ani jsem si nevšimla, že se Peter změnil na vlka, ale v tu chvíli jsem to neřešila a vylezla mu na hřbet. Ten se rozběhl obrovskou rychlostí a ten mladík běžel kus před námi.  Nevěděla jsem co se přesně zrovna odehrávalo u Lukase, ale věřila jsem mu, že bude v pořádku.

Asi po hodině běhu jsme doběhli na naše území a já se znovu cítila jako doma. Vlastně naše Lesní smečka byla mým domovem už od malička, ale i tak jsem se sem ráda vrátila.

Peter doběhl před naši chatu a já opatrně slezla z jeho zad. Trochu jsem se zamotala, jak jsem nebyla zvyklá na takovou rychlost, ale jeho pevné ruce se obmotali kolem mého pasu a pořádně se nadechl vůně z mých vlasů. Ale i to dlouho netrvalo.

,,Měla bych zmizet. Do hor, kde mě Dante nebude hledat."

,,To nedovolím! Znova už o tebe nepřijdu. Nepustím tě z očí, i když to mé oči nebudou. Jsi moje a nikam nepůjdeš." Ale jakmile jde o mě, je strašně tvrdohlavý a hned na vše co se kolem mě pohne, žárlí.

,,Dobře, dobře. Ale pod podmínkou, že mě nebudeš držet v budově, ale vezmeš mě i trochu na čerstvý vzduch." souhlasně kývnul a vzal si mě do objetí. Jenže teď jsem věděla...spíše cítila, že má strach. Větší než já, než kdokoli jiný a věděla jsem, že se bojí o mě.

Po chvilce se odtáhnul a šel se věnovat svým alfa povinnostem. Já si mezitím vzala papír, tužku a gumu a sedla si na verandu do křesla. Snažila jsem se nějakým způsobem myslet na jiné věci než je Dante a jediné řešení, které se v tuto chvíli našlo, bylo kreslení.

Po hodině mě kreslení přestalo bavit a tak jsem našla druhou činnost. Vaření. Miluji, když si mohu uvařit něco sama podle svého receptu a zrovna jsem dostala chuť na palačinky. Jenže tu byl problém. Ať jsem hledala sebevíc, nemohla jsem najít mouku.

,,Ach jo." Sklesle jsem zašla do svého pokoje a alespoň si četla příběhy o Bílé smečce, která bývala i mou. Do doby než Dante vše zničil a mé rodiče zabil. Ale u čtení příběhů mé kdysi krásné rodiny, se mi podařilo usnout.

Ahoj Starrky. Tak tu máte další kapitolku. Snažila jsem se vymyslet příběh, ale neměla jsem žádnou insiraci. A když jsem ji konečně našla, neměla jsem čas psát kvůli škole, kterou letos musím udělat na nejlepší známky.

Jinak se opatrujte a u další kapitolky 

Vaše Starry