Annabea vzhlédla ke kostýmku a sjela si ho pohledem od shora dolů. Tento kostýmek tvořili černé džíny s vysokým pasem a na levé noze u kotníku byly tři bílé proužky. Boty byly starorůžové s třemi bílímy proužky po obou stranách. Býlí crop-top na ,kterém byla starorůžová crop-top mikina s kapucou a s třemi bílímy proužky na pravém rukávě. Na levé ruce jsem si všimla nějakého stříbrného náramku. Na hlavě jsem uviděla čelenku s bílými růžemy.

Přešla jsem ke svému kostýmku a vzala do ruky mikinu. Byla ze zvláštního materiálu. Přešla jsem ke kostýmku ještě blíž a kolem mě se půlkruh proměnil v kruh a jeho průhledná barva zčernala. Otočila jsem se spádky ke kostýmku a sundala se zebe své bílé šaty ty jsem položila na zem a začala si oblékat svůj kostýmek.

 Nasadila jsem si čelenku na hlavu a jako poslední jsem vzala do ruky ten náramek a nasadila si ho na levou ruku. Ten se na ní záhadně přichytil a já ucítila mírnou bolest. Na náramku se objevili tři svítivě modré proužky. Zamračila se na náramek ,protože vůbec nechápala co se to děje. Zvedla šaty ze země a dala je na stojan na kterém našla svůj kostýmek ,proč ? Protože se rozhodla ,že si je nechce zašpinit a ,že není nepořádná a tak to tady nenechá jen tak válet.

Annabea se otočila a ve stejnou chvíli se sklo vrátilo ke své průhlednosti a kruh se stal opět půlkruhem. Odstoupila pár kroků od stojanu a porozhlédla se po místnosti zahlédla Carrie v bílých džínech s vysokým pasem s třemi fialovými proužky na pravé noze u kotníku. Boty byly černé s fialovými proužky po stranách. Přes to měla dlouhou bílou mikinu s třemi fialovými proužky na levém rukávu. A taky si všimla záhadného stříbrného náramku ,který byl fialový s třemi bílými proužky. 

V místnosti zahlédla i Jamieho. Ve černých džínech s třemi modrými proužku na levém kotníku a černými botami s třemi modrými proužky po obou stranách. K tomu byla dlouhá černá mikina s kapucou s třemi modrými proužky na pravém rukávě. Na hlavě měl černou kšiltovku ,která dodávala celému outfitu dokonalost. A černý náramek s třemi zlatými proužky na levém zápěstí.

Neměla čas zjištování kdo má jaké oblečení ,protože k ní přiběhla Daria. Annabea se podívala na zrzovlásku ,která měla bílý crop-top s černými mašličkami po obou stranách a s třemi oranžovými proužky na pravé straně u mašličky. K tomu byly černé džíny s třemi oranžovými proužky u levého kotníku. K tomu byly bílé boty s třemi oranžovými proužky po obou stranách. Všimla jsem si černého náramku s třemi stříbrnými proužky.

"Annabeo jdu všem oznámit o této místnosti. Chceš jít se mnou ?" Zeptala se mě zrzovláska a pozvedla obočí.

"Dobře." Odpověděla jsme jednoduše a vydala se ke dveřím společně s Dariou. 

Prošli jsme železnýma dveřmi a po dlouhé chodbě plné zamčených dveří jsme se dostaly ke schodům ,ale když jsem je začala scházet uslyšela jsem mužský hlas.

"Dario!" Otočila jsem se a uviděla Sebastiena. Měl na sobě bílé roztrhané džíny s třemi zelenými proužky na levé noze k tomu stříbrné boty s třemi zelenými proužky po obou stranách a nakonec černé tričko s třemi zelenými proužky na pravém krátkém rukávě. Na levém zápěstí měl bílý náramek s třemi žlutými  proužky. Pohled jsem stočila k zemi a on ke mě a Darie přiběhl. "Kam jdete ?" Zeptal se

"Jdeme ostatním oznámit o tam té místnosti." Odpověděla zrzovláska a vsadila bych se ,že ukázala směrem k té mísntosti. (Já jsem stále pozorovala velice zajímavou podlahu.)

"Můžu s vámi ?" Zeptal se Sebastien a Annabea přestala zaujatě pozorovat podlahu a vzhlédla k Sebastienovy.

"Jo klidně." Odpověděla zrzovláska a začala scházet schody. Sebastien se na mě podíval ,ale já jsem odvrátila pohled a šla hned za Dariou.

Cítila jsem se zvláštně. Provinile ? Já mám milujícího sourozence. Dokonce dvojče. A Sebastien má na toho svého jen vzpomínky...

Sešli jsme schody do čekárny kde jsem uviděla Nicka u nějakých krabic vedle dřevěného stolu. Lenka stála vedle něho. Rebecca stála opřená o stěnu a když nás uviděla tak udivěně pozvedla obočí ,ale pak pohled stočila na mě a odfrkla si.

Udělala se mi vráska mezi obočím. Nechápala jsem proč ? nebo co. Jí na mě štve ,ale kdykoliv mě vidí jen se mračí. Budu to muset zjistit.

Už jsem se chystala něco říct ,ale zabránil mi v tom mužský hlas.

"Kde jste vzali to oblečení ?" Nick nás s pozvednutým obočím pozoroval. Lenka ,která si nás za celou dobu nevšimla ,protože si zajuatě prohlížela sleněné dveře a hledala na nich aspon jednu jedinou prasklinku.

Daria si nahlas povzdechla "No prohledávala jsem tuhle budovu a našla velice zajímavou místnost." Pokrčila rameny "Jo a ještě." Vyndala z kalhot tři složené papíry . Dva z nich mi vrazila. Ano doslova vrazila a s důrazným "Drž" začala otevírat třetí papírek co držela stále v ruce.

Všimla jsem si Nickovca nechápajícího pohledu a musela jsem se zasmát. Nick si mě všiml  podíval se na mě ,ale jeho pohled na mě nezůstal dlouho když mu zrzovláska vrazila do hrudi ten papír co po celou dobu držela.

"Nick číslo 3."Nick si od ní ten záhadný papírek vzal a začal ho číst.

Já jsem malém začala křičet když mě zrzovláska vzala za ruku a táhla mě k Rebecce. Sebastien nás chtěl následovat ,ale zrzovláska na nněj zakřičela at odvede Nicka do té místnosti. Ten jenom kývl a oba zmizeli v horním patře. Když jsme stáli vedle černovlásky tak se na mě Daria podívala a já jí ukázala dva papírky. Chvíli přemýšlela ,ale pak si vzala ten na levo a začala ho rozbalovat.

Uslyšela jsem tiché "jupí." když Daria zjistila ,že si vybrala správný papírek. Podívala se na Rebeccu ,ale ta jí nevěnovala žádnou pozornost ,protože mě právě zabíjela pohledem. Jen zakoulela očima a menší dívka vrazila Rebecce ten papír do hrudi takovou silou ,že neudržela rovnováhu a spadla na zem společně s papírem. Černovláska tentokrát zabíjela pohledem nejen mě ,ale i zrzovlásku.

"Rebecca Maria Water. Číslo 9." Zrzovláska řekla celé její jméno a její koutky jí zacukali když na ní černovláska zavrčela. 

Daria se na mě podívala a pak se otočila a šla směrem skleněné dveře ,protože Lenka si je stále prohlížela. Já jsem jí následovala. Když zrzovláska dorazila k dívce ,která jí vůbec nevěnovala pozornost tak jí zatukala na rameno a ona se ihned otočila a s tázavím výrazem si jí projela od shora dolů a v jejich očích se oběvili jiskřičky. Už chtěla něco říct ,ale zrzovláska jí přerušila.

"Lenka číslo osm." Řekla a podala jí papír ta ho převzala a přečetla si ho už chtěla něco říct ,ale zrzovláska jí chytla za ruku a táhla k Rebecce ,která už stála na nohou a četla si ten papír a vůbec si nevšimla ,že se k ní blíží dvě dívky. Když stála zrzovláska u Rebeccy tak jí chytla za ruku a obě dívky táhla ke schodům. Já jsem to s pozvednutým obočím pozorovala a když všechny tři dívky zmizeli v horním patře tak jsem zakroutila hlavou.

V tu chvíli jsem si uvědomila ,že stále držím ten papír co mi Daria vrazila do hrudi. Podívala jsem se na složený čtvereček a začala ho rozkládat. Rozložený papír jsem si přečetla.

Andrei Sealnes číslo 5 

Rozhlédla jsem se po místnosti jestli náhodou neuvidím toho koho hledám, ale neuviděla jsem ho. Přemýšlela jsem kde by mohl být. Napadlo mě jen jedno místo. Otočila jsem se a prošla skleněnými dveřmi. Chvíli jsem šla po chodbě a když jsem dorazila ke dveřím na ,kterých bylo číslo 5 ,kterého jsem si předtím nevšimla tak jsem zatukala.

Dveře se otevřeli a já dala hlavu nahoru abych tomu kdo ti dveře otevřel mohla vidět do očí. Andreii mě tázavě pozoroval a projel mě pohledem od shora dolů. Svůj pohled zastail na papíru co jsem držela v rukou.

Zatřepala jsem papír a podala mu ho on si ho ode mě převzal začal ho číst a následně se na mě podíval nechápajícím výrazem.

"Daria našla zvláštní místnost s oblečením a těmahle papírama." Ukázala jsem n papír co Andrei držel v ruce. "Každý z nás má svoje číslo. Já mám jedničku." 

"Místnost ?" Tázavě a nechápavě mě Andreii pozoroval a já mu věnovala usměv.

"Pod ukážu ti jí." Řekla jsem a šla směrem ke dveřím Andrei šel hned vedle mě a když jsme dorazili ke dveřím tak mě jako Gentelman pustil jako první. Šli jsme bok po boku po schodech do horního patra následně po schodech nahoru a dlouhou chodbou až ke železným dveřím. Prošli jsme dveřmi a mě a Andreiovy se naskytl pohled všech v nějakém svém kostýmku. Řekla jsem Andreiovy at jde ke kostýmku číslo pět a ten následně zmizel.

Prohlédla jsem si celou místnost a spatřila Nicka s černýma džínama na kolenou roztrhanýma s třemi tyrkysovými proužky u levého kotníku. Černýma botama se třemi tyrkysovími proužky po obou stranách a s bílím tričkem a džínovou bundou s třemi tyrkysovými proužky u pravého zápěstí. Na levém zapěstí byl modrý náramek s třemi černými proužky. 

Zahlédla jsem i Harryho s černými džíny s třemi žlutými proužky na levém kotníku. Černé tričko s bílími fleky a přes to přehozenou červenou rozeplou mikinu s kapucou a s třemi žlutími proužky na pravém rukávě na levém zápěstí měl zlatý náramek s třemi mordými proužky a přes nos měl převázaný červeno černý šátek.

Moc moc moc mooooooooc se omlouvám

za to ,že dlouho nevyšla kapitolka. prostě mi blbne na počítači wifi a na telefonu tam mi to ukazuje rozepsanou druhou kapitolu..

Ale i tak všem chci poděkovat němůžu uvěřit ,že už mám 8 přečtení to je až  neuvěřitelné.

Spousta z vás si asi musí říkat..

"Proč se raduje z 8 přečtení ?"

Je to jednoduché já píšu s gramatickýma chybama a  psaní mě dělá štastnou takže jsem ještě štastnější když ty knížky někdo čte :)

Mám vás moc mocinky moc ráda

Všechny!

A jako vždy..

Doufám ,že se kapitolka líbila a zase u další kapitoly :)

                                                                                                                                                            Vaše FluffynkaKate