FLASHBACK

"Chci to vědět." Řekla jsem a Colton přikývl následně jsme se oba objevili někde před velkým domem, před domem v lese, který jsem sledovala tenkrát v bytě, když jsem utekla.

Oba jsme stáli vedle sebe a byly otočený k domu.

"Jak dobře víš, náramky dokážou vzít pocity a i bolest. Vždy se dali sto lidem po celé zemi, kteří byly zapojeni do jedné organizace a patřili do skupiny 1N10, v této skupině byly ti s náramky. Vláda z vás chtěla udělat bojová stvoření, která dokážou někoho zabít bez pocitu, měli jste být ochranou před zlem. Jednoho dne jsem dostal také svůj náramek a dali mi speciální látku abych mohl ovládat energii." Vyprávěl a já ho poslouchala. "Ale když se zjistilo, že.." Zhluboka se nadechl a otočil na mě.

"Ty jsi byla první u koho zjistili, že se tato schopnost dědí." Řekl a moje srdce vynechalo jeden uder. "Poté zavedli pravidlo, že se náramky budou dědit z rodiče na dítě. V šesti až sedmi letech děti začali přivážet do té organizace, která se stala jejich domovem. Ti, kteří vlastnili tuto schopnost a bylo jim kolem patnácti až sedmnácti let odvezli do jednoho z zařízení postavených po celém světe a uvedli ho do spánku. Při tomto spánku člověk nestárne a je skoro na pokraji smrti, ale když přijde čas všichni se v jednom z těch zařízení probudí, ale poté zjistí, že nestárnou."

Podíval se na mě a mě vlastně došlo, že když mě držel v náruči bylo mu kolem třinácti let.

"Princezno, nejsme normální, ale už nikoho normálního na zemi nenajdeš. Jsme poslední žijící osoby na zemi. Spali jsme díl, než ti řekl Tyler. Spali jsme asi tři tisíce let." Řekl a moje srdce vynechalo další dva udery. "Všichni vyhynulo na virus, který se rozšířil po celé zemi a všechny vyhladil, ale postupem času všechno začalo zarůstat a zvířata na, která ten virus nefungoval měla obrovský domov. " Říkal a já se vlastně snažila všechno pochopit.

"Je nás o dost víc, ale zbývá jenom najít ostatní zařízení, a já o jednom ví. Přece jenom, někde jsem se probudit musel." Řekl a pohladil mě po tváři.

"Princezno, jsi jiná, ale nejsi v tom sama. Tvoji kamarádi jsou stejný jako ty, a ty jim musíš ukázat jak využívat energii." Řekl s usměvem a já se snažila pobrat všechno co jsem se dozvěděla.

"Děkuji, bráško." Řekla jsem a tím vyčarovala na své i na Coltonovi tváři kouzelný usměv.

Konec FLASHBACKU

Sedím na židli v čekárně všude kolem jsou mí kamarády, kteří se snaží pobrat to co jsem jim řekla. 

"Takže.." Začal Harry a všichni na něj obrátili svoje pohledy "My umíme kouzlit ?" Zeptal se a zajiskřilo mu v očích následně mu Daria dala pohlavek a on se na ní trochu ublíženě podíval. 

"Donovene." Sykla na něho Daria a všichni v místnosti jsme pozvedli obočí, tedy kromě Darii a Harryh, že ano.

"Wilsonová" Zašeptal téměř neslyšitelně a odvrátil nabručený pohled od Darii, která mu věnovala další pohlavek.

Zakroutila jsem hlavou a začala docházet z místnosti. A následně prošla skleněnými dveřmi, kde jsou dva kroužky kolem dvou prasklinek. Usmála jsem se nad vzpomínkou jak Lenka vždy zakřičela, když někdo málem do těch dveří narazil.

Zastavila jsem se a zadívala se na dveře následně jsem se na patě otočila a šla za zvlásštní dívkou.

"Lenko ?" Řekla jsem když jsem dorazila k dívce, také známá pod názvem "Skleněné dveře". Ta se na mě ihned otočila a věnovala mi usměv.

"Ano ?" Zeptala se mě a věnovala mi veškerou svojí pozornost, a bylo jí naprosto jedno, že právě zkoumala nějakou stěnu.

"Máš fixu ?" Zeptala jsem se jí a ona si sundala z batohu vak a začala v něm šmátrat. Vyhodila jednu knížku na zem, druhou knížku, láhev s vodou, další knížku, telefon, který chytla než se dotkl země a následně mi podala červenou fixu.

Já se na ní vděčně podívala a už se chtěla otočit jenže na mě Lenka znovu promluvila.

"V pokoji máš překvapení." Řekla tajemně já se usmála otočila a šla ke skleněným dveřím. Následně jsem fixu otevřela a přiložila ji ke sklu.

Chvilku jsem se rozmýšlela a poté jsem napsala.

Annabea

Napsala jsem a jméno písmena bea třikrát projela fixou aby byly výraznější. Následně jsem pomocí lepící pásky kterou jsem vzala jen-já-vím-kde , ale neřeknu vám to :P

A fixu jsem přilepila hned pod své jméno usmála jsem se a konečně prošla skleněnými dveřmi, následně jsem vešla do svého pokoje, kde na mě čekalo překvapení s křidélky.

Ptáček, který ke mě přiletěl a začal se mi hlavičkou otírat o tvář.

"Taky tě ráda vidím." Řekla jsem s usměvem a trhla sebou, když se od dveří ozval něčí hlas.

"Princezno." Otočila jsem se spatřila Coltona. Usmála jsem se od ucha k uchu a přešla ke Coltonovi s ptáčkem na rameni.

"Už neuteču." Řekla jsem s usmevěm a Colton se na mě podíval zakroutil hlavou a usmál se.

"Jak to, že jsi si to rozmyslela ?" Zeptal se mě s náznakem ironie a já zatřepala hlavou a usmála se na něj.

"Na něco jsem přišla." Řekla jsem tajemně a otočila abych mohla přejít k oknu a následně jsem se opřela o parapet a dívala se z okna. Colton se opřel vedle mě a z druhé strany a malou chvíli také jeden člověk, ale bylo mi jedno kdo to je. Mě zajímala jenom jedna věc.

A to ta krásná obloha při západu slunce.

"Na co ?" Zeptal se jěmně Colton a já se usmála od ucha k uchu. Po tváři mi začala stékat nepatrná slza a já jí nechala téct. Znamenala něco duležitého.

"Že každé rozhodnutí, které jsem udělala ve svém životě, vedlo k tomu abych tady ted byla opírala se o parapet a byla štastná. Mám dva nejlepší sourozence, mám spoustu kamarádů, kterým mohu důvěřovat a mám někoho u koho vím, že mě má rád stejně jak já jeho. A k tomu mám velice věrného mazlíčka. 

Ráda bych řekla, že mám skvělý život, ale tak to není. Přece jenom, jako malá jsem byla normální, tedy dokud jsem netušila co jsem zač a co dokážu, ale myslela jsem si, že jsem normální.

Jako malá jsem nebyla nijak vyjimečná od ostatních, až na to, že jsem zachránila Jamieho před rakovinou a na to, že jsem vždycky v očích poznala všechno. Dokáže někdo normální rozeznat v očích uplně všechny pocity a rozřadit je podle toho, které cítí víc a, které mín ?

V dětství  jsem zažila i odchod otce a následně jsem viděla jeho smrt. Dokonce jsem i sama málem zemřela a kdyby nebylo toho jak je moje energie silná a jakého člověka jsem měla vedle sebe asi bych tady už nebyla.

Prošla jsem si velice bolestivou minulost, ale..

Tohle je přítomnost a já bych udělala všechno aby všichni kolem mě mohli štastní, a proto jsem tady, proto jsem neutekla, protože vím, že to co jsem si celou dobu namlouvala byla lež.

Vy beze mně štatsní nejste a bojím se, že ani nikdy nebudete. 

ale hlavní je, že jsem přišla na to, že jsme momentálně všichni štatsní. A já to do budoucna ani měnit nechci." Ukončila jsem svůj dlouhý monolog a zhluboka se nadechla. 

Colton na mě užasle koukal a já se podívala na druhou stranu. Jamie.

"Jsi štatsná." Zašeptal s usměvem a já se kouzelně usmála. 

"Jsem štastná, protože jsou všichni štastní." Řekla jsem a hned si vzpomněla na větu od Sebastiena. Sebastien, ted si připadám, že právě on patří mezi ty, kteří mi pomohli nejvíce.

"Když jsou ostatní štastní, jsem štastní taky."Vzpomněla jsem si na slova, které mi řekl Sebastien a usmála se.

"Každý si zaslouží být štatsní." Řekla jsem s usmevěm a odvrátila svůj pohled opět k oknu.

--<>--

"Noták se už podepiš." Řekl rozmrzele Harry a já se zasmála. 

Nick se na něj naštvaně otočil a Harry nadzvedl obě ruce nad hlavu což bylo gesto vzdávám se.

Nick se jen ušklíbl a podíval se za Harryho za, kterýms tála Carrie. "Carrie nechce se podepsat ?" Zeptal se jí Nick s červenou fixou v ruce a ona k němu přešla usmála se a Nick ji fixu předal.

Harry zaknučel. "Co jsem komu udělal ?" Zeptal se a následně dostal pohlavek od Darii, která momentálně stála vedle něho. Harry se na ní ublíženě podíval. "To bylo za co ?!" Zakřičel na ní ublíženě a o hlavu menší dívka se ušklíbla a následně si převzala fixu od Carrie.

"Počkej.. kdy... jak.. co.. Hej !" Zakřičel na ní se smutkem Harry.

Kolem mého pasu se ovinuli dvě silné paže.

"Tylere." Řekla jsem a otočila se na něho s kouzelným usmevěm na tváři.

"Ano Annie ?" Zeptal se mě také s usměvem.

"Tohle je náš nový začátek." Řekla jsem a udělal krok dozadu následně jsem si do Darii převzala červenou fixu a přešla ke skleněným dveřím, kde jsem si všimla Harryho smutného obličeje.

Otočila jsem se ke skleněným dveřím a nad své jméno, které bylo někdy v půlce dveří a pod, kterým byla ostatní jména jsem napsala dvě slova.

Nový začátek

Následně jsem se otočila věnovala Harrymu kouzelný suměv a, protože dnes hrajeme hru. Chudák Harry tak jsem udělala otočku a za ním podala fixu Tylerovi, který si jí s radostí přijal.

Harry zaknučel a já se zamračila, když Tyler psal něco dost dlouhého. Následně se otočil věnoval mi škodolibí usměv a fixu podal konečně Harrymu, který se zatváříl velice štastně, až měl jiskřičky v očích.

Následně Tyler rychle zmizel a já viděla Harryho nasupený pohled jak se otáčí.

"Jakej zmetek ?" Zasyčel a všichni se na něj nechápavě podívali poté přešli k skleněným dveřím, čímž schytali od Lenky varování, že jestli se něco dveřím stane všechny v dosahu umučí.

Všichni jsme koukali na skleněné dveře a snažili se nedostat záchvat smíchu. Tedy kromě Harryho a Darii ti vypadali zcela naštvaně.

Daria + Harry - DaHá pár

Celé toto bylo zakroužkované v srdíčku a já pak svůj pohled odvrátila ke svému jménu.

Annabea Tyler

         Tyan

Zakroutila jsem hlavou a prohlédla si celé dveře. Tyleri já tě jednou zabiju. Ne dnes. Ne zítra, ale jednou určitě. 

Nicarie

Jamecca

"Nechci vám kazit radost, ale Harry a Daria nejsou jediný co jsou jakože ve vztahu." Řekl Sebastien a všichni strnula a začali se dívat na nástěnku následně jsem viděla hněv v Nickových očích a Carrini rudé tváře.

Jamie vedle mě se začal smát a kolem jeho ruky se ovinula Rebecca.

"Jo to sedí." Řekla dívka s uhlově černými vlasy a věnovala Jamiemu pusu na tvář.

Jamie se na ní usmál a pak se otočil na Sebastiena. "Ty máš co říkat Sebe." Řekl výsmešně Jamie a pokynul hlavu ke dveřím. Přesněji k jednomu nápisu.

Sebasiessie

"J-Jessie." Řekl koktavě Sebastien a jeho tváře se zbarvili do růdé barvy.

Jessie ?

To jméno jsem už slyšela..

"Přišli jsme o něco ?" Zeptal se nějaký hlas a všichni jsme odvrátili pohled ke schodům kde stáli dvě dívky. Jedna s po lopatky dlouhými vlasy a oříškovýma očima a druhá s dlouhýma černýma vlasami a pronikavýma zelenýma očima.

"Eheeh.. Jessie.. Oh. eh.. Ahoj." Říkal koktavě Sebastien a postavil se přesně před skleněné dveře aby asi jmenovaná dívka nic neviděla.

Dívka s hnědými vlasy přišla k Sebastienovy a usmála se na něj ten jen zrudl a ona ho pak jemně posunula a podívala se na nápis. 

Vzala si od Harryho fixu a Harry opět zaknučel a udělala srdíčko kolem nápisu

Sebasiessie

Následně se usmála a odešla do chodby. Jako by se nic nestalo.

"Takže to vyšlo." Zajásala druhá dívka a všichni na ní stočili pohledy. "No.. Ehehee.. Musím jít." Řekla a zmizela někde v chodbě s pokoji.

"Co vyšlo ?" Položila otázku Lenka, které se všichni lekly, protože do ted nevydala ani hlásku, tedy až na kázání ohledně dveří. 

Nick naštvaně oddupal pryč a Carrie ho následovala se stále rudými tvářemi.

"Ti dva skončí spolu." Pronesl Andrei a všichni začali přikyvovat.

Podívala jsem se naposledy na skleněné dveře a usmála se.

"Nový začátek"

Milí Čtenáři a Čtenářky.

S radostí a smutkem vám musím oznámit, že toto je předposlední část našeho příběhu.

Možná vydám i druhý díl této knížky, ale to ještě nevím..

Jsme strašně ráda za každé přečtení, či hvězdičku a chtěla bych strašně moc poděkovat.

TanaBere

Za to, že to je ta nejlepší kamarádka a děkuji jí za každou hvězdičku a za každé přečtění.

Samozřejmě děkuji i ostatním za to, že jsou

Slova Annabei:

Pokud to neskončilo dobře, tak to ještě není konec

Tento citát v této knížce znamená hodně a to, že konec je opravdu štatsný.

spousta rozhodnutí, které jsem u této knížky udělala vedla jenom k jednomu a už od začátku jsem věděla, že to skončí Novým začátkem.

*autorka se usmívá*

Jsem ráda za čas strávený s Annabeou a jejími přáteli. Jsem ráda, že jsem mohla napsat její příběh z jejího pohledu a také děkuji Tylerovi, že mi poskytl i jeho pohled.

Samozřejmě děkuji i Harrymu za to jak je veselí a velice sebevědomí, že se vidí ve mráčku na nebi, i když v něm Ann vidí Anděla strážného,což pochopitelně není Harry, ale..

Také děkuji Rebecce, že hledala a našla Annabeu ve městě, protože když Rebebcca Annabeou nesnášela, proč jí hledala, protože jí záviděla a chtěla jí to říct.

Také moc děkuji Lence za její skleněné dveře a bílou stěnu. 

A hrozně moc děkuji Andreiovy, že se nenaštval na Annabeou potom co zjistil, že je s Tylerem 

Tyan pár

Moc děkuji i Caririe a Darie za jejich užasnou povahu. A Darie za pohlavky pro Harrho.

Také děkuji Nickovi, že vždy vše poznal co se ohledně Annabei týče. (Poznatek: Ann měla skončit s Nickem)

Sebastine, tento člověk je kapitola sama o sobě. Prošel si krutou minulostí stejně jako Annabea a přiznávám Sebastien mi bude chybět. (Ostatně jako všichni)

Coltona jsme sice nepoznali moc dobře, ale stal se dobrým přítelem Annabei a taktéž i dobrým bratrem. 

Monika a Jessie, tyto dvě dívky jsme neměli čas poznat, ale kdyby ten čas byl určitě by jsme zjistili, že jsou velice hodné, kamarádské, trochu škodolibé, ale.. Jsou prostě své.

A moc děkuji Jamiemu, že byl dokonalím dvojčetem a vždy mu záleželo na jeho dvojčeti Beince.

Hlavně děkuji Tylerovi, že dokázal aby se do něho zamilovala dívka, jejíž srdce plný samá bolest, ale on ho dokázal slepit dohromady a zapomenout na všechno zlé a udělat z této dívky štastnou a veselou Annabeu.

Takže ve výsledku děkuji všem a jsem ráda a vždy budu vzpomínat na chvíle strávené při této knížce a s příběhem Annabei.

Někdy v budoucnu vyjde poslední kapitola tak doufám, že se těšíte. Já ne, protože to bude znamenat, že dám této knížce Sbohem, ale jedno Sbohem na mě už čeká a to rozloučení v příštím roce s mojí školou.

Netěším se až vyjdu devítku.

Mám vás ráda. Všechny.

Vaše FluffynkaKate