Upozornění!

V této kapitole se ukázala moje Fantasy stránka. Tak prosím nesuddte mě.

Děkuji

Usmála jsem se ,a ve stejnou chvíli se rozrazili dveře. Do mého pokoje vběhl udýchaný Harry a za ním Nick společně s Carrie.

S Tylerem jsme stáli vedle sebe ,ale já ho stále držela za zápěstí.

"Jamie..." Řekl udýchaně Harry. Nick protočil očima stoupl si před Harryho ,který se opíral o svá kolena.

"Jamie zmizel." Řekl Nick a ruce měl založené na hrudi.

Cože... ?

Jamie... ?

Ne....

Ne Ne.. NE NE NE !

Moje oči zleskovatěly. Pustila jsem Tylera za zápěstí a rozeběhla se ke dveřím. Nick me chytil za ruku. Otočila jsem se na něho.

"Pust mě !" Zakřičela jsem.

"Ne Ann. Musíš se uklidnit." Řekl jsi klidným hlasem. Tyler stál stále na stejném místě. Carrie stála ve dveřích. Harry vedle Nicka...

Promin Nicku..

Musí to přece fungovat i bez náramků...

"Annie ?" Řekl Tyler ,ale já nemyslela na něho. Myslela jsem jen na Nicka. 

Moje oči začali svítit.. 

Funguje to !

FLASHBACK

Auto přestalo houkat ,a já zaslechla znovu hlasy za dveřmi.

"Vaše dcera je jiná než ostatní s tímto genem." Hlas se na chvíli odmlčel. "Její energie je tak silná ,že by dokázala několik lidí zabít jenom pouhým přenesením energie."

"Beinko.." Zašeptal hlas mé mamky ,ale já ho slyšela..

"Vaše dcera dokáže přesunout energii bez náramku. Bylo by lepší-"

"V žádném případě !" Zakřičela mamka na ten mužská hlas a tím ho vyrušila. 

Energie.. ?

Ale já nechci nikoho zabít...

Konec FLASHBACKU

"Promin Nicku.." Zašeptala jsem ,a ve stejnou chvíli přesunula opravdu malinkou část energie po ruce ,kterou držel.

"Annie !" Zakřičel Tyler a vyrazil ke mě. Energie v ruce se dostala do Nickovy ruky a ten sykl bolestí a hned mě pustil.

"Co ?" Řekl udiveně Nick ,a já se rozeběhla pryč.

"Carrie !" Zakřičel Nick na mojí blondatou kamarádku.

Zatřepala jsem hlavou na náznak ne. Carrie zleskovatěli oči a sklopila hlavu a ,když jsem kolem ní proběhla zaslechla jsem jedinou větu.

"Najdi ho." Usmála jsem se a utíkala chodbou. Za mnou utíkal Nick, Tyler, Harry.

Najdu ho. 

Proběhla jsem skleněnými dveřmi a dostala se do čekárny.

"Chytte ji ! Chytte Ann !" Zakřičel někdo za mnou.

V Čekárně byly všichni. Všichni kromě Nicka, Harryho, Tylera, Carrie a Jamieho..

Utíkala jsem dál a měla namířeno ke schodům ,ale za moje zápěstí mě někdo chytil.  

Ne !

Otočila jsem se na toho kdo mě chytil. Sebastien..

Oči mi začali zářit.

 Nesmím přesunout moc energie.. nechci mu ublížit..

"Sebastiene, pust jí !" Zakřičel někdo ,ale Sebastien mě stále držel. Svůj stisk zesílil ,když si všiml mých očí do ,kterých se díval.

"Ann.." Zašeptal.. "Jamieho najdeme jen se musíš uklidnit.." Zašeptal ,ale mě nešlo se uklidnit. Nešlo to..

"Sebastiene pust mě.. Nechci ti ublížit." Zašeptala jsem ,ale Sebastien se zamračil a stisk zesílil. "Omlouvám se.." Zašeptala jsem a opět přesunula malou část energie po mé ruce. Žíly svítily podle toho jak se energie posouvala ,ale než se stihla přiblížit ke Sebastienově ruce.

Někdo ho ode mě odtáhl.

Jsem volná...

"Ann !" Zakřičel někdo a já si všimla ,že Nick stojí za mnou. Harry na pravé straně. Sebastien ,kterého drží Andrei ve předu a Tyler za nimi. Rebecca se postavila na levou stranu a k ní i Daria. Lenka s Carrie stáli u skleněných dveří.

Začala jsem rychle dýchat.

"Annie, musíš se uklidnit." Slyšela jsem klidný hlas Tylera. "Jamie, se určitě vrátí.."

Nevrátí...

Na to abych tomuhle věřila ho až moc dobře znám..

Koukala jsem se na všechny strany střídavě. Můj dech se ještě víc zrychlil.

Jsem jiná...

  "Její energie je tak silná ,že by dokázala několik lidí zabít jenom pouhým přenesením energie."

Přenesením energie..

"Ann... prosím uklidni se." Carrie...

Nejde to... nemůžu se uklidnit..

"Annabeo, Jamie je tvé dvojče určitě se vrátí."  Andrei

Lžeš.. Jamie takový není..

Moje oči se rozzářili ,a já dýchala strašně rychle. 

"Prosím.." Harry..

Promin..

Moje žíly se rozsvítili ,a já si skousla spodní ret. Po tvářích se mi začali kutálet slzy.

"Ann !" Zakřičelo několik lidí najednou.

-několik lidí zabít jenom pouhým přenesením energie."  

Chytila jsem s za hlavu a přikrčila se.

-zabít-

Několik lidí se ke mě rozeběhlo ,ale já se nemohla ovládat. Ta energie musela pryč. Pryč z mého těla. 

Jamie...

Já...

Pro mě byl čas zpomalený. Netuším jak dlouho jim trvalo se ke mě dostat ,ale než se mě kdokoli z nich stačil jen dotknout jsem promluvila.

"Omlouvám se.." S těmito slovy jsem vypustila veškerou svou energii. 

Vítr začal kolem mě foukat ,a já byla stále skrčená na zemi. Moje pokožka začala blednout ,a kolem mě byla bílá záře. Brečela jsem.. 

Moje vlasy dostávali odstín blondaté.

Já...

Nedokážu utéct..

Ale vše ustalo... Energie se začala vracet do mého těla ,když jsem ucítila ruce na svých zápěstí.. Otevřela jsem oči ,které jsem do ted měla zavřené. 

Moje ruce jsem dala pryč z obličeje. Uviděla jsem nějakou osobu. Zvedla jsem hlavu.

Nedokážu tě najít...

"Ann.." Řekl Andrei. porozhlédla jsem se kolem sebe. Rebecca ležela na zemi a u ní seděla Lenka s Carrie. Obě byly lehce poškrábané po těle.

Nick za mnou stál opřený o stěnu a držel si ruku ,a mezi prsty mu protékala červená tekutina. Sebastien seděl na zemi a vedle něho Tyler ,který mě sledoval. Oba byly lehce poškrábaní. Harry byl v sedě opřený o stěnu a usmíval se. Daria seděla vedle něho a vypadalo ,že jí nic není. Povídali si spolu.

Protože...

Znovu jsem se podívala na Andreie. nic mu nebylo, ani menší škrábanec. Pomocí rukou ,které drželi moje zápěstí mě vyzvedl do stoje.

Jednu ruku mi pustil a utřel mi pomocí té ruky moje tváře mokré od slz.

"Slibuji ti ,že Jamieho najdeme." Řekl jsi a dal mi pusu na čelo poté jsi mi pustil i druhou ruku ,a já si tě přitáhla do objetí. 

Jsem naivní malá holčička..

"Prosím.." Zašeptala jsem a znovu se rozbrečela. "Musíme ho najít.." Svoji hlavu jsem zaryla do jeho hrudi. Andrei si položil svojí hlavu na tu mojí a začal se mnou houpat.

"Neplakej.." Zašeptal ,a dal mi pusu do vlasů. Usmála jsem se.

Musíme vypadat dost komicky. Všichni jsou nějak zraněný. Nickovy teče krev z ruky. Rebecca leží na zemi a ostatní jsou nějak poškrábaný. 

Ale to jen kvůli mě...

A my. Já a Andrei se tady objímáme uprostřed čekárny :D

"Jak to ,že se ti nic nestalo." Zamumlala jsem do jeho hrudi a odtáhla se ,ale stále jsem měla své ruce na jeho hrudi ,a Andrei ty své kolem mého krku. Podívala jsem se mu do očí. 

Očí jako hluboký les ,ve ,kterém se snadno ztratíte ,ale je tam i malinké světlo ,které vám vždy ukáže cestu ven.

"Netuším ,ale z nějakého důvodu se mě to světlo ,které si způsobila, vyhnulo." Řekl a pak se podíval někam za mě otočila jsem také hlavu a spatřila Dariu s jedním jediným škrábancem na tváři.

"A Daria ? Té se také světlo vyhnulo ?" Zeptala jsem se a zpátky se podívala na Andreie. Koukal na mě ,ale pak zatřepal hlavou.

"Ne ,ale ,když se to světlo ,nebo záře ,netuším co to bylo. Dostala k Rebecce tak ta se postavila před Daria tím zamezila tomu aby se k ní to světlo dostalo ,ale i tak jí škráblo." Řekl jsi a upřeně se mi díval do očí.

Má podobné oči jako Tyler ,ale přesto jiné..

Lehce se v nich ztratíte ,ale Andrei má něco co Tylerovi oči ne. 

A to to světýlko ,které vám vždy ukáže cestu ven..

Hluboký les... Nemohla jsem se přestat koukat do jeho očí..

Moje vzorničky se rozšířili

Nemohla jsem najít cestu ven.. Ven z hlubokého lesa..

"Co to bylo za světlo ?" Zeptal se. A já se mu stále koukala upřeně do očí stejně jako on mě.

"Moje energie." Zašeptala jsem. Netuším proč jsem šeptala.

"Energie ?" Zašeptal jsi . Jen jsem pouze kývla a moje oči se rozzářili. Stále se mi do nich díval. Nebojí se mě..

Cink...

Jednou rukou jsem si stáhla pramínek vlasů. Jsou hnědé ? Kolik energie jsem vypustila ?

Vypustila jsem jí tak málo ,ale přesto jsem všem ublížila..

Andrei mi ten pramínek vlasů stáhl za ucho. Podívala jsem se do jeho očí a na mém obličeji se objevil usměv. 

Protože jsem spatřila to světýlko. To světýlko.. ,které vám vždy ukáže cestu evn z toho hlubokého lesa ,ale já... 

Já z toho lesa nechtěla odejít..

 Andrei mi usměv opětoval. (Má tak krásný usměv.)

Tyler..

Ne tohle nejde !

Nemůžu se dívat Andreiovy do očí...

Nemůžu ,protože... se v nich dokonale ztrácím..

Odtáhla jsem se ,ale na tváři nechala falešný usměv. Andrei mě chytl za ruku. Usmála jsem se.

"Neuteču." Zašeptala jsem. 

Pokud Jamiemu na mě opravdu záleží..

Vrátí se...

Nevrátí a ty to výš ,ale..

Jsi až moc naivní..

Podívala jsem se na Tylera. Měl zatnuté ruce v pěsti ,a propaloval...  zabíjel pohledem Andreie. Podívala jsem se na Nicka Carrie mu obvazovala ruku obvazem. Daria a Harry si spolu stále povídali opřený v sedu o stěnu. 

Rebecca už probuzená stála a povídala si s Lenkou. Sebastien momentálně seděl na zemi opřený o stěnu a sledoval skrz okno.. déšt ? Ono prší ?

Nikdo mě neřešil...

Dělali jako by se nic nestalo...

Proč ?

"Půjdu do svého pokoje." Řekla jsem a Andrei se zamračil. Zasmála jsem se. Falešní smích ,ale je tak dokonalí ,že těžko poznáte ,že je falešný. "Dobře. Pokud chceš být v klidu můžeš mi udělat doprovod až do mého pokoje." Zasmála jsem se, stále falešný smích..  Andreiovy se na tváři objevil usměv.

"Rád tě odvedu do tvého pokoje." Řekl a pustil mojí ruku. Usmála jsem se a šla ke skleněným dveřím a Andrei mě následoval. Šly jsme mlčky až k pokoji číslo jedna. Otočila jsem se na Andreie. Díval se na číslo dveří.

Jeho nádherné oči. 

Zase se v nich ztrácím..

Zase vidím to světýlko ,ale nenásleduji ho..

Nechci odejít z toho lesa..

Proč ?

Koho mám vlastně ráda ?

Tylera ? Asriela ? Jedenáctku ?

Nebo...

Stoupla jsem si na špičky a přitiskla své rty na ty Andreiovy.

Promin... 

Je mi to tak moc líto Tylere...

 Usmál se do polibku a ruce mi dal na boky.

Po době neurčité jsem se odtáhla od Andreie věnovala mu usměv on mi usměv opětoval dal mi pusu na špičku nosu. Zasmála jsem se.

"Mám tě rád." Zašeptal a já se usmála. Zahlédla jsem jedním okem Tylera jak se opírá o rám skleněných dveřím..

Promin...

Neměl jsi to vidět..

Nechala jsem na tváři falešný usměv. Jednou rukou jsem za zády nahmatala kliku. Věnovala jsem Andreiovy pusu na tvář odtáhla se a se stále falšeným usměvem se otočila a zalezla do pokoje. Zavřela jsem dveře. O ,které jsem se následně opřela..

Můj usměv na tváři zůstával ,ale po chvilce se k němu připojilo několik slz. Sjela jsem zády po dveřích.

"Co jsem to udělala ?" Zašeptala jsem do vzduchu.. a nohy si přitáhla k bradě.."Ty jeho oči... Hluboký les ve ,kterém se ztratíte ,ale je jen na Andreiovy jestli vám ukáže světlo a vy se z nich dostanete ven.." Zašeptala jsem a nechala slzy stékat po tvářích."Proč.." Odmlčela jsem se. "Proč jsem se do nich zamilovala ?" Zašeptala jsem do vzduchu..

Opravdu.. Opravdu jsem použila slovo "Zamilovala ?"

Vždyt já ani nevím co to je láska !

"Nikdy jsem si jeho očí nevšímala ,ale už na té střeše.." Odmlčela jsem se.. "Už na té střeše jsem ty jeho oči obdivovala.." Další slzy.. "Tyler... Dneska jsem se líbala s ním ,ale proč ? Chtěla jsem mu vrátit tu energii,kterou mi dal aby mi zachránil život.." Odmlčela jsem se..

"Zachránil mi život.." Zašeptala jsem.

Zvedla jsem hlavu a spatřila déšt. Pomalu jsem vstala ze země a pomalími krůčky se dostala k oknu..

Otevřela jsem ho a sledovala kapky deště jak dopadají na chodník. Jak se stromu prohíbají ve větru. Jak vítr naráží do oken a tím vytváří zajímavý zvuk.

Jamie utekl.. Kvůli mě..

Vždy se usmíval.. Kvůli mě.

Nezemřel.. Kvůli mě

Nikdy si nesundal.. náramek..

Náramek ?

NÁRAMEK !

Podívala jsem se na levé zápěstí. Měla jsem na něm náramek ,ale....

Nepůsobil..

Chtěla jsem všem ublížit.. To ten náramek ! To jsem nebyla já !  

Políbila jsem Andreie i přes schopnost náramku..

Ale když jsem políbila Tylera tak to jsem ještě neměla náramek..

Dala jsem přednost Andreiovy před Tylerem ,ale Tylera jsem políbila bez náramku a Andreie s Náramkem..

Tak tohle nepůjde..

Mám oba strašně ráda..

Nechci Andreiovy ublížit ,ale mám víc ráda Tylera..

"Dobře.." Zašeptala jsem.. "Sestavím si plusy a mínusi." Najednou mě rozbolela hlava.

FLASHBACK

"Miluji tě." Slyšela jsem hlas dívky ,která skočila kolem krku chlapci s tmavě hnědými vlasy. Byly jsme v lese a já stála několik metrů od utesu ,kde jsem spatřila tu dívku a toho chlapce.

Mlha..

"Miluji tě." Řekla dívka s přisála se chlapci s tmavě hnědými vlasy na rty.. Byly ve městě v nějaké uličce.

Mlha..

"Miluji tě." Řekla další dívka chlapci s tmavě hnědými vlasy a skočila mu kolem krku. Les..

Mlha..

"Miluji tě." Řekla dívka a políbila chlapce s tmavě hnědými vlasy. 

Mlha..

Další dívky a další dvě slůvka "Miluji tě." Každá z nich byla jiná ,ale něco měli společné. Říkali to stále tomu stejnému chlapci !

Najednou místo mlhy přišla tma a pak následně mé běžení k domku výbíhání schodů a sahání po klice.

"Annie !" Zakřičel někdo a mě tím zastavil v pohybu. Neotočila jsem se ,ale pevněji sevřela kliku. "Miluji tě." Řekl ,a já strnula. Otočila jsem se ,a spatřila chlapce s tmavě hnědými vlasy.

Počkat... Všechny dívky tohle říkali jemu ,ale on tohle řekl mě  ?

Lže.. ?

Konec FLASHBACKU.

Zhluboka jsem rozdýchávala vzpomínku. Tyler...

Ten chlapec byl Tyler ?

Jedenáctka ?

Asriel ?

Člověk ,kterému jsem dala jméno ?

Kolikrát...

Kolikrát slyšel ty dvě slova "Miluji tě" ? A kolikrát..

Kolikrát je vyslovil on ?!

"Co jsem to udělala !" Zakřičela jsem. "Vždyt jsem se zamilovala do člověka ,který si mojí lásku nezaslouží !" Zakřičela jsem a spadla na kolena.

Další slzy..

Další psychická bolest..

Další falešný usměv..

Milí Čtenáři a Čtenářky

Dnešní kapitola byla zase něco s Energií a o síle hlavní hrdinky Annabei

Také utěk Jamieho.

A začínáme s LoveStory.

Jak to dopadne s Andreiem a Tylere ?

Začíná se nám to zamotávat..

A utek Jamieho tomu vůbec nepomáhá.

Slova Autorky.

"Když mi Annabea vyprávěla co se stalo tak mi spadla brada až na zem. Není normální aby někdo utíkal.. Jasně Annabea utíká pořád ,ale ona k tomu má důvod. Jaký důvod má Jamie ? A Tyler s Andreiem? Panebože to.... Ne to v téhle kapitole nebylo nemohu to zde zmínit.." 

*odkašlání autorky*

"No, zatím netuším jak tato LoveStory skončí ,protože Annabea mi nedovyprávěla jak to dopadne. Prý si musím počkat stejně jako vy na další kapitolu. No tak uvidíme."

Slova Annabei

Naučila jsem se ,že-

Že slovo Nikdy se vždy poruší.

Že slovo Navždy se nikdy nesplní.

Že slovo láska je jen psychická jíždka na horské dráze plné utrpení a bolesti.

Vaše FluffynkaKate