"Tylere." Zašeptala jsem to jméno ,které jsem slyšela v té vzpomínce. Sledovala jsem Asriela. Strnul. (A nebo se zastavil čas).

Ptáček ,který byl potichoučku jak myška se posadil na mé rameno ,protože když se mi podlomila kolena vylítl do vzduchu. Bylo ticho. Nesnesitelné ticho.Zatnula jsem ruku v pěst.

Nesmím se naštvat. Nesním ,kvůli tátovi. Kvůli Jamiemu. Nenaštvu se. Už nikdy.

Otočil jsi se. Spatřila jsem tvé oceánové oči ,které byly skleněné jako sklenička s vodou. Po tvářích se ti kutáleli slzy. 

Brečel jsi..

"Ty jsi pamatuješ mé jméno.." Zašeptal jsi a na tvé tváři se objevil ten dokonalí usměv."Tyler.." Zašeptal jsi a zasmál se. "Už dlouho mi nikdo tak neřekl, Annie." Zasmál jsi se. Tvůj dokonalí smích. Tvůj dokonalí usměv.

Smál jsi se. Utřela jsem ti palcem ruky tvé mokré tváře. Přestal jsi se smát. Díval jsi se mi do očí.

"Proč ?" Zašeptala jsem stále trochu uplakaným a tenkým hláskem. Sklopil jsi hlavu ,ale já pomocí mé ruky na tvé tváři jí opět pozvedla aby jsi se mi díval do očí.

"Já jsem nechtěl vystřelit." Zašeptal jsi a zatřepal hlavou. "Byla tma. Byl jsem ještě malí, Annie. Já.. měl jsem strach." Stekla ti slza ,ale já ti hned utřela ,a naslouchala každému tvému slovu."Omlouvám se." Zašeptal jsi zlomeným hlasem plným bolesti.

FLASHBACK

Uslyšela jsem výstřel ,ale bolest nepřicházela. Skácela jsem se k zemi ,ale nic jsem necítila.

"Annie ! Né !" Zakřičel někdo nade mnou. Všimla jsem si pistole ,která dopadla na zem vedle mého nehybného těla.

"Co jsem to udělal ?!" Zakřičel ten hlas a já si všimla postavy ,která nade mnou klečela. Také jsem si všimla jeho náramku. Byla tma ,ale poznala jsem ,že byl tmavě modrý s třemi bílými proužky ,které zářili. 

Tvé oči svítili.. stejně jako ty proužky na náramku..

Sundal jsi si ho a tím náramek přestal svítit. Nandal jsi mi ho na levé zápěstí ,a následně mě chytil za ruku.

"Promin." Řekl ten hlas ubrečeným hlasem. Na mojí ruku začali padat kapky. Pršelo ,ale tohle byly jiné kapky.. Slzy. "Je mi to tak líto." Slyšela jsem tvůj pláč.

Náramek na mé ruce začal svítit. Podíval jsi se na něj a mojí ruku stiskl víc. Záře z náramku se začala žílami přesouvat po mé ruce až ke krku. Tam následně přes mojí půlku obličeje. Chvilku mi zářilo i jedno oko. A následně zmizela ,když se dostala do díry ,kterou vytvořila kulka.

"Omlouvám se." Zašeptal jsi.

Stále jsi brečel. Otevřela jsem pusu po a tváři mi stekla jedna malinkatá slza.

"Mám. Tě. Ráda. Tylere.." Zašeptala jsem a s posledním slovem ,jsem zavřela oči. Všude byla tma. 

Ale najednou se v té tmě objevilo světýlko. Slyšela jsem tiché nepravidelné bušení srdce. Světýlko se začalo zvětšovat. Mělo bílou barvu. Bušení srdce se stávalo hlasitějším a pravidelným. 

Poté bílá barva zmizela a místo ní byla zase černá s odlesky červené. 

Otevřela jsem oči. Nade mnou proletělo hejno ptáčků. Byla jsem v lese ,a ležela jsem na zemi. Pistol byla pryč a náramek také. Stejně jako mé vzpomínky na tento večer. Stejně jako vzpomínky na Tylera. Všechno ohledně něj byla zapomenuto.

Ale divný pocit v hrudi zůstal napořád. 

Konec FLASHBACKU

"Ty.." Zašeptala jsem.. Nechápavě jsi se na mě podíval. "Kvůli tobě žiju.." Zašeptala jsem a tvůj nechápavý výraz se stal nechápavějším.

FLASHBACK

Ležela jsem na nějaké bílé posteli. Byla jsem v bílé místnosti.

"Ann.." Řekla osoba s býlím šátkem nade mnou. Měla dlouhé hnědé vlasy a oříškové oči. Mami.. Usmála jsem se.

"Pomůžu Jamiemu." Usmála jsem se ,a zajiskřilo mi v očích.

"Má rakovinu.. nem-"

"On bude v pořádku." Přerušila jsem jí ,a usmála se.

"Slečno prosím odejděte." Řekl nějaké hlas ,a moje maminka si mě starostlivě prohlédla a poté zmizela. 

Všechno na chvilku zaplavilo bílé světlo ,a když zmizelo všimla jsem si nějaké osoby v bílém ,která mi nasazuje náramek. Byl celý bílý ,ale když mi ho nasadili objevil se na něm jeden červený proužek.

Slyšela jsem různé hlasy kolem mě ,ale já je nevnímala myslela jsem jen na Jamieho na Brášku na Dvojče.

Usmála jsem se a na náramku se objevili další dva proužky červené barvy. Několik osob se ted o něčem bavili a mě si nevšímali. 

Mé oči začali svítit červenou barvou. Stejně tak i žíly. Moje pokožka bledla. Červená záře ze žíl se přesouvala do náramku. Mé oči začali blednout ,ale na tváři jsem měla stále usměv.

Jedna z osob se na mě podívala ,a poté kolem mě začal chaos. Někdo dělal něco zběsile u počítače. Někdo se mi snažil sundat náramek. Neůspěšně. Někdo zase  sněkým telefonoval. Z toho chaosu jsem pobrala jednu větu.

"Do náramku vkládá moc energie ! Musí přestat myslet na Jamieho , nebo tady zemře !" Zakřičel někdo ,a mě na mysl spadla myšlenka.

Já jak sedím sama na kraji utesu ,a pozoruji hvězdy.

Záře z náramku se vracela do žil. Moje pokožka měla zase stejnou barvu a mé oči získávali odstín šedomodré. Osoby kolem mě na to udiveně koukali,když záře zmizela a svítil jen samotný náramek. Jedna z osob mi ho s lehkostí sundala. A prošla dveřmi do jiné místnosti.

Nádherné hvězdy.

Zavřela jsem oči a pohltila mě mlha.

Když jsem oči otevřela. Mlha zmizela a já viděla Jamieho jak si venku kope s míčem. Pozorovala jsem ho z okna mého pokoje. Za dveřmi jsem uslyšela něčí hlas.

"Přežil to. Máte velice silnou dceru. Můžete být štastná ,že po vás zdědila ten gen ,stejně jako váš syn." Řekl první hlas ,asi mužský.

"Beinka, ho zachránila. Rakovina zmizela ,a on zas dovádí jako před tím." Řekla mamka. Její hlas jsem poznala.

"Vaše dcera má víc energie než se zdá. Normálního člověka by tolik energie. Zabilo." Poslední slovo zašeptal ,ale já ho slyšela. 

Jamie kopl míč do auta a to začalo houkat. Zasmála jsem se.

Zachránila jsem mu život...

Jamie..

Konec FLASHBACKU 

"Ty náramky..." Zašeptala jsem. Tyler znejistěl. "Oni můžou pomocí energie nějakého člověka. Zachránit život někomu kdo umírá. Záchrání ho přesunem energie nějaké osoby do člověka ,který umírá." Zašeptala jsem.

Tyler sklopil hlavu k zemi.

"Máš pravdu." Zašeptal jsi skoro slyšitelně. On ví tohle ,ale ví i..

"Ale to není jediná vlastnost náramků." Řekla jsem a zatřepala hlavou. Tyler se na mě podíval. Nerozeznala jsem jeho pocit ,protože jsem pokračovala. "Zbaví tě pocitů. Takže někomu můžeš zachránit život ,ale jen tomu na kom ti opravdu záleží ,že i přes schopnost náramků ,která bere pocity. Dokážeš přesunout energii ,která toho člověka zachrání." Řekla jsem bez náznaku pocitů.  Tyler si mě s vykulenýma očima prohlížel.

"Jak.." Zašeptal. Otevřel pusu ,že by chtěl pokračovat ?

Zvedla jsem jeho levé zápěstí za ,které jsem ho do ted držela a všimla si náramku ,ale jeho pokožka pod ním byla tak světlá až průhledná. Jeho náramek. Tmavě modrý s třemi bílými proužky. Jedním pohybem ruky jsem mu ho sundala. Chtěl si ho vzít spádky ,ale já udělala několik kroků do zadu ,a náramek si nasadila.

"Annie, sundej si ho." Řekl Tyler ,a já vzhlédla k jeho očím. "Prosím.." Zašeptal. Stáli jsme od sebe tři metry. Já metr od okna. On metr od dveří. Sklopila jsem hlavu k zemi.

Ruce jsem měla podél těla.

"Záleží mi na tobě ,ale nemusíš se bát. Já jsem silná. Vrátím ti to. Co je tvé." Řekla jsem a náramek se rozsvítil.

Ty jsi mi zachránil život pomocí energie. Já ti tu energii vrátím.

"Annie, ne nevíš co děláš." Řekl jsi ,ale já se jen usmála a měla stále sklopenou hlavu. Mé oči se rozsvítili bílou barvou.

"Co dělám ?" Zeptala jsem se a všimla jsi ,že žíly začínají slabě svítit.

"Vždyt se zabiješ !" Zakřičel jsi ,ale já se usmála.

"Jsem silná." Řekla jsem a mé žíly začínali plně svítit.

"To není pra-" Zvedla jsem hlavu stál stále na stejném místě ,ale měl nakročeno ke mě.

"Kdyby jsi si myslel ,že nejsem silná. Tak už dávno jdeš a ten náramek mi sundáš !" Zakřičela jsem na něj. Ruce jsem zatnula v pěsti. 

Zděšeně mě pozoroval.

"Tvá energie.." Vydechl jsi... a sjel si mě pohledem od shora dolů.

Já tolik energie nepotřebuju... Víš proč to dělám ?

Už od první chvíle co jsem tě viděla jsem si všimla tvého levého zápěstí ,ale proč bych ho měla komentovat ? To že tvé levé zápěstí je strašně světlé skoro průhledné. Měla jsem něco říct ? Zeptat se ?

Budeš štastný... Budeš plný energie.. Budeš normální...

"Annie, je důvod proč jsem ti dal mojí energii. Zachránil jsem ti živo-"

"Ale ted umíráš !" Zakřičela jsem na něj a tím ho vyrušila z mluvení. Provinile se na mě podíval a sklopil pohled k zemi.

Mám tě ráda Tylere. Nechci o tebe přijít. 

"Annie... já o tebe nechci přijít.." Zašeptal jsi. Taky o tebe nechci přijít..

Moje pokožka začala blednout. Mé vlasy začali blednout a od konečků byly blondaté.

Podíval jsi se na mě ,a hned strnul.

"Annie, to je moc energie. Přestan !" Zakřičel jsi a udělala jeden krok dopředu. "Přestan na mě myslet !" Další krok.

Promin...

Rozeběhla jsem se k tobě.

Za..

Narazila jsem do tebe.

Všechno..

A tím tě donutila udělat krok dozadu. 

Já..

Sundala jsem si náramek a tím do něho nechala vniknout všechnu energii.

O..

Chytila jsem tvé levé zápěstí.

Tebe..

Náramek jsem ti nasadila na levé zápěstí ,a do tvých žil se začala vlévat má energie. 

Nechci..

  Všimla jsem si ,že pokožka začíná dostávat svojí barvu.  Stoupla jsem si na špičky.

Přijít..

Své rty jsem přitiskla na ty tvé ve chvíli kdy se k ním dostala energie. Kolem nás začal vlát vzduch. Přes tvé rty se do mě dostala energie. Tvá pokožka už nebyl tak světlá nabrala normální odstín.

Mé blondaté vlasy začali dostávat svůj hnědý odstín. Mé světlé oči dostávali odstín šedomodré. Mé špičky prstů ,které byly světlé a skoro průhledné byly zase vidět.

FLASHBACK

"Na každého působí přesun energie do náramku jinak." Bílá mlha občas obrázky lidí. To je vše co kolem mě vidím.

"Někdo ztrácí vzpomínky." 

Uviděla jsem chlapce ,který dával energii do náramku ,a osoby kolem něj mu pokládali otázky. Jak se jmenuje.Kolik mu je. Kdy se narodil. Nic si nepamatoval.

"Někdo přichází o části těla a začíná průhlednit." 

Uviděla jsem obrázek nějaké dívka ,která vkládala energii do náramku a její levé zápěstí začalo světlat a nakonec průhlednit.

"A někdo.. Má tak moc silnou energii ,že když přesouvá energii nabírá světlejších odstínů. A když už nemá dostatek energie začíná mizet ,když zmizí tak zmizí a poznáme to jednoduše. Jeho náramek co měl na ruce spadl na zem ,a po jeho majiteli nic nezbylo."

Spatřila jsem svojí maminku. Jak se mizí a nakonec jen samotný náramek ležící na její posteli.

Konec FLASHBACKU

Na boku se mi objevila ruka ,která si mě k sobě přitáhla. Jednu ruku jsem ti přitiskla na hrud ,a tou druhou jsem tě stále držela za zápěstí.

Po nějaké době jsme se od sebe odtáhli. A ty jsi si opřel svoje čelo o to mé.

"Jsi silná." Zašeptal jsi ,a já se zasmála.

Mám tě ráda Tylere..

FLASHBACK

Seděli jsme na kraji utesu a pozorovali hvězdy. Všimla jsem si ,že mě delší dobu pozoruješ. Usmalá jsem se ,a otočila na trbe hlavu.

"Co ?" Zasmála jsem se.

"Jsi krásná." Řekl jsi. Usmála jsem se naklonila jsem hlavu ,a přitiskla své rty na ty tvé.

Po době neurčité jsme se od sebe odtáhli opřel jsi si čelo o to mé.

"Mám Tě ráda jedenáctko." Usmála jsem se ,a ty jsi mi usměv opětoval.

Konec FLASHBACKU

Usmála jsem se..

Milí Čtenáři a Čtenářky

Konečně víme co znamenají náramky !

Dneska byl den Flashbacků :D

Doufám ,že to není až moc Fantasy..

Ale já jsem strašně ujetej člověk na Fantasy.

"No jo. To je pravda. Tady Shia je na Fantasy ujetá" *přitakal chlapec stojící vedle stolu.*

*Autorka na něj otočila hlavu.*

"Sagittarusi !?" *Zakřičela autorka*

"Ty žiješ ve světě s Pegasama a říkáš tady jak moc jsi na Fantasy ujetá." *Zasmál se chlapec*

"Co to... tady.."  *Autorka se plácla do čela.*Já věděla ,že jsem sem ten počítač neměla propašovat."

*Chlapec se zasmál*

"Neměla by ted být slova Annabei ?" *Chlapec pozvedl obočí.*

"Jak ?" *Zeptala se ho udiveně autorka*

*Chlapec pozvedl ruku ve ,které držel telefon na ,kterém byl Wattpad a knížka "Poslední"*

"Nejsi jediná kdo umí něco propašovat."

*Autorka zatřepala hlavou.*

"Výslech proběhne někdy jindy" *Řekla a začala psát na klávesnici.*

Slova Annabei

Láskyplný člověk radši přetrpí bolest ,než aby jí jiným způsoboval.

(Citát pro mě)

Vaše FluffynkaKate