Když jsem šla po chodbě všimla jsem si zavřených dveří, u kterých jsem se zastavila. Vzala jsem za kliku a dveře otevřela, uviděla jsem blonďatého kluka ležícího na posteli. Přešla jsem k němu a prohlédla si ho, následně jsem se naklonila přes postel a vytáhla z jeho ruky jehlu, načež mu ruku rozvázala, hned na to jsem si všimla stříbrného náramku, který provaz zakryl a díky tomu nebyl vidět. Byl to obyčejný stříbrný náramek s nějakým přívěskem. Naklonila jsem se přes postel trochu víc, prakticky jsem stála na špičkách. Vzala jsem do ruky ten přívěšek a pořádně si ho prohlédla, byl to malý klíček. Netuším proč, ale fascinovalo mě to. 

,,Budeš si ten náramek prohlížet ještě dlouho?" Lekla jsem se a chtěla jsem se postavit. Bohužel jak jsem stála na špičkách tak mi to uklouzlo a já spadla na toho kluka, který se ihned začal smát.

Když jsem si uvědomila co se stalo tak jsem se postavila a uviděla jak má ten kluk položenou pravou paži na hlavě a nahlas se směje, cítila jsem se hloupě ale začala jsem se smát s ním. Jeho smích byl nakažliví, že jsem byla ráda, že se smíchy neválím po zemi. 

Když už jsem se konečně trochu uklidnila. ,,Jsem Anabea. A promiň nechtěla jsem na tebe spadnout." Usmála jsem se. A ten kluk se vyhoupl do sedu, načež na mě upřel své tmavě zelené oči.

,,Andrei." Usmál se a já mu úsměv oplatila. On se posadil na kraj postele a já udělala krok dozadu. Andrei se podíval kolem sebe a já už věděla na co se chystá zeptat. "Kde-"

,,Netuším." Povzdychla jsem si a sklopila pohled k zemi. 

Jediné co jsem věděla bylo to, že jsme v nějakém zarostlém městě. V hodně vysoké budově.

,,Všichni už jsou vzhůru." Slyšela jsem za sebou mužský hlas, škubla jsem hlavou ale naštěstí to byl jen Nick, který stál ve dveřích s rukama v kapsách. 

,,Dobře, děkuju Nicku." Usmála jsem se ,Sejdeme se v té místnosti na konci chodby." Řekla jsem a hrála jsem si s prsty, on jenom kývl hlavou a odešel tak jsem se otočila na Andreie.

,,Kolik nás tu je ?" Zeptal se a pozoroval mě s zamračeným  ale zároveň nechápajícím výrazem. Já se na chvíli zamyslela.

,,Nick. Carie. Jamie. Sebastien. Ty a já. A určitě ještě někdo." Řekla jsem s klidným hlasem. ,,Měli by jsme jít, budou na nás čekat." Řekla jsem a otočila se.

,,Dobře." Oba jsme vyšli z místnosti a šli na konec chodby, následně jsme prošli skleněnými dveřmi a ocitli se v čekárně. Uviděla jsem u schodů Jamieho jak si povídá s nějakým klukem s tmavší pletí a černými vlasy. Otočila jsem hlavu a uviděla obrovskou prosklenou stěnu jejíž závěsy co jí schovávali byly odtáhnuté, u okna stál Sebastien, který si prohlížel zarostlé město. V rohu místnosti po levé straně byly holky mezi kterými jsem zahlédla i Carie. 

Otočila jsem se na Andreie. ,,Jdu za holkama." Řekla jsem a pokynula hlavou k hloučku dívek. Andrei jenom kývl a nic mi na to neřekl, tak jsem se vydala k holkám.

Carie mě ihned zahlédla, přiběhla ke mně vzala za ruku a přitáhla k tomu hloučku dívek. ,,Takže holky tohle je Annabea." Ukázala na mě a všechny holky na mě upřeli své pohledy.

"Já jsem Lenka." Řekla dívka s tmavší pletí s černými vlasy po ramena a tmavě hnědými oč. A nádherným usměvem na tváři.

"Já jsem Daria." Řekla s upřímným usměvem dívka asi stejně vysoká jako Carie se zrzavými dlouhými vlasy ,které byly trochu vlnité. Její oči byly zbarvené do zelena čímž zvýraznovali její světlí obličej. "A ta vedle mě je Rebecca." Ukázala na černovlasou dívku ,která mě propalovala pohledem. Byla stejně vysoká jako já. Ruce měla složené na hrudi. Nechápala jsem jí.

Všimla jsem si ,že se Carie už nadechovala ,že něco řekne ,ale přerušil jí ten kluk.

"Takže holky." Řekl a přidal se k naší skupince dívek. "S Jamiem-" Sjel mě pohledem od shora dolů. "Páni." Vydechl. Carie ho bouchla do ramene. "Jsem Harry." Zazubil se na mě ten kluk.

"Annabea." Odpověděla jsem a usmála se.

"Ty jsi Jamieho ségra ?!"  Vytřeštil oči a já se zasmála. Všechny holky kromě Carie na mě upřeli své pohledy. Rebecca se stále mračila.

"Ne." Řekla jsem a ten kluk se na mě s pozvednutým obočím podíval. Stejně jako všechny dívky. "Jsem jeho dvojče." Řekla jsem klidným hlasem. Všichni v tomto kolečku dívek a jednoho kluka na mě vytřeštili oči. Dokonce i Rebecca.

"Harry už si jim to řekl ?" Zeptal se Jamie a všichni v tomto hloučku jsme se na něj otočili.

"Kámo !" Vydechl Harry "Kdy jsi mi chtěl říct ,že máš dvojče ?" Vydechl udiveně Harry a ukázal na mě. Jamie se na mě podíval a pak i na ostatní dívky. Nakonec skončil pohledem na udiveném Harrym.

"Říkal jsem ,že mám ségru a ,že se jmenuje Annabea. Neptal ses jestli to je moje dvojče." Řekl Jamie a uchechtl se. Všimla jsem si jak Carie někoho pozoruje ,ale než jsem stačila podívat koho, nebo co. Tak Daria prolomila ticho.

"Co jsi nám to chtěl říct Harry ?" Řekla zrzovláska a všichni v hloučku upřeli pohledem na Harryho.

"No.." Harry se poškrábal na zátylku a otočil se na Jamieho. "Kámo já to zapoměl." Řekl nevinným hlasem Harry a Jamie se rukou prácl do čela. Nahlas si povzdechl. A Harry se na něho zazubil. 

"Holky a Annabeo." Upřel na mě svůj pohled. Usmála jsem se. "Napadlo to Nicka. Jedna skupina půjde do města a ta druhá tu zůstane. Vezmeme nějaké jídlo v obchodech, protože pochybuju ,že budeme jíst kameny a trávu." Uchechtl se Jamie. "Nick má skupinu ,která půjde do města. Takže se vás ptám kdo chce jít ?" 

Carie se zářivě usmála a otočila se na holky Lenka jen kývla. "Já a Lenka !" Zakřičela Carie.

"Dobře s váma půjde ještě Harry já a Nick. Ostatní tu zůstanou." řekl Jamie a pozoroval obě dívky. "Harry." Otočil se na kluka vedle něj. "Odved prosím holky dolů za chvíli tam přijdu." Řekl a Harry jen kývl hlavou a odvedl Carie s Lenkou ze schodů dolů.

Jamie mě vzal za ruku a vzal mě ze schodů do mezi patra tak aby si se mnou mohl promluvit. "Zvládneš to tu sama ?" Zeptal se starostlivě.

"Nebudu tu sama." Zářivě jsem se na něj usmála. Jamie se jenom zamračil.

"Nechci aby se ti něco stalo." Řekl a já ho obejmula.

"Nestane." Usmála jsem se a obětí zesílila. "Jsme přece dvojčata." Řekla jsem a odtáhla se od něho.

"Nebudeme pryč dlouho." Řekl a já se na něj usmála. 

"Měl by jsi jít. At dlouho nečekají." Usmála jsem se a on mi usměv oplatil. Začal scházet schody ,ale zastavil se a podíval se na mě.

"Dvojčata navždy ?" Řekl a já se usmála.

"Dvojčata navždy." Zopakovala jsem po něm slova a on kývl hlavou a odešel za roh. 

Usmála jsem se a trochu zakašlala. Když už mi bylo lépe tak jsem zatřepala hlavou a vyšla schody zpátky do čekárny. Holky tam už nebyly neviděla jsem ani Andreie ,ale Sebastien stál stále na stejném místě. Potichu jsem k němu přišla a zahleděla se z okna.

"Tak moc by mě zajímalo co se tu stalo." Prolomil ticho Sebastien a já se na něj na chvíli podívala on ,ale pozoroval zarostlé město. Otočila jsem se zpátky k oknu. 

"Zjistíme to." Řekla jsem sebejistě a Sebastien se na mě podíval.

"Tvůj bratříček je hodně starostliví." Řekl když spatřil pětičlennou skupinku jak jde po chodníku do nějaké velké budovy. Zasmála jsem se nad tím oslovením 'bratříček'.

"Měl si také nějaké sourozence ?" Zeptala jsem se a Sebastienovy spadl z tváře usměv. Uvědomila jsem si to. "Promin-" 

"Ne to je dobrý." Řekl s nečitelným výrazem Sebastien a já jsem si ho starostlivě prohlížela. "Měl jsem mladšího brášku." Povzdechl si a sklopil pohled k zemi. Já jsem udělala to samé. "Nepamatuju si toho moc. Skoro nic ,ale vím ,že se jmenoval Tommy." Řekl Sebastien a já na něho upřela své modrošedivé oči. Sebastien ke mě zvedl své oči a já se ihned zarazila.

V jeho očích jsem viděla bolest ,ale nebyla to fyzická bolest tohle byla psychická. Něco ho trápilo a to hodně.

"Co se stalo?" Zašeptala jsem opatrně. Díval se mi stále do očí.

Tak toto je konec další kapitoooolky

Dufám ,že se líbí. Opravdu moc se snažím a další kapitola vyjde co nejdřív :)

Mám vás všechny ráda a jsem ráda za všechny přečtení.

A nevadí ,že je třeba jenom jedno nebo dvě.

Mě to stačí :)

Píšu knížky ,protože mě psaní baví a to opravdu hodně.

Chtěla bych všem čtenářům poděkovat :)

! Love You !

A uvidíme se u další kapitoooolky :D

Takže

Awoooj !

<3