Procházela jsem se zarostlým městem sama. No sama jsem nebyla. Byla jsem s mým malým ptáčkem ,který za mnou už nepoletoval ,ale postavil se mi na rameno.

Porozhlédla jsem se kolem sebe všude byli zarostlé někdy poničené budovy. A hlavně všude byl klid ,a ticho ,které bylo přerušováno občasným pozpěvováním ptáčka na mém rameni.

Budovu ve ,které jsem byla do ted jsem nechala někde v dáli ,a přede mnou byla cesta. Cesta do neznáma. Občas mi po tváři stekla slza ,když jsem si vzpomněla ,že jsem utekla.

Utekla.. Slíbila jsem ,že už utíkat nikdy nebudu ,a ted. Ted jdu uprostřed silnice někam do neznáma. Všechny své kamarády jsem tam nechala.

Nechala jsem tam Jamieho.. Zastavila jsem se a otočila. Budova tam už nebyla. Bylo jsem někde ve městě kde to neznám.

Co by jste udělali vy kdyby se vás někdo bál ? Utekli by jste ?

Schovala jsem si obličej do dlaní ,a začala brečet. Stýská se mi..

Stýská se mi po Harrym ,vždy vás dokázal rozveselit..

Stýská se mi po Carie ,vždy dokázala zvednout náladu její ukecaností..

Stýská se mi po Sebastienovy ,vždy byl starostlivý ,a vždy mě vyslechl..

Stýská se mi po Darie ,vždy byla dost silná ,a nikdy se nenechala odbýt..

Stýská se mi po Adreiovy ,vždy byl u mě když jsem ho potřebovala..

Stýská se mi po Lence ,vždy se dokáže zabývat obyčejnými věcmi např. dveře ,nebo stěna..

Stýská se mi po Nickovy ,vždy z mého výrazu poznal co potřebuji ,nebo co mě zajímá..

Stýská se mi po Rebecca ,vždy když byla jen se mnou dokázala být taková jaká je..

Stýská se mi po Jamiem ,vždy ,a navždy to bude mé dvojče.. Můj bráška.. Co se usmívá kvůli mě..

Hřbetem ruky jsem si utřela slzy ,a zhluboka se nadechla. Porozhlédla jsem se kolem sebe. Všimla jsem si ,že slunce začíná zapadat ,a já si musím najít místo na spaní. Už jsem hledala nějaký panelák ,ale můj pohled skončil na nějakém obchůdku.

Můj žaludek vydal dosti nepříjemný zvuk. A já věděla ,že nejprve budu muset sehnat něco k jídlo ,než se rozhodnu hledat mojí dnešní postel.

Vydala jsem se k obchůdku a ptáček na mém rameni začal pomalu usínat. Zatlačila jsem na dveře obchůdku ,ale ty vydali velice skřípavý zvuk a ptáček na mém rameni sebou trochu škubl. Podívala jsem se na ptáčka a oddychla si ,protože se nevzbudil.

Odstoupila jsem ode dveří a porozhlédla se po jiné cestě. Můj pohled skončil na okně. Přesněji na otevřeném okně. Přišla jsem potichoučku k oknu ,a pozorně si ho prohlédla dole v pravém rohu bylo okno rozbité. Zbytek okna byl.. vysklený. Prostě tam okno nebylo.

Na chvilku jsem se zamyslela ,ale pak jsem se rozhodla oknem prolézt. Bohužel každý zná mojí neopatrnost ,a při prolézání oknem jsem se škrábla na noze o to pitomý sklo. Skousla jsem si spodní ret abych nesykla bolestí.

Stoupla jsem si nohama na pevnou zem ,a ihned se podívala na svojí pravou nohu. Měla jsem na lýtku roztržené džíny ,a menší škrábanec ze ,kterého vytékala krev.

Zamračila jsem se a porozhlédla se kolem sebe. Byla jsem za pultem s kasou na pultu jsem si všimla žvýkaček. Sáhla jsem po mátových a dala si jeden balíček do kapsy od džín. Obešla jsem pult a uviděla regály. Šla jsem uličkou mezi regály ,a po tmě hledala něco k snědku.

Všimla si nějakého balení tak k němu přišla ,ale at se snažila jak se snažila nemohla vůbec přečíst název tohoto balení. Rozhodla se ho rozbalit. Udeřila mě do nosu nádherná vůně ,a já hned věděla od čeho je.

"Cookies!" Zakřičela jsem ,a hned si jednu vzala a dala do pusy. Kousala jsem čokoládovou sušenku a hledala něco dalšího ,protože sušenky k večeři ?

Všimla jsem si nějakého balení v dalším regálu. Sáhla jsem po něm ,a hned poznala co to je. Čínská polívka.

Vzala jsem do ruky vak a čínskou polívku do ní hodila. Chodila jsem uličkami ,a hledala něco dalšího. K mému štěstí jsem našla další tři balení čínské polívky vždy jiné chuti, jedno balení sušenek, nějaké konzervy ,ale ty jsem nevzala ,protože nemám otvírák. 

Taky jsem našla nějaké balení s oříšky ,a sušeným banánem. K tomu všemu jsem našla asi pět balení slunečnicových semínek bez soli. Perfektni krmení pro ptáčka. Všude byla tma ,a já byla ráda když jsem prolezla oknem a dostala se ven. Tentokrát jsem se ,ale neškrábla o sklo.

"Aspon svítí měsíc." Zašeptala jsem k obloze. Dala si vak na záda a šla. Doted nevím jak jsem to všechno do toho vaku nacpala.

Šla jsem po nějaké silnici a rozhlížela se kolem sebe.

Přemýšlela jsem jaké by to asi bylo být v budově s mými přáteli a bráškou. Sedet a povídat si ,nebo pozorovat hvězdy ze svého okna v mém pokoji. 

Z mých myšlenek mě bohužel vyrušil můj kašel. Zakašlala jsem jen dvakrát ,ihned jsem otočila hlavu na své rameno a oddychla si. Ptáček stále spí. Dala jsem si do pusy další sušenku a šla dál ,protože jsem při svém kašli zastavila.

Stále jsem se rozhlížela jestli neuvidím otevřené dveře ,či okno. Nakonec můj pohled skončil na jedné budově s otevřeným oknem. Přišla jsem k ní. Poznala jsem ,že okno bylo trošku poškrábané ,ale bylo otevřené.

Bez problému jsem se dostala do budovy. Byla tam příšerná tma. Dala jsem ruce před sebe abych když tak zabránila bolestivému pádu. Došla jsem k nějakým dveřím. Asi rok jasem na nich po tmě hledala kliku. Když jsem jí konečně našla dveře se otevřeli.

Šla jsem dopředu ,ale narazila jsem do něčeho. Stůl. Chvíli jsem se nehýbala ,ale když jsem neslyšela žádné ptačí zpívání ,či máchaní křídel. Tak jsem se nadechla a obešla stůl. Netuším jak ,ale našla jsem další dveře.

Vzala jsem do ruky kliku a otevřela je. Další tma,ale ne tak velká zahlédla jsem totiž okno ,které osvětlovalo nějakou madraci. Šla jsem pomalinku před sebe a všimla si manželské postele. V duchu jsem se zaradovala.

Vak jsem položila na jeden z nočních stolků. No na ten blíž okna ,protože tam bylo jakž takž vidět. Ptáčka jsem opatrně vzala a položila ho na jeden z polštářů. Sedla jsem si na druhou stranu postele a po druhé se zaradovala.

Deka. Sundala jsem si boty a lehla si do postele. Zachumlala jsem se do deky ,a konečně zavřela oči.

--<>--

Byla jsem zase v lese ,ale připadala jsem si o něco vyšší něž kdykoliv jindy. Byla jsem větší. Na sobě jsem měla bílou kombinézu ,a kolem pasu uvázaný modrý pásek na ruce náramek. Přede mnou byla cesta ,ale tuhle cestu jsem neznala ,nebo znala ?

Chvíli jsem šla po cestě. Byla tma a na cestu svítil jen měsíc. Zahlédla jsem nějakou postavu ,která šla proti mě. Zastavila jsem se a ta postava se zastavila pár metrů ode mě.

Byla to postava vysokého kluka. Měl hnědé vlasy ,které byly tmavé až připomínali černou. Na sobě černou mikinu a černé džíny.K mé smůle jsem mu do obličeje neviděla.

"K-Kdo jsi ?" Zeptala jsem se lehce vyděšeným hlasem. Neodpověděl. Naklonila jsem hlavu na stranu. Můj strach vyprchal nevypadal ,že by mi chtěl ublížit. "Co tady děláš ?" Zeptala jsem se klidným hlasem. Neodpověděl. "Jmenuji se Annabea Nis. A ty ?" Zeptala jsem se a usmála se.

"Já.." Uslyšela jsem jeho hlas ze ,kterého mi po  zádech přejela husina. Byl tak přátelský, milí, užasný ,ale byl zcela.. jiný. "Nemám jméno." Řekl po chvilce otočil se a chtěl odejít.

"Počkej!" Zakřičela jsem a přiběhla k němu. Nezastavil šel dál a já vedle něj. "Jak ti mám říkat ?" Zeptala jsem se ho a on na mě upřel své jasně modré oči jako noc. Jako studna.

"Číslo 11." Řekl a najednou se vše rozplynulo.

Vyšvihla jsem se do sedu přitom jsem probudila ptáčka ,který na mě upřel své oči.

"Tohle nebyl sen." Vydechla jsem .Každý sen co se mi zdál. Nikdy v sobě neměl žádnou osobu. "Tohle byla vzpomínka." Řekla jsem a porozhlédla se po místnosti. Byla jsem v nádherně zařízené ložnici.

Sedla jsem si na kraj postele a obula si své boty. Do ruky jsem vzala svůj vak ,a dala si ho na záda ptáček se mi postavil na rameno. Vyšla jsem z ložnice a objevila se v obýváku. Všimla jsem si dveří a prošla nimi. Byla jsem v kuchyni ,a zahlédla jsem i ten stůl. Stůl do kterého jsem narazila.

Za tím stolem byl nějaký průchod do chodby ,a na konci té chodby byly dveře. Jasně předsín. Šla jsem k lince v kuchyni a položila na ní svůj vak. Ze ,kterého jsem vyndala jedno balení oříšků jedno balení s slunečnicovími semínky a vodu.

Ptáček se postavil na linku a pozoroval slunečnicová semínka. Rozdělala jsem teda balení se slunečnicovými semínky a trochu je vysypala na linku. Ptáček je ,ihned začal zobat a já se napila z flašky s vodou. Poté jsem do víčka od flašky nalila trochu vody a dala ho vedle slunečnicových semínek. 

Ptáček se na mě podíval a pak začal pít vodu. Chvíli jsem pozorovala malého ptáčka ,ale pak jsem vzala do ruky balení oříšků. Opřela se zády o linku ,a začala také jíst.

V tom snu.. Byl tam kluk s modrýma očima a tmavě hnědými vlasy. Jak ,že se to jmenoval...Ne... Neměl jméno. Tak.. Číslo 15 Ne. Číslo 12 taky ne. Číslo 11 ? Jo říkal ,že je Číslo 11 ! Annabeo ty jsi vážně geniální !

Zatřepala jsem hlavou a podívala se do okna v kuchyni. Uviděla jsem oranžové až červené odlesky. Východ slunce.

"Dobré ráno kamarádi." Zašeptala jsem do vzduchu a setřela si jednu slzu ,která mi stékala po tváři.

Milý Čtenáři a Čtenářky

Dneska jsem měla dobrou náladu takže vydávám dnes druhou kapitolu :)

Doufám ,že se líbí. Co si myslíte o tom snu.. teda vzpomínce ? kdyžtak mi to napište do komentářů :)

Slova Annabei

Když si o sobě myslíte ,že jste jen slabý , ubrečený člověk, tak si uvědomte co by ste byly schopni udělat pro vás duležité osoby ,a pak si uvědomte ,že by to dokázal jen silný člověk.

Jéééj

Nevím jak vás ,ale mě strašně baví psát "Slova Annabei" ,ale nesnáším to ,že kvůli nim chodím do budoucnosti ,a k tomu uplně v jiné říši.

Ale to je jedno přece jenom moje představivost :D

Zase se vykecávám. Dneska byla kapitolka o něco kratší tak se opravdu moc omlouvám.

I LOVE you!

Vaše FluffynkaKate