Scházela jsem schody. Když jsem se ocitla jedno schodiště od čekárny tak jsem ho pomalu sešla a schovala se za roh následně jsem trochu vystrčila hlavu a podívala se do čekárny.

Uviděla jsem Nicka a Sebastiena jak si o něčem povídají pak Carie s Dariou obě byly otočené zády ,a povídali si a k tomu pozorovali Lenku ,která zaujatě pozoruje stěnu naproti skleněným dveřím. Netuším proč jí pozoruje ,ale to je jedno. Přece jenom ,každý známe Lenku a její dveře.

Nikoho dalšího jsem neviděla. Zhluboka jsem se nadechla a začala vymýšlet plán s názvem.. Musím se dostat do pokoje.

Hmm.. Lenka, Carie a Daria jsou otočené zády ke mě ,protože pozorují Lenku ,která pozoruje bílou stěnu. Větší problém mi dělá Nick a Sebastien ti stojí na proti sobě hned za stolem ,nebo pultem ,který se nachází u stěny vedle skleněných dveří.

Za tím stolem, pultem.. by měli být krabice s zásobami ,a hlavně s vodou. Mám žízen ,ale kdybych tam přišla s ptáčkem v náruči co by se stalo ?

Hmm.. plán je následující.. Co nejrychleji proběhnu tou místností až do mého pokoje kde se schovám a postarám se o ptáčka.

Už jsem chtěla vyjít ,ale můj dokonalí plán mi zkazilo můj kašel. Začala jsem kašlat a jednou rukou jsem držela ptáčka a druhou jsem měla před pusou. Když kašel ustoupil což bylo vždy jedno až pět zakašlání... jsem zatřepala hlavou.

Podívala jsem se dolů se schodů. Všichni mlčeli a byly otočený na mě. Dobře můj plán selhal. Prohlédla jsem si všechny obličeje.

Sebastien měl starostlivý výraz. Nick nečitelný a Carie s Dariou také starostlivý a Lenka.. Lenka si mě vůbec nevšímala ,a radši pozorovala bílou stěnu.

Ale udivilo mě ,že si nikdo z nich nevšímal mé mikiny ,kterou jsem držela v ruce společně s ptáčkem. Začalo trapné ticho ,který vyrušil Harry ,který proletěl skleněnými dveřmi takovou rychlostí ,že i Lenka na to zareagovala vypísknutím ,což způsobilo ne to ,že Harry vrazil do místnosti ,ale to jestli se skleněným dveřím něco nestalo.

Můj ptáček na to zareagoval jednoduše. Vyskočil z mikinu a postavil se mi na rameno s nakloněnou hlavou.

"Všichni. Jamie. Náramek. Svítí." Řekl udýchaně a já svůj pohled stočila na svůj náramek. Svítil.

Ihned jsem seběhla schody a během dvou možná tří sekund jsem proběhla čekárnou a stejně jako Harry jsem proletěla skleněnými dveřmi ,což způsobilo další vypísknutí od Lenky.

Běžela jsem chodbou a ptáček za mnou letěl. Vrazila jsem do místnosti s číslem sedm.

Jamie stál na proti mě s upřeným pohledem na jeho náramek se svítícími zlatými proužky.

Pohled jsem stočila také na náramek svítil. Podívala jsem se na Jamie a ten ve stejnou chvíli jako já zvednul hlavu a oba jsme si dívali do očí. Oba jsme ustoupili krok do zadu. Jeho oči svítili tou nejzářivější zlatou barvou ,a jeho pohled na mě naznačoval ,že něco není v pořádku.

Jsme dvojčata když svítí můj náramek svítí i jeho ,a když svítí jeho oči.. svítí i moje..

Ptáček co poletoval vedle mě mě pozoroval s nakloněnou hlavou na stranu.

FLASHBACK

Oslepená malá holčička bílou září ,který pomalu ustupovala se rozhodla podívat před sebe. Všude byla tma záře už plně zmizela a z nebe padali kapky deště. V dálce uviděla nějaké slabě zařící světlo.

Své nohy dala do chůze šla a pak zahlédla ,že to světlo jde z nějaké postavy. Šla rychlejší chůzí ,a pak v té tmavé postavě rozeznala někoho. Koho si myslela ,že už nikdy neuvidí. Své nohy dala do běhu.

"Tatí !" Zakřičela malinká holčička a její otec na ní upřel svůj pohled. V očích mě pálili slzy.

"Beinko ?!" Zakřičel na ní její otec a dívka zahlédla za jejím otcem další postavu. Moje nohy začali být unavené ,ale já se je snažila nevnímat.

Chtěla jsem utíkat dál už zbývalo jen pár metrů ,ale někdo mě chytl za ruku a tím mě zastavil. Podívala jsem se na postavu ,která mě chytla. Byla to postava ženy. Její dlouhé mokré blond vlasy ji padali do obličeje v jejích hnědých očích měla smutek a na tváři její vždy dokonalí usměv.

"Mami.." Zašeptala jsem s ubrečenýma očkama. Svůj pohled jsem stočila na její ruku byl tam náramek bílí s třemi modrými proužky ,které svítili. Stočila jsem svůj pohled zpět na ní a leknutím se jí vyprostila ze sevření.

Její oči svítili zářivě modrou barvou. Otočila jsem se na tátu ,který mu svítil jeho náramek s proužky svítivě zlatou barvou stejně jako jeho oči. Všimla jsem si postavy ,která stála za mým otcem. Postava položila ruku mému otci na rameno.  

Rozhodla jsem si postavu prohlédnout. Bledá tvář a blondaté vlasy ,které byly mokré od kapek deště. K tomu jsem spatřila jeho aqua modré svíticí oči ,což mě donutilo udělat krok v zad.

"Danieli, musíme jít." Řekl hrubím hlasem ve ,kterém jsem slyšela náznak lítosti.

"Já vím Matte." Povzdechl si a stočil svůj pohled na mě. Než se otočil a zmizel z mého života jsem slyšela jeho poslední větu "Zbohem Bei."

Všechno se pak ztratilo v mlze.

Konec FLASHBACKU

Pozorovala jsem svůj svítící náramek. Bílý s třemi modrýmí svítícími proužky. 

Přemýšlela jsem o té vzpomínce. Spletla jsem se tohle bylo naposledy co jsem svého tátu viděla.

"Beo ?" Zeptal se mě opatrně hlas Jamieho ,ale já jsem si začala naštvaně sundavat náramek po očích se mi kutáleli slzy. Čím víc jsem se snažila náramek sundat tím víc mi přišlo ,že svítil. 

Když mí náramek nešel sundat a smutek vyhrával nad vztekem jsem si rukami přikryla tvář a spadla na kolena. Po tvářích a mezi prsty se mi kutáleli slzy. Kolem mě se ovinuli dvě silné paže a já podle vůně ihned poznala koho jsou.

"Co jsem zač ?" Zeptala jsem se a hřbetem ruky si začala otírat slzy

"Jsi ta nejlepší setřička ,kterou mám." Zašeptal mi bráška a já se k němu víc přitiskla.

"A ty jsi ten nejlepší bráška ,kterýho mám." Zašeptala jsem ,a hned na to se do široka usmála. 

--<>--

"Hele vidíš ten mráček ?" Zeptal se Jamie a já na něj stočila svůj pohled. "Vypadá jako dinosaurus." Řekl pyšně.

"Nene!" Zakřičela ,ihned Rebecca a Jamie na ní stočil svůj pohled "To je přece jednorožec !" Zakřičela a vítězně se ušklíbla.

"Vy jste asi všichni slepý !" Zakřičel tentokrát posměšně Harry. "To jsem přece já" Řekl pyšně Harry a následně se ušklíbl.

Možná se ptáte co se děje ? No sedíme tu všichni ,a když říkám všichni tak myslím opravdu všichni. Na střeše ,a společně si povídáme. Ptáček momentálně poletoval na obloze ,ale občas přilítl a snědl nějaké zrní ,které měl položené v mé mikině přede mnou.

Vzala jsem do ruky flašku s vodou otevřela jí abych se mohla napít.

"Harry jestli máš roh na hlavě ,a ostnatej ocas. Tak to jsi ty." Odpověděl Nick na Harryho pyšné vyzobrazení sebe v mráčku o ,kterém momentálně diskutoval.

Harry si nasupeně odfrkl a stočil svůj pohled na Lenku ,ale ta nevnímala nikoho z této mráčkové konverzace ,protože si povídala s Dariou. Harry jen zakoulel očima a stočil svůj pohled na mě.

"Co si myslíš ty Ann ?" Zeptal se mě Harry s prosbou v očích ,a já se podívala na mráček na obloze.

Mráček na modrém nebi s bílou barvou ,který svým tvarem připomíná..

"Mě to připomíná." Odmlčela jsem se ,a pořádně se podívala na mráček. "Vysoký kopec ke ,kterému vede cestička. Nachází se to v lese a vidíte támhle tu část ?" Zeptala jsem se a ukázala prstem co myslím "Tak to je dům ve ,kterém bydlí někdo kdo v našem životě představuje Anděla strážného." Řekla jsem a stále pozorovala mráček.

Po nějaké době jsem odtrhla pohled od mráčku a porozhlédla se kolem sebe. Všichni co se zůčastnili této mráčkové konverzace na mé koukali s vykulenýma očima ,výjimkou Nicka ,který byl spíše udivený z toho co vše jsem zahlédla v obyčejném mráčku. 

Z pozorování mých kamarádů mě vytrhl přílet mého ptačího kamarády ,který se postavil na mikinu a začal pomalinku jíst zrní.

"Anděl strážný ?" Přerušil ticho Harry a na chvíli si zamyslel ,a k tomu poklepával prsty o bradu "Můj Anděl strážný je Thas." Řekl Harry a podíval se na mráček.

"Thas ?" Zeptala se Carie ,která se rozhodla připojit do této konverzace.

"Thomas, můj nejlepší kámoš." Řekl Harry stále pozorujíc býlí mráček na modré obloze.

Nastalo ticho ,které přerušil hlas Sebastiena ,který se rozhodl také připojit do této konverzace. "Tommy." Řekl Sebastien a všichni na něj stočili své pohledy.

"Tommy ?" Zeptala se tentokrát Lenka ,která se také rozhodla přidat do této konverzace. Strnula jsem věděla jsem ,že o tom nebude chtít mluvit ,chtěla jsem říct jméno prvního člověka ,který mě napadl ,ale někdo mě přeběhl.

"Matte." Řekl tentokrát Andrei ,který se rozhodl také připojit do této konverzace ,a všichni na něho stočili své pohledy.

Matte..

Tohle jméno bylo v mé vzpomínce.

Že by ?...

"Kdo je Matt ?" Zeptal se ho zvědavě Nick ,jenž si všiml mého výrazu co říkal ,že by mě to zajímalo.

"Můj starší bráška. Víte rodiče mi zemřeli když jsem byl ještě malé díte ,a proto mě vychovával ,ale naposledy jsem ho vyděl když mi bylo šest." Řekl Andrei ,a s povzdechem sklopil pohled ke střeše ,nebo zemi ?

Něco mě napadlo musela jsem se na to zeptat.

"Andrei ty jsi ho naposledy vyděl v šesti letech ?" Zeptala jsem se a dostalo se mi pouhé přikývnutí. Zhluboka jsem se nadechla ,a znovu spustila. "A neměl náhodou bolndaté vlasy a stejný náramek jako máš ty na ruce ?" Zeptala jsem se. Všimla jsem si ,že všichni kolem nás mě nechápavě sledují.

Andrei se na mě vystrašeně podíval ,a následně stočil svůj pohled na náramek ,a strnul.

Došlo mu to.

"Vy všichni kdy jste naposledy viděli někoho vám blízkého ,a měl stejný náramek jako máte vy na ruce ?" Zeptala jsem si ,a všichni si začali prohlížet své náramek ,a pátrat v paměti. Po nějaké době ticha se ozval hlas Lenky.

"Babičku se ,kterou jsem bydlela jsem naposledy viděla v pěti a půl letech ,a měla stejný náramek jako já." Řekla Lenka svým hláskem ,a já začala přemýšlet.

Všichni jsme měli určitý osud. Osud náramku ,který se nachazí u každého z nás na levém zápěstí.

Ahoj Čtenáři a Čtenářky

Ze začátku bych se vám všem chtěla velice moc omluvit ,že dlouho nevyšla kapitola. Vým ,že se na to vymlouvám poslední dobou ,ale měla jsem toho hodně.

Chtěla jsem vydat kapitolu včéra ,ale já pitomá se zapoměla namazat na koupališti opalovacím krémem ,a to zapříčinilo moje spálená červená ramena, paže a kousek stehna :D

Příště budu opatrná. Slibuji! :)

Slova Annabei

Každý z nás má svůj osud předurčený ,ale je jen na nás kdy zjistíme to ,jak ho žít.

Ano já vím slova nic moc ,ale zkuste si žít ve světe kde exzistuje posledních deset lidí ?!

Tímto bych chtěla poděkovat Annabee za předání jejího deníku. Už se těším až zas budu cestovat do budoucnosti.

Někdy vám sem dám obrázek toho města. No pokud si doma nezapomenu štos papírů a apon dva penáli s pastelky ,fixami a tužkou společně s gumou.

:D

A také chci poděkovat za 72 přečtení! Miluji vás !

Tímto se s vámi loučí Elishia Kate Primrosse ,která se momentálně nachází v NormalWorldu (Ehm Ehm.. Řekněme ,že se nachází v Česku.) s jejím jménem Kačka. Už se těším až se zase vrátím do své říše.

Přece jenom mamka bude šílet až zjistí ,že jsem byla zase někde pryč.

No jo no následnice trůnu se nemůže toulat v jiné zemi :D

Já tak strašně moc miluju svojí představivost!

Vaše FluffynkaKate