O jedenáct let později...

V Bradavicích už jsme se Sebastienem dávno nebydleli.
Půl roku po tom, co se narodil, jsme se přestěhovali do malého domku.

Sebovi bylo tenhle rok už 11 a samozřemě mu na den narozenin přišel očekávaný dopis z Bradavic.

„Sebastiene! Něco ti přišlo!"zavolala jsem na něj usměvavě.

Okamžitě se přiřítil a dopis pohrkaně otevřel.

„V září jedu do Bradavic!"vyřkikl šťastně a smál se.

Na tváři jsem měla úsměv, když ho tam měl on.

„Zítra pojedem nakoupit nějaké věci do Příčne ulice."rekla jsem a dala mu snídani.

„Stejně v Bradavicích nemůžou vařit líp než vaříš ty."pochutnával si Sebík nad mými vaflemi.

„Ále..."usmála jsem se.

tohle mi říkal pořád.

Byl to dost mamánek, protoze vyrůstal bez otce.

Nikoho jiného tak blízkého, jako mě, neměl.

Nebyla jsem si tak úplně jistá, jestli to v Bradavicích sám zvládne.

Do Bradavic měl nastupivat také Harry, tak jsem doufala, že by se mohli třeba skamarádit.

Na Sebovi narozeniny jsem mu upekla výborný dort, který měnil svůj tvar, vypadalo to kouzelně.

„Děkuju mami."

„A ještě si zajedem do zoo."rekla jsem a jemu se úsměv rozzáril ještě víc.

Po užitém dni jsem Seba nechala si hrát s jeho jediným kamarádem, který byl mudla.

Já se zamkla v pokoji a přemýšlela.
Po tváři mi tekla slza.

Sebastien se na svého otce skoro neptal, věděl že mě to ničí, věděl, že jsem kvůli tomu pořád zhroucená, nesnažil se mi to dělat ještě těžší než to je.

Sirius přišel už o 11 let svého syna.
Neprávem.

Přišel o Sebovi prvni krůčky, o Sebova první slova a o projevení jeho kouzelnických schopností.

Jestli si říkáte, že jsme nezkoušel ho dostat ven,tak zkoušela.

Myslíte že můj názor někoho na ministerstvu zajímal?

Nezajímal.

Sirius je pořád v Azkabanu.

Neskutečně mi chybí.

S Remusem už jsem nemluvila celých 11 let.

Opravdu.

Je to už doba.

Ale ani už nevím kde bydlí abych mu mohla poslat sovu.. A především nevím, jestli on sám se mnou chce mluvit.

***
Ahojte :3
Jak se vám to líbí? ^^