Risa našla pod dveřmi svého pokoje vzkaz na kterém stálo ,,Čekám na tebe lásko," a tak si jen rychle přes noční košilku přehodila teplý šál a vydala se ven z jejich sídla..Její otec byl zase opilí, takže už spal a ona tak mohla nepozorovaně vyklouznout.

Byl konec Listopadu, ale večery už byly poměrně chladné.

Pohladila prsty vzkaz, poznala na něm písmo své lásky, grófa Enricha Rotta, kterého poznala nedávno na jednom plese a zamilovala se do něho.

Vyšla ven a vydala se hlavní branou k lesíku, který byl blízko jejich sídla.

,,Enrichu! Grófe Enrichu!" zavolala a pak se rozhlédla kolem, nikdo se ji neozýval a tak zavolala jeho jméno znovu ,,Enrichu!" vykřikla a znovu se rozhlédla po okolí, ale nikde nikdo. Po chvíli ji někdo bodl do zad a když se otočila, tak spatřila oči Enricha Rotta..oči své lásky, které byly to poslední co uviděla.

Skácela se k zemi a její tělo ovanul studený vítr.

Gróf Enrich  rychle zahodil nůž do křoví a pak zmizel do tmy. Risa pomalu umírala, jenže pak ucítila jak ji ze země zvedají něčí ruce a po chvíli ucítila i teplo nějakého těla, které ji k sobě tisklo.

Na chvíli přišla k sobě a uviděla zářící oči nějakého muže, které se na ní dívaly a které ji šeptaly ,,Neumírejte," jenže ona oči zase zavřela a propadla se pozvolna do hluboké tmy.

Onen neznámý muž ji našel právě v čas, protože nechybělo málo a Risa by skutečně umřela, ale díky němu přežila. A ač netušila, kdo to je, tak onen neznámý věděl že ho sem snad poslal sám osud.