Éva utíkala temnou noci, hustým lesem a za zády slyšela hlas své matky, který volal její jméno ,,Évo, Évo! No tak zastav se holčičko. Čím dřív mi přestaneš utíkat, tak tím dřív si můžeme promluvit. Évo! No tak holčičko moje, zastav!" křičela její matka za ní a snažila se ji doběhnout.

,,Běžíš vážně dobře holčičko, jsem na tebe pyšná!" řekla a dál pokračovala v běhu, jelikož Éva se nezastavila.

Éva utíkala dál a dál a snažila se setřást svou matku, která za ní utíkala ještě i s mužem za kterého ji chtěla provdat. Najednou Éva uviděla přímo pár kroku před sebou malý kostel a tak připadala ještě rychleji do běhu.

,,Évo! Holčičko moje zastav!" zaslechla někde v dálce hlas své matky a tak urychleně vběhla do kostela. Rozhlédla se kolem, chtěla dveře něčím zabarikádovat, jenže najednou se tam objevil starý známý přítel její matky.

Éva pohlédla na dva meče, které byly před oltářem na zdi a chtěla je vzít, jenže v tu chvíli ji starý přítel její matky Gavroš Jošta zarazil, spolu s Gabrielou, která byla dlouholetou kamarádkou její matky. ,,Nedělej to Évo," řekla Gabriela a podívala se na ní dlouhým pohledem a pak zakřičela ,,Mám ji!" a v tu chvíli se v kostele objevila Évina matka spolu s jejím nastávajícím.

,,Évo, nech toho a pojď ke mě," řekla její matka a natáhla k ní ruku.

,,Ne! matko!" odpověděla Éva naštvaným hlasem a přitom ji probodla pohledem. ,,Ale no tak holčičko, nedělej hlouposti," odsekla její a o pár kroku se přiblížila. ,,Ne!" vykřikla Éva a zašklebila se na ni.

,,To jsi se po všech těch letech se mnou naučila tak málo," řekla její matka a dlouze se na ní podívala. ,,Ne, naučila jsem se toho od tebe víc než dost," odsekla a pak jedním kopancem srazila k zemi přítele své matky a hned na to do druhého rohu i její kamárádku a potom se rozeběhla pro meče a pak vyskočila s přemetem do vzduchu.

Zařvala mocným pokřikem a spadla opět na nohy.

,,Já tě zabiju, ty jedna malá děvko!" okřikl ji muž za kterého ji chtěla její matka provdat a vytáhl z opasku za pasem svou šavly a už se chtěl po ní ohnat, když v tom ho Évina matka zastavila. ,,Ne, mojí dceru nebude nikdo mlátit drahý pane a udělala jsem chybu, že jsem chtěla aby jste se s ní oženil právě vy," řekla a pak ho jedním mocným kopancem srazila k zemi.

,,Odpusť mi holčičko, že jsem pro tebe chtěla zrovna jeho," odsekla slabým hlasem a Éva ji hned na to vběhla do náručí.

,,To nic mami," odpověděla a pevně ji objala.

Grof Almaš Titlbach se zvedl a chtěl je obě uhodit, jenže obě dvě byly rychlejší než on, takže dostal pořádnou nakladačku a pak už je raději nechal být.