,,Nalej mi víno, Cilko," řekla grofka Hedviga Koltos a podala ji svou sklenici.

,,Ano, paní," odpověděla Cilka a chtěla si od ní sklenici vzít, jenže její macecha do ní žďuchla a tak ji sklenice upadla na zem. 

,,Co to děláš ty huso, hloupá?!" vykřikla její macecha, když se ozval zvuk střepu skla. ,,Pomiňte paní, já nechtěla" řekla na její slova Cilka, která hned začala střepy sbírat a pořezala se přitom do ruky.

,,Ty huso, hloupá, jsi k ničemu, ani ty střepy pořádně neumíš posbírat!" rozkřikla se na ní grófka Hedviga a vrazila ji takovou facku, až Cilce zůstal na tváři šrám od jejího prstenu.

,,Grofe Zbytčeku!" ozval se najednou radostný hlas její macechy, když někdo vešel do dveří.

,,Ale, ale, copak se sluší, aby tak krásná dívenka s tak půvabnou tvářičkou, uklízela tak odporné střepy," řekl a poklekl u Cilky a vzal její ruku do svých a Cilka celá překvapená mu pohlédla do očí.

,,Nigo," zašeptala a usmála se na něj.

,,Má drahá," řekl gróf Nigo Zbytček, který vstal a políbil tvář Cilčiny macechy. ,,Co koukáš jak sůva z nudlí!" okřikla ji její macecha a hodila po ní vražedný pohled.

,,Gróf Nigo Zbytček, je můj snoubenec," odsekla a v tu chvíli Cilka měla pocit, že se rozpláče, ale nechtěla své maceše udělat tu radost. ,,Já vím, myslela sis že miluje tebe, ale drahá, Cilko, to byla jen taková hra. Prostě jsem Niga poprosila a on to pro mě udělal..Dvořil se ti, aby sis myslela že k tobě něco cítí a pak..aby toho nebylo málo, tak se s tebou vyspal," řekla grofka Hedviga a přitom se nechala laskat přímo před ní od svého snoubence.

,,Ty můj chudáčku, to musela být od tebe oběť spát s takovou..," odsekla a ukázala přitom na Cilku prstem.

,,Miluju, když se tak zlobíš, Hedvigo," řekl gróf Nigo, přímo před Cilkou a potom přímo před jejími zraky její macechu začal líbat. Podíval se na Cilku, když se od její macechy na chvíli odtáhl, ale pak se zase přisál na její rty a pokračoval v polibku.

Cilce se z toho dělalo špatně a tak se slzami v očích vyběhla z místnosti, nechala střepy, střepy a běžela rovnou do svého pokoje, který byl spíš jen malou komůrkou, než jejím pokojem a naplno se rozplakala.

Po chvíli se rozletěly dveře a dovnitř vtrhla její macecha.

,,Zapomněla jsi uklidit ty střepy, Cilko," řekla a pohladila ji po vlasech. Jenže pak ji za vlasy bolestně zatáhla a praštila s Cilkou o zem.

,,Táhni, ať už tě tady nevidím!" rozkřikla se a ukázala rukou ke dveřím od sídla.

,,Táhni ty potvoro, ty huso hloupá!" křikla a když Cilka nedělala nic, tak ji zvedla ze země a vláčela ji po schodech. ,,Ale něco ty poradím, abys neřekla, byla bys dobrá děvka, protože můj snoubenec byl s tebou spokojen...tak to zkus třeba tam..Protože tady ve svém sídle, tě už nechci vidět!" vykřikla a pak ji vystrčila ke dveřím ven.

,,To není vaše sídlo!" křikla Cilka, která se chtěla bránit, jenže ji macecha vlepila další facku.

,,Ale je, tvůj otec mi ho daroval před svou smrtí..Ty usmrkanče!" křikla a hodila ji na kamenné schody, které byly venku u sídla. ,,Táhni..A sem se už nevracej!" vykřikla a chtěla za ní zabouchnout dveře, když ji ještě zastavil její snoubenec.

,,Ale drahá, přece bys ji nepouštěla takhle na mráz," řekl a políbil Cilčiné maceše ruku.

,,Máš pravdu, drahý, vždyť by se ještě mohla nastydnou," odpověděla grófka Hedviga snobským tonem a pak ji hodila tenký šál.

,,Na tady máš, Cilko..abys neřekla že jsem k tobě tak krutá," řekla a pak za ní se smíchem zabouchla dveře. Cilka si vzala tenký šál a dala si ho kolem ramen, ale stejně ji to nepomohlo, protože se třepala jak rampouch.

,,Co já teď budu dělat?" řekla si a pohledla naposledy na sídlo ve kterém vyrostla a pak se vydala k ulicím města.

Procházela ulicemi, bouchala na různé dveře, ale všude ji lidé odháněli.

,,Táhni pryč,  ty couro!" rozkřikla se na ní jedna žena, když ji Cilka zabouchala na dveře a kvapem za ní rychle zavřela. Cilce byla zima a třepala se. Ruce měla zmrzlé a její nohy už ji mrazem a únavou nechtěly poslouchat.

Šla tedy městem, někde ji daly aspoň kousek jídla, ale pustit dovnitř ji nechtěly a tak šla a šla, až zahlédla červenou lampičku a náhle si uvědomila, kde stojí.

,,Nevěstinec," řekla si. ,,Tak jsem tady správně," dodala si v duchu a  padala už únavou, takže se jen stěží vyškrabala na malé schody, které byly před hlavními dveřmi. Zaklepala na dveře z posledních zbytku sil a celá promrzla se pak zhroutila k zemi.