Slova autorky:

Katalina v okamžiku těsně před oběšením. Předpokládám, že na svou popravu určitě měla ruce svázané za zády, nebo to aspoň takhle vídám v historických filmech. A protože jsem to já, tak jsem i jí přiřkla roubík, nějak mám pocit, že bez roubíčku je to prd svazovačka. A že se mi nějakým zvláštním způsobem líbí šátečky, tak je šáteček.

Katalina má šátek velmi složitý a vzorovaný. Před obarvením byl šátek s krajkou, třásní, růží a kamenem uprostřed, ze dvou nebo tří vrstev zavázaných na sobě, ne-li více. Zase, nechám tě si představovat, zda pod ním také nenosí nějaký roubíček, kapesníček v tlamičce nebo tak něco.

Znázorňuji tím velmi složitý a tragický Katalinin osud, když byla oběšena, její tělo pak vhozeno do řeky a najednou nám Katalina z mrtvých vstala. Také tím šátkem znázorňuji i chvíle ticha a důstojnosti, se kterou jde Katalina k houpající se šibenici.

A s Katalinou jsem si pohrála trochu víc. Chtěla jsem jí pořídit nějaký složitý úvaz ve stylu shibari, ještě složitější než u Veroniky, a třeba z něj vytvořit takovou něco jako provazovou vestičku a dát k ní nějaký mnou přiřknutý dekor, uvažovala jsem o provazové růžičce. Nakonec to ale nevypadalo moc dobře, tak má aspoň vzorovanou vestu, a stejně na ty provázky došlo, malovala jsem ji totiž provazovým štětcem. K tomu jsem vytvořila pásek s růžičkou, ke které má Katalina ruce vzadu připnuté, takže jsem třeba uvažovala o znázornění karabiny, ale nakonec to vytvořila takto.

A veselé barvy v tak smutném výjevu? To jsem zase chtěla znázornit naději na vysvobození se při svém znovuzrození.