,,Tak pojď, poběž!" křikla Marianna na svou přítelkyni Estelu.

,,No tak honem pojď. Estel!" křikla znovu a přitom se po ní ohlédla. ,,Pojď nebo to nestihneme!" dodala a tak i její přítelkyně konečně přidala do kroků.

,,Nevidělas naše koně?" zeptala se Estela a přitom se rozhlédla kolem. ,,Ne, neviděla, ale určitě tady někde budou," odpověděla a tak obě dál pokračovaly v cestě. Šli lesem a najednou se před nimi objevil velký rozzuřený medvěd.

,,Co teď, co budeme dělat?" řekla Estela a přitom se podívala na Mariannu.

,,Nehýbej se!" poručila ji a tak udělala co řekla a ani se nepohnula. Marianna se upřeně zadívala na medvěda a jejich oči se setkaly...A po chvíli medvěd odešel a nechal je být.

,,Jak..jak jsi to udělala?" zeptala se ještě celá rozrušená a pak ji to došlo. ,,To ten tvůj pohled, ty jsi ho vystrašila svým pohledem, Mariano," dodala nevěřícně, protože stále tomu nemohla uvěřit, že je ten medvěd nechal.

,,Jak si to..jak si?" vykoktávala ze sebe a přitom si ji s úžasem prohlížela.

,,Já nevím. Prostě jsem se jen na něj podívala, a on zmizel. Nechal nás. Já nevím jak jsem to udělala, ale jsem ráda že je pryč," řekla a přitom si vydechla úlevou.

,,Asi viděl tvou vnitřní sílu a proto nás nechal..Máš dar, Mariano. Velký dar. Tak si ho važ," odsekla vesele a přitom ji poplácala po rameni a pak se s ní začala honit. ,,Ty nech, mě!" vykřikla Mariana a přitom ji vesele poplácaní vrátila.

,,Podívej, naše koně," řekla Estela a přitom se podívala na pár kroků vzdálenou paseku.

,,Příště budu chodit do lesa jenom s tebou. Ty mě ochráníš před medvědem, i před různými dalšími stvořeními," dodala vesele hned na to a pak ji znovu šibalsky pošťouchla a pak se obě zároveň rozběhli ke koním.