Veronika se od něj odtáhla a pak se chtěla vydat na útěk, jenže on ji zadržel. 

,,Počkejte," řekl silným hlasem a znovu si ji k sobě přitáhl.

 ,,Už musím skutečně jít," zaprotestovala Veronika, jenže on ji nepouštěl. ,,Půjdete, až mi řeknete své jméno," zašeptal ji do ucha a přitom ji dlaní pohladil po tváři. ,,Ale já.." bránila se Veronika a přitom se mu pokoušela opět vytrhnout.

,,Jen co si mě chytíte," dodala, když se ji to povedlo a vydala se na útěk. ,,No to se ještě uvidí!" zvolal Arpád a pak se vydal rychle za ní.  

,,Neutečete mi, stejně vás chytnu," řekl, když se mu smekla přes rukáv a pak rychle zmizela v houští. ,,A nechytnete!" vykřikla Veronika se smíchem a rychle se mu schovala na další místo. ,,A chytnu," řekl Arpád, když ji z nenadání překvapil a ona se náhle ocitla v jeho náručí.

,,Nedělejte to. Prosím," zašeptala, když se k ní sklonil a pak se jeho rty přitiskli na její. A oba je pak zase spojil v dlouhém a náruživém polibku.

Arpád nevěděl co se s nim děje, ale toužil po ní, tak moc, že by se s ní klidně hned tady pomiloval. Ale to nemohl, nebyl přece žádný barbar, ale galantní a vysoce postavený šlechtic. I když jeho vášnivé pudy se draly opět na povrch.

Protože teď držel v náručí svůj sen a nechtěl aby ho držel v náručí někdo jiný.

,,Ale co Mimi?" položil si v hlavě tuhle otázku, a doufal že na ní jistojistě najde odpověď. Protože i jeho láska k ní byla silná, stejně jako i onen další neznámý pocit, který pocítil k této neznáme ženě.

I když ten pocit znal až moc dobře.

,,Láska, ta prokletá čarodějka," řekl si pro sebe v duchu. Protože věděl, že láska nenechá nikoho na pokoji, stejně jako jeho.