Arlo vešel do dalšího z mnoha hostinců a doufal že tentokrát bude mít štěstí, a skutečně ho měl. Protože pod jednou z mnoha dubových lavic, se válel na mol opilí Jula Kortos, jeho pán, který nad nimi všemi držel krutou ruku.

,,To jsem rád, že jsem vás konečně našel pane," řekl Arlo, když přišel až k němu, i když nejraději by ho tam nechal. Ale věděl že Veronika, která byla na ně na všechny moc hodná by mu to neodpustila.

,,Vstávejte pane," odsekl a přitom do opilého muže mírně kopl, aby se probudil. 

,,Pojedeme domů," dodal Arlo a pak se pokusil opilého Julu Kortose zvednout. ,,Platím!" vykřikl opilecky Jula a z váčku vysypal několik zlatek, které se hned na to rozkutálely po zemi. ,,To jsem rád Arlo, že tě vidím," žvatlal opile a přitom ještě něco nesrozumitelného breptl.

,,Já taky pane, já taky," odpověděl Arlo trochu kysele a přitom se snažil opilého muže udržet na nohou.

,,Copak dělá moje sestřička?" vybreptal svázaným jazykem a přitom si nesměle odplivl.

,,Měla o vás strach pane, a tak jsme vás šli hledat," řekl tiše Arlo na jeho otázku a přitom ho přidržel aby nespadl.

,,Ona měla o mě strach...má malá sestřička.." odsekl opilecky Jula, kterému se už slova evidentně pletli, protože po chvíli žvatlal už něco nesrozumitelného. ,,Měla o mě strach!" křikl po chvíli a přitom málem i s Arlem, který ho pevně držel ztratily rovnováhu.

,,Tak ona se o mě bála," řekl, když konečně vyšli z hostince a potom se hlasitě rozchechtal.

Pak se ho Arlovy podařilo naložit do kočáru, ale ještě předtím se pozvracel málem na něj. Ale naštěstí Arlo včas uhl a nasměroval ho do jiného směru.

,,Tak a teď ještě najít slečnu, Veroniku," řekl si pro sebe, když Jula v kočáru usnul a pak práskl do koní a vydal se tím směrem, kde se s Veronikou rozdělily.