Mimi se vracela ke svému pokoji, když tu najednou uslyšela za sebou nějaký hlas a pak už viděla, jak se někdo dostal přední, nastavil ji nohu a ona skončila na zemi.

,,Aá promiň Mimi, já nechtěla," řekl ženský hlas, který se pak uchechtl.

,,Mě to nepřijde směšné, Katy," odpověděla Mimi, která se snažila zvednou ze země, jenže její ruka ji tam náhle přidržela.

,,Vážně?" odsekla Katy a přitom ji mírně přidržela u krku. ,,Mě zas nepřijde správné, že dal Arpád přednost tobě, předemnou," dodala hrubě a přitom s ní praštila o zem.

,,A mě to zas přijde správné, protože ty by jsi ho jen zničila. To ty jsi mu dávala ty drogy, aby zapomněl a přitom jsi netušila jak mu tím škodíš. To ty jsi mu ubližovala a já nemůžu za to že se do mě zamiloval a já do něj," řekla Mimi po chvíli a snažila se vymanit z jejího sevření.

,,A jak upřímné a směšné. Nemyslíš..To já jsem ho milovala a on mě. Jenže pak mě kvůli tobě opustil, ty mrcho," vyštěkla naštvaně Katy a praštila Mimi s hlavou o podlahu.  

,,Ty jedna mrcho!" křikla a praštila s ní znovu.

,,Ukradla jsi mi ho, ale tohle tě bude mrzet," dodala a přitom ji pevněji sevřela ruce na krku. ,,Jsi blázen Katy..A já nikoho jsem ti neukradla," bránila se Mimi, jenže Katy se jejím slovům, tak akorát vysmála.

,,To si vykládej vrabcům na střeše..drahoušku," vyštěkla a pak ji pořádně přidusila. Po chvíli její sevření povolilo a ona pak se smíchem zmizela.

Mimi se rozkašlala, než se ji zase dostal vzduch do plic, aby se mohla zase volně nadechnout. Svalila se na podlahu a ze všech sil se snažila nabrat dech. I když nemohl uvěřit tomu co se ji teď před chvíli stálo ,,Vždyť Katy ji málem zabila," znělo ji v hlavě.

 A tak chvíli ležela na podlaze, aby nabrala síly, a pak se slzami v očích zamířila ke svému pokoji, kde se zamkla, lehla si na postel a pak se znovu rozplakala.