,,Dobré ráno, Eriko," řekl někdo při vstupu do kuchyně a služebná se vylekala, že málem upustila nuž.

,,Pro Krista Pána, slečno vy jste mě vylekala," odpověděla a přitom ji přejela polekaným pohledem. 

,,Promiň nechtěla jsem tě vylekat," omluvila se Veronika a přitom se ji na tváři objevil omluvný úsměv.

,,A co tady vůbec děláte tak časně, slečno?" zeptala se Erika a přitom dál pokračovala v práci.

,,Nemohla jsem už usnout a tak jsem si řekla že ti trochu pomůžu. Máš toho moc a pak ani na Arla nemáš tolik času kolik by jste pro sebe potřebovaly a tak jsem tu abych ti trochu pomohla. Stejně bych už nezamhouřila oči. Bratr se zas vrátil nad ránem pod obraz, takže teď vyspává a stejně nechce abych mu chodila na oči. Nemá mě rád, vím to, ale vždyť jsem mu nic neudělala, tak proč mě nenávidí," řekla Veronika a přitom se bolestně sesunula k zemi.

,,On vás zase zbil. Bídách jeden, já bych ho hnala!" křikla Erika a pomohla ji vstát.

,,To nic není," bránila se Veronika a přitom se křečovitě chytla stolu.

,,To vidím, pojďte posaďte se slečno," dodala na její slova a pomohla ji usednout na židli. ,,Vy jste tak hodná slečno naše..Ale váš bratr je zlotřilec," řekla po chvíli Erika a přitom praštila pěstí do stolu. ,,Jestli na vás zase vztáhne ruku, tak já ho poženu..parchanta!" křikla přes celou kuchyň a znovu svou pěstí uhodila do stolu.

,,To spíš on požene tebe," řekla Veronika a pokusila se o úsměv, ale bolest ji to moc nedovolovala.

,,Co se to tu děje?" zeptal se štolba Arlo, který se tam najednou znenadání objevil.

,,Nic, jen náš milostivý pán zase ráčil zbit svojí tak hodnou sestru," odpověděla Erika, která byla ještě v ráži a přitom se udiveně podívala na Arla. ,,A vůbec co tady děláš Arlo máš být ve stájí, co kdyby tě tady někdo viděl," řekla po chvíli a přitom si ho znovu prohlédla.

,,Tak ať si, přece snad můžu za tebou přijít, kdy se mi zachce. Jsi má snoubenka a co, budeme svoji a až se tak stane, tak se nikoho na nic ptát nebudu," odpověděl a přitom ji popadl kolem pasu a zatočil se s ní.

,,Miluju tě a to mi někdo nemůže zakázat, ani nás milostivý pán ne,"  dodal tiše a přitom ji k sobě přitiskl pevněji.

,,Arlo přestaň tady ne!" vykřikla Erika a přitom se podívala na Veroniku.

,,Ale jen si vy dva tady klidně dovádějte, jako bych tu nebyla," odpověděla a pak se zvedla ze židle a chystala se k odchodu.

,,Tak to ne. Arlo vrať se zpátky do stájí a já pak za tebou přijdu. A vy slečno, vy se tady posaďte a odpočiňte si. Chtěla jste mi přece pomoc? Tak mi pomůžete dodělat snídání, to můžete i v sedě," dodala Erika a pak Veronice podala pár jablek, pečivo a i jiné pochutiny, aby ji je pomohla naservírovat ke snídani.