Mimi si po chvíli uvědomila co ji Arpád vlastně řekl.. ,,Že chce zatít Endreho," tanulo ji na mysl a v tu chvíli se trochu otřásla hrůzou. ,,Ne, to nedovolím. Nesmí se to stát za žádnou cenu. Vždyť Edre si smrt nezasloužil..a to jen za to že se s ní vyspal," řekla si v duchu, protože nemohla popřít že by se ji to s ním nelíbilo, protože on byl tak jiný, než Arpád a měl v sobě i nějaké kouzlo, které ji uhranulo.

,,Ne, to tak nemůže nechat. Přece nemůže nechat Arpáda, aby Endreho zabil. Ne, musí něco udělat nějak tomu zabránit," dodala si pro sebe, oblékla se a potom se rozběhla ven v naději že ještě zastaví Arpáda, jenže on tam už nebyl, protože i jeho kůň už byl pryč. 

,,Ne, ne, ne..To ne, proboha ne!" vykřikla a přitom se sesypala k zemi.

,,Co teď bude dělat, musí to přece nějak zastavit. Nemůže přeci nechat to jen tak," řekla si pro sebe a pak se rozhlédla kolem. ,,Ale co má teď dělat?" zeptala se sama sebe a přitom si povzdechla.

,,Co má udělat? Jak to má zastavit?" pokládala si jednu otázku za druhou a přitom ji z očí začaly téct slzy. ,,Musí jednat," dodala si tiše a přitom se rozhlédla po okolí a pak náhle uviděla koně. Rychle na něj nasedla a pak se rychle vydala hledat nějaké místo, kde by se tyto souboje mohli konat, protože chtěla Arpáda zastavit.

,,Ne, doufala v to že ho zastaví", řekla si v duchu, i když si vůbec nedávala naději.