,,Babičko!" vykřikla Eržika když ji uviděla a v tu ránu ji dala ruce kolem krku.

,,Děvčičko, moje!" řekla radostně Eliza Majkilová a objala ji ještě pevněji. ,,Bratře,"  vykřikla znovu a potom následovalo i srdceryvné objetí s jejím bratrem. ,,Sestřičko!" řekl Antal radostně a přitom si ji přivinul na hruď.

,,Tolik jsme se o tebe báli," zašeptal ji do vlasu a přitom ji neustále objimal.

,,Když se Konrád vrátil bez tebe, prohledaly jsme všechno, každý kout..všechno..ale ty nikde. Strašně jsme se báli že se ti něco stalo, sestřičko a babička ta ze strachu o tebe nemohla v noci spát..Ale vzkaz od grófa Nadsadyho že jsi v pořádku nám vrátil zase naději..Děkuji vám pane, že jste zachránil mou sestru..máte náš vřeli dík a ani netušíme zda vám to budeme schopni někdy vrátit, protože jste nám opět vrátil radost," řekl Antal a přitom se s radostí v očích podíval na grófa Ernesta Nadsadyho. 

,,To nestálo za řeč příteli a nemusíte mi splácet nic..to spíš já bych měl poděkovat osudu že se Eržika dostala ke mě," odpověděl a přitom se podíval na Eržiku s láskou v očích.

,,Nechám vás o samotě, určitě si toho máte hodně co povídat," dodal a pak odešl z pokoje za zvuku zavřených dveří...A všichni tři si pak spolu povídaly dlouhé hodiny...,,Grof Nadsady je z dobré rodiny Eržiko, toho by ses měla držet..znám jeho rodinu už dlouho a vím že v ní vždy byly čestní a stateční muži.." řekla po nějaké chvíli její babička a přitom se pousmála na Eržiku.

,,Viděla jsem jak se na tebe dívá, líbíš se mu," dodala a přitom se ji na tváři objevil úsměv.

,,Ale babičko vždyť mě jen zachránil, nic víc," odpověděla Eržika a přitom se podívala ke dveřím. ,,Věř mi holčičko, já vím své," řekla její babička a přitom ji pohladila po tváři. ,,A teď odpočívej..má děvčičko..musíš ještě nabrat síly..a my už s Antalem pojedeme aby jsi měla klid..Ale neboj zase se za tebou zastavíme a až ti bude lépe, vrátíš se domů," dodala a pak se s ní zase rozloučily a nechaly ji odpočívat, aby mohla nabrat dostatek sil.