,,Buch, buch!" ozvalo se bouchání na bránu.

,,Kdo je tam?" zeptal se strážný u brány. ,,Kontesa Elisa Majkilová a její vnuk Antal Vlk." odpověděla Eliza Majkilová a přitom se dlouze podívala na strážného u brány.

,,Aha, jistě pojďte dál. Grof Nadsady vás už očekává, věděl že určitě po tom listu co vám napsal brzy přijedete," řekl strážný a pak otevřel bránu a pustil jejich kočár dovnitř. ,,Počkejte tady, ohlásím vás u pána," dodal, když vjeli dovnitř a když jejich kočár zastavil před hlavními dveřmi.

,,Pane, přijela kontesa Elisa Majkilová s panem Antalem Vlkem, mohu je uvést dovnitř?" zeptal se svého pána a ten jen pokývala hlavou.

,,Ale jistě uveďte je, ale ať ještě chvíli počkají v hale," řekl gróf Ernest a pak pospíchal za Eržikou.

,,Tak prosím, můžete dál," hlesl po chvíli strážný a tak oba, Antal i jeho babička vystoupily z kočáru a vešli do nádherného sídla. ,,Tady prosím počkejte, náš pán tu bude za chvíli," řekl a pak odešel na své místo.

-----------------------------------------------------------------

,,Jak se cítíte?" zeptal se gróf Ernest Eržiky, když k ní přišel. Ležela na posteli a nehybně k němu zvedla hlavu.

,,Prosím nevstávejte," zastavil ji a přitom ji opět položil do polštářů.

,,Musíte ještě odpočívat," dodal a přitom ji něžně pohladil po vlasech. ,,Je zde vaše babička a váš bratr. Přijeli za vámi. Včera večer jsem jim napsal a tak jsou dnes tady. Mohu je k vám přivést?" zeptal se a viděl v jejích očích radost, když odpověděla ,,Ano."

,,Dobře přivedu je tedy za vámi," řekl a přitom se na ní pousmál.

,,Děkuji, jsem vám neskonale vděčná," zašeptala Eržika a začala mu líbat ruce. ,,To nemusíte, pro vás udělám rád všechno," odpověděl Ernest a přitom ji pohladil pohledem.. Potom vstal a zase zmizel za zavřenými dveřmi.

---------------------------------------------------------

,,Vítejte!" řekl když je uviděl stát na chodbě a přitom přišel rychle k nim.

,,Konteso Majkilová..Vikomte Vlku," dodal a přitom se mu na tváři objevil úsměv. ,,Jsem rád, že vás mohu poznat..prosím jste mými hosty," řekl a přitom je vedl do jednoho z pokojů.

,,Grofe Nadsady v dopisu který jste mi poslal jste mi psal něco o mé vnučce Eržice..a já hned po tom vzkazu, jsem byla odhodlaná za ní přijet. Jak je na tom má holčička..pochopte, ona je jako moje vlastní..když má dcera i se svým manželem umřela, tak jsem se o Eržiku i o Antala starala jako bych byla jejich vlastní matka...tak pochopte moji starost pane, i když jsem jejich babičkou..ale oni jsou moje vlastní krev,"  dodala kontesa Eliza Majkilová a přitom se ji v očích zračila bolest.

,,Vaše vnučka už je z nejhoršího venku," odpověděl gróf Ernest a přitom se na ně pousmál.

,,A můžeme ji vidět?" vložil se do toho Antal, který měl také velký strach o svou sestru. ,,Ale jistě, i když ještě stále musí odpočívat. Pojďte za mnou," řekl po chvíli a pak ho zavedl do pokoje, kde ležela Eržika.