Veronika se objevila ve dveřích a hned ji tam překvapil Arlo.

,,Tak co, není tam, že," řekl a přitom se na ní smutně podíval. ,,Ale vy se celá chvějete, slečno, pojďte si sednout," dodal a pak přišel až k ní a pomohl ji po schodech do kočáru.

,,Pojďte, posaďte se," dodal a přitom ji pomalu posadil na kozlík.

,,Neměl jsem vás tam nechat jít samotnou," řekl a přitom ji pohladil pohledem. ,,Ale ne Arlo, tím to není. Jen je mi zima," zalhala Veronika a přitom se znovu zachvěla, až z toho skutečně pocítila zimu.

,,Náte, slečno, tady máte teplou deku," řekl Arlo a přehodil přes ní teplý kus látky.

,,Děkuji ti, Arlo," zašeptala Veronika a přitom mu věnovala úsměv.

,,Ale Erice nic neříkej," dodala po chvíli a přitom si deku přitáhla k tělu. ,,Jako hrob, milost slečno, jako hrob..A stejně neměl jsem vás tam pouštět samotnou," odsekl nevrle a přitom se na jeho tváři objevil posmutnělý výraz.

,,Ale ne to neříkej, vždyť jsem tam sama chtěla jít," odpověděla Veronika a přitom ho pohladila pohledem.

,,Ale Erika mi to neodpustí, že jsem vás zatáhl do takové díry," protestoval Arlo a přitom se otočil ke svým koním, které pohladil po šíjí. ,,Tak jí to prostě neříkej, vždyť chtěla jsem tam jít sama. Takže ani muk," dodala Veronika na jeho protesty a přitom se znovu podívala k onomu nevěstinci.

,,A co teď slečno, pojedeme domů?" zeptal se Arlo a přitom jednomu ze svých koní, dal kousek jablka, které vytáhl z plátěného pytle. ,,Ne, musíme pokračovat a najít Julu. Co když se mu něco zlého přihodilo," řekla Veronika, i když věděla že její nevlastní bratr ji rozhodně rád neuvidí.

,,Já mít takovou sestru jako jste vy, slečno..tak se alkoholu ani nedotknu," odpověděl Arlo, protože Veronika byla pro všechny sloužící jako anděl.