Endre von Andras byl stále u Eszter a stále ještě klečel u její postele a prosil Boha o slitování. Když tu po chvíli se z vedlejšího pokoje ozval dětský pláč, a tak Endre vstal a šel se podívat do vedlejšího pokoje.

,,Copak se děje, maličký?" zeptal se Endre a přitom se usmál na malého chlapečka, který se šotořil v peřince.

,,Tvoje maminka, teď k tobě nemůže," řekl a snažil se ho utišit. ,,Tak pojď ke mě," dodal hned na to, když pláč malého dítěte stále nestanul a vzal ho do svého náručí. ,,Asi máš hlad, viď a nebo možná že budeš potřebovat přebalit," řekl po chvíli a přitom ho pohladil po tvářičce.

,,Ale neboj já tě nakrmím," dodal a přitom ho vesele choval ve svém náručí a tak se stalo že se malý chlapeček po chvíli utišil.

,,Škoda že nejsi můj, ale slibuji ti že tě budu vychovávat jako vlastního, malý Erno," řekl a přitom ho pohladil lehce po bříšku a on jakoby mu rozuměl, protože se na něj usmál. ,,Jsi stejně nádherný, jako tvoje matka," dodal a pak se otočil směrem k posteli na které ležela Eszter a dlouze se na ní s láskou v očích podíval.

,,A teď tě musíme nakrmit," řekl a pak si podal ze stolu zvoneček a zazvonil na něj.

,,Stello!" křikl a v tu chvíli se v pokoji objevila služka.

,,Ano, přejete si pane?" zeptala se a přitom se na něj pousmála. ,,Mladý pán má myslím hlad a myslím že by potřeboval i přebalit. Nevíš o nějaké kojné, která by ho nakrmila?" zeptal se a bylo vidět že má v očích smutek.

,,Bohužel nevím pane, ale mohu mu ohřát trochu kravského nebo kozího mléka," řekla a přitom se podívala vesele na malé děťátko, které ji Endre podíval.

,,Tak pojď malíčky, dáme ti napapat a pak tě vykoupeme a přebalíme, ano," dodala služka chovala ho v náručí. A pak i s malým dítětem odešla.

Endre se zase vrátil k Eszter a roztouženě se na ní podíval.

,,Jsi krásná, můj andílku..Tak krásná," řekl a vtiskl ji polibek na čelo. ,,Vím že máš ráda bílé růže," dodal a pak přešel k váze, kde tyto růže nádherně kvetli a vzal jednu růži do svých rukou a položil ji Eszter na přikrývku.

,,Miluji tě," řekl šeptem a políbil ji na ústa.

,,Vrať se mi má lásko," zašeptal do jejích vlasu a pak ji pohladil po tváři. ,,Asi bych měl napsat tvým rodičům, andílku, i když vím že tvůj otec mě moc nemusí.." řekl a znovu ji políbil.

Potom přešel ke stolu, vzal si list papíru, namočil brk do inkoustu a začal psát. Přitom byl myšlenkami stále u své milované Eszter, kterou nehodlal za nic na světě ztratit. Když dopsal onen list, tak si zavolal sluhu, kterému tento list předal.

,,Zavez tento list, Andreji k rodičům mé Eszter, ano. A vyřiď jim aby co nejrychleji přijeli," řekl Endre svému sluhovy a dal mu onen list do rukou.

,,Spolehněte se pane, všechno vyřídím," odpověděl onen sluha a chystal se k odchodu.  

,,A pospěš si ano, ten list spěchá," dodal ještě Endre směrem k němu, než mu sluha Andrej zmizel za dveřmi, potom se vrátil opět k Eszter, vzal její ruku do dlaní a políbil ji na konečky prstu.

,,Zůstaň se mnou, prosím zůstaň," zašeptal směrem k ní a zase se znovu začal modlit za její uzdravení.