,,Tady prosím pane," řekla stará Agáta a vedla Aladára s Dalmou v náručí po dřevěném schodišti. ,,Zde je pokoj, naší slečny," dodala, když pak přišli ke třetím dveřím, které byly z levé strany od oněch schodů a otevřela rychle dveře do onoho pokoje.

Aladár ji položil na postel a až teď si všiml že ona žena, má vlasy rozpuštěné a že je má svou délkou skoro až do pasu.

Pohladil ji po čele a jeho oči si vychutnávaly její krásu.

,,Prosím, neumírej.." zašeptal do ticha a potom se k ní sklonil a jeho rty se přitiskli na ty její, jenže ho vyrušil křik staré hospodyně. ,,Bělko, Bělko!" zavolala silným hlasem ze schodu dolů a po chvílí se ve dveřích pokoje objevila mladá služebná.

,,Slečno Dalmo," vyhrkla Bělka, když uviděla svou paní bezvládně ležet na posteli a div se k ní nehnala, když u ní uviděla nějakého muže, který byl jim oběma cizí. 

,,Bělko, svař slečně silný odvar z vratiče," řekla Agáta a odtáhla ji trochu stranou.

,,Z čoho?" zeptala se Bělka a přitom se nechápavě podívala na starou hospodyni. ,,Ze žlutých penízku, z bratvičky..přece," řekla a v tu chvíli se mladé služce rozsvítilo.

,,Aha. Hej, už iděm," odsekla a pak se rychle hnala ke schodům.

,,A pospěš si!" křikla po ní Agáta, která se znovu se smutkem v očích otočila na svou mladičkou paní.

,,Tak Dalma se jmenuješ.." řekl Aladár a přitom Dalmě přejel prsty po tváři. ,,Dalma, Dalma.." opakoval si pro sebe a přitom zkoušel na jazyku sladkost onoho jména, které bylo jako ona, tak nádherné a krásné.

,,Přivedu tě k životu, má Dalmo, i kdyby mě to mělo stát cokoliv," zašeptal potichu Aladár a přitom se dotkl jejich vlasu.

,,Jed musí z těla ven. Aby se ji pročistila krev, i tělo..Musíme ho odvést pryč..Potřebuji nůž, pustím ji žilou..Tak se jed, který je ještě v její krvi dostane ven.." řekl silným hlasem a přitom se podíval na starou ženu.

,,Ano jistě pane, hned to bude," odpověděla a pak už šla směrem ke dveřím.

,,A přineste i nějaké plátno, nebo obvazy a něco do čeho může její krev odtékat," řekl Aladár a pak se opět otočil k Dalmě.

,,Vy jste lékař?" zeptala se stará žena a přitom na něj dlouze pohlédla.

,,Ne, ale vím co dělám. Jeden přítel mého otce je doktor..Nebojte já vím co dělat," odpověděl Aladár na její otázku a pak ještě dodal ,,A teď už běžte rychle. S každou minutou je šance na její záchranu ztracena," dodal a tak ona žena raději už rychle zmizela a po chvíli se tam objevila znovu, tentokrát i se vším potřebným a málem se na schodech srazila s mladou služkou, která nesla onen odvar.

,,Položte to sem. Nejprve ji vezmu žilou a pak musíme do ní dostat ten silný odvar..Musí ho vypít, aby se ji pročistilo tělo a onen jed se dostal pryč z ní," řekl oběma ženám a pak ji dlouhým pohledem naznačil, aby raději odešli.

,,Neboj se, zachráním tě a vrátím ti život," zašeptal do jejich vlasu a pak ji dal malý polibek na čelo a potom vzal do ruky nůž a řízl ji na zápěstí. Až odtekla nějaká část krve, tak její ruku silně zabalil do kusu roztrženého plátna a pak ji podložil hlavu otevřel ji ústa a opatrně po malých dávkách se do ní snažil dostat onen odvar.   

,,Budeš zase v pořádku. Dostaneš se z toho." řekl slabým hlasem a přitom ji políbil na zavřená víčka.

,,A já tě už nikdy neopustím a nedopustím už nikdy aby se ti něco stalo." zašeptal směrem k jejím rtům a pak ji dal na ně polibek.

,,Spi, má lásko. Bude zase dobře. A ty budeš mít zase tak krásné růžové tváře," řekl slabým hlasem a pohladil ji po bledých tvářích. Po chvíli otevřela Dalma oči a s radostí i překvapením se na něj dívala.