,,Csillo, miláčku, otevři," ozval se za dveřmi pokoje její otec, který uslyšel jak jeho dcera pláče. ,,Co se děje, zlatíčko? Proč pláčeš?" zeptal se ji skrz dveře, ale jeho dcera mu neodpověděla.

,,Holčičko, naše. Co se děje? Otevři nám miláčku. Copak se stalo, má drahá?" ozvala se její matka a zalomcovala klikou od dveří. ,,No tak, Csillo, zlatíčko naše..Copak se stalo? Proč pláčeš?" řekla znovu, ale Csilla jim stále neodpovídala.

,,Otevři holčičko a promluvíme si o tom, ano. Neplakej, už zlato moje," vložil se do toho opět její otec a přitom zabouchal na dveře.

,,Nechte mě být. Chci být sama!" vykřikla Csilla a přitom se znovu rozplakala.

,,Tak dobře, zlatíčko," odpověděla její matka, ale stále stála s jejím otcem u dveří a srdce ji trhaly plačtivé vzlyky její dcery.

,,Repítsd a sólymot, fehér madár, kedvesemhez, Repítsd a sólymot, fehér madár, kedvesemhez..Zaleť sokol, biely vták, ku môjmu milému, Zaleť sokol, biely vták, ku môjmu milému.." začala Csilla zpívat a její slzy se ji stále draly z očí jak proudy řek.

,,Köszöntsd őt százszor, üdvözöld százszor, köszönj neki...Pozdravuj ho na stokrát, pozdravuj ho na stokrát, povedz tíško jemu..." řekla tiše a přitom se zadívala k oknu, kde už byla tma.

,,Hogy eljöhessen hozzánk este, kérem, Hogy eljöhessen hozzánk este, kérem ..Aby prišiel večer k nám, že ho pekne prosím, Aby prišiel večer k nám, že ho pekne prosím .." zašeptala a přitom si utřela slzu, která ji tekla po tváři.

,,Hogy nagyon szeretem, hogy nagyon szeretem, hogy a szívemben hordozom..Že ho veľmi rada mám, že ho veľmi rada mám, že ho v srdci nosím..." ozvalo se z jejich rtu a přitom byl v jejích očích smutek.

,,És azt mondta, hogy nem jön többé, És azt mondta, hogy nem jön többé..A on mi tak odkázal, že už viac nepríde, A on mi tak odkázal, že už viac nepríde.." řekla tiše a znovu ji z očí ukápla slza.

,,Hogy ő is lány, hogy ő is máshol fog lányt keresni...Že si on také dievča, že si on také dievča inde hľadať bude..." zašeptala a přitom si vzpomněla jak Mátyáse dnes viděla s jinou ženou a jak se s ní miloval a znovu se přitom bolestně rozplakala.

,,Emlékezz, szerelmem, az esküdre, Emlékezz, szerelmem, az esküdre..Rozpomeň sa, milý môj, na prísahu svoju, Rozpomeň sa, milý môj, na prísahu svoju.." řekla silným hlasem a utřela si slzy z tváře.

,,Ahogy megígérted nekem, ahogy megígérted nekem örök szerelmedet..Ako si mi sľuboval, ako si mi sľuboval večnú lásku tvoju.." dodala šeptem a své oči sklopila k zemi a pak svou ruku položila na své srdce a opět ji začaly téct po tváři slzy, které byly plné smutku a bolesti.

Nakonec se rozplakala tak silně že se její slzy a nářky vlévaly do polštáře, protože její oči byly kalné, smutné a bolavé, protože věděla hluboko ve svém srdci, že ji Mátyás nikdy nebude milovat tak silně..jako tu ženu se kterou ho dnes viděla..A to ji rozplakalo ještě víc.

Protože ji tím zasadil ránu přímo do jejího bolavého srdce, které plálo láskou k němu.

---------------------------------------

Opět jsem použila píseň ve slovenském originále..No doufám že to nevadí, protože kdybych to přeložila do češtiny, nebylo by to už tak ono.