,,Tak vidím že jsi vše připravila dokonale, Noro," řekl Arpád, když vešel dovnitř a pousmál se na služku.

,,Připravila jsem všechno k vaší největší spokojenosti, pane," odpověděla služka, která ještě leštila dvě sklenice, které pak položila vedle karafy s vínem. ,,Všechno je tak jak jste chtěl..jídla i pití je dost a je tu i pohodlný kout na spaní," dodala Nora a přitom ukázala na postel, která byla připravená v rohu.

,,Snažila jsem se všechno splnit tak, jak jste mi řekl," odsekla pak ještě trochu slabším hlasem a přitom sklopila svůj pohled dolů, aby se na něj tak stále nedívala.

,,Jsem spokojený, Noro, odvedla jsi vážně skvělou práci," řekl Arpád a přitom přešel k ní.

,,Zasloužíš si odměnu," dodal a dál ji do ruky dvě zlatky. ,,A teď se na mě podívej, pročpak ten sklopený pohled k zemi," řekl a přitom ji jemně vzal za bradu, aby na něj mohla pohlédnout, jenže Nora se mu vysmekla.

,,Já..já už raději půjdu," zašeptala a potom si to zamířila směrem ke dveřím.

,,Ale kam ten spěch maličká," řekl Arpád a přitáhl si ji k sobě, na svou hruď, takže Nora slyšela tlukot jeho srdce.

,,Počkej ještě," dodal a potom jemně ochutnal její rty. ,,Ne, já.." bránila se Nora, ale on ji nepustil. ,,Stejně nemáš už nic dalšího na práci..tak kam tak spěcháš," řekl a potom svůj polibek prohloubil. 

,,Máš snad nějakého milého," dobíral si ji a přitom ji vsunul jazyk do úst.

,,Ne.." snažila se ze sebe Nora dostat a když se ji to nepovedlo, tak jen zatřásla hlavou k odporu. ,,Tak vidíš. Tak kam tak spěcháš? Nelibí se ti snad má společnost?" zeptal se a přitom ji nepřestával hladově líbat.

,,Ne, to ne..ale," odvětila Nora a přitom se od něj trochu odtáhla.

,,Ale co?" zeptal se Arpád zvedl přitom varovně obočí. ,,Ale..nehodí se to," odpověděla a potom znovu chtěla odejít. ,,K čertu..hodí, nehodí. Mě je to jedno," odsekl hrubým hlasem a přitom si ji přitáhl k sobě tak, že do něj doslova narazila.

,,Je mi to jedno..Já tě chci," řekl do jejich rtu a potom ji zase znovu začal líbat.

,,Ale já nejsem na prodej," odsekla Nora odhodlaně a znovu se od něj odtáhla. ,,Tak ty mě chceš zlobit!" zařval Arpád a vzal ji jemně za boky a vysadil ji na dřevěný stůl.

,,Ne, já ne..pane. Já jen že já jsem služka a vy..Nehodí se.." snažila se Nora ze sebe vykoktat, jenže Arpád ji neposlouchal a dělal si svou. Vyhrnul ji sukni, roztáhl ji nohy, potom se zbavil svých kalhot a rychle do ní vnikl.

,,Ááá Bože..Tohle jsem potřeboval," řekl a začal se v ní rychle pohybovat až Nora křičela slastí, která byla pastvou pro jeho uši.

,,A pro příště, už nechci slyšet žádné poznámky," zašeptal ji do ucha, když skončil a pak si upravil kalhoty a nechal ji ležet na stole, s roztaženýma nohama a s pocity ukojené blaženosti, které v ní tepaly jako krev v žilách.

,,A teď jdi..zavolám tě, až tě budu zase potřebovat," řekl po chvíli, když se Nora vzpamatovala a pak odešel a ona po chvíli slezla ze stolu, upravila si sukni, i vlasy a pak taký odešla, přesně jak řekl.