Grof Gyula Tarpany si povzdechl. Na několik chvil zavřel oči aby se mu zase před očima zjevila ta nádherná tvář...Ta nádherná tvář ženy, která ho k sobě volala a která ho ve snech líbala na rty a která prosila o jeho pomoc.

Byl jak zmámený každou noc co noc a toužil po ní tak že i jeho ztopořené mužství, které bylo opět jako vždy v pozoru, mu to dávalo značně najevo.

,,Ach, Bože, musím ji najít. Musím ji znovu vidět, nebo se z toho zblázním..Zemřu touhou po ní," řekl si v duchu Gyula a snažil se uklidnit svůj zrychlený dech. ,,Musím jí najít, musím ji opět vidět..Už mi nestačí jen sny..Chci skutečnost...Chci se ji dotknout..Chci ji líbat..A chci ji pomilovat," dodal si pro sebe a poté vstal a zamířil k oknu.

,,Milo!" zavolal na sluhu, který se hned na to objevil ve dveřích jeho pokoje.

,,Ano, pane, přejete si?" zeptal se sluha a přitom se na svého pána pousmál. ,,Pojedu se projet, musím si vyvětrat hlavu," řekl Gyula Tarpany a potom si oblékl svůj kabátec.

,,Ale pane, už se setmívá," odsekl Mila a přitom se podíval směrem k oknu.

,,Neboj se příteli, nic se mi nestane a kdyby ano, tak víš kde mě najdeš," řekl na jeho slova a přitom svého sluhu poplácal po rameni. ,,Ale neměj strach, brzy jsem zpátky..A vyřiď Dorkas ať na mě s večeří nečeká..nemusí kvůli mě každý den vyvařovat," dodal a přitom měl na tváři úsměv.

,,Musí najít tu ženu která ho k sobě volá noc co noc a která se mu zjevuje v slzách a volá o pomoc," řekl si a přitom vyšel ven z místnosti a ze svého sídla pak zamířil rovnou ke stájím.

,,Tak Joši, trochu se projedeme," zašeptal svému koni do ucha a potom mu dal na hlavu ohlávku , pohladil ho po hříbě a zapnul mu třmeny od sedla, které mu položil na hřbet. ,,Tak pojď příteli," řekl a pak vyvedl koně ze stájí.

,,Já vím, nechce se ti," dodal, když uviděl že se jeho kůň ohlédl po bílé klisničce.

,,Samara na tebe počká, neboj se," řekl klidným hlasem a pohladil svého koně po šíji. ,,Slibuji ti že se brzy vrátíme, máš mé slovo," zašeptal hned na to svému koni do uší a když spokojeně zařehtal, tak se Gyula vyhoupl ho sedla.

,,Tak jeď, Joši," řekl a patami pobídl svého koně do kroků.

,,No vidíš, takhle se mi líbíš!" vykřikl vesele, když jeho kůň hned na vyběhl rychle ven z brány. ,,Tak pojď, příteli..třeba dnes budeme mít štěstí," řekl po chvíli a přitom se nechal stejně jako jeho kůň unášet silou větru, který mu čechral vlasy.