,,Jak vám mám říkat?" zeptala se Lilla a přitom se na muže v kočáru podívala dlouhým pohledem.

,,Jak chceš," odpověděl gróf Roland a přitom se na ní pousmál. ,,Mohu vám říkat, Rolande?" zeptala se a přitom se trochu začervenala. ,,To raději ne, raději mi říkej jen...pane," řekl na její slova a přitom mu zajiskřily oči, když uviděl jak ji to sluší, když se začervená.

,,Dobrá tedy..pane..Rolande," odsekla a přitom se usmála.

,,Bez toho Rolanda..prosím..Stačí jen.. pane, ano," řekl a přitom i on se usmál, protože se nedokázal na tak kouzelné stvoření zlobit. 

,,Tak tedy dobrá, pane," odpověděla a po chvíli sklopila víčka, aby neviděl její stud..Dívala se z okna kočáru a za malou chvíli už se před nimi vynořila brána nějakého sídla. ,,Tak a jsme doma..Mé sídlo bude odteď i tvé Lillo. Vítej v novém domově," řekl a když kočár zastavil, tak otevřel malá dvířka a podal ji ruku, aby mohla z kočáru vystoupit.

A když se ho Lilla dotkla a jejich prsty se o sebe navzájem otřely, tak najednou ucítila jakoby ji v tu chvíli polilo zvláštní horko. Vyhledala ho očima, ale on její ruku rychle pustil, jakoby se snad bál že se spálí.  

Ale přesto ji i obdařil úsměvem.

,,Vítejte pane, už jsme o vás měli strach.." zvolala stará Berta, která se vyhrnula ode dveří, aby se mohla přesvědčit že jejich hodný a laskavý pán je už zpátky doma.

,,Ten strach jste měli zbytečně, Berto. Jsem v pořádku..Jen jsem se zdržel.. v klášteře," odpověděl a pak pohlédl na Lillu. ,,Tohle je Lilla a od dnešního dne, je mojí schovankou, takže se k ní všichni chovejte s velikou láskou a péčí," řekl a přitom vzal Lillu za ruku a pohlédl na všechny své sluhy a služky, až do posledního štolby, kteří se shromáždily na malém dvorku.

,,Berto," dodal a přitom pohlédl na starší ženu.

,,Ano pane," odpověděla Berta a přitom se na něj usmála.

,,Připrav pro Lillu nějaký pokoj a pak ji nachystej koupel, určitě je po cestě unavená a já taky. Ajda a Ljuba ti pomůžou," řekl a přitom ji úsměv oplatil.

,,Jistě pane spolehněte se. Hned připravím pro slečnu Lillu nádherný pokoj," odpověděla a pak odkráčela pryč i se dvěma jmenovanými služkami. ,,Pojď Lillo, zatím si to tu trochu prohlédneš, než ti naše Berta připraví pokoj," řekl a potom ji ukázal malý dvorek, stáje, i zahradu, kde byla nejrůznější zelenina a bylinky a Lilla si v tu chvíli připadala jako v ráji, neméně na tom že se ji její poručník zdál nesmírně sympatický.  

,,Ach, bože jaké má nádherné oči," řekla si Lilla v duchu, ale v tu chvíli hned musela sama sebe pokárat ,,Nerouhej se a na co to pro Kristovy rány myslíš," osočila se, ale ani tato slova ji úsměv z tváře nevzala, protože najednou byla šťastná.