Endre sledoval svou milovanou Eszter a už hodinu klečel u postele kde ležela.

,,Pane, myslím že bychom měli zavolat faráře a zajet pro rakev, protože ji už zřejmě nic nepomůže, ani modlitby," řekl sluha, když vešel do pokoje a přitom smutně pohlédl na svého pána.

,,Jak se jen opovažuješ Andre říkat takové věci!" okřikl ho Endre a přitom se mu na tváři objevil zlostný výraz který mluvil za vše.

,,Odpusťte pane..já...nechtěl," vykoktal ze sebe sluha a přitom se mu podíval do očí. ,,Ven! A už nikdy neříkej takové věci. Já stále věřím že žije, i když je její život už jen v Božích rukách. Ale já stále věřím a ty nebudeš tady předemnou takové věci říkat. Rozuměl si Andre," řekl Endre a přitom se podíval na úplně bílé tělo jeho Eszter.

,,Já stále věřím. A teď už raději jdi Andre, chci být sám," dodal a přitom políbil Eszter ruku.

,,Já, pane..neměl by jste se takhle trápit..když ona paní Eszter už nemá naději," řekl sluha a tato slova byla pro Endreho poslední kapka, protože Andreho hned a bez milosti vyhnal z pokoje.

,,Prosím Bože, vrať mi ji," zašeptal tichým hlasem a potom políbil její suché rty.

,,Lásko moje, prosím neodcházej. Zůstaň tady se mnou, protože bez tebe mě už nebude těšit svět," dodal slabým hlasem a přitom ji něžně pohladil po tváři. ,,Miluji tě a nechci tě ztratit. Už nikdy, má Eszter," řekl když se k ní opět sklonil a opět se jeho horké rty dotkly jejich už studených.

,,Nikdy jsem nikoho nemiloval tak jako tebe, protože i když jsem chtěl, tak jsem na tebe nemohl zapomenout, prostě jsem to nedokázal. A pokud mi teď tady umřeš, tak zůstaneš i přesto všechno v mém srdci...jako má největší láska," dodal a potom ji vzal něžně za ruku.

,,Proč se jen tohle muselo stát? Proč? Vždyť už jsme mohli být tak šťastní a teď místo toho mě tu necháš abych se topil ve smutku..Má milovaná Eszter, jen ty jsi světlo mého života a mrzí mě, že jsem kdy miloval jinou ženu než tebe..ale nikdo z nás není svatý..Ale ty jsi můj anděl a vždycky budeš. Miluji tě. A až se probudíš a já vím že se probudíš, tak ti dám ty nejkrásnější a nejvoňavější růže..stejně tak jako tenkrát, když jsme byly spolu," řekl Endre tichým hlasem a přitom jeho prsty hladily její nádhernou tvář a její překrásné vlasy.

,,Ano jsi můj anděl. Prosím Eszter sestup ke mě z nebes a vrať se mi. A já tě budu na rukou nosit a milovat tě až do konce svého života," zašeptal tiše jako modlitbu a potom ji políbil na víčka. Neubránil se slzám, protože Eszter pro něj byla vše a nechtěl ji ztratit znovu, i když už jí jednou ztratil.

,,Ale Bůh je spravedlivý, když mu sice jen na krátký okamžik vrátil jeho štěstí," řekl si v duchu a doufal, že jeho Eszter s ním zůstane, protože život bez ní, by skutečně nepřežil.