,,Ahoj, sluníčko. Potřebovala bych ušít pár kostýmu, na představení," řekla Márta, když vešla dovnitř, do jednoho malého domů.

,,Proč mi říkáš, sluníčko?" zeptal se Gábor a ona se na něj pousmála. ,,Protože vždycky když tě vidím, tak mi hned zlepšíš náladu a taky mám hned lepší den," odpověděla a přitom se její úsměv ještě rozšířil.

,,Dáš si polévku?" zeptal se Gábor a přitom ji ukázal na židli, aby si sedla.

,,Ty víš že ano, tvou kuchyni přece nikdy neodmítnu," odpověděla Márta a přitom stále měla na tváři úsměv. ,,Co jsi to říkala o těch kostýmech?" zeptal se po chvíli a přitom ji šufánkem nabíral na talíř polévku.

,,Chtěla bych brzy udělat nové představení a tak budu potřebovat tvůj skvělý um," odpověděla a přitom přitom se chopila lžíce.

,,Mm, vypadá to nádherně. A jak to voní..Krása. To bude lahoda..ty víš jak na mě," popíchla ho a přitom se pustila do polévky. ,,Mm, to chutná skvěle, Gábore. Miluju tvoji kuchyni," dodala a pak už neřekla ani slovo a jen spokojeně jedla.

,,Nevím jak to děláš, ale víš že jsi skvělý," řekla a přitom si posledním zbytkem chleba vytřela talíř. ,,Jsi vážně kouzelník," dodala a přitom si kousek chleba vložila do úst a on ji jen se zájmem pozoroval.

Byla si vědoma jeho pohledu, a vychutnávala si ho, stejně jako před chvíli jeho tak skvělé jídlo.