Veronika právě okopávala zeleninové záhony, když najednou uslyšela za sebou Eričin hlas ,,Pane bože, slečno, co to tady děláte? To nemusíte," řekla překvapeným hlasem a když ji Veronika uslyšela, tak se na ní pomalu otočila, protože i ona byla překvapená, z toho že se tu tak najednou objevila.

,,Okopávám zeleninové záhony, abych ti trochu ulehčila práci," odpověděla a přitom se na ní usmála.

,,Ale to se pro vás nehodí," protestovala Erika a přitom k ní přišla blíž a vzala ji motyku z ruky. ,,Ale hodí, nehodí..já ráda něco dělám," odsekla a přitom ji motyku z ruky vzala. ,,Ale vy jste urozená slečna a ne nějaká děvečka od krav," utrousila Erika a znovu ji chtěla motyku sebrat, jenže Veronika ji držela pevně.

,,Ale mě to baví," odpověděla vesele a přitom se znovu dala do okopávání.

,,Ale od toho jsou tu služky, aby to udělaly a zahradník," řekla po chvíli a přitom se na Veroniku zamračila. ,,Ale no tak Eriko, starý Norbert si taky rád odpočine a mě neubude, když přiložím ruku k dílu," odsekla a přitom ukopla ze záhonu trs pampelišek.

,,No tak dobře, jak myslíte. Už se teda nebudu do ničeho motat. Ale opatrně, slečno, ano," odpověděla Erika a přitom pohodila unaveně a rezignovaně rukou.

,,Ano, Eriko. A neboj se o mě tak," řekla vesele a přitom se svým slovům začala smát.

,,Ale no tak, co je tady k smíchu," odsekla kuchařka trochu napruženě a přitom se rozhlédla kolem. ,,Ale nic, já jen že máš otočenou zástěru," řekla Veronika a začala se opět smát. ,,To ale není vtipné," odpověděla a pak když si to uvědomila, tak se začala smát taky.

,,No nic, já už asi šílím. Asi je toho na mě už moc," dodala a spravila si zástěru, aby byla tak jak má být.

,,Tak já už raději půjdu slečno a vy opatrně, ano," řekla opatrným tonem a přitom na ní pokývala hlavou. ,,Ano, neboj se Eriko, budu opatrná a neměj o mě stále takový strach," odsekla Veronika vesele a pak viděla jak se na ní Erika usmála.